2. Vědecká činnost a anotované výsledky badatelského a cíleného výzkumu

Výsledky vědecké činnosti získané v AV ČR jsou uvedeny podle sekcí. Nejprve jsou zmíněny výzkumné záměry, v jejichž rámci byly výsledky dosaženy. Následuje přehled nejvýznačnějších anotací doplněný vybranými podrobnějšími ilustrativními anotacemi.

1) SEKCE MATEMATIKY, FYZIKY A INFORMATIKY

Sekce sdružovala šest pracovišť, z toho tři fyzikálního charakteru a tři z oblasti matematiky a informatiky, jejichž badatelské zaměření charakterizovaly následující výzkumné záměry:

• Astronomie a astrofyzika (Astronomický ústav)
• Jevy fyziky elementárních částic přesahující standardní model (Fyzikální ústav)
• Specifické jevy v kondenzovaných systémech se sníženou prostorovou dimenzí a narušenou symetrií (Fyzikální ústav)
• Fyzikální vlastnosti a příprava nanostruktur, povrchů a tenkých vrstev (Fyzikální ústav)
• Vlnové a částicové šíření světla, optické materiály a technologie (Fyzikální ústav)
• Intenzivní zdroje záření a interakce záření s hmotou (Fyzikální ústav)
• Rozvoj a prohloubení obecných matematických poznatků a jejich užití v dalších vědních oborech a v praxi (Matematický ústav)
• Informatika pro informační společnost: modely, algoritmy, aplikace (Ústav informatiky)
• Jaderná fyzika a příbuzné obory v základním, aplikovaném a interdisciplinár­ním výzkumu (Ústav jaderné fyziky)
• Pokročilé matematické metody získávání, zpracování a využití informací a zna­lostí ve složitých a nedeterministických systémech (Ústav teorie informace a automatizace)

Seznam anotací:

1. Nové metody diagnostiky magnetické rekonexe ve slunečních erupcích (Astrono­mický ústav)
2. Studium bílých trpaslíků blízkých Slunci (Astronomický ústav)
3. Interakce galaxií – Magellanovy oblaky a Mléčná dráha (Astronomický ústav)
4. Změření účinného průřezu produkce kvarků c a b v experimentu H1 (Fyzikální ústav)
5.  
Predikce anizotropní segregace příměsí na hranicích zrn (Fyzikální ústav)
6. Simulace mechanických, transportních a chemických vlastností nanostruktur počí­taná z prvních principů (Fyzikální ústav)
7. Tvrdost materiálů s iontovou a kovalentní vazbou (Fyzikální ústav)
8. Stanovení horní meze zastoupení fotonů s energií vyšší než 10¹⁹ eV v kosmickém záření (Fyzikální ústav)
9. Využití rentgenového laseru pro generaci a sondování velmi hustého plazmatu (Fyzikální ústav)
10. Dolní odhady přechodových hustot a meze pro exponenciální ergodicitu stochastic­kých parciálních diferenciálních rovnic (Matematický ústav)
11. O podmínkách selektivní optimality v regulaci kontaktních problémů se strunami (Matematický ústav)
12. Neexistuje konformní dělení R5 na ostroúhlé simplexy (Matematický ústav)
13. Lineární optimalizační problémy s nepřesnými daty (Ústav informatiky)
14. Lanczosova metoda a metoda konjugovaných gradientů v aritmetice s konečnou přesností (Ústav informatiky)
15. Teorie interaktivních výpočtů (Ústav informatiky)
16. Experimentální testy neutronové databáze projektových výpočtů termojader­ných energetických zařízení (Ústav jaderné fyziky)
17. Vliv ionizujícího záření na specifické DNA-proteinové komplexy: komplex estroge­nového receptoru s estrogen responsivním elementem (Ústav jaderné fyziky)
18. Astrofyzikální S-faktory pro jaderné syntézy (Ústav jaderné fyziky)
19. Optimální řízení kontaktních úloh (Ústav teorie informace a automatizace)
20. Slepá separace pro zpracování EEG a MEG signálů (Ústav teorie informace a automatizace)
21. Detekce padělaných digitálních fotografií (Ústav teorie informace a automati­zace)

Ilustrativní anotace:
Studium bílých trpaslíků blízkých Slunci
(Astronomický ústav)
Studium hvězd – bílých trpaslíků v okolí Slunce přispívá k porozumění pro­cesu formování hvězd a k stanovení stáří našeho galaktického disku. Katalog hvězd obsa­huje velký počet takových, které jsou pravděpodobně bílí trpaslíci. Kandidáty bílých trpaslíků autoři vybrali podle jejich vlastního pohybu a fotometrických barev. Analýza spekter dovolila určit vlastnosti jejich atmosfér. Většina ze 49 zkoumaných hvězd jsou chladní (T < 10 000 K), a tedy staří (> 109 let) vodíkoví bílí trpaslíci (DA). Tři z nich vykazují prvky těžší než helium. Zbývající hvězdy jsou chladní bílí trpaslíci s heliovou atmosférou (DC). Jedna hvězda (NLTT 44986) je velmi hmotný DA bílý trpaslík (1.3 Mo), který má vysoké zastoupení Ca, Mg a Fe.
Analýzou spektra vodíkového bílého trpaslíka LP400-22 autoři zjistili, že má velmi nízkou hmotnost (0.17 Mo) a teplotu 11 080 ± 140 K. Ultrafialová a optická fo­tometrie potvrdila zjištěnou teplotu a nízkou hmotnost hvězdy. Má tangenciální rych­lost 414 ± 43 km s-1, tudíž je jedním z nejrychlejších bílých trpaslíků. Ze získa­ných vlastností vyplývá, že se tato hvězda vyvinula z dvojhvězdného systému, kde prů­vodce odsál obálku tohoto bílého trpaslíka dříve, než trpaslík dokončil svůj vývoj z červeného obra. Bílí trpaslíci s tak nízkou hmotností bývají většinou prů­vodci ne­utronových hvězd. Pokusy najít projevy průvodce byly však neúspěšné. Proto možný scénář vývoje je ten, že hvězda byla součástí dvojhvězdy (2 bílí trpaslíci), kde se hmotnější hvězda stala supernovou, která dvojhvězdný systém roztrhla a velkou rychlostí odmrštila méně hmotnou hvězdu.

Studium bílých trpaslíků blízkých Slunci.
Kawka, A., Vennes, S.: Spectroscopic Identification of Cool White Dwarfs in the Solar Neighborhood. – Astrophys. J. 643: 402 (2006)
Kawka, A., Vennes, S., Oswalt, T. D., Smith, J. A., Silvestri, N. M.: LP400-22, A very low mass and high-velocity white dwarf. – Astrophys. J. 643: L123 (2006)
Simulace mechanických, transportních a chemických vlastností nanostruktur počítaná z prvních principů
(Fyzikální ústav)
Pomocí počítačové simulace opírající se o ab initio DFT (Density Functional Theory) výpočty nalezli autoři zcela nové možnosti řízení katalytických reakcí v nanosystémech a použítí nc-AFM (non-contact Atomic Force Microscope) tech­niky při studiu fyzikálních vlastností povrchů. Simulovali zvýšenou chemickou re­aktivitu zlatých atomárních řetízků vedoucí k disociaci molekul vodíku a k poklesu elektrické vodivosti, a to ve velmi dobré shodě s experimentálními daty. Dále předpověděli sil­nou závislost chemické reaktivity nanokontaktů na mechanickém napětí, což otvírá novou možnost řízení průběhu katalytických reakcí na/v nano­strukturách právě po­mocí mechanického napětí. Vyvinuli jednoduchý model in­terakce hrotu řádkovacího mikroskopu s povrchem vzorku umožňující provádět chemickou identifikaci jednotli­vých atomů pomocí spektroskopie atomárních sil (AFM). Ab initio simulace pomohly také objasnit původ disipativních procesů a ad­hezních sil při měření AFM.

Ab initio DFT simulace mechanických, transportních a chemických vlastností nanostruktur.
Jelínek, P., Pérez, R., Ortega, J., Flores, F.: Hydrogen dissociation over Au nanowires and the fractional conductance quantum. – Phys. Rev. Lett. 96: 046803 (2006)
Oyabu, N., Pou, P., Sugimoto, Y., Jelínek, P., Abe, M., Morita, S., Pérez, R., Custance, Ó.: Single atomic contact adhesion and dissipation in dynamic force microscopy. – Phys. Rev. Lett. 96: 106101 (2006)
Sugimoto, Y., Pou, P., Abe, M., Jelínek, P., Morita, S., Pérez, R., Custance, Ó.: Atomic force microscopy based single-atom chemical identification. – Nature, v tisku
Teorie interaktivních výpočtů
(Ústav informatiky)
Práce se zabývá aktuální problematikou interaktivních výpočetních systémů, jaké představuje např. Internet. Od klasických výpočetních systémů se liší tím, že jsou v nepřetržité nepředvídatelné interakci se svým okolím, neustále se vyvíjejí a jejich aktivita je potenciálně nekonečná. To vede k otázce, jak by mohla vypadat odpovída­jící výpočetní teorie takových systémů. Autoři navrhli jednoduchý model interaktiv­ních výpočtů, skládající se ze dvou složek: z jedné výpočetní kompo­nenty a jejího okolí. Tyto dvě složky jsou ve vzájemné interakci prostřednictvím toků vstupních a výstupních dat. Pro takový model dokázali řadu výsledků, které umožňují jejich srov­nání s klasickými modely známými z teorie automatů. Ze závěrů práce vyplývá, že klasické výpočetní modely a interaktivní výpočetní modely jsou co do výpočetní síly nesrovnatelné: každý z nich počítá s jinými objekty. Vý­početní síla obou modelů bude však shodná, povolíme-li neomezené prodlužování klasických výpočtů. Práci lze považovat za základ teorie interaktivních výpočetních systémů.
van Leeuwen, J., Wiedermann, J.: A Theory of Interactive Computation. – A chapter in: Interactive Computation: The New Paradigm, pp. 119–142, in: Goldin, D., Smolka, S. A., Wegner, P. (Eds.) Springer Verlag, XV, 487 p., 84 illus., Hardcover, 2006
Detekce padělaných digitálních fotografií
(Ústav teorie informace a automatizace)
V dnešní době jsou digitální snímky silným a široce rozšířeným komunikačním médiem a mají zásadní vliv na náš život. Otázka zní, jak moc lze věřit snímku, který nepochází ze spolehlivého zdroje. Nové cenově dostupné a vysoce výkonné osobní počítače, moderní softwarové vybavení pro zpracování obrazu a velmi jed­noduché ovládání uživatelem umožňují snadnou tvorbu falešných obrazů. Bývají často nero­zeznatelné od pravých fotografií. Spolehlivý systém pro ověření pravosti obrazu je proto velmi potřebný. Může být užitečný například v soudnictví, krimina­listice, pojiš­ťovací sféře, bezpečnostních systémech či v žurnalistice. Způsoby ověření pravosti obrazu lze rozdělit do dvou skupin: aktivní a pasivní (slepé). Pasivní přístup, kterým se autoři zabývají, je považován za nový směr a na rozdíl od aktivního ke své práci nepotřebuje mít žádné apriorní znalostí o snímku, používá jen obrazovou funkci. Pa­sivní způsob ověření pravosti obrazu bývá složenou kombinací několika samostat­ných analyzátorů. Jako příklad můžeme uvést analy­zátory zabývající se detekcí pře­vzorkování, analyzátory duplikovaných oblastí, několikanásobné komprese obrázků (JPEG) a inkonzistenci šumu v obrazu. Hlav­ním cílem metod ověřování pravosti ob­razu není zcela zabránit falšování obrazů, ale minimalizovat zneužívání zfalšovaných digitálních snímků.
Mahdian, B., Saic, S.: Detection of Copy-Move Forgery Using a Method Based on Blur Moment Invariants. Forensic Science International. – Elsevier, v tisku

Sekce sdružovala sedm pracovišť, jejichž badatelské zaměření charakterizovaly následující výzkumné záměry:

• Fyzikální vlastnosti pokročilých materiálů ve vztahu k jejich mikrostruktuře a způ­sobu přípravy (Ústav fyziky materiálů)
• Fyzikální a chemické procesy v plazmatu a jejich aplikace (Ústav fyziky plazmatu)
• Dynamika tekutých soustav a transformační procesy v hydrosféře (Ústav pro hydro­dynamiku)
• Rozvoj experimentálních metod studia fyzikálních vlastností hmoty a jejich apli­kací v pokročilých technologiích (Ústav přístrojové techniky)
• Materiály, struktury, systémy a signály v elektronice, optoelektronice a fotonice (Ústav radiotechniky a elektroniky)
• Studium časově závislé odezvy materiálů, systémů a prostředí na působení přírod­ního i lidského činitele (Ústav teoretické a aplikované mechaniky)
• Komplexní dynamické systémy v termodynamice, mechanice tekutin a těles (Ústav termomechaniky)
• Interakce elektromagnetických polí a dynamika řízených energetických pře­měn v silnoproudé elektrotechnice (Ústav termomechaniky)

Seznam anotací:

1. Mikrostruktura a mechanické vlastnosti ultrajemnozrnných hliníkových slitin (Ústav fyziky materiálů)
2. Podmínky iniciace únavového porušení z míst s geometrickou a materiálovou diskontinuitou (Ústav fyziky materiálů)
3. Nanokrystalické materiály připravené z amorfních prekurzorů (Ústav fyziky materi­álů)
4. Simulace elektronových Bernsteinových vln (Ústav fyziky plazmatu)
5. Laserem vytvářené stacionární plazmové jety (Ústav fyziky plazmatu)
6. Pomalejší růst nádorů z buněk melanomu B16 exponovaných rázovými vlnami (Ústav fyziky plazmatu)
7. Vliv teploty na konstrukční stabilitu nosných prvků z termoplastů (Ústav pro hydro­dynamiku)
8. Sledování, vyhodnocování a modelování vodního režimu půd, hydrologické bi­lance povodí a atmosférické depozice v podmínkách měnícího se životního pro­středí (Ústav pro hydrodynamiku)
9. Studium indukovaných aktivit ERD/ERS z hlubokých mozkových struktur (Ústav přístrojové techniky)
10. Optické třídění submikrometrových objektů v pohyblivých světelných interferenč­ních polích (Ústav přístrojové techniky)
11. Elektronová mikroskopie vzorků obsahujících vodu (Ústav přístrojové tech­niky)
12. Optické derivátory (Ústav radiotechniky a elektroniky)
13. Vláknové zesilovače a lasery s čerpáním přes plášť (Ústav radiotechniky a elektroniky)
14. Měření časových intervalů založené na excitaci filtru s povrchovou akustickou vlnou (Ústav radiotechniky a elektroniky)
15. Biomechanický model lidské hlavy pro stanovení kraniocerebrálního poranění (Ústav teoretické a aplikované mechaniky)
16. Numerické modelování účinků větru na budovy (Ústav teoretické a aplikované mechaniky)
17. Binární nukleace ve směsi vody a chloridu sodného (Ústav termomechaniky)
18. Vývoj nové metodologie pro řešení nelineárních sdružených úloh na systé­mech nezávislých sítí (Ústav termomechaniky)
19. Termodynamické vlastnosti pracovních médií pro absorpční chladicí oběhy (Ústav termomechaniky)

Ilustrativní anotace:
Mikrostruktura a mechanické vlastnosti ultrajemnozrnných hliníkových slitin
(Ústav fyziky materiálů)
V posledním desetiletí se věnuje značná pozornost přípravě ultrajemnozrn­ných (UFG) objemových kovových materiálů pomocí intenzivní plastické defor­mace (SPD). Významnou SPD metodou je úhlové bezkontrakční protlačování (ECAP), při kterém je materiál protlačován speciální formou skládající se ze dvou kanálů stejného prů­řezu svírajících zpravidla pravý úhel a tím je plasticky deformován. Objemové UFG materiály připravené metodami lokální SPD vykazují řadu vynikajících fyzikálních vlastností ve srovnání s jejich protějšky se standardní veli­kostí zrna. Pracovníci Ústavu fyziky materiálů vyšetřovali rozdílné procesní ECAP postupy a jejich vliv na mikrostrukturu a mechanické vlastnosti čistého hliníku, bi­nární slitiny Al-0.2%Sc a ternární slitiny Al-3%Mg-0.2%Sc i za zvýšených teplot. Prokázali, že jedno ECAP protlačení vede k podstatné redukci velikosti zrna (<1mm), přitom mikrostruktura je velmi nehomogenní a velikost zrna se lokálně mění. Další protlačování vede k rov­noosým zrnům a homogennější mikrostruktuře. Tahové zkoušky a zkoušky za zvýšených teplot vykázaly enormní zlepšení mechanických vlastností po prvním ECAP protla­čení. Prokázalo se, že hranice zrn u UFG mate­riálů generují pole elastických napětí, která mohou být příčinou zlepšení meze kluzu a pevnosti UFG materiálu. Po více než čtyřech aplikacích ECAP k významnému zlepšení mechanických vlastností již nedo­chází.

Mikrostruktura a mechanické vlastnosti ultrajemnozrnných hliníkových slitin. Princip metody ECAP.

Mikrostruktura a mechanické vlastnosti ultrajemnozrnných hliníkových slitin. Mikrostruktura čistého hliníku po čtyřech aplikacích metody ECAP.
Sklenička, V., Král, P., Ilucová, L., Saxl, I., Dvořák, J., Svoboda, M.: Inhomogene­ity of microstructure and creep of ECAP aluminium. – Mater. Science Forum 503–504: 245–250 (2006) Sklenička, V., Dvořák, J., Kvapilová, M., Svoboda, M., Král, P., Saxl, I., Horita, Z.: Effect of equal-channel angular pressing (ECAP) on creep of aluminium alloys. – Mater. Science Forum 539–543: 2904–2909 (2007)
Vliv teploty na konstrukční stabilitu nosných prvků z termoplastů
(Ústav pro hydrodynamiku)
Výzkumný tým určil konstrukční stabilitu a termodynamické vlastnosti termoplas­tických polymerních materiálů při různých teplotních režimech v oblasti teploty pře­chodu z pevného stavu do stavu plastického. V této oblasti se mechanické vlastnosti mění z viskoelastických na viskoplastické, což snižuje nosnost polymerních kon­strukčních prvků. Změna mechanických vlastností (objemového modulu, smyko­vého modulu, viskozity atd.) a termodynamických vlastností (měrného objemu, te­pelné roztažnosti, tepelné kapacity atd.) je důsledkem zvýšené pohyblivosti mak­romolekul, a tím vnitřní energie zvyšující rychlost změny stavu polymerního materi­álu. Termo­dynamické zákonitosti přechodu byly zpracovány ve formě výpočtového programu, který umožňuje popsat a předpovědět chování polymerů při různém tep­lotním zatí­žení. Významným zjednodušujícím prvkem výpočtu je, že do programu vstupují jen mechanické a termodynamické charakteristiky polymerů snadno měři­telné pro pevný a plastický stav. Změna vlastností polymerů v přechodové fázi mezi uvedenými stavy je určena z výpočtu. Takto byly získány a publikovány teplotně zá­vislé vlastnosti pro polystyrén, polymetylmeta­krylát, polykarbonát a polyvinylchlorid.
Slobodian, P., Říha, P., Rychwalski, R. W., Emri, I., Sáha, P., Kubát, J.: The relation between relaxed enthalpy and volume during the physical aging of amorphous polymers and selenium. – European Polymer Journal 42: 2824–2837 (2006)
Slobodian, P., Vernel, J., Pelíšek, V., Sáha, P., Říha, P., Rychwalski, R. W., Kubát, J., Emri, I.: Aging bulk modulus obtained from enthalpy and volume relaxations of a-PMMA and its blends with PEO. – Mechanics of Time-Dependent Materials 10: 1–15 (2006)
Říha, P., Hadač, J., Slobodian, P., Sáha, P., Kubát, J.: Thermodynamic phasing of a glass transition of amorphous polymers. – Sborník 22. PPS Konference, Yamagata, Japonsko 2006
Optické derivátory
(Ústav radiotechniky a elektroniky)
Optické systémy by měly zpracovávat informace rychlostmi, které jsou nedosaži­telné elektronickými součástkami (stovky GHz a více). To je důležité např. pro super­rychlé počítání, telekomunikace s vysokou kapacitou přenosu, tvarování ultrakrát­kých optických pulsů a jejich analýzu. Ve spolupráci s kolegy z Quebecké university v Montrealu se týmu podařilo realizovat jeden ze základních optických obvodů – uni­verzální optický časový derivátor, který produkuje časovou derivaci obálky optického signálu libovolného tvaru, jejíž změny jsou řádu stovek femtosekund. To odpovídá rychlosti o tři řády větší než rychlosti dosahované v elektronických systémech.
Autoři realizovali dvě konfigurace, jednu založenou na vláknově-optické imple­mentaci a druhou na standardních optických prvcích. První konfigurace zaručuje nízké vložné ztráty, nízkou výrobní cenu, je robustní a je kompatibilní s existujícími vláknovými systémy; druhá pak může být postavena z elementů, jež jsou k dispozici ve většině optických laboratoří, a proto může být široce využita.
Ve vláknové implementaci vytvořili autoři „mřížku s dlouhou periodou“, speciální difraktivní mřížku v jádře a plášti optického vlákna. Navíc bylo třeba vyvinout metodu ladění mřížky. V implementaci se standardními komponentami je tato součástka tvo­řena Michelsonovým interferometrem. Tato konfigurace se dá snadno rozšířit i pro získání vyšších časových derivací. Pro ověření principu autoři postavili a otestovali součástku produkující druhou časovou derivaci.

Obr. derivátoru.
Slavík, R., Park, Y., Kulishov, M., Morandotti, R., Azaña, J.: Ultrafast all-optical differentiators. – Optics Express, 14: 10699–10707 (2006) Slavík, R.: Extremely deep long-period fiber grating made with CO2 laser. – IEEE Photonics Technology Letters, 18: 1705–1707 (2006)

Sekce sdružovala pět pracovišť, jejichž badatelské zaměření charakterizovaly následující výzkumné záměry:

• Studium vnitřní stavby a fyzikálních vlastností Země a jejího okolí geofyzikál­ními metodami (Geofyzikální ústav)
• Zemský systém v průsečíku geologických procesů, vývoje života, klimatických a antropogenních vlivů (Geologický ústav)
• Studium atmosférického obalu Země v interakci s pozemskými a kosmickými vlivy (Ústav fyziky atmosféry)
• Fyzikální a environmentální projevy v litosféře indukované antropogenní čin­ností (Ústav geoniky)
• Výzkum vlastností geomateriálů, vývoj metod jejich ekologického využívání a interpretace geodynamických procesů (Ústav struktury a mechaniky hornin)

Seznam anotací:

1. Mozaika litosféry Evropy – geofyzikální modely hluboké stavby kontinentů a jejich vývoje (Geofyzikální ústav)
2. Magnetismus hornin a jeho využití při studiu životního prostředí (Geofyzikální ústav)
3. Zvětrávací a erozní toky arzenu ve hmotnostní bilanci na malém povodí (Geolo­gický ústav)
4. Hydrotermální silicifikace v okrajových zónách oháreckého příkopu a její vztah k tektonice a vulkanismu (Geologický ústav)
5. Gigantismus fosilních pulců žáby Palaeobatrachus (neogén, Německo) (Geolo­gický ústav)
6. Celkový obraz dlouhodobých globálních změn horní atmosféry (Ústav fyziky atmo­sféry)
7. Vliv sluneční aktivity na atmosférickou cirkulaci (Ústav fyziky atmosféry)
8. Protonová teplotní anizotropie ve slunečním větru (Ústav fyziky atmosféry)
9. Vliv ukončení hlubinné těžby uhlí na životní prostředí (Ústav geoniky)
10. Zlepšování vlastností horninového masivu injektážemi (Ústav geoniky)
11. Geografie malých měst (Ústav geoniky)
12. Oxykarbidová skla s kobaltovými částicemi, připravená na bázi polyme­thyl(fenyl)siloxanů a ftalátu kobaltnatého (Ústav struktury a mechaniky hornin)
13. Kreslení map isoseist metodou kriging (Ústav struktury a mechaniky hornin)
14. Geopolymery pro rekonstrukci historického královského paláce v Ktésifontu (arab­sky Al-Mada´in) v Iráku (Ústav struktury a mechaniky hornin)

Ilustrativní anotace:
Mozaika litosféry Evropy – geofyzikální modely hluboké stavby kontinentů a jejich vývoje
(Geofyzikální ústav)
Pevný obal Země – litosféra, tvořený kůrou a nejsvrchnější částí pláště, zasahuje do hloubek 60 až 250 km. Rozhraní litosféry s hlubší, plastickou částí zemského tě­lesa je tedy mnohem členitější než zemský povrch. Přitom však vývoj svrchního i spodního reliéfu pevného zemského obalu spolu souvisí, neboť procesy, které probí­hají po více než čtyři miliardy let na povrchu Země, jsou do značné míry odrazem procesů v hloubce. I když geofyzika poznává hlavně sou­časnou stavbu a složení naší planety, modelujeme i její vývoj „zapsaný“ ve složitých strukturách litosféry. Jedním ze zdrojů informace je seizmická tomografie, která využívá vlastnosti šíření vln zemským tělesem. Důležité je i studium směrové závislosti rychlostí seizmických vln – jejich anizotropie. Získané výsledky ukazují na složitou mozaiku bloků pevného zemského obalu s výrazně nestejnorodou kůrou a systematicky orientovanou vnitřní stavbou plášťové části litosféry Evropy. Tato stavba vznikla dlouhodobým vzájemným přirůstáním mikrokontinentů a horninových komplexů z oceánských zdrojů a odráží tak geodynamické cykly deskové tektoniky. Model lze aplikovat jak na nejstarší část evropské litosféry ve Skandinávii, tak i na geologicky nejmladší oblasti Středozemí, kde procesy deskové tektoniky probíhají i v současné době.

Mozaika litosféry Evropy – geofyzikální modely hluboké stavby kontinentů a jejich vývoje.
Babuška, V., Plomerová, J.: European mantle lithosphere assembled from rigid microplates with inherited seismic anisotropy. – Phys. Earth Planet Inter. 158: 264–280 (2006), doi:10.1016/J.pepi.2006.01.010
Gigantismus fosilních pulců žáby Palaeobatrachus (neogén, Německo)
(Geologický ústav)
V miocénních usazeninách vulkanické oblasti Randecker Maar (Německo) byly nalezeny fosílie gigantických pulců vymřelých žab rodu Palaeobatrachus v různých stadiích vývoje. Největší z nich dosahuje délky 150 mm a představuje rané stadium přeměny v dospělého jedince (tzv. metamorfózy); nejmenší z popsané trojice měří 100 mm a reprezentuje terminální fázi přeměny. Obvyklá velikost pulců rodu Palaeo­batrachus (stejně jako jim blízce příbuzných pipidních žab, fosilních i dnešních) je do 60 mm délky. Pro vysvětlení jevu autoři zvažovali jak ekologické podmínky na loka­litě, tak možné patologické vlivy. Je známo, že pulci, u nichž se nevyvine štítná žláza, dosahují neobvykle velkých rozměrů a že k jejich přeměně v dospělého jedince vů­bec nedochází. Nalezení fosilní pulci rodu Palaeobatrachus však nejsou analogií to­hoto případu, protože metamorfovat mohli. Důvodem jejich neobvyklé velikosti byly proto zřejmě faktory prostředí – velikost vodní nádrže a stálost vodní hladiny (tedy že nádrž periodicky nevysychá), přítomnost či nepřítomnost predátorů, délka období vhodného k růstu. K vyvolání gigantismu zmíněných pulců mohly přispět všechny tyto faktory. Lze tak usuzovat z analogie se současností: v dnešních trvalých vodních nádržích vyšších zeměpisných šířek a nadmořských výšek mají některé žáby (např. rody Rana a Telmatobius) tendenci ke gigantismu pulců, obdobně jako tropické druhy (Pseudis paradoxa) obývající sezónní, rychle vysychající jezírka. Paleoekolo­gická data o oblasti Randecker Maar svědčí o semitropickém podnebí a o stabilitě vodní ná­drže. Podmínkou vzniku gigantismu u pulců mohl být i nedostatek predátorů.

Gigantismus fosilních pulců žáby Palaeobatrachus (neogén, Německo).
Roček, Z., Böttcher, R. A., Wassersug, R.: Gigantism in tadpoles of the Neogene frog Palaeobatrachus. – Paleobiology 32, 4: 666–675 (2006)

4) SEKCE CHEMICKÝCH VĚD
Sekce sdružovala šest pracovišť, jejichž badatelské zaměření charakterizovaly následující výzkumné záměry:

• Moderní analytické techniky pro bioanalýzu, ekologii a nanotechnologie (Ústav analytické chemie)
• Design, syntéza a charakterizace klastrů, kompozitů, komplexů a dalších slouče­nin na bázi anorganických látek; mechanismy a kinetika jejich interakcí (Ústav anorganické chemie)
• Struktura, reaktivita a dynamika molekulárních a biomolekulárních systémů: teo­rie, experiment, aplikace (Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského)
• Výzkum vícefázových reagujících systémů pro návrh procesů v oblastech syn­tézy a přípravy nových materiálů, energetiky a ochrany životního prostředí (Ústav chemických procesů)
• Progresivní makromolekulární materiály a supramolekulární systémy: syntéza a studium vlastností, jevů a možností využití pro speciální aplikace a moderní technologie (Ústav makromolekulární chemie)
• Regulace biologických procesů: chemické modulátory vybraných systémů vý­znamných pro medicínu a zemědělství (Ústav organické chemie a biochemie)

Seznam anotací:

1. Stanovení etylglukuronidu v séru kapilární zónovou elektroforézou (Ústav analytické chemie)
2. Studium elučních mechanismů ve field-flow frakcionaci – nové možnosti charakterizace částic pomocí gravitační field-flow frakcionace (Ústav analytické chemie)
3. Kapilární enzymatické reaktory jako elektrosprejové emitory v hmotnostně spektrometrickém rozhraní pro kapilární elektroforézu (Ústav analytické chemie)
4. Singletový kyslík užitečný, nikoliv škodlivý (Ústav anorganické chemie)
5. Fotoreaktor pro vyhodnocování aktivity fotokatalytických materiálů (Ústav anorganické chemie)
6. Klimatický záznam 160 000 let vyhodnocený ze sedimentů Bajkalského jezera (Ústav anorganické chemie)
7. Nové aplikace fluorescence jednotlivých molekul ve výzkumu biomembrán (Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského)
8. Vrstvy kovových iontů a nanočástic na polarizovaných kapalných rozhraních (Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského)
9. Nové experimenty s klastry a nanočásticemi v molekulových paprscích (Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského)
10. Analýza vazebného uspořádání molekul se složitou strukturou. Aplikace molekulárního inženýrství v současné materiálové vědě (Ústav chemických procesů)
11. Studium komplexů s [{C₅Me₄(CF₂)_nCF₃}Rh] fragmentem (Ústav chemických procesů)
12. Roubované vysokomolekulární konjugáty doxorubicinu pro léčbu pevných ná­dorů (Ústav makromolekulární chemie)
13. Kapalně-krystalické polyurethanové sítě (Ústav makromolekulární chemie)
14. Struktura a charakterizace glutamátkarboxypeptidázy II z lidského mozku (Ústav organické chemie a biochemie)
15. Vznik cyklického tetramerního pseudorotaxanu a jeho trimerního homologu samoskladbou řízenou měďnými ionty (Ústav organické chemie a biochemie)
16. Kvantifikace a racionalizace vyšší afinity sodíku proti draslíku k povrchu pro­teinů (Ústav organické chemie a biochemie)

Ilustrativní anotace:
Roubované vysokomolekulární konjugáty doxorubicinu pro léčbu pevných nádorů
(Ústav makromolekulární chemie ve spolupráci s Mikrobiologickým ústavem)
Autoři navrhli strukturu a syntetizovali polymerní kancerostatika určená pro léčbu pevných nádorů. Polymerní léčiva jsou konstruována tak, že vysokomole­kulární větvená vodorozpustná struktura zajišťuje prodlouženou dobu cirkulace neaktivního cytostatika v organismu, zvýšené ukládání konjugátu v pevných nádo­rech díky EPR efektu (enhanced permeability and retention) a specifickou aktivaci (uvolnění) cyto­statika v nádoru hydrolýzou, jejíž rychlost řídí pH prostředí. Ná­sledná hydrolytická, enzymatická nebo reduktivní degradace polymerního skeletu zajistí eliminaci poly­merních komponent z organismu glomerulární filtrací (ledvinami).
Struktura polymerního léčiva je volena tak, že sestává z hlavního polymerního řetězce tvořeného kopolymerem HPMA nesoucího doxorubicin připojený pH citli­vou hydrolyticky štěpitelnou vazbou. Na tento řetězec jsou roubovány další ře­tězce HPMA kopolymeru rovněž nesoucí doxorubicin připojený stejnou hydrolyticky labilní vazbou. Polymerní rouby jsou připojeny k hlavnímu řetězci vazbami štěpitelnými v cílové nádorové buňce, a to buď enzymaticky, hydrolyticky, nebo reduktivně štěpi­telnou disulfidovou vazbou. Molekulová hmotnost hlavního řetězce i polymerních roubů je volena tak, aby tyto polymery mohly být vyloučeny z organismu filtrací přes ledviny, po spojení do vysokomolekulární roubované struktury však vyloučeny být nemohou, cirkulují v krevním řečišti a ukládají se v pevných nádorech. Po průniku do nádorové buňky pinocytosou dojde v důsledku změny pH k uvolnění aktivního cyto­statika a později i k degradaci polymerního skeletu na původní fragmenty vylouči­telné z organismu.
Reálnost výše navrženého mechanismu působení polymerních léčiv s roubovanou polymerní strukturou autoři ověřili v prostředí modelujícím poměry v krev­ním řečišti i živočišné buňce a mimořádnou protinádorovou aktivitu polymerního léčiva pak prokázali u myší s inokulovaným modelovým nádorem v pokusech in vivo.

Etrych, T., Chytil, P., Ulbrich, K., Mrkvan, T., Říhová, B.: Roubované vysokomole­kulární konjugáty doxorubicinu s protinádorovou aktivitou a způsob jejich výroby. – PV 2006 – 592
Struktura a charakterizace glutamátkarboxypeptidázy II z lidského mozku
(Ústav organické chemie a biochemie)
Proteázy jsou enzymy, schopné štěpit peptidovou vazbu. Jejich molekuly hrají klíčovou regulační roli v řadě biologických pochodů. Jednou z významných pro­teáz vyskytujících se v řadě tkání u člověka i u zvířat je glutamátkarboxypeptidáza II (GCP II). V lidském mozku tento enzym štěpí neurotransmiter NAAG a uvolňuje přitom aminokyselinu glutamát. Ten pak hraje důležitou roli v řadě patologických stavů, jako je poškození nervových buněk při mozkové mrtvici, diabetické neuro­patii, Alzheime­rově chorobě atd. Experimenty na zvířatech prokázaly, že GCP II je skutečně poten­ciálním cílem zásahu pro vývoj nových neuroprotektivních léků. V Ústavu organické chemie a biochemie se podařilo tento enzym připravit rekom­binantní expresí v hmy­zích buňkách, enzymově ho charakterizovat, ve spolupráci s Ústavem molekulární genetiky připravit proti němu velmi citlivé monoklonální protilátky a ve spolupráci s Katedrou biochemie univerzity v Lübecku vyřešit trojrozměrnou strukturu tohoto enzymu rentgenovou difrakcí. Struktura tohoto důležitého cíle terapeutic­kého zásahu se stane základem pro racionální vývoj nových léků s neuroprotek­tivním účinkem, založených na inhibici GCP II.

Schéma 3D-struktury dimeru GCPII s vyznačenou topografií molekuly na plasmatické membráně a epitopy důležitých monoklonálních protilátek.
Mesters, J.R., Bařinka, C., Li, W., Tsukamoto, T., Majer, P., Slusher, B., Konvalinka, J. and Hilgenfeld, R.: Structure of Glutamate Carboxypeptidase II, a Drug Target in Neuronal Damage and Prostate Cancer .– EMBO J. 25: 1375–1384 (2006).
Šácha, P., Zámečník, J., Bařinka, C., Hlouchová, K., Vícha, A., Mlčochová, P., Hilgert, I., Eckschlager, T. and Konvalinka, J.: Expression of Glutamate Carboxypeptidase II in Human Brain. – Neuroscience, in press doj:10.1016/j.neuroscience 2006.10.022
Hlouchová, K., Bařinka, C., Klusák, V., Šácha, P., Mlčochová, P., Majer, P., Rulíšek, L. and Konvalinka, J.: Biochemical characterisation of human glutamate carboxypeptidase III. – J. Neurochem., in press doi:10.1111/j.1471–4159.2006.04341.x
Stanovení etylglukuronidu v séru kapilární zónovou elektroforézou
(Ústav analytické chemie)
Byla vypracována velmi citlivá metoda elektroforetického stanovení etylglukuro­nidu v lidském séru. Etylglukuronid je metabolit etanolu, který lze zjistit v séru řadu hodin až dní po konzumaci alkoholu. Metoda je jednoduchá, nevyža­duje žádnou předběžnou úpravu vzorků a využívá přítomnosti přirozených makrosložek séra k vyvolání efektů přechodné izotachoforézy v zónové elektroforéze ke zvýšení citli­vosti analýz. Eliminuje současně negativní efekty dalších přirozených složek séra, laktátu a acetátu, jejichž obsah se také po požití alkoholu značně zvyšuje, ale jejichž celkový obsah je nespecifický. Metoda je robustní, může být použita ve velmi širo­kém rozpětí koncentrací přítomných makrosložek. Dostatečná citlivost a klinická po­užitelnost byly testovány na analýzách vzorků séra dobrovolníků i reálných pacientů. Ve vzorcích pacientů léčených ze závislosti na alkoholu byly pomocí elektroforetic­kých analýz etylglukuronidu a karbohydrátdeficientního transferrinu jednoznačně od­haleny případy nedodržování léčebného režimu a abstinence.
Křivánková, L., Caslavska, J., Malášková, H., Gebauer, P., Thormann, W.: Analysis of ethyl glucuronide in human serum by capillary electrophoresis with sample self-stacking and indirect detection. – Journal of Chromatography A 1081: 2–8 (2005)
Mrázková, M., Caslavska, J., Thormann, W., Křivánková, L.: Effects of lactate and acetate on the determination of serum ethyl glucuronide by CZE. – Electrophoresis 27: 4772–4778 (2006)
Singletový kyslík užitečný, nikoliv škodlivý
(Ústav anorganické chemie)
Výzkumný tým se zabývá materiály, jejichž funkce je iniciována světlem – foto­funkčními materiály. Na jejich speciálně upraveném povrchu může vznikat singletový kyslík, což je energeticky bohatší forma molekulárního kyslíku s dobou života řádu milióntin sekundy. Pro svou vysokou reaktivitu a schopnost degradovat biomolekuly představuje singletový kyslík potenciální nebezpečí pro mikroorganismy, těchto vlastností však lze také využít k přípravě materiálů s baktericidními vlastnostmi aktivovanými světlem.
Na základě fotochemických studií barevných látek zvaných fotosenzitizátory, které přenášejí energii světelných kvant na atmosférický kyslík, se podařilo připravit fo­toaktivní materiály produkující singletový kyslík. Porfyrinové senzitizátory byly in­kor­porovány do anorganických materiálů typu jílů a do vláken nanotkanin. Výho­dou senzitizátorů je, že jsou účinné již při velmi nízkých koncentracích, protože jedna molekula senzitizátoru může opakovaným přenosem energie produkovat mnoho molekul singletového kyslíku. Bylo prokázáno, že materiály s inkorporovanými senzi­tizátory vykazují po ozáření viditelným (slunečním) světlem baktericidní účinky.

Molekula porfyrinového senzitizátoru, která po excitaci světlem (hv) produkuje singletový kyslík (¹O₂).
Mosinger, J., Jirsák, O., Kubát, P., Lang, K., Mosinger, B.: Bactericidal nanofabrics based on photoproduction of singlet oxygen. – J. Mater. Chem. 17: 164–166 (2007)
Analýza vazebného uspořádání molekul se složitou strukturou. Aplikace molekulárního inženýrství v současné materiálové vědě
(Ústav chemických procesů)
Současný rychlý rozvoj materiálové vědy je charakteristický důrazem na přípravu nových netradičních materiálů s často zcela unikátními fyzikálními, chemickými, případně biologickými vlastnostmi. Přitom se ukazuje, že žádoucí unikátní vlastnosti jsou zpravidla vázány na systémy s často zcela netradičními a neob­vyklými struktur­ními prvky. Z toho je zřejmé, že jakékoli snahy o racionalizaci pří­pravy netradičních nových materiálů jsou do značné míry vázány na spolehlivý popis struktury tako­výchto materiálů a z něj vycházející pochopení vazebného uspořádání.

Vícecentrická vazba v clusteru Li4.
Takovýto popis lze v současné době získat především z teoretických kvantově chemických výpočtů, jejichž využití v materiálové vědě je často označováno jako mole­kulární inženýrství. Pracovníci skupiny teoretické chemie před časem navrhli obec­nou originální metodu pro popis vazebného uspořádání molekul, vhodnou především pro sloučeniny obsahující právě neklasické typy vazeb, jako jsou napří­klad vícená­sobné přímé vazby kov-kov v komplexech tranzitních kovů, vícecentrické vazby v boranech a kovových klastrech atd. Uvedená metoda, známá jako analýza domé­nově průměrovaných Fermiho děr, byla v průběhu několika posledních let využita k objasnění struktury řady sloučenin s komplikovaným vazebným uspořádáním a její výsledky přispěly k objasnění povahy neobvyklých chemických vazeb v takovýchto sloučeninách.
Ponec, R., Bultinck, P., Gutta, P., Tantillo, D. J.: Multicenter bonding in carbocations with tetracoordinated protons. – J. Phys. Chem. A, 110: 3785 (2006).
Ponec, R., Cooper, D. L.: Anatomy of bond formation. Bond length dependence of the extent of electron sharing in chemical bonds from the analysis of domain averaged Fermi holes. – Faraday Disc. Vol. 135
Ponec, R., Yuzhakov, G.: Metal-metal bonding in Re₂Cl₈^(2-) from the analysis of domain averaged Fermi holes, PCCP, submitted.

5) SEKCE BIOLOGICKÝCH A LÉKAŘSKÝCH VĚD
Sekce sdružovala sedm pracovišť, jejichž badatelské zaměření charakterizovaly následující výzkumné záměry:

• Biofyzika dynamických struktur a funkcí biologických systémů (Biofyzikální ústav)
• Výzkum molekulárních a buněčných základů fyziologických a patofyziologických procesů s cílem objasnit mechanismy vzniku závažných onemocnění člověka (Fyziologický ústav)
• Mikroorganismy ve výzkumu a biotechnologiích (Mikrobiologický ústav)
• Mechanismy regulace růstu a vývoje rostlin na úrovni buněk, orgánů a celých organismů: fyziologické, genetické a molekulárně biologické základy (Ústav experimentální botaniky)
• Molekulární, buněčné a systémové mechanismy závažných onemocnění lidského organismu, jejich diagnostika, terapie a farmakoterapie (Ústav experimentální medicíny)
• Molekulárně genetické a buněčné základy klíčových biologických procesů: genová exprese, onkogeneze, replikace virů, imunita a vývoj organismů (Ústav molekulární genetiky)
• Genetický, funkční a vývojový potenciál živočišných buněk, tkání a organismů: jejich využití v medicíně, ekologii a zemědělství (Ústav živočišné fyziologie a genetiky)

Seznam anotací:

1. Ribozomální Kink-turn motiv v roli flexibilního molekulárního kloubu (Biofyzikální ústav)
2. „Vícebarevné“ elektrochemické značení DNA komplexy oxidu osmičelého (Biofyzikální ústav)
3. Proliferativní efekty polycyklických aromatických uhlovodíků a jejich úloha v nádorové promoci (Biofyzikální ústav)
4. Obrácené repetice DNA jako molekulární přepínače genetické aktivity (Biofyzikální ústav)
5. Na+/H+ antiportery nižších eukaryot (Fyziologický ústav)
6. Úloha δ izoformy protein kinázy C v kardioprotektivním působení chronické hypo­xie (Fyziologický ústav)
7. Mechanismy sekrece a excitability hypofyzárních buněk (Fyziologický ústav)
8. Kompartmentalizace plazmatické membrány kvasinek (Mikrobiologický ústav)
9. Hřebenové dendrimery obsahující Tn antigen modulují přirozené zabíjení a vyvolávají produkci specifických protilátek proti Tn (Mikrobiologický ústav)
10. Exocyst u rostlin (Ústav experimentální botaniky)
11. Kyselina trichloroctová v lesním ekosystému (Ústav experimentální botaniky)
12. Úloha individuální vnímavosti a DNA reparace v mechanismech genotoxických a karcinogenních účinků (Ústav experimentální medicíny)
13. Biodegradovatelné polymerní makroporézní hydrogely pro terapii přerušení míchy (Ústav experimentální medicíny)
14. HIC1 snižuje aktivitu signalizace Wnt prostřednictvím strhávání faktoru TCF-4 a β-kateninu do jaderných tělísek (Ústav molekulární genetiky)
15. DNA jako klíč k rekonstrukci klimatických změn (Ústav živočišné fyziologie a genetiky)
16. Význam aktivity Aurory B a fosforylace histonu H3 v procesu kondenzace chro­mosomů během meiotického zrání prasečích ovocytů (Ústav živočišné fyziolo­gie a genetiky)
17. Apoptóza v odontogenezi (Ústav živočišné fyziologie a genetiky)

Ilustrativní anotace:
Kompartmentalizace plazmatické membrány kvasinek
(Mikrobiologický ústav)
Ve spolupráci s Ústavem buněčné biologie a rostlinné fyziologie univerzity v Regensburgu byly dosaženy významné výsledky, které mají závažný dopad na chápání uspořádaní plazmatické membrány eukaryontních buněk. Bylo doku­mento­váno, že proteiny, které jsou zabudovány v plazmatické membráně, v ní nejsou roz­loženy náhodně či rovnoměrně, nýbrž převážná většina z nich je seskupena do shluků, které lze pozorovat pomocí konfokální mikroskopie. Touto metodou byly roz­lišeny v plazmatické membráně kvasinek v podstatě tři kompartmenty: Jeden je převážně osídlen shluky několika typů přenášečů živin (protonové symportery, např. Can1p), další kompartment tvoří komplementární síť k těmto shlukům a je osídlen nejhojnějším proteinem kvasničné plazmatické membrány, H⁺/ATPasou Pma1p. Třetí kompartment obsazují proteiny, které jsou v membráně rozmístěny rovnoměrně (např. glukosový přenášeč HXT1). Zatímco rozmístění některých mem­bránových proteinů lze ovlivňovat např. lipidním složením membrány či její deenergi­zací, rozmístění jiných je neobyčejně stabilní.

Trojrozměrná rekonstrukce distribuce fusních proteinů Can1-GFP (zeleně) a H+/ATPasy-RFP (červeně) v plasmatické membráně Saccharomyces cerevisiae vizualizovaná konfokální mikroskopií
Grossmann, G., Opekarova, M., Novakova, L., Stolz, J., Tanner, W.: Lipid raft-based membrane compartmentation of a plant transport protein expressed in Saccharo­myces cerevisiae. – Eukaryot. Cell 5: 945-953 (2006)
Grossmann, G., Opekarova, M., Malinsky, J., Weig-Meckl, I., Tanner, W.: Membrane potential governs lateral segregation of plasma membrane proteins and lipids in yeast. – EMBO J. 26: 1–8 (2007).
DNA jako klíč k rekonstrukci klimatických změn
(Ústav živočišné fyziologie a genetiky)
Jednou z nejdiskutovanějších otázek týkajících se vlivu klimatických změn na živou přírodu v Evropě je, jak daleko na severu existovala glaciální refugia pro druhy mírného pásma během poslední doby ledové. Za použití molekulárně fylo­geografic­kého přístupu byla provedena analýza populace modelového druhu norníka rudého (Clethrionomys glareolus) ve střední Evropě. Norník je lesní hlodavec, který obývá většinu Evropy, a genetická studie ukázala, že izolovaná populace tohoto druhu pře­žila nejchladnější období poslední doby ledové (před 25000-10000 lety) v blízkosti karpatských pohoří, tedy mnohem severněji, než byla dosud známá středomořská refugia většiny ostatních evropských druhů živočichů a rostlin. Odhady toku genů založené na výpočtech populačně-genetického modelu ukázaly, že karpatská refugi­ální populace norníka sloužila jako významný zdroj postglaciální kolonizace zaledně­ných území Evropy. Získané výsledky podporují výsledky paleontologů a představují dosud nejjasnější fylogeografický důkaz pro existenci severního glaciálního refugia pro lesní druhy v Evropě.

Norník rudý představuje mimořádně vhodný modelový organismus pro studium klimatických změn.
Kotlík, P., Deffontaine, V., Mascheretti, S., Zima, J., Michaux, J. R., Searle, J. B.: A nothern glacial refugium for bank voles (Clethrionomys glareolus). – PNAS, vol. 103: 14860–14864 (2006)
HIC1 snižuje aktivitu signalizace Wnt prostřednictvím strhávání faktoru TCF-4 a β-kateninu do jaderných tělísek
(Ústav molekulární genetiky)
Osud každé buňky ovlivňuje relativně malé množství signalizačních drah, které řídí většinu důležitých vnitrobuněčných fyziologických dějů. Jednou takovou drahou je signální kaskáda zvaná Wnt. Ta je iniciovaná velkou skupinou strukturně podob­ných sekretovaných proteinů (nesou jméno jako celá dráha; např. Wnt1, Wnt3 apod.), které regulují dělení, diferenciaci a přežívání cílových buněk. Nefyziologické spuštění této signalizační dráhy je spojeno s neregulovaným buněčným dělením a vede tak ke vzniku nádorů a k rakovině. Rozhodující událostí pro přenos signálu je v případě signalizace Wnt stabilizace proteinu β-katenin v cytoplazmě cílové buňky. V situaci, kdy buňky nejsou stimulovány molekulou Wnt, je většina β-kateninu vázána do mezibuněčných spojů a množství volného β-kateninu v cytoplazmě je na velmi nízké úrovni. Vazba ligandu Wnt na membrá­nový receptor na cílové buňce vyvolává řadu molekulárních procesů, jejichž vý­sledkem je nárůst koncentrace β-kateninu v cytoplazmě a přemístění tohoto pro­teinu do buněčného jádra. V jádře β-katenin interaguje s transkripčními faktory rodiny TCF/LEF (z anglického T-Cell Factor/Lymphoid Enhancer Factor) a spolu s nimi aktivuje přepis relativně malého množství určitých cílových genů. Konečným výsledkem signalizace Wnt je tedy pro­dukce nových proteinů způsobujících změnu fyziologických vlastností cílové buňky. V buněčném jádře existují proteiny, které mohou významně ovlivnit úroveň tran­skripce zahajované komplexy TCF/β-katenin. Předkládaná práce ukazuje, že jed­ním takovým proteinem je HIC1 (z anglického Hypermethylated In Cancer 1). Zají­mavé je, že umlčení genu HIC1 – jedná se většinou o epigenetickou inaktivaci způ­sobenou methylací regulačních sekvencí genu – je nezbytnou událostí při vzniku vět­šiny lidských nádorů. Protein HIC1 tedy působí jako tzv. nádorový supresor. Pokud je v buňce gen HIC1 exprimován, pak je výsledný protein lokalizován v buněčném já­dře, a to v několika stovkách malých tělísek (tzv. tělíska HIC). Pomocí řady bioche­mických a moleku­lárně biologických metod se ukázalo, že protein HIC1 se přímo váže s faktorem TCF-4 (jedním z členů rodiny TCF/LEF). Důsledkem této vazby je přesun proteinu TCF-4 do jaderných tělísek HIC. Takový přesun vede k „odpojení“ TCF-4 (a také β-kateninu) od vazebných míst v regulačních oblastech cílových genů signalizace Wnt. Konečným důsledkem uvedeného přesunu je výrazné snížení ex­prese genů regulovaných komplexy TCF-4/β-katenin. Funkčně je tedy HIC1 tran­skripčním inhibitorem dráhy Wnt. Práce dále ukazuje, že celkové množství proteinu TCF-4 přemístěné do tělísek HIC, (a tedy i celková úroveň represe cílových genů dráhy Wnt) je závislé na polypeptidu CtBP (z anglického C-terminal Binding Protein). Tento protein interaguje s oběma zmíněnými faktory (tj. TCF-4 a HIC1) a patrně se uplatňuje jako strukturní molekula při formování tělísek HIC. Důležitým závěrem článku je hypotéza, že zvýšená transkripce cílových genů signalizace Wnt, ke které dochází v buňkách s umlčenou expresí genu HIC1, může být důležitým mechanis­mem při vzniku nebo v procesu vývoje lidských nádorů a rakoviny.

TCF-4 a HIC1 jsou lokalizovány v jaderných tělískách.
Valenta, T., Lukas, J., Doubravska, L., Fafilek, B., Korinek, V.: HIC1 attenuates Wnt signaling by recruitment of TCF-4 and beta-catenin to the nuclear bodies. – EMBO J. 25(11): 2326–37 (2006)
Na⁺/H⁺ antiportery nižších eukaryot
(Fyziologický ústav)
Proteiny transportující přes buněčné membrány kationty sodíku nebo draslíku proti protonům se nazývají antiportery, existují ve všech typech organismů a mají celou řadu důležitých fyziologických funkcí. Tyto proteiny jsou v membránách bu­něk speciálně poskládány a jejich chybná činnost ovlivňuje např. krevní tlak, funkci mozku nebo ledvin. Příprava mutantů modelového organismu S. cerevisiae po­strá­dajících různé transportéry draselných a sodných kationtů umožnila pomocí hetero­logní exprese, neboli vnesením genů z jiných organismů do S. cerevisiae, charakte­rizovat substrátové specifity a buněčné funkce celé řady Na⁺,K⁺/H⁺ anti­porterů z různých organismů. V některých druzích existuje v buněčné membráně pouze je­den antiporter pro všechny kationty alkalických kovů, zatímco v jiných druzích se v evoluci vyvinuly systémy dva, lišící se substrátovou specifitou pro kationty draselné či sodné. Pomocí mutací bylo zjištěno, že pro transportní aktivitu a vazbu sodných nebo draselných kationtů proteinem jsou velmi důležité jeho aminokyselinové zbytky s hydroxylovou skupinou, které se nacházejí v 5. transmembránové oblasti proteinu (Ser 140, Thr 151), a také mezi druhy vysoce konzervovaný Pro145. Podrobné stu­die fyziologických funkcí modelového antiporteru ScNha1 prokázaly, že kromě deto­xifikace (export toxických kationtů Na⁺ a Li⁺ z buněk) je aktivita tohoto proteinu důle­žitá pro 1) zachování vnitrobuněčné optimální koncentrace draselných kationtů, 2) regulaci vnitrobuněčného pH, bu­něčného objemu a membránového potenciálu, a 3) odpověď buněk na osmotický šok.
Velková, K., Sychrová, H.: The Debaryomyces hansenii NHA1 gene encodes a plasma membrane alkali-metal-cation antiporter with broad substrate specificity. – Gene 369: 27–34 (2006)
Papoušková, K., Sychrová, H.: Yarrowia lipolytica possesses two plasma membrane alkali metal cation/H⁺ antiporters with different functions in cell physiology. – FEBS Lett.580: 1971–1976 (2006)
Papoušková, K., Sychrová, H.: Schizosaccharomyces pombe possesses two plasma membrane alkali metal cation/H+ antiporters differing in their substrate specificity. – FEMS Yeast Res. 7, in press (http://www.blackwell-synergy.com/doi/abs/10.1111/j.1567-1364.2006.00178.x) (2007)
Kinclová-Zimmermannová, O., Zavřel, M., Sychrová, H.: Importance of the seryl and threonyl residues of the fifth transmembrane domain to the substrate specificity of yeast plasma membrane Na+/H+ antiporters. – Mol. Membr. Biol. 23: 349–361 (2006)
Kinclová-Zimmermannová, O., Gášková, D., Sychrová, H.: The Na⁺,K⁺/H⁺-antiporter Nha1 influences the plasma membrane potential of Saccharomyces cerevisiae. – FEMS Yeast Res. 6: 792–800 (2006)
Kinclová-Zimmermannová, O., Sychrová, H.: Functional study of the Nha1p C-terminus: involvement in cell response to changes in extrenal osmolarity. – Curr. Genetics 49: 229–236 (2006)
Úloha individuální vnímavosti a oprav DNA v mechanismech genových poškození a dopad na vznik nádorů.
(Ústav experimentální medicíny)
Proces opravy DNA je klíčový při udržení celistvosti genomu a prevenci mu­tagenních a karcinogenních účinků. Oprava DNA probíhá dle různých typů poškození různými mechanismy (od vyštípnutí několika málo bází přes odstranění vět­ších úseků DNA, přeskupení bází v jenom nebo obou řetězcích až po opravu chybného párování). Geny opravy DNA bývají polymorfní (dědičně podmíněný výskyt variant, které se liší jenom nepatrně). Polymorfismy v kódujících a regulačních oblastech mohou vést ke strukturálním změnám v enzymech provádějících opravu DNA. Nicméně vztah mezi genotypy opravy DNA a jejich funkčními důsledky není znám. Studie sledovaly vztahy mezi polymorfismy v genech opravy DNA a schopností odstranit poškozené báze a obnovit celistvost DNA. Tato schopnost a schopnost opravy oxidativního poškození DNA byla významně snížena u zdravých jedinců v souvislosti se změnami kódu v kodónu 399 genu XRCC1 a kodónu 326 genu hOGG1 (záměna jedné aminokyseliny za jinou). Při kombinaci změn ve třech různých kodónech genu XRCC1 a kodónu 148 genu APE1 se ukázala vý­znamně snížená schopnost zmíněné opravy DNA, zatímco kombinace změn v kódech genů hOGG1 a APE1 vede ke snížení schopnosti opravy oxidativního po­škození DNA. U myší vystavených účinkům 1,3- butadienu (BD) v střednědobém pokusu (28 dní ovlivnění BD a 28 dní sledování po ukončení vdechování BD) aktivita tohoto typu opravy postupně vzrůstala s maximem ve 29. dni (1. den po ukončení vdechování BD) a návratem k výchozím hodnotám v 56. dni (28. den po ukončení vdechování BD). Ve studiích u osob, které jsou vysta­veny účinkům karcinogenních látek ve svém zaměstnání, jsme nalezli významné snížení poškození DNA, zatímco schopnost opravy DNA byla významně zvýšena. Autoři se domnívají, že dochází k adaptivní indukci opravy DNA, což může být důvod skutečnosti, že se nádorová onemocnění u osob v rizikových provozech nevyskytují zdaleka tak často, jak by z povahy karcinogenních látek vyplývalo.
Vodička, P., Štětina, R., Šmerák, P., Vodičková, L., Naccarati, A., Bárta, I., Hemminki, K.: Micronuclei, single-strand breaks in DNA and DNA repair activity in mice exposed to 1,3-butadiene by inhalation. – Mutat Res. 608: 49–57(2006)
Vodička, P., Štětina, R., Poláková, V., Tulupová, E., Naccarati, A., Vodičková, L., Kumar, R., Hánová, M., Pardini, B., Slyšková, J., Mušák, L., De Palma, G., Souček, P., Hemminki, K.: Association of DNA repair polymorphisms with DNA repair functio­nal outcomes in healthy human subjects. – Carcinogenesis: Epub ahead of print. (2006)
Vodička, P., Koskinen, M., Naccarati, A., Oesch-Bartlomowicz, B., Vodičková, L., Hemminki, K., Oesch, F.: Styrene metabolism, genotoxicity, and potential carcinoge­nicity. – Drug Metabolism Reviews 38: 1–49 (2006)

6) SEKCE BIOLOGICKO-EKOLOGICKÝCH VĚD
Sekce sdružovala čtyři pracoviště, jejichž badatelské zaměření charakterizovaly následující výzkumné záměry:

• Struktura, funkce a vývoj vodních ekosystémů (Biologické centrum)
• Parazitismus a parazito-hostitelské vztahy na organismální, buněčné a molekulové úrovni (Biologické centrum)
• Vztahy mezi strukturou a funkcí dekompozičního potravního řetězce v půdě (Biologické centrum)
• Výzkum struktury genetické informace rostlin a jejich patogenů na molekulární úrovni, indukce a analýza cílených změn genomu a plastomu a studium fotosyn­tetických procesů a projevů dědičnosti v interakci s prostředím a patogeny (Bio­logické centrum)
• Studium regulace vývoje hmyzího organismu, dynamiky hmyzích populací a funkce hmyzu v ekosystémech (Biologické centrum)
• Struktura, funkce a evoluce biodiverzity fotoautotrofních organismů a hub: pů­vod a příčiny jejich proměnlivosti, dynamika populací, společenstev a ekosystémů; využití vybraných výsledků k rozvoji Průhonického parku (Botanický ústav)
• Biodiverzita a ekologie obratlovců: strategie ochrany a využívání přírodních populací (Ústav biologie obratlovců)
• Prostorová a funkční dynamika biologických, ekologických a sociálně-ekonomic­kých systémů v interakci s globální změnou klimatu (Ústav systé­mové biologie a ekologie)

Seznam anotací:

1. Proč je v tropických lesích tolik druhů hmyzu? (Biologické centrum)
2. Antagonistické a synergistické vztahy působení prvoků a virů na složení přírod­ního bakterioplanktonu (Biologické centrum)
3. Jaderný receptor určuje buněčný osud (Biologické centrum)
4. Emise oxidu dusného a metanu z půdy pastvin (Biologické centrum)
5. Revize tasemnic řádu Pseudophyllidea (Cestoda): fylogenetická analýza na zá­kladě morfologických, biologických a molekulárních dat (Biologické centrum)
6. Výrazná expanze velikosti genomu vikve (Vicia pannonoca) způsobená namnože­ním jediného typu gigantického retroelementu (Biologické centrum)
7. Biogeografický přístup k rostlinným invazím a procesy podmiňující naturalizaci ne­původních rostlin (Botanický ústav)
8. Úloha arbuskulárních mykorhiz v kontaminovaných a degradovaných půdách (Botanický ústav)
9. Populační dynamika rostlin a její význam pro pochopení chování druhů v krajině (Botanický ústav)
10. Důkazy historické a recentní selekce působící na geny hlavního histokompatibil­ního systému (MHC) v cyklických populacích hlodavců (Ústav biologie obratlovců)
11. Evoluční síly ovlivňující hnízdní strategie u ptáků (Ústav biologie obratlovců)
12. Tažní ptáci a virus ptačí chřipky H5N1 – šíření v Eurasii, možnosti zánosu do Ameriky a rozptylu po kontinentu (Ústav biologie obratlovců)
13. Proteinová flexibilita přizpůsobuje fotosyntetickou transformaci energie k okolní teplotě (Ústav systémové biologie a ekologie)

Ilustrativní anotace:
Proč je v tropických lesích tolik druhů hmyzu?
(Biologické centrum)
Proč v tropických lesích žije tolik druhů organismů a jaké ekologické mecha­nismy umožňují jejich koexistenci, patří k nejstarším, ale stále nevyřešeným otázkám biolo­gie. Lesy tropického a mírného pásma jsou natolik odlišné, že smysluplné srovnání jejich ekologie je obtížné. Nová, pro tento účel vyvinutá metoda srovnává soubory druhů vybrané tak, aby měly shodnou strukturu vzájemných fylogenetických vztahů (tedy topologii kladogramů, založených na molekulárních datech). Z lužního lesa v ČR a deštného lesa na Papui Nové Guineji autoři takto vybrali 15 druhů stromů pro analýzu jejich herbivorního hmyzu. Zjistili, že jeho druhová rozmanitost, vztažená na jeden druh stromu, se mezi oběma lesy neliší. Opravili tak dosavadní představy o tom, že koexistence tisíců druhů hmyzu v tropech je umožněna jejich úzkou specializací, a tedy jemnějším rozdělením potravních zdrojů každé živné rostliny mezi herbivory. O objevu psal mezinárodní tisk (např. New York Times) a časopis Science ho komentoval jako významný pokrok ve studiu ekologie hmyzu (Kitching, 2006, Science 313: 1055).

Srovnání housenek ze středoevropských a novoguinejských stromů se shodnou strukturou fylogenetických vztahů.
Novotný, V., Drozd, P., Miller, S. E., Kulfan, M., Janda, M., Basset, Y., Weiblen, G. D.: Why are there so many species of herbivorous insects in tropical rainforests? – Science 313: 1115–1118 (2006)
Antagonistické a synergistické vztahy působení prvoků a virů na složení přírodního bakterioplanktonu
(Biologické centrum)
Pohlcování bakterií prvoky a napadení bakterií specifickými viry – takzvanými bakteriofágy, jsou dva nejdůležitější faktory určující početnost a druhové složení bakterií v přírodních vodních ekosystémech. Tím, že prvoci i viry napadají stejný zdroj potravy, tj. bakterie, můžeme mezi nimi logicky předpokládat antagonistické vztahy. Náš výzkum však přinesl překvapivá zjištění. Specifický výběr některých druhů nebo skupin bakterií pohlcovaných prvoky navodil velké posuny ve složení společenstev bakterií, kde posléze převážilo pouze několik druhů bakterií, buď rychle rostoucích, nebo vláknitých. Protože každý typ bakteriofága může napadnout pouze určitou, geneticky velmi úzkou skupinu bakterií, posuny vyvolané prvoky vlastně významně stimulují aktivitu specifických skupin virů. Nejedná se tedy pouze o antagonistický vztah, ale naopak o velmi specifický typ stimulace aktivity pouze vybraných skupin virů. Tuto hypotézu testovali autoři pomocí terénních pokusů na Římovské přehradě. Zde prokázali synergické působení predace prvoků a napadení bakterií viry na složení přirozeného bakterioplanktonu. Spolupůsobení obou faktorů způsobilo rychlý nárůst vláknitých bakterií rodu Flectobacillus, které byly odolné jak vůči predaci prvoků, tak i proti napadení viry. Naopak některé skupiny bakterií (citlivé na napadení specifickými viry) byly v experimentálním systému potlačeny a tak prakticky vypadly ze soutěže o substrát, což ještě urychlilo růst vláknitých bakterií rodu Flectobacillus.

Bakterioplankton a heterotrofní bičíkovci v epifluorescenčním mikroskopu.
Jezbera, J., Horňák, K., Šimek, K.: Prey selectivity of bacterivorous protists in different size fractions of reservoir water amended with nutrients. – Environ. Microbiol. 8: 1330–1339 (2006)
Šimek, K., Horňák, K., Jezbera, J., Nedoma, J., Vrba, J., Straškrabová, V., Macek, M., Dolan, J. R., Hahn, M. W.: Maximum growth rates and possible life strategies of different bacterioplankton groups in relation to phosphorus availability in a freshwater reservoir. – Environ. Microbiol. 8: 1613–1624 (2006)
Horňák, K., Jezbera, J., Nedoma, J., Gasol, J. M., Šimek, K.: Bacterial leucine incorporation under different levels of resource availability and bacterivory in a freshwater reservoir. – Aquat. Microb. Ecol. 45: 277–289 (2006)
Weinbauer, M. G., Horňák, K., Jezbera, J., Nedoma, J., Dolan, J. R., Šimek, K.: Synergistic and antagonistic effects of viral lysis and protistan grazing on bacterial biomass, production and diversity. – (Environ. Microbiol., online publication doi:10.1111/j.1462-2920.2006.01200.x) (2007)
Šimek, K., Weinbauer, M. G., Horňák, K., Jezbera, J., Nedoma, J., Dolan, J. R.: Grazer and virus-induced mortality of bacterioplankton accelerates development of Flectobacillus populations in a freshwater community. – (Environ. Microbiol., online publication doi:10.1111/j.1462-2920.2006.01201.x) (2007)
Biogeografický přístup k rostlinným invazím a procesy podmiňující naturalizaci nepůvodních rostlin
(Botanický ústav)
Při studiu rostlinných invazí je třeba integrovat nezávisle formulované hypotézy a teorie, jež doposud vysvětlovaly schopnost rostlinných druhů a náchylnost regionů k invazím; k hledání principů naturalizace (tedy schopnosti zdomácnět v nové oblasti a volně se zde rozmnožovat bez přispění člověka) je velmi vhodný biogeografický přístup. Pevninské oblasti v mírném pásu jsou vystaveny invazím více než pevniny v tropech, ale tropické ostrovy jsou zasaženy invazemi stejně jako ostrovy mírného pásu. Úspěšnost naturalizace klesá se zeměpisnou šířkou, je tedy vyšší v klimaticky teplejších oblastech. Všechny dosavadní práce vyjadřovaly úspěšnost naturalizace v dané oblasti prostým počtem přítomných naturalizovaných druhů; zde bylo poprvé použito relativní měřítko (procento naturalizovaných z celkového počtu zavlečených druhů), které umožnilo detekovat závislosti jinak skryté (obr. 23 A).
Vedle klimatu ovlivňují úspěšnost naturalizace zásadním způsobem také další faktory, zejména množství rozmnožovacích částic rostliny, které se dostávají do dané oblasti, a čas, který uplynul od zavlečení. Metodický přínos tohoto poznatku spočívá v práci se známým zdrojovým souborem druhů; naprostá většina studií přistupuje k problému opačně, srovnává v cílovém území rostliny, kterým se podařilo zdomácnět, ale zdrojový soubor druhů nezná. Díky zaměření na dřeviny byl navíc odfiltrován rušivý vliv životní formy. Dřeviny introdukované do ČR pro lesnické účely před několika stoletími zplaňují a naturalizují s vyšší pravděpodobností než druhy introdukované později (obr. 23 B). Relativní význam délky pěstování je přitom průkazně větší než význam rozsahu pěstování. Studie dokumentuje, že lesnictví je významným historickým zdrojem invazních druhů dřevin v mírném pásu. V další práci na souboru 180 druhů dřevin pěstovaných v ČR autoři na základě znalosti vlastností studovaných druhů ověřili, zda je možnost předpovědět, které z nich se stanou invazními, a ukázali, že predikční systém vyvinutý v Austrálii je možno úspěšně použít i v klimatickém pásu střední Evropy.
Pyšek, P., Richardson, D. M.: The biogeography of naturalization in alien plants. – J. Biogeogr. 33: 2040–2050 (2006)
Richardson, D. M., Pyšek, P.: Plant invasions: Merging the concepts of species invasiveness and community invasibility. – Progr. Phys. Geogr. 30: 409–431 (2006)
Pyšek, P., Richardson, D. M., Jarošík, V.: Who cites who in the invasion zoo: insights from an analysis of the most highly cited papers in invasion ecology. – Preslia 78: 437–468. (2006)
Křivánek, M., Pyšek, P., Jarošík, V.: Planting history and propagule pressure as predictors of invasions by woody species in a temperate region. – Conserv. Biol. 20: 1487–1498 (2006)
Křivánek, M., Pyšek, P.: Predicting invasions by woody species in a temperate zone: a test of three risk assessment schemes in the Czech Republic (Central Europe). – Diversity Distrib. 12: 319–327 (2006
Proteinová flexibilita přizpůsobuje fotosyntetickou transformaci energie k okolní teplotě
(Ústav systémové biologie a ekologie)
Fyzikálně chemické zákony předpovídají, že rychlost klíčových reakcí ve fotosyntetických reakčních centrech bude vzrůstat exponenciálně se vzrůstající tep­lotou, což povede k rozdílné účinnosti transformace sluneční energie při růstových teplotách mezofilů a extremofilů. Měření rychlosti přenosu elektronů mezi chinony Qa a Qb fotosystému 2 však ukázalo podobné hodnoty u mezo a termofilů. Pomocí analýzy strukturního modelu fotosystému 2 jsme nalezli dutiny v proteinech D1 a D2 a sekvence aminokyselin zodpovědné za kondenzaci alfa šroubovic, jež společně poskytují proteinům reakčního centra lokální flexibilitu. Mutace, kterými autoři zvýšili objem aminokyselinových zbytků a zmenšili objem dutin v blízkosti výše zmíněných sekvencí, vedly u mezofilů k termofilnímu fenotypu. Pozorované výsledky autoři vy­světlují pomocí nového mechanismu zpomalování reakcí nad fyziologickými teplo­tami, jehož kontrola je na molekulární úrovni zprostředkována sítí vodíkových vazeb mezi kondenzovanými motivy proteinů, v rozporu s představami klasického chování podle Arrhenia. Tento odhalený mechanismus poskytuje nová vodítka k manipulaci aklimatizace enzymů pro širokou škálu teplot.
Shlyk-Kerner, O., Samish, I., Kaftan, D., Neta Holland, P. S., Maruthi Sai, Hadar Kless a Avigdor Scherz: Protein flexibility acclimatizes photosyntetic energy conversion to the ambient tepmereture. – NATURE 442 (7104): 827–830 (2006)
Důkazy historické a recentní selekce působící na geny hlavního histokompati­bilního systému (MHC) v cyklických populacích hlodavců
(Ústav biologie obratlovců)
Interakce hostitel-patogen hrají významnou roli ve vztahu mezi populační dynamikou a přírodní selekcí. Velmi vhodnými znaky pro studium těchto vztahů jsou geny hlavního histokompatibilního systému (MHC) u druhů s cyklickou populační dy­namikou, neboť produkty těchto genů se podílejí na iniciaci imunitní odpovědi proti patogenům a vykazují vysokou úroveň adaptivní variability. Aplikací poloautomatické analýzy konformace jednořetězců (SSCP), klonování a sekvenování byla studována variabilita a exprese genu DQA u tří cyklických druhů hrabošů a poprvé u hlodavců vůbec byla popsána funkční duplikace tohoto genu u všech tří druhů. Analýza sek­vencí prokázala významnou roli historické diverzifikující selekce působící na amino­kyseliny, které ve struktuře proteinu zodpovídají za rozlišení a vazbu cizorodého an­tigenu. Srovnáním genetické struktury sedmi cyklických populací podzemní formy hryzce vodního (Arvicola terrestris) na základě neutrálních (14 mikrosatelitů) a MHC znaků (geny DQA1 a DRB) bylo možno identifikovat typ a intenzitu přírodní selekce působící na MHC geny v současnosti. V období nízké hustoty byly jednotlivé popu­lace více diferencovány na MHC než na neutrálních znacích, tj. kromě migrace a driftu působí i selekce. To by odpovídalo lokálním adaptacím, které jsou způsobeny pravděpodobně rozdílnými společenstvy patogenů v jednotlivých fragmentovaných částech populace. S nárůstem populační hustoty toto uspořádání mizí a v období vrcholné hustoty je celková populace na MHC genech homogenizována dokonce ještě více než na neutrálních znacích. To je možno vysvětlit balancující selekcí v důsledku zvýšené disperze jak hostitelů, tak i parazitů.
Bryja, J., Galan, M., Charbonnel, N., Cosson, J.-F.: Duplication, balancing selection and trans-species evolution explain the high levels of polymorphism of the DQA MHC class II gene in voles (Arvicolinae). – Immunogenetics 58: 191–202 (2006).
Bryja, J., Charbonnel, N., Berthier, K., Galan, M., Cosson, J.-F.: Density-related changes in selection pattern on major histocompatibility complex genes in fluctuating populations of voles. – Odesláno do redakce Molecular Ecology.

7) Sekce sociálně ekonomických věd
Sekce sdružovala pět pracovišť, jejichž badatelské zaměření charakterizovaly následující výzkumné záměry:

• Vývoj a implementace informační infrastruktury pro vědu a výzkum; dějiny knihy a knihoven v českých zemích do roku 1800 (Knihovna)
• Ekonomické aspekty vstupu do Evropské unie a Evropské měnové unie (Národo­hospodářský ústav)
• Člověk v kontextech celoživotního vývoje (Psychologický ústav)
• Sociologická analýza dlouhodobých sociálních procesů v české společnosti v kontextu evropských integračních politik, rozvoje znalostní společnosti, lid­ského, sociálního a kulturního kapitálu (Sociologický ústav)
• Proces harmonizace práva v rámci Evropské unie a jeho vliv na právní řády člen­ských států v podmínkách informační společnosti (Ústav státu a práva)

Seznam anotací:

1. Martinická bible a její cesta z 15. do 21. století (Knihovna)
2. Problems Measuring the Underground Economy in Transition (Národohospodářský ústav)
3. Wages in a Growing Russia: When Is a Ten Percent Rise in the Gender Pay Gap Good News? (Národohospodářský ústav)
4. Sealed-Bid Auctions with Ambiguity: Theory and Experiments (Národohospodářský ústav)
5. Metodologie psychologického výzkumu: konsilience v rozmanitosti (Psychologický ústav)
6. Computer-based Tests: the Impact of Test Design and Problem of Equivalency (Psychologický ústav)
7. Nerovné šance na vzdělání. Vzdělanostní nerovnosti v České republice (Sociologický ústav)
8. Životní cyklus. Sociologické a demografické perspektivy (Sociologický ústav)
9. Mnohohlasem. Vyjednávání ženských prostorů po roce 1989 (Sociologický ústav)
10. Modernizace veřejné správy v Evropě a České republice (Ústav státu a práva)
11. Vybrané komentované rozsudky Soudního dvora Evropských společenství (Ústav státu a práva)
12. Faktory ovlivňující aplikaci práva ES soudy členských států (Ústav státu a práva)

Ilustrativní anotace:
Martinická bible a její cesta z 15. do 21. století
(Knihovna)
Rukopisná latinská bible zvaná Martinická, přibližně ze 30. let 15. století, je uni­kátní iniciálou I, doprovázenou nejstarším dochovaným vyobrazením upálení M. Jana Husa. Od září 2005 byla vystavena v New Yorku na výstavě Prague, The Crown of Bohemia 1347-1437, přenesené v únoru 2006 do Prahy pod názvem Karel IV. – cí­sař z Boží milosti. Před zapůjčením byla bible kompletně digitalizována a akademický malíř D. Frank vytvořil rukodělné faksimile osmi stran. J. Franková pro faksimile zhotovila knižní korpus s vazbou a opravila hřbet u originálu poškozený necitlivými novodobými úpravami. Knihovna prezentovala na výstavě jak průběh a postupy re­staurátorské práce manželů Frankových, tak význam a osudy Martinické bible v kontextu soudobých rukopisů, písařské a iluminátorské tvorby. Veškerá fotodoku­mentace i výkladové texty z této výstavy byly současně převedeny na CD-ROM.

Martinická bible na výstavě Karel IV., císař z Boží milosti.

Martinická bible: iniciála I - upálení Mistra Jana Husa a stvoření světa.
Baďurová, A., Hartmanová, D. a kol.: Martinická bible a její cesta z 15. do 21. století. Restaurátorská práce Jarmily a Davida Frankových. – CD-ROM, Praha 2006
Problems Measuring the Underground Economy in Transition
(Národohospodářský ústav)
Ekonomové se často snaží odhadnout velikost tzv. šedé ekonomiky, což je nezbyt­ným podkladem nejen pro měření efektivnosti vládních politik zaměřených na její omezování, ale i pro odhad bohatství dané země. Cílem této studie je ukázat, že makroekonomické odhady šedé ekonomiky, využívající rychlost oběhu peněz nebo strukturu poptávky po elektřině, jsou založeny na předpokladech, které jsou velmi dis­kutabilní v prostředí stabilních ekonomik a zcela nerealistické pro transfor- mační eko­nomiky. Proto jsou makroekonomické odhady šedé ekonomiky předem odsouzeny k neúspěchu. Neumožňují totiž analyzovat charakteristiky firem a jednotlivců, kteří zde působí, ani faktory, které je vedou do šedé zóny. Takové od­hady pak nejen ne­poskytují konzistentní a odůvodněný odhad velikosti šedé ekono­miky v tranzitorních zemích, ale navíc naprosto postrádají stanovení (ne)přesnosti těchto odhadů.
Hanousek, J., Palda, F.: Problems Measuring the Underground Economy in Transition. – Economics of Transition, 14 (2006), 4; p. 707-718
Metodologie psychologického výzkumu: konsilience v rozmanitosti
(Psychologický ústav)
Pro současný psychologický výzkum je typická rozmanitost metodologických pří­stupů a zároveň vědomí, že jakákoliv metoda je pouze prostředkem na cestě k poznání. Kniha dokumentuje tento stav na souboru původních českých studií, které jsou věnovány jak obecným metodologickým otázkám a teoretickým směrům (nara­tivní psychologie), tak konkrétním metodám (test sémantického výběru), matema­ticko-statistickým postupům (typologický přístup) a propojování kvalitativní a kvanti­tativní metodologie. Kniha vznikla na základě příspěvků z konference věnované ne­dožitým šedesátým narozeninám přední české metodoložky a v letech 1993–1999 ředitelky PSÚ AV ČR, doc. PhDr. Lídy Osecké, CSc.
Blatný, M. (ed.): Metodologie psychologického výzkumu: konsilience v rozmanitosti. Praha, Academia 2006, 138 s.
Nerovné šance na vzdělání. Vzdělanostní nerovnosti v České republice
(Sociologický ústav)
Česká republika patří k zemím s největšími nerovnostmi v šancích na dosažení vyššího vzdělání. Dětem vzdělanějších a sociálně lépe situovaných rodičů se syste­maticky dostává lepšího a vyššího vzdělání než dětem méně vzdělaných a chudších rodičů, a to bez ohledu na nadání a schopnosti dětí. Nerovné šance na vzdělání je první monografií tohoto druhu vycházející u nás po roce 1989. Tým odborníků ve­dený Petrem Matějů a Janou Strakovou v ní nabízí analyticky založený pohled na příčiny velkých sociálních nerovností v šancích na vzdělání v České republice. Mo­nografie je členěna do tří částí: Kontext vzdělanostní nerovnosti v teoretické a histo­rické reflexi, mezinárodní srovnání vývoje vzdělanostních příležitostí; Role rodiny, školy a významného sociálního okolí v období formování studijních plánů; Nerovnosti v přístupu k vysokoškolskému vzdělání. K hlavním závěrům patří zjištění, že vysoká hladina vzdělanostních nerovností v České republice je způsobena výrazně selektiv­ním systémem základního a středního školství, prosazením silného vlivu sociálně-ekonomického původu na úkor skutečných studijních předpokladů a relativní uzavře­ností terciárního vzdělávání. Kruh reprodukce vzdělanostních nerovností se uzavírá a činí jej poměrně rigidním vůči jakýmkoli dílčím změnám.
Matějů, P., Straková, J. (eds.): Nerovné šance na vzdělání. Vzdělanostní nerovnosti v České republice. Praha, Academia 2006, 411 s. + CD ROM
Modernizace veřejné správy v Evropě a České republice
(Ústav státu a práva)
Publikace je výsledkem mnohaleté mezinárodní spolupráce s vědeckými institu­cemi středoevropského prostoru, zejména Polské akademie věd, Maďarské akade­mie věd a Slovenské akademie věd. První část publikace se zabývá vlivem rozvoje informačních technologií a moderních přístupů k řízení ve veřejné správě obecně, současným stavem a zkušenostmi z reforem veřejné správy v některých evropských zemích. Cílem této části publikace je přiblížení probíhajících reforem státní správy, které by zajistily efektivní fungování veřejné správy s využitím všech komunikačních technologií, které odstraní duplicitu ve vedení úředních evidencí a zajistí propojenost jednotlivých informačních systémů, aby systém fungoval spolehlivě, rychle a účinně. Druhá část publikace řeší problematiku financování veřejné správy z různých zdrojů. Jejím hlavním přínosem je nový pohled na možnosti rozvoje územních samospráv­ných celků.
Louda, T., Grospič, J., Vostrá, L. (eds.): Modernizace veřejné správy v Evropě a České republice. Plzeň, Aleš Čeněk 2006, 351 s.

8) Sekce historických věd
Sekce sdružovala šest pracovišť, jejichž badatelské zaměření charakterizovaly tyto výzkumné záměry:

• Pravěký a časně dějinný vývoj ve střední Evropě z pohledu nejnovějších vý­sledků archeologického bádání na Moravě a ve Slezsku (Archeologický ústav, Brno)
• Archeologický potenciál Čech: teoretický výzkum, metodologie a informatika, péče o národní kulturní dědictví (Archeologický ústav, Praha)
• Hledání identity: myšlenkové a politické koncepce moderní české společnosti 1848–1948 (Masarykův ústav – Archiv)
• Výzkum a ochrana pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých ze­mích, moderní způsoby zpracování a zpřístupňování jejich informační hodnoty, výhledová strategie práce s elektronickými dokumenty (Masarykův ústav – Archiv)
• Český dějinný prostor v evropském kontextu. Diverzita, kontinuita, integrace (Historický ústav)
• Výzkum dějin českého výtvarného umění v podmínkách vstupu do EU (Ústav dějin umění)
• Vědecký výzkum československých dějin v období dvou totalitních režimů 1938 – 1989 a po zhroucení komunismu 1989 (Ústav pro soudobé dějiny)

Seznam anotací:

1. Early Modern Human Evolution in Central Europe. The People of Dolní Věstonice and Pavlov (Archeologický ústav, Brno)
2. Kultura unietycka i grupa wieterzowska na Morawach na podstawie materiałów krzemieniarskich – The Únětice culture and the Věteřov group in Moravia on the ground of chipped stone material (Archeologický ústav, Brno)
3. Nechvalín, Prušánky. Čtyři slovanská pohřebiště – Vier slawische Nekropolen (Archeologický ústav, Brno)
4. Pohřbívání na Pražském hradě a jeho předpolích (Archeologický ústav, Praha)
5. Nejstarší osídlení jižních Čech – The Earliest Settlement of South Bohemia (Archeologický ústav, Praha)
6. Stav a perspektivy výzkumu raně středověkých sídelních aglomerací v Čechách a na Moravě – The stage and prospects of research into Early Medieval settlement agglomerations in Bohemia and Moravia (Archeologický ústav, Praha)
7. Podíl „paleolitických“ versus „neolitických“ haploskupin Y chromosomu u české populace – The contributions of 'Palaeolithic' and 'Neolithic' Y chromosome haplogroups in the Czech population (Archeologický ústav, Praha)
8. Edvard Beneš. Projevy – články – rozhovory 1935–1938 (Masarykův ústav – Archiv)
9. Masarykův sborník XIII/2004–2006 (Masarykův ústav – Archiv)
10. Na pozvání Masarykova ústavu III (Masarykův ústav – Archiv)
11. Edvard Beneš. Politická biografie českého demokrata (Historický ústav)
12. Mezi křížem a národem. Politické prostředí sudetoněmeckého katolicismu v meziválečném Československu (Historický ústav)
13. Historický atlas měst České republiky – sv. č. 14 (Historický ústav)
14. Město, válka a daně. Brno v moravském berním systému za dlouhé války s Vysokou Portou (1593–1606) (Historický ústav)
15. Jan Jiří Heinsch. Malíř barokní zbožnosti (Ústav dějin umění)
16. Local Strategies. International Ambitions. Modern Art and Central Europe 1918-1968 (Ústav dějin umění)
17. Pictura verba cupit. Sborník příspěvků pro Lubomíra Konečného (Ústav dějin umění)
18. České země v evropských dějinách. Díl čtvrtý: 1918–2004 (Ústav pro soudobé dějiny)
19. Mocní? a Bezmocní? Politické elity a disent v období tzv. normalizace (Ústav pro soudobé dějiny)
20. Polsko a Československo v roce 1968 (Ústav pro soudobé dějiny)

Ilustrativní anotace:
Early Modern Human Evolution in Central Europe. The People of Dolní Věstonice and Pavlov
(Archeologický ústav, Brno)
Obsáhlá publikace završuje dlouhodobý česko-americký projekt, řešený společně s Washington University St. Louis a zaměřený na antropologické zhodnocení nej­starší anatomicky moderní lidské populace z Dolních Věstonic a Pavlova. Opírá se o unikátní soubor kosterních pozůstatků lovců mamutů z doby před 25–30 tisíci lety, od­krytých při dlouhodobých výzkumech pod Pavlovskými vrchy na jižní Moravě. Jed­notlivé kapitoly z pera jak českých, tak amerických odborníků shrnují nálezové okol­nosti a vazby jednotlivých kosterních nálezů na konkrétní situaci na sídlištích i cel­kový inventář hrobů. Velmi podrobně se pak věnují komplexní antropologické cha­rakteristice: určení věku a pohlaví, popisu jednotlivých částí skeletu, paleopatologii i závěrečné paleobiologické interpretaci.

Lebka muže z trojhrobu lovců mamutů v Dolních Věstonicích, se zachovalým zbytkem červeného barviva a ozdoby hlavy z provrtaných liščích zoubků.
Trinkaus, E., Svoboda, J. (eds.): Early Modern Human Evolution in Central Europe. The People of Dolní Věstonice and Pavlov. – The Dolní Věstonice Studies 12, Oxford University Press 2006, 489 p.
Pohřbívání na Pražském hradě a jeho předpolích
(Archeologický ústav, Praha)
Kniha představuje Pražský hrad a jeho okolí jako sídlo světské a duchovní elity i jako místo posledního odpočinku vyšší společenské vrstvy od konce 9. století do no­vověku. Shrnuje poznatky o středověkém a raně novověkém pohřbívání v severním předpolí Pražského hradu (pohřebiště v Královské zahradě, pohřebiště v okolí Jízdárny Pražského hradu, v Lumbeho zahradě, Jelení ulici, bývalé Strahovské ci­helně, bývalé Střešovické cihelně, na Malovance a v areálu Strahovského kláštera). Pozornost je věnována pohřebnímu ritu a hrobové výbavě příslušníků elity i dalších hradních obyvatel, výsledkům mezioborové spolupráce v oblasti analýz kovových šperků a skleněných korálků. Součástí publikace je detailní katalog všech nálezů a antropologické vyhodnocení. V interpretační rovině je zajímavá identifikace pohře­biště švédských vojáků a jejich doprovodu z období třicetileté války u Jízdárny pražského hradu.

Rekonstrukce nálezové situace s využitím geografického informačního systému GeoMedia. Podkladem je snímek plánu pohřebiště na Loretánském náměstí v Praze.
Tomková, K. (ed.): Pohřbívání na Pražském hradě a jeho předpolích. Díl I.2. – Castrum Pragense 7. Praha 2006
Edvard Beneš. Projevy – články – rozhovory 1935–1938
(Masarykův ústav–Archiv)
Publikace přináší poprvé v ucelené podobě veřejné projevy, články, rozhovory a další publikované texty prezidenta Edvarda Beneše z let 1935–1938. Tato edice na­vazuje na Masarykovy projevy z let 1918–1935 (soubor Cesta demokracie) a završuje řadu projevů demokratických prezidentů meziválečného Československa. Převážná většina Benešových textů zůstávala dosud v archivech nebo rozptýlena v řadě našich i zahraničních novin a časopisů. Sbírka textů druhého českosloven­ského prezidenta z let 1935–1938 vyplňuje tuto mezeru, přináší dokumenty k bližšímu poznání veřejných aktivit E. Beneše v době vrcholného zápasu českoslo­venské demokracie v druhé polovině 30. let a umožňuje zhodnotit Benešovy názory na řadu problémů tehdejšího Československa.
Vašek, R. (ed.): Edvard Beneš. Projevy – články – rozhovory 1935–1938. Praha, Masarykův ústav – Archiv AV ČR 2006, 728 s.
Edvard Beneš. Politická biografie českého demokrata
(Historický ústav)
První část dvousvazkového projektu, jehož účelem je dosud nejpodrobnější a nejucelenější zmapování a analýza politické a také vědecké, teoretické aktivity E. Beneše. Monografie líčí ve čtyřech kapitolách jeho dětství, mládí a intelektuální zrání před první světovou válkou. Zhruba čtvrtinu knihy tvoří výklad o Benešových aktivitách v tzv. prvním československém, protirakouském odboji v letech první světové války. Podrobně zkoumá jeho snahy o internacionalizaci tzv. české otázky a o vznik československého státu. Zhruba polovina výkladu je věnována 17 letům, v nichž Beneš stál v čele československé diplomacie a zahraniční politiky, zejména ve vztahu k velmocím a ke státům střední a jihovýchodní Evropy, a podílel se na čin­nosti Společnosti národů. Právě tam mohl Beneš nejvýrazněji prosazovat své koncepce kolektivní bezpečnosti, které směřovaly k mezinárodnímu zajištění mladé republiky.

Publikace Jindřicha Dejmka Edvard Beneš, Politická biografie českého demokrata (2006).
Dejmek,J.: Edvard Beneš. Politická biografie českého demokrata. Část první. Revo­lucionář a diplomat (1884–1935). Praha, Karolinum 2006, 634 s.
Mezi křížem a národem. Politické prostředí sudetoněmeckého katolicismu v meziválečném Československu
(Historický ústav)
První česká monografie, shrnující dějiny sudetoněmeckého politického katoli­cismu v meziválečném Československu, je věnována jednak strukturálnímu, ideo­vému a politickému vývoji německé křesťansko-sociální strany (Deutsche Christlich-soziale Volkspartei), jednak reflexi aktivit v okruhu katolických spolků, jež se sice de­klarovaly jako nepolitické, ale zvláště ve 30. letech vstupovaly významně do veřej­ného prostoru. Monografie zkoumá politizaci snah o duchovní obnovu, jež vedly k postupné nacionalizaci konfesního prostředí, a recepci antidemokratických trendů uvnitř katolického prostředí v Československu i ve střední Evropě a dále katolickou reflexi nástupu nacistického totalitního systému v Německu. Přehled vývoje tohoto ideového proudu podává v širším kontextu vývoje evropského katolicismu a v jeho interakci s ostatními sudetoněmeckými stranami a názorovými tábory a také s českými katolickými kruhy.

Publikace Jaroslava Šebka Mezi křížem a národem (2006).
Šebek, J.: Mezi křížem a národem. Politické prostředí sudetoněmeckého katolicismu v meziválečném Československu. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK) 2006, 336 s.
Jan Jiří Heinsch. Malíř barokní zbožnosti
(Ústav dějin umění)
Publikace je vědeckou monografií věnovanou malíři J. J. Heinschovi (Kladsko 1647-1712) a současně katalogem Heinschovy výstavy na Pražském hradě. Obsahuje umělcovu biografii, studii o proměnách názorů na jeho dílo od 18. do 20. století včetně analýzy pokusu využít jeho tvorby k obhajobě socialistického realismu, kapitolu o náboženských obrazech jako vizuálních projevech religiozity hlavních Heinschových objednavatelů (jezuité, křížovníci a augustiniáni) a o jejich didaktické funkci v náboženské propagandě katolické protireformace. Přináší podrobné zpracování přehledu umělcovy tvorby, soupis Heinschových děl a edici nejdůležitějších písemných pramenů. Publikace zpracovává umělcovo dílo ve vztahu k jeho patronům, rozebírá ikonografii děl a vztah k literárním předlohám a soudobé zbožnosti. Je významným přínosem k poznání klasicizujícího směru českého barokního umění.
Šroněk, M.: Jan Jiří Heinsch. Malíř barokní zbožnosti. Praha, Nakladatelství Gallery, Správa Pražského hradu, ÚDU AV ČR 2006, 192 s.
České země v evropských dějinách. Díl čtvrtý: 1918–2004
(Ústav pro soudobé dějiny)
Čtvrtý díl syntetického zpracování českých dějin v evropském kontextu zachycuje především období „krátkého 20. století“, výklad ovšem dovádí až do současnosti. Všímá si mnoha aktuálních problémů a při jejich analýze nachází v moderních dějinách jejich historické kořeny. Hlavní výkladový rámec knihy tvoří evropské dějiny ve smyslu zkoumání určujících politických, socioekonomických a kulturněhistorických trendů, jakož i nástinu hlavních politických ideologií. Českým dějinám je věnována téměř polovina textu. Tam, kde bylo dění v českých zemích součástí hlavního proudu evropského vývoje – tedy především v období první republiky, ale rovněž v době 2. světové války – jsou pasáže o českých dějinách zakomponovány do dějin evrop­ských jako typizovaný a podrobněji rozpracovaný příklad. Naopak v období izolace, jež vrcholila v padesátých a sedmdesátých letech, jsou prezentovány jako součást dějin komunistického bloku.
Cuhra, J., Ellinger, J., Gjuričová, A., Smetana, V.: České země v evropských ději­nách. Díl čtvrtý: 1918–2004. Praha – Litomyšl, Paseka 2006. 359 s.

9) Sekce humanitních a filologických věd
Sekce sdružovala šest pracovišť, jejichž badatelské zaměření charakterizovaly následující výzkumné záměry:

• Kulturní identita a kulturní regionalismus v procesu formování etnického obrazu Evropy (Etnologický ústav)
• Transdisciplinární výzkum vybraných klíčových problémů filozofie a příbuzných humanitních oborů, zejména logiky, klasických a medievistických studií a teorie vědy. Ediční a publikační zpracování odpovídajících textových a elektronických bází (Filozofický ústav)
• Výzkum náboženských systémů, historie, jazyků, literatur a kultur zemí Asie a Afriky (Orientální ústav)
• Vědecký výzkum a ediční počiny v oblasti komparativní slovanské jazykovědy, paleoslovenistiky a byzantologie, srovnávacích dějin slovanských literatur a dějin slavistiky v českých zemích (Slovanský ústav)
• Výzkum české literatury od nejstarších dob do přítomnosti, a to v jejích aspek­tech historických, teoretických, interpretačních a dokumentačních (Ústav pro českou literaturu)
• Integrovaný výzkum českého jazyka a jeho variet (Ústav pro jazyk český)
• Vytvoření databáze lexikální zásoby českého jazyka počátku 21. století (Ústav pro jazyk český)

Seznam anotací:

1. Kultura – společnost – tradice II (Etnologický ústav)
2. Janáčkovy záznamy hudebního a tanečního folkloru (Etnologický ústav)
3. Vesnická sídla a kulturní krajina na Táborsku v 15. – 19. století (Etnologický ústav)
4. Interpretace a subjektivita (Filozofický ústav)
5. Thomas Balthasar Janovka, Clavis ad thesaurum magnae artis musicae (Filozo­fický ústav – Kabinet pro klasická studia)
6. Die Rezeption der aristotelischen Philosophie der Ehe. Von Robert Grosseteste bis Bartholomäus von Brügge (1246/7–1309) (Filozofický ústav)
7. Anarchismus. Svoboda proti moci (Filozofický ústav)
8. Problémy sémantiky (Filozofický ústav)
9. Hidžra. Náboženská emigrace v dějinách islámských zemí (Orientální ústav)
10. Učebnice sanskrtu (Orientální ústav)
11. Čtyřicet homilií Řehoře Velikého na evangelia v českocírkevněslovanském pře­kladu (Slovanský ústav)
12. „Skit“ Praga. 1922–1940 (Slovanský ústav)
13. Slovenská prozódia a verzifikácia v rukopise Štefana Krčméryho (Slovanský ústav)
14. V souřadnicích volnosti. Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích (Ústav pro českou literaturu)
15. Dějiny české literatury 1945–1989; Díl III. (1958–1969) (Ústav pro českou litera­turu)
16. Citlivé město (eseje z mytopoetiky) (Ústav pro českou literaturu)
17. Český jazykový atlas 5 (Ústav pro jazyk český)
18. K pramenům slov (Uvedení do etymologie) (Ústav pro jazyk český)
19. McDonald's – tak trochu jiná kultura? (Ústav pro jazyk český)

Ilustrativní anotace:
Kultura – společnost – tradice II
(Etnologický ústav)
Publikace shrnuje dosavadní poznatky k vybraným oblastem studia kontaktních situací, migračních skupin, etnických procesů a dějin etnologie v českých zemích. Jednotlivé kapitoly se zaměřují na význačné etnologické aktivity a výsledky, k nimž dospěli nejen dřívější a současní pracovníci Etnologického ústavu, ale i jejich oboroví kolegové z dalších institucí. Jsou věnovány německé menšině v českých zemích a dějinám německy psaného národopisu v Čechách; novoosídleneckému pohraničí; současné romistice; problému komunikace s vietnamskými imigranty; studiu řízených migrací, které proběhly z krajanských komunit na Ukrajině a v Kazachstánu v 90. letech 20. století.

Titulní strana souhrnné publikace k etnickým procesům a dějinám etnologie v českých zemích.
Uherek, Z. (ed.): Kultura – společnost – tradice II. Praha, Etnologický ústav AV ČR 2006, 221 s.
Interpretace a subjektivita
(Filozofický ústav)
Hlavním tématem knihy je vztah mezi vnější podmíněností myšlenkových a komunikativních aktů a jejich subjektivitou. Výchozí otázka zní, v jakém smyslu je individuální subjekt zdrojem obsahů svých postojů a svých promluv, platí-li, že do vymezení těchto ob­sahů podstatně zasahuje jeho fyzické prostředí, pojmový reper­toár jeho společenství a jazykové konvence. Autor vstupuje do diskusí probíhajících v současné analytické filosofii mysli a filosofii jazyka, zejména do sporu mezi interna­listickou a externalistickou konstrukcí obsahu propozičních postojů (jako jsou pře­svědčení, záměry či přání) a mezi individualistickým a konvencionalistickým po­jetím významů promluv. Zaměřuje se na subjektivní stránku myšlení a komunikace, kterou považuje za neredukovatelnou, a na způ­soby interpretace, které ji zachycují. Zabývá se i po­dobou, kterou má spor mezi intencionalisty a konvencionalisty ve sféře lite­rární interpretace: v této souvislosti obhajuje jistý po­jem literárního díla a jisté pojetí vztahu díla a textu.
Koťátko, P.: Interpretace a subjektivita. Praha, Filosofia 2006, 512 s.
Thomas Balthasar Janovka, Clavis ad thesaurum magnae artis musicae
(Filozofický ústav)
Publikace je první kritickou edicí stěžejního díla evropské hudební lexikografie, prvního výkladového hudebního slovníku z období baroka, vydaného r. 1701 zná­mým varhaníkem pražského týnského chrámu T. B. Janovkou. Text edice i český překlad a komentář přinášejí cenné informace o dobové hudební teorii, estetice, uží­vaných nástrojích a jejich užití a poznatky o dobové interpretační praxi, hudebních formách atd. Vydání obsahuje kritickou edici latinského textu a notových příkladů, český překlad, kritický aparát, obsáhlá testimonia, komentář a rejstříky. Edici dopro­vází obsáhlá studie v češ­tině a angličtině o autorovi s analýzou jeho díla.
Matl, J.: Thomas Balthasar Janovka, Clavis ad thesaurum magnae artis musicae – Tomáš Balthasar Janovka, Klíč k pokladu velikého umění hudebního. K vydání připravil, komentářem a testimonií opatřil a z latinského originálu přeložil Jiří Matl. Spolupracovali Michael Pospíšil a Jiří Sehnal. Notové příklady přepsal a komentářem opatřil Michael Pospíšil, Praha, KLP 2006, 387 + CXXIV s.
Hidžra. Náboženská emigrace v dějinách islámských zemí
(Orientální ústav)
Předmětem monografie je společenský jev, který se objevuje v dějinách tří vel­kých monoteistických náboženských systémů. Spočívá v rozhodnutí náboženské pospolitosti, jež sdílí společné duchovní (politické) hodnoty a formy rituální praxe, vystěhovat se a vyjádřit tak negativní vztah ke svému okolí, jež je touto pospolitostí většinou hodnoceno jako nepřátelské, případně „bezvěrecké“. Dotyčná náboženská komunita se zpravidla usadí na jiném místě, jež si definuje v náboženských (ideolo­gických) kategoriích a na němž se její příslušníci cítí bezpečněji a svobodněji. Per­spektivou komunity pak může být pouze izolace a klid na vzorové plnění příkazů víry, ale také vize upevnění vlastních pozic v náboženském a politickém smyslu, po němž by mělo následovat šíření víry (misií nebo silou) v zájmu reformy, resp. nápravy ak­tuálních společenských, etických a politických poměrů.
Mendel, M.: Hidžra. Náboženská emigrace v dějinách islámských zemí. Praha, Ori­entální ústav AV ČR 2006, 388 s.
Čtyřicet homilií Řehoře Velikého na evangelia v českocírkevněslovanském překladu
(Slovanský ústav)
Edice Čtyřiceti homilií na evangelia (latinský originál Řehoře I. Velikého pochází z konce 6. století, českocírkevněslovanský překlad ze slovanské éry Sázavského kláštera z 11. století) představuje vyvrcholení dosavadního zkoumání dějin nejstar­šího slovanského spisovného jazyka na našem území. „Editio princeps“, tj. první, průkopnické vydání nejrozsáhlejšího českocírkevněslovanského textu (328 folií o 4 sloupcích textu) umožní definitivní popis jazyka i zhodnocení jeho významu pro roz­voj českého literárního jazyka a české kultury. Součást edice tvoří kritické vysvět­livky, výklady, přehledy a tabulky.
Konzal, V.: Čtyřicet homilií Řehoře Velikého na evangelia v českocírkevněslovan-ském překladu, díl první (Sancti Gregorii Magni, Romani pontificis, XL Homiliarum in Evangelia in versione Bohemo-Slavonica pars prima). Praha, Slovanský ústav v nakladatelství Euroslavica 2006, XIV + 684 s.
V souřadnicích volnosti. Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích
(Ústav pro českou literaturu)
Příručka předkládá profily více než osmdesáti básnických, prozaických a dramatických děl, která poprvé vstoupila do kontextu českého literárního vývoje až po roce 1989, ať už prvním vydáním, nebo takovým uspořádáním, které z nich vytvo­řilo výrazně nový a původní celek. Kromě prací autorů dnes již klasických dostali vý­znamné místo zástupci literatury experimentální či tzv. postmoderní i nejpozoruhodnější mladí debutanti dekády. Soubor interpretací doplňují čtyři synte­tizující studie snažící se postihnout vývojové procesy období z hlediska obecných tendencí i vývoje jednotlivých druhů. Každá interpretace je doplněna ukázkou z díla, koláží reflexí, vyjádřením autora, informací o překladech, adaptacích, oceněních i bibliografií předmětu. Takto komponovaný celek by měl čtenáře důkladně orientovat v postavení díla ve všech souvislostech a poskytnout mu souřadnice k dalšímu studiu.
Zizler, J., Hruška, P., Machala, L., Vodička, L.: V souřadnicích volnosti. Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích. Nakladatelství Academia, v tisku
Český jazykový atlas 5
(Ústav pro jazyk český)
Pětisvazkový Český jazykový atlas (ČJA) podává prostřednictvím map a propracovaných komentářů první úplný obraz územního rozrůznění našeho národ­ního jazyka. První tři svazky postihují diference v slovní zásobě, čtvrtý svazek je vě­nován tvarosloví. Pátý, závěrečný díl ČJA obsahuje pět částí: část hláskoslovnou, část věnovanou syntaktickým jevům, část pojednávající o adverbiích, část zpracová­vající výzkum ve městech (novější pojmenování reálií spjatých převážně s městskou kulturou a pojmenování slangového charakteru) a závěrečnou část přinášející mapy izoglosových svazků. V ní se na základě izoglos ze všech pěti dílů ČJA představuje nový, detailnější pohled na naše nářečí. Mimo jiné se zde ukazuje na souvislosti prů­běhu svazků izoglos s dějinami nositelů jazyka, s různými starými administrativními, správními a dalšími hranicemi, jež bránily společenskému styku nositelů nářečí, uvá­dějí se též některé příčiny vzniku jazykových hranic a odhalují se jak vztahy mezi nářečními skupinami, tak vztahy mezi obyvatelstvem. Atlas má nenahraditelnou hod­notu pro další jazykovědná bádání, zejména pro zkoumání vývoje jazyka.

Mapa 451 – detailní pohled z hlediska nářečí.
Kolektiv dialektologů ÚJČ AV ČR: Český jazykový atlas 5. Praha, Academia 2006, 680 s., 462 mapy