Smečky

[Drobnosti]

Tato ulice na Novém městě pražském se původně jmenovala Smekhacova ulice nebo ve Smekhacích: v latinských zápisech městských z let 1398—1435 čte se o prodeji a koupi rozličných domů »in Smekhacz«, »in vico Smekhacz«, »in vico Smekhaczonis«. Soused, po němž byla ulice pojmenována, dostal přezdívku Smekhac nebo Smekhace asi proto, že jednou, nevíme proč, »smekl hace« (t. j. kalhoty, s odpuštěním). Naši předkové si dávali všelijaká jména. Winter našel v 16. stol. kohosi, kterému říkali Snědldítětikaši; o jiném vypravuje Mikuláš Dačický z Heslova, »že pak starý pivo rád píjíval, Jakub Starýpivo jej nazývali«. Z podobných příčin vznikala příjmení jako Pečeně, Kaše, Polúhlavie (t. j. vepřová hlava na černo), Smetánka. I od oblíbených slov mívali lidé jména: kdosi se jmenoval na př. Večas, protože říkal po staročesku »večas, vetčas« (t. j. v ten čas), jiný (a jeho rod po něm) byl Nastojt, protože volával »nastojte!« Jiný zase byl Krásná Káče; z té »krásné Káče«, po níž mu tak říkali, jeho žena snad měla méně radosti, než laskaví sousedé. I části města (ani nemluvíc o osadách jako Hrdlořezy, Mrchojedy atp.) mívaly jména ne zrovna lichotivá; na př. končinám okolo kláštera sv. Anežky v Praze se říkávalo (podle kroniky Pulkavovy a Hájkovy) »na Rvačkách«, a která část těla byla zvolena pro Malou Štěpánskou ulici v Praze, troufáme si jen naznačiti tím, že to nebyla část přední.

Naše řeč 2, ročník 2/1918

Předchozí Josef Pazourek, R.: Obchod »s něčím, v něčem, něčím«

Následující Listárna redakční