POZVÁNKA NA VÝSTAVU

Ústav makromolekulární chemie AV ČR, v. v. i.,

a

Atelier sochařství Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze

Vás srdečně zvou na výstavu

Martin Janíček

Kaligrafie hlasu

výstava popelových kreseb

Výtvarník, hudebník a zvukový umělec Martin Janíček absolvent AVU Praha obor konceptuální tvorba, atelier prof. Miloše Šejna, kde později pracoval jako asistent šest let.

Od roku 1998 spolupracuje s o.s. Mamapapa, s kterým realizoval řadu site specific projektů. Ve své tvorbě se již 20 let věnuje propojení objektu a zvuku, tvorbou zvukových instalací, autorských hudebních nástrojů, ale i zvukovým kompozicím pro site- specific projekty či radiové vysílání a web streaming.

Účastnil se mnoha akcí a výstav:

• Malostranské dvorky 1981,
• Hermit- Plasy 1992 -1995,
• Zvukové prostory galerie u Řečických,
• Orbis Fictus Valdštejnská jízdárna Praha 1995,
• Jitro kouzelníků NG Praha 1997, Fylkingen- centrum současné hudby Švédsko 1998,
• Crossingss galerie Rudolfinum,
• Hnízda Her galerie Rudolfinum
• Espacos Interactivos- Porto, Portugalsko,
• Zavěšená instalace-RPI –Troy, New York,USA,
• Pražské Quadrienale - zvukové instalace, performance,
• Recontres International Podevil, Berlin
• Odraz 808 kompozice pro ČR 3,
• Objectually Speaking-galerie Futura,
• Ars Acustica Meeting /+ Mia Zabelka, J.Dufek/,CR3,
• Expo 2005 / P.Nikl,M.Cais,J.Kořán,P.Lorenc, O.Smeykal/ Aichi, Japonsko,
• Zvuková krajina galerie Jičín,
• Tropická a Exotická Praha – Kolumbie,
• Kladno +Záporno multimediální performance. Orbis Pictus2006-2010,
• Koncert v BNH New York 2010, Soutěž o nový hudební nástroj. Atlanta, Georgia, U.S.A.

Absolvoval stáže: Nottingham Polytechnic UK -1992, Glasgow School of Art UK-1993, rezidence: RPI-Troy, New York USA- 2002, Phoenix , Brighton, UK – 2005.

Je zastoupen ve sbírkách Národní galerie Praha, Regionální galerie Polička, John Rose collection.

vernisáž 26. 4. 2010 v 18:00

Otevřeno od 8 do 18 hodin v pracovních dnech do 21.5.2010

Výstavní síň Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, Praha 6, Heyrovského nám. 2 (konečná stanice tramvají 1, 2, 18).

Kaligrafie hlasu

„V průběhu posledních několika let jsem se dostal od tvorby a zachycení zvuku také k jeho zobrazení. Odhlédl jsem od jeho fyzikálních kvalit, a soustředil jsem se na automatizované propojení zvuk- tělo a pozoroval jsem tento dialog. V zájmu lepší čitelnosti a orientace ve výsledných kresbách jsem se omezil na hlas – primární nástroj, který je k dispozici od počátku lidstva. Tím se vymezila další kvalita- vztah s původní funkcí hlasu/zpěvu. Letos jsem se zabýval možnostmi zobrazení zvuku v kombinaci s jeho fyzickými vlastnostmi.

Původní propozice na výstavu drobných tušových kreseb na papíře, prováděných během poslechu nejrůznějších hlasových projevů, se značně proměnila. Jedním ze zásadních momentů v tomto rozhodování byla obeznámenost s výstavním prostorem “Makráče“ ještě z období totality.

Základem mého pocitu z tohoto prostoru- chodby je jeho „linearnost“, která velmi souvisí s průběhem zvukové kompozice v čase. Druhým elementem tohoto prostoru je jakási absence čelní stěny- balkonovitý pocit.

Pojal jsem tedy prostor chodby v Makromolekulárním ústavu jako časovou osu, na které se odehrává záznam hlasu/zpěvu v několika rovinách. Jednak je to čistě technická stopa dnes běžných počítačových zobrazení, kterou jsem připevnil na skla fasády zevnitř tak, aby souvisela s časovým průběhem a pohybem diváka.Tato technická zobrazení kontrastují s kaligrafickými zobrazeními hlasu, horizontalně umístěným na stěně. Členění stěny dveřmi 8:5:4:1 určilo délky skladeb, které jsem si pro zobrazení vybral s ohledem na všechny ostatní parametry/původnost- archetypálnost, zastoupení žen i mužů, atd. Dveře samotné představují ticho v kompozici, která se tak stává vlastně partiturou pro další interpretaci,jejíž provedení během výstavy bude oznámeno.

Jako materiál kreseb jsem zvolil popel, který představuje paměť dřeva stejně jako kresba je pamětí zpěvu, který nám hoří u uší.“

ÚMCH, kulturní komise