Úvod

V létě roku 2005 mne do Dubny přivedlo setkání vědců pracujících na experimentu HADES. Měl jsem tedy možnost porovnat, co se za dobu mé nepřítomnosti v tomto koutě světa změnilo a co zůstalo při starém. Byla to také jedinečná příležitost vidět Dubnu, když není všude kolem metr sněhu.

Tak, po roce zase v Rusku. Nabírám zhluboka vzduch do plic a ihned cítím ten známý nasládlý odér místního benzínu. Tady voní benzín jinak než u nás. Na jeho pronikavý zápach zde narazíte snad na každém kroku. Po chvíli nastupujeme do připraveného starého mikrobusu. Náš řidič to uhání o sto šest po silnici plné výmolů a děr. Několikrát mi připadlo, že jsme doopravdy museli zpřetrhat závěsy, tlumiče i péra. Naštěstí je ale místní vozový park na tyto podmínky stavěný, a tak mikrobus útrapy cesty nakonec přeci jen vydržel.

Před železničním přejezdem byla zácpa. A tu jsem si povšiml jednoho zdejšího fenoménu. Vedle asfaltové silnice byly po obou stranách dva metry široké pruhy uježděné hlíny táhnoucí se na kilometry daleko. Chvilku mi vrtalo hlavou, k čemu že je to dobré, ale pak jsem vypozoroval, že se tato provizorní vozovka dá použít pro předjíždění zprava i zleva, jako připojovací pruh nebo jako místo pro parkování. Nemusím dodávat, že ruští řidiči o širokých možnostech této dodatečné komunikace vědí a bohatě jich využívají. Většinou ale i zde platí, že vyhrává ten, jehož styl jízdy je nejvíce agresivní.

Okolo Moskvy je celkem hustá zástavba, proto se až do Dmitrova za okny mikrobusu střídavě míhaly lesy a vesnice. Za Dmitrovem hustota osídlení rychle klesá a převládá už jen svěží zeleň lesa. Pod slovem les si spíše představte těžce prostupnou změť bříz, borovic a podrostu, zkrátka a prostě ruskou tajgu.



Na návštěvě v SÚJV
Využil jsem příležitost podívat se na stará známa místa v ústavu. Musím uznat, že to bylo příjemné zpestření po dvou dnech urputného schůzování. Před budovami na hlavní ulici ústavu se rozkládal pečlivě udržovaný trávník s kytičkami. O kousek dál už ale byl jen les s rozličnou buřinou. Přímo mne šokovalo, když jsem zjistil, že kompletně zrekonstruovali druhé patro budovy, kde sídlí jaderná spektroskopie. Teď už tam nebylo na zemi to ušmudlané a místy značně prošlapané linoleum s růžovými a šedými čtverci, ale krásné dlaždice. Pochybně vyhlížející úložné prostory podél stěny chodby byly nahrazeny novými vestavěnými skříněmi. Také střechu opravili, takže už sem nezatékalo, a místnosti a okna se skvěly v novém bílém hávu. Vůbec jsem to tam nemohl poznat. Doufám, že ústav nalezne dost peněz a sil na to, aby podobně přetvořil i zbývající dvě patra této budovy. Ta totiž zůstala v tom tristním stavu, jak si jej pamatuji z doby své poslední návštěvy. Šel jsem se podívat i do JASNAPu, detašovaného pracoviště místní spektroskopie připojeného k budově fázotronu. Cestou mne vytrvale pronásledovaly roje krvelačných komárů. Uvnitř budovy byla intenzivně cítit vůně uzeného masa. Znalec místních poměrů mne ale posléze ujistil, že se o žádné uzené rozhodně nejedná, protože tento zápach je pozůstatkem po nedávném požáru vychylovacího magnetu, kdy mimo jiné shořela i izolace na půldruhém kilometru kabelu.


Kulturní rubrika

V rámci konference byl i koncert. A to jsem se teprve nestačil divit! V Dubně totiž nově postavili koncertní síň a varhany. Přijel nám na ně zahrát kvalitní umělec až z Moskvy. Jinak večerní program konference vyplňoval většinou tzv. "Social Event", v překladu to znamená něco jako společenská událost. Ve skutečnosti se jednalo o bohatě zásobené žranice se spoustami jídla a pití. Nikomu ani nevadilo, že tady asi projídáme peníze na ruskou vědu. Chutnalo nám všem.

Jen tak na okraj, drobné upozornění pro případné návštěvníky hotelového restaurantu. Stále zde pracuje ta poněkud obstarožní servírka. Od našeho posledního setkání ale výrazně změnila svou image, neříkám že k lepšímu. Nicméně její váha a počet dioptrií se zdály být nezměněny.

Veledůležitá informace, kterou jsem ve svém předchozím povídání opominul zmínit, je, že přímo v hotelu se nachází i bar. Je to jediná nálevna v Dubně, kde je otevřeno až do čtyř do rána. Bzzzzz Proto toto místo tak silně přitahuje všechny alkoholiky z široka daleka. Člověka tedy nemůže překvapit, když ráno najde lavičky před hotelem ozdobené úctyhodnou sešlostí lahví od piva. Jenom se divím, jak na lavičkách mohl někdo vydržet sedět ve večerních hodinách byť jen půl hodiny. Přímo před hotelem je totiž také jezírko, ze kterého startují po západu sluce mračna stále hladových komárů.


Obrázky Dubny
Dubna má pěkné centrum zasazené do lesní zeleně. Není tu výjimkou, že si stromy rostou i uprostřed chodníku. Přímo lázeňský vzhled této části města podtrhuje promenáda na břehu Volhy. Škoda jen, že přes stromy toho moc vyfotit nejde. Hlavní ulice Dubny se jmenuje "Žolio Kjuri". Začíná u kulturního domu Mir a končí u brány ústavu. Nalezneme na ní některé důležité budovy, které hrají v životě každého zahraničního výzkumníka, který sem přijel bádat, podstatnou roli. Je tu výdejna propustek a peněz, pak dům, kde zařizují odvoz na letiště, a v neposlední řadě i prodejna Rosjanin.


Na Bazaru

To se ví, že jsem při procházce po Dubně nemohl nezavítat i na bazar nedaleko prodejny Rosjanin. Fotit na veřejnosti se mi moc nechtělo. Nevím, jestli by mi za to náhodou nedal někdo do huby. Proto zde jenom v krátkosti popíšu, co bych na tržišti vyfotil, kdybych měl větší kuráž. Na trhu je živo jako obvykle. Na sedačkách sedí vedle sebe babky s květovanými šátky přes hlavu a prodávají šnytlík, pažitku a libeček. Za nimi je kiosek s masem. Mourovatá kočka stojí na pultíku před jeho oknem a zvědavě strká hlavu dovnitř. Dvě další kočky posedávají na prahu tohoto kiosku a pozorují mne.

Na prostranství mezi stánky je bahno a obrovská louže, ze které pije toulavý pes. Kousek stranou se usídlil prodejce kvasu. ( Konečně jsem tedy využil příležitost a ochutnal tuto místní vyhlášenou pochutinu. Za pět Rublů mi ho načepovali pohár přímo ze sudu. Kvas má tmavou barvu asi jako tmavý čaj. Chuťově nevím, k čemu bych ho přirovnal. V horkém létu je osvěžující. Jeho konzumaci rozhodně doporučuji. O jeho případných vedlejších účincích se poraďte se svým ošetřujícím lékařem. Mě po něm nic nebylo.)





Dmitrovský kreml

Za cíl výletu, na který pojedou účastníci konference, byl vytyčen dmitrovský kreml. Cestou jsme jeli podél plavebního kanálu Volha-Moskva. Toto vodní dílo je pozoruhodné tím, že v jednom místě je kanál veden mostem přes řeku Dubnu. Dmitrovský kreml má kolem sebe deset metrů vysoký hliněný val, který jej odděluje od okolního panelového sídliště. Uvnitř se nachází pár roubených staveb, kaštanová alej, gymnázium, vězení a Uspenský soubor, což je pravoslavný kostel ze 16. stol. Kostel není nádherný jen zvenku, ale i zevnitř. A tak jsme zuřivě fotili jeho exteriér i interiéry. Vyzáblou stařenu (samozvanou ochránkyni svatých míst) to velice pohoršovalo, a proto nás po chvíli za hlasitého lamentování z kostela vyprovodila (vyhodila).

Nevadí, měli jsme pak ještě tu čest navštívit v Dmitrovu místní muzeum. Pokud do něj opravdu nemusíte, tak tam radši ani nechoďte. Je tam jenom pár starožitných židlí a obrazů, které většinou pocházejí z dnes již neexistující vily generála Suvorova, pak rozličné ukázky půdního harampádí a jedna roubená chýše bez komínu. Toť vše. Jediná zajímavá informace, kterou jsem si odtud odnesl byla ta, že za dob Stalinovy vlády pracovalo na stavbě kanálu Volha-Moskva nepřetržitě po čtyři roky půldruhého milionu Rusů (politických vězňů) a že jich při tomto vlasteneckém úkolu zemřela dobrá třetina. Jediné nástroje, které se ke stavbě používaly, byly krumpáč, lopata a kolečko. Vot těchnika…




Uspenský soubor



Co říci závěrem?
Z této návštěvy Ruska mám dobrý pocit.

Zpět