Úvod

O Velikonocích 2006 jsme s mámou odjeli navštívit bráchu Pavla do Anglie. Již dlouho dopředu bylo ustanoveno, že hlavním cílem cesty bude navštívit národní parky Dartmoor a Exmoor na jihozápadě Anglie. Zde nabízím krátké povídání o tom, co se dá v tomto koutu staré dobré Anglie vidět.

Winchester

Winchestr se může pochlubit gotickou katedrálou. Jako v každém anglickém městě mají i zde svoji High Street- hlavní ulici pulzující čilým ruchem. Mezi další pamětihodnosti tohoto města patří i legendární kulatý "stůl krále Artuše". (Abych si ohřál svojí polívčičku, radiokarbonová metoda klade vznik kulaté desky z Winchestru až do 13. století.)

Portsmouth

Sem jsme vlastně ani dojet nechtěli. Po cestě z Winchestru zpět do Guildfordu bylo naplánováno zastavit se ve městě Farnham a prohlédnout si hrad. Bohužel se nám ale na jednom kruhovém objezdu podařilo zaměnit Fareham za Farnham. Osud nás tak nečekaně nasměroval k pobřeží. Nejzajímavější částí Porthmouthu je přístav. Mají zde vystaveno pár velkých plachetnic.

Na cestu na západ jsme sebou přibrali Pavlova kolegu Karla, jehož vtipné bonmoty nás bavily celou cestu.

Marlborough

První zastávku na cestě na západ jsme učinili ve městě Marlborough. Ne že by tam snad byla přímo nějaká pozoruhodná pamětihodnost, ale v okolí tohoto města jsou četné megalitické památky. Zastavili jsme zde kvůli tomu, že máma spatřila ceduli s nápisem WC...

Už nevím, co to tam slavili přesně za výročí, ale při té příležitosti byla zpřístupněna věž kostela. Chlapík u vchodu do nás hučel tak dlouho, až nás nakonec přemluvil abychom tam s ním vylezli. Nafasovali jsme slušivé přilby, nezbytnou to pomůcku při zdolávání úzkých a hlavně nízkých gotických chodeb a schodišť. Bylo nám dopřáno nadýchat se pravé kostelní zatuchliny, prohlédnouti si hodinový stroj a potěšit se pohledem z vrcholu věže.

Avebury a Silbury Hill

Kousek na západ od Marlborough se nachází kopec Silbury Hill. Jak praví Guinnesova kniha rekordů, jedná se o největší umělé návrší v Evropě. Při jeho navážení bylo přemístěno odhadem 681000 tun křídového vápence. Kužel je vysoký 39 m a základna zabírá 2 ha. Návrší vzniklo kolem roku 2700 př.n.l.

Další megalitickou památkou v okolí Marlborough je kamenný kruh v Avebury. Ve srovnání se známějším Stonehange je zdejší kamenný kruh větší, dá se chodit přímo mezi kameny a dotýkat se jich! Náplní života lidí dávnověku zjevně bylo stěhovat objemné masy hmot na velké vzdálenosti.

Bath

Město vyniká zejména tím, že zde není kde pořádně zaparkovat. Jinak Bath dýchá atmosférou viktoriánské doby. Dochovaly se zde římské lázně - toho času obležené dlouhou frontou turistů. Dále tu mají krásnou katedrálu a také most, na němž stojí s domy po obou stranách vozovky.

Youth hostel

Nevšedním zpestřením dne bylo hledání zamluveného hostelu. Vesnici, u níž měl být, jsme našli snadno, což o to, ale cestu k vlastnímu hostelu jsme hledali jen těžce. Jelo se k němu po všemožných lesních cestách a necestách, které by se těžko zdolávaly v traktoru, natož pak v osobním voze. V životě by mě nenapadlo hledat v těchto bohem zapomenutých místech nějaký hostel. Několikrát jsme se ztratili a jednou dokonce i zapadli. Vždycky se ale našel nějaký dobrodinec, který nám ukázal kudy dál. A tak jsme nakonec kupodivu šťastně dojeli.

Vzhledem ke komplikovanému příjezdu v tato místa mne velmi překvapilo, že byli v hostelu ubytováni kromě nás čtyř také další hosté, ba co víc, hostel se na noc zcela zaplnil.

Hostel byl čistý. Spalo se na dřevěných palandách, muži a ženy zvlášť. Máma dělala jenom ostudu. První noc ji trápily noční můry a křičela ze spaní k všeobecné nelibosti svých spolunocležnic, které to dávaly hlasitě najevo. Druhou noc při cestě na záchod spadla z palandy, za což jí její spolubydlící opět vyhubovaly.

V mužské ložnici se noc odbyla v poklidu. Ráno ke mě přišel spolunocující stařík a vykládal mi s nadšenou tváří o tom, jak mu přišla ranní ledová sprcha k duhu. Když jsem o něco později tlumočil Karlovi toto staříkovo pozorování, ukázal na jeho postel a řekl:"Dědek asi nebude takovej vorel, když spal pod dvěma dekama!"

Torquay

Město na pobřeží anglické Riviéry. Konečně se tedy mámě splnil sen podívat do rodiště Agathy Christie.

Dartmoor

Dartmoor, širé pláně hnědého vřesu kam až oko dohlédne, po kterých se prohání stáda divokých koní. Takovýto obraz krajiny bych hledal spíše někde v Mongolsku. Návštěvník se zde může kochat nádhernými krajinnými scenériemi. Asi proto tady anglická vláda postavila obávanou věznici Princeton, aby pohled z okna obměkčil zatvrzelá srdce nenapravitelných lotrů.

Nyní něco z rubriky "Vyzkoušeli jsme sami": Pozor, na procházce po vřesovišti se lze snadno dostat a zapadnout do močálu.

Všechny turisty bych varoval, aby si rozmysleli návštěvu vodopádů Beckey Falls. Za cenu pěti liber vstupného návštěvník obdrží leták s vyznačenými trasami v okolí vodopádů. Kdo očekává něco ve stylu Niagarských vodopádů, bude asi zklamán. Beckey Falls mají podobu navršené hráze ze žulových balvanů, přes které se řinul větší potůček. Kousek od vodopádů je mini zoo, alespoň něco pro naši dětskou duši...

Exmoor

Národní park Exmoor vypadal o něco živěji než ponurý Dartmoor. Okružní jízdu jsme zahájili po pobřežní silnici vedoucí přes Porlock do Linmouthu. Návštěvu v Exmooru jsme zakončili výstupem na nejvyšší kótu Dakery Beacon skýtající krásný rozhled do kraje. Místní domorodci jsou zřejmě velmi otužilí. Zatímco česká skupinka (řeklo by se uvyklá na drsné zimy střední Evropy) se choulila zimomřivě do několika vrstev kulichů, svetrů a větrovek, angličtí návštěvníci byli oděni pouze nalehko v tričku nebo v košili.

Úžasným zážitkem pro mne bylo, když mi Pavel na chvíli půjčil řízení našeho vozu. Je obecně známo, že se v Anglii jezdí vlevo. V praxi to znamená, že volant je na pravé straně a řidič řadí levou rukou. Ještěže mají stejné pořadí pedálů a rychlostí na řadící páce.

Na tomto místě bych také poznamenal, že silnice nižších tříd jsou většinou velmi úzké. Tak, tak, že tam projede jedno auto, natož když se mají dvě vyhnout. Případné manévrování je znesnadněno dvěma řadami živých plotů po obou stranách silnice, popřípadě kombinací kamenná zídka a za ní číhající propast na jedné straně a skála na druhé straně. Také mi přišlo, že se zde často vyskytovala na silnicích prudká stoupání. Ani si nevzpomínám, kdy jsem u nás jel kopec se sklonem 23%.

Chedar gorge a Wells

Před západem slunce jsme se ještě stihli podívat do úzké vápencové soutěsky Chedar gorge a blízkého města Wells, s krásnou katedrálou a biskupským palácem.