Úvod

Těsně před velikonocemi 2007 jsme s mámou odjeli za bráchou Pavlem do Anglie. Cílem cesty bylo tentokrát navštívit Wales (velšsky Cymru), mýty opředenou zemi na západě Británie. Zejména nás zlákala severní část země, protože tam se nachází národní park Snowdonia a historická města jako Conwy nebo Caernarfon. Myslím, že lepší období pro návštěvu Walesu jsme si ani nemohli vybrat. Takto brzo na jaře zde ještě nejsou davy turistů a hlavně, v tomto ročním období byla všude na pastvinách k vidění jehňátka.

Kliknutím na na obrázek se zobrazí mapa Walesu.

Nejprve cesta z Londýna po dálnici M4 na západ a pak přes Swindon, Gloucester a Hereford. První zastávkou bylo lázeňské městečko Llandrindod-Wells ve středním Walesu. Bohužel, na sirné ani magneziové prameny, jimiž prý město proslulo a které propagoval náš knižní průvodce, jsme na obhlídce nenarazili. Také o lázeňské hosty a lidi vůbec v tomto městě člověk zrovna nezakopával. A tak jsme raději zamířili do nedalekého údolí Elan Valley podívat se na úchvatnou soustavu přehrad.

Ubytování jsme měli zamluveno v youth hostelu ve městě Borth u Aberystwyhu. Paní recepční byla z Německa od hranic s Českem a tak nám dala slevu.

Cesta na sever do národního parku Snowdonia přes Machynlleth, Dolgellau, Penrhyndeudraeth, Beddgelert do střediska Llanberis. Snowdonia national park nabízí krásnou drsnou přírodu s pohledy na horské masivy a jezera.

Hlavním cílem dne bylo pokoření vrcholku hory Snowdon (velšsky Yr Wyddfa), nejvyšší hory Walesu. Ačkoliv Snowdon měří "pouze" 1085 m, je to nahoru pořádný výšlap. Zatímco ti méně zdatní turisté, k nimž rozhodně žádný z členů naší výpravy nepatřil, se nahoru mohli vyvézt zubačkou za 15 liber, my jsme se k vrcholu vydali po svých.

I když krásně svítilo slunce, stále pofukoval chladný větřík. Ten se však zvláště v horských sedlech měnil přímo v solidní vichřici. Přesto byli britští turisté oděni pouze spoře. Jenom se divím, že jejich kůže nenesla stopy omrzlin. Vlastnit revmatologickou kliniku na Britských ostrovech musí být zřejmě docela výnosná živnost. Horu Snowdon nakonec zdolali všichni členové výpravy. Na tomto místě je třeba vyzdvihnout zejména sportovní výkon, který předvedla máma, když se nezalekla závěrečného strmého stoupání a po nezměrném úsilí a zdrcujícím finiši přeci jen dorazila až na vrchol. Jenom byla škoda, že vrcholky okolních hor halil opar...

Po vyčerpávajícím a strastiplném výstupu na Snowdon byl na úterý naplánován odpočinkový program sestávající z návštěvy hradů a měst na severním pobřeží Walesu. První zastávku jsme učinili ve městě Machynlleth, kde na hlavní křižovatce stojí fotogenické hodiny. Pavlovi se tam podařilo při parkovacím manévru způsobit defekt na pneumatice. (Osádka vozu doufá, že napříště si bude řidič dávat větší pozor a nebude najíždět na obrubník v plné rychlosti s nohou na pedálu s plynem). A tak byl dopolední program nečekaně zpestřen o výměnu kola za rezervu. Jaké bylo Pavlovo překvapení, když si na pumpě u města Dolgellau šel říci o něco na očištění rukou a pumpař neuměl anglicky! Hovořil pouze svou mateřštinou, tj. velšsky. Zejména tady na severu není velština mrtvým jazykem, jak by se mohlo zdát. Motorista se tu s ní nejčastěji setká na dopravních značkách, kde je naštěstí uváděn i anglický překlad.

Když už jsem zabrousil do oblasti motorismu, ještě bych zmínil několik věcí. Jezdí se vlevo. Všechny silnice, silnice nižších tříd nevýjmaje, byly v bezvadném stavu. Co se týče dopravního značení často chybí cedule signalizující začátek obce. Na silnicích se porůznu objevuje pouze nic neříkající nápis ARAF SLOW. Konec obce pozná motorista podle toho, že je tam umístěna miniaturní značka konec všech zákazů. Vůbec značky upravující rychlost a přednosti na vozovce jsou často provedeny v kapesních vydáních. Viz příklad na fotografii (vjezd na most za Machynllethem), kde je jasně vidět porovnání velikosti mikroznačky dej přednost v jízdě se standardním formátem.

Cestou do města Conwy nebyla nouze o krásné výhledy do kraje.

Město Conwy je střeženo hradem ze 13. století a celé je obepnuto zachovalým pásem hradeb, po kterém lze podniknout krásnou procházku. K hradu vedou vedle sebe hned tři mosty: železniční, pro pěší a silniční. Na nábřeží je k vidění nejmenší domek v Británii. Snad aby ho nikdo neukrad (nebo nevykoukal), tak před ním neustále hlídkuje bába oblečená v kroji.

Další zastávku jsme učinili na ostrově Anglesey. Trochu mě zklamalo, že hrad Beaumaris vypadal na fotce v průvodci nějak větší než ve skutečnosti působil. Nicméně, za jasného počasí by se odtud přes úžinu Menai Strait naskytl úchvatný výhled na panorama Snowdonie.

V 19. století byl ostrov Anglesey spojen s pevninou závěsným mostem.

Přejeli jsme tedy do obce s ne zrovna příliš krátkým názvem Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch. Tato obec drží hned dva Guinessovské rekordy. Jednak je to obec s nejdelším jménem na světě, a pak zde mají i železniční stanici s nejdelším názvem. Jméno v překladu z velštiny znamená něco jako: "Kostel paní Marie v roklině bílých lísek blízko prudkého víru a kostela svatého Tysilia u červené jeskyně". My jsme zde uskutečnili nezbytnou fotodokumentaci všech možných cedulí s názvem obce a nákup pohlednic. O moc víc se tu stejně nedalo dělat...

Impozantní hrad Caernarfon z 13. století s přístavem.

Po cestě do hostelu jsme ještě projížděli pod hradem Harlech. Vzhledem k pozdnímu návratu do hostelu jsme na večeři zašli do hospody v Borthu. Podávalo se jehněčí maso se zeleninou. Paní servírka byla z Michalovců...

Naše exkrajanka nám poradila, že si máme udělat procházku podél pobřeží a pak, že v blízkosti jsou i vodopády Devil's Bridge. Mořské pobřeží na jih od Borthu je lemováno útesy z břidlice. Kromě přírodních scenérií jsme se pokochali i obrazy ze života jehňátek. Není divu, že se ty ovce člověka bály. Nemyslím, že stříhání vlny nebo nadhánění ovčáckým psem patří mezi zážitky, na které by ovce vzpomínaly s láskou. Ovce byly tedy většinou plaché a styku s člověkem se zdaleka vyhýbaly. A já si tolik chtěl pohladit jehňátko...

Kousek za Borthem se nacházelo přívěsové městečko, jako vystřižené ze špatného amerického filmu.

Už samotný vstup na vodopády v Devil's Bridge byl pozoruhodný. Turniket evidentně pocházel ještě z viktoriánské doby a byl tak těsný, že by mělo problém se jím prosoukat i lecjaké vyžle natož pak naše máma navlečená v tričku, svetru, košili a bundě. Vodopád ale překonal naše očekávání. Zajímavé též je, že rokli nad vodopádem přemosťují tři mosty postavené nad sebou.

Na silnici A44 mi Pavel půjčil řízení vozu. Řazení levou rukou bych potřeboval asi déle cvičit, ale i na trojku se dalo docela dobře rozjet:-) Zajímavostí nádrže Clywedog reservoir je, že její přehrada je oproti podobným stavbám u nás prohnutá na opačnou stranu.

Z Machynllethu jsme jeli podél pobřeží do Dolgellau. Město má svůj osobitý kolorit, protože domy jsou v něm postaveny z černého kamene a střechy domu kryje kvalitní velšská břidlice. Nad městem se vypíná majestátně hora Cadair Idris.

Na programu dne byl přesun z Borthu zpět do Guilfordu. Rozhodli jsme se ještě podívat do pohoří Brecon Beacons na jihu Walesu. Naše cesta vedla divokou a pustou krajinou středního Walesu, kde jsme narazili na osamělou telefonní budku. Stála tam sama uprostřed ničeho. Snad aby jí tam nebylo tak smutno, postavili vedle ní ještě schránku na dopisy. Lituji, že jsem se zapomněl podívat, jak často ji vybírají.

Opuštěnost těchto míst využila i máma aby nám předvedla, jak jí půjde řízení vlevo. Což o to, couvaní po parkovišti a jízdu po lesní cestě zvládala dobře, ale když se před ní v jedné zatáčce zjevil zčista jasna náklaďák, strhla automobil do škarpy. Naštěstí nebyla hluboká. Výsledkem bylo jenom trochu umazané zrcátko od bahna.

Za prohlédnutí stojí i sypaná přehrada Llyn Brianne

V pohoří Brecon Beacons jsme chtěli navštívit jeskyni Dan-yr-Ogof. Už nás mělo varovat to, že u parkoviště bylo minizoo, kde se ovce, kůň, osel a nandu jihoamerický smažili v poledním žáru. Dále zde měli kámen s instalovaným reproduktorem, z nějž huhlavý hlas předčítal nějaký blíže neurčený text. Před vstupem do jeskyně čekaly návštěvníka ještě sochy dinosaurů v nadživotní velikosti. To vše bylo jistě zaúčtováno v ceně 10 liber za vstup do jeskyně.

Odjeli jsme tedy raději zdolávat horu Pen y Fan (886 m), nejvyšší bod jižního Walesu. Výstup začínal od rezervoáru Neuadd a kdyby nás ten dobrotivý stařík nasměroval správně, vedl by i po pohodlné cestě a ne močálem po zarostlé louce. Jestě bych zde podotknul, že jako turistická obuv slouží Britům holínky.

Sečteno a podtrženo, tentokrát jsme po Británii najezdili přes 1700 kilometrů, spálili 110 litrů benzínu a nachodili první jarní stovku kilometrů.