»Hladovící« dítky

[Drobnosti]

Jakmile se objeví zima, objevuje se i tento nápis každoročně v novinách. Ušlechtilá srdce obracejí mysl širších vrstev a zvláště také šťastnějších dítek k té ubohé drobotině, které osud nejen nedopřává radostí dětských, ale ani, aby se s dostatek najedla. Tak se děje i letos, kdy zvlášť čilý Ústřední spolek českých žen se ujal sběratelské činnosti. Ale co rok se vrací v těchto provoláních také stejná chyba. Vždy se píše a mluví o hladovících dítkách a nikdy správně o hladovějících. Sloveso hladověti jest utvořeno od přídavného jména hladov, jako rozuměti od podst. jména rozum, uměti od um, zkameněti od kámen, šedivěti od šediv, churavěti od churav. Jsou to vesměs slovesa třídy třetí a časují se podle vzoru uměti. Toto sloveso má v rozkazovacím způsobě uměj, v příčestí přítomného času pak umějící. Utvořiti si rozkazovací způsob, jsme-li na pochybách, jest velmi dobrý prostředek domácí také pro 3. osobu množnou přítomného času. Často slýcháme i vzdělané lidi mluviti: Naše dětičky umí dobře ve škole, ti lidé tomu nerozumí, vlasy už mu šediví, princové a princezny v pohádkách zkamení a pod.; opravíme-li je, řkouce: Vaše dětičky tedy dobře ve škole umějí, nebo: i jen je nechte, ti lidé tomu rozumějí; co, co, už mu také šedivějí vlasy, — odpovědí vám, opravujíce vás, zase s touž chybou, kterou udělali hned zprvu.

A přece jest si možno tak snadno pamatovati tuto věc i laikovi: vzpomene si, je-li sloveso utvořeno od podstatného nebo přídavného jména (mluvnicky řečeno: od kmenů jmenných) a řekne-li si rozkazovací způsob (rozuměj dobře, nehladověj, nešedivěj, nezkameněj, nechuravěj), pak je správný tvar hned po ruce: hladovějící dítko, šedivějící vlasy, lačnějící hosté, červivějící vrata, divočející mládež, churavějící přítel, mohutnějící strom, práchnivějící dřevo atd.

Naše řeč 3, ročník 1/1917

Předchozí Z našich časopisů

Následující Obdati, obdávati