Ta učená slova!

[Drobnosti]

Ve večerních Nár. listech ze dne 14. října 1924 byla lokálka o jakémsi holiči, který přišel na policejní strážnici v Salmovské ulici, naříkaje, že ho pronásledují hadi, a tato lokálka byla nadepsána »Stihoman«. Na první pohled se nám zdálo, že tu jde o tiskovou chybu a že v záhlaví titulku mělo státi asi slovo stihomam, jímž se označuje známá duševní choroba lidí trpících utkvělou představou, že je někdo pronásleduje. Ale touto korekturou, na pohled tak přirozenou, byli bychom málem ukřivdili učenosti onoho lokálkáře. Mezi jinými staršími výpisky jsme našli výpisek z jiné lokálky, která byla otištěna v Nár. demokracii ze dne 29. srpna 1921, a v níž choroba, zvaná obyčejně stihomamem, byla pojmenována stihomanií. Stihoman není tedy tisková chyba, nýbrž je to patrně člověk trpící stihomanií, jako je kleptoman člověk stižený kleptomanií, anebo monomem člověk trpící nějakou monomanií vůbec. Náš český novinář spletl si zkrátka české slovo mam (= mámení), znamenající děj nebo stav, s cizím slovem -man, přitvořeným k subst. mania (řec. manía = šílenství) a znamenajícím člověka, bytost, a spojiv toto slovo cizího původu s českým slovem stíhati, stvořil tak onu mořskou pannu, kterou posadil v čelo své lokálky o nešťastném holiči. Byl jistě přesvědčen, jak jeho čtenáři budou hledět na jeho učenost a odborné vědomosti, zvláště vyšla-li i stihomanie z jeho pera. Neradi mu kazíme radost, ale zdá se, že stejně učení lidé sedí i v jiných redakcích. Máme o tom zprávy, třebaže z druhé ruky. V časopise Národ ze dne 28. listop. t. r. jsme čtli tento výňatek z hostinského obzoru Fastr: »Nesmí býti žádného diktátora ani slavomama, který by uplatniti chtěl jen osobní cíle.« Budou-li naši novináři v této své tvůrčí schopnosti takto dále pokračovati, dočteme se možná jednou v novinách, že slavoman stížený stihomanií je právě tak chorobný zjev jako bibliomam zachvácený kleptomanem.

Naše řeč 1, ročník 10/1926

Předchozí Jich — jejich

Následující E.: Slovník českých vazeb a rčení