Lány

[Hovorna]

(C. I.) Lán, slovo snad něm. původu, souvisící s něm. Lehen, znamenalo v starší době pozemek příslušející k jednomu dvorci, tolik, co se s jedním potahem zdělá za jedno orací období (odtud jsou názvy sedláků celoláník, půlláník, čtvrtláník); velikost lánu byla v rozl. krajích a dobách nestejná, nejčastěji 64 korců (18·1581 ha). Srv. zvl. Sedláčkův výklad v Rozpr. Č. ak. I. tř. č. 66, 39—56. Odtud rčení ‚lán (= pořádný kus) světa‘, pak též ‚lán chleba‘ (Kott 6, 812). Místní jm. Lány, jež v Čechách je dosti rozšířeno, bylo pův. jm. obecné s významem ‚dvorce‘. Jména ta se skloňují ob. jako jiná místní jm. na -y, tedy s 2. p. Lán (do Lán, z Lán); říká-li se v okolí letního sídla p. presidentova spíše do Lánů, z Lánů (na Rakovnicku jsme sami slyšeli do Lán i do Lánů), nelze proto ještě druhý tvar prohlašovati za nesprávný. Není-li tvar Lán jediný v obyčeji, přirozená snaha jazyková, vyrovnávati rozdíly v tvarech jmen téže významové skupiny, časem mu asi pomůže k plnému vítězství a bylo by marné jej zapovídati. Tak na př. zaniká tvar z Karlových Varů (ale bez přívlastku se říká posud jen z Varů, ne z Var), říká se snad jen z Vinohrad, jen do Zlatník atd.

Naše řeč 1, ročník 10/1926

Předchozí Brikcí z Licka

Následující Prachy