Přechodníky

[Drobnosti]

»Kuchařka položivši jí (želvě) horké želízko na záda, vystrčí tlamu a ocas, které se rychle utnou«. To je, prosím, věta, již p. K. J. našel v nejdelší kuchařské knize, vydané v Brně a schválené za příručku pro školy kuchařské, kuchyňské, hospodyňské a podobné, a otiskl v Nár. l. 6. led. 1926. A přechodníky se prý v té knize hemží. Kde je pan státní zástupce, aby pohnal před soud spisovatele nebo spisovatelku, nakladatele, tiskárnu i s ministerstvem školství a nár. osvěty, že učí a nechávají učiti takovým krvelačným činům proti přírodě?! — Ale takovéto přechodníky mají i stránku smutnou. Bylo nám již nadhozeno, že snad budeme dokonce zapovídati i přechodníky. Ano, opakujeme, jak jsme již také jednou napsali: raději nic než přechodníky, jaké jsou ostudou českého písemnictví naší doby. Citu pro přechodníky jsme pozbyli, a pokládají-li naši spisovatelé z veliké části za zbytečné, nahrazovati jej mluvnickým vzděláním, bylo by opravdu lépe se jich vzdáti.

Naše řeč 2, ročník 10/1926

Předchozí Vilém Mathesius: Přívlastkové ten, ta, to v hovorové češtině

Následující V. Nerad: Saint Simon a August Comte