Proslov předsedy Kruhu přátel českého jazyka ke studentskému představení Naše řeč

Jaroslav Kvapil

[Články]

[1]Jdu vás pozdravit, mladí přátelé, na počátku tohoto představení, jež pořádáme na počest a chválu rodné mluvy české, té krásné naší mateřštiny, nejdrahocennějšího a nejbezpečnějšího to pokladu po otcích zděděného. Nastaly zas těžké doby našemu národu, doby, jaké už byly kolikrát, a za takových dob i po nich kolikrát už se zdálo, že je veta po národu, po jeho duchovním majetku, po jeho budoucnosti. Nebylo českých škol, nebylo už bezmála ani českých knih, mocní tohoto světa nás opustili, — ale hluboko v myslích i na rtech našeho lidu žila jako jiskra popela rodná jeho mluva, prostému člověku tak samozřejmá jako vzduch a světlo, jako chléb náš vezdejší a doušek čerstvé vody. Všechno jsme kdysi ztratili a všechno bychom zase ztratit mohli, — dokud však žijeme svou mateřštinou a pro svou mateřštinu, nikdy nebude konec našich dní, všechno přežijeme, všechno přečkáme a s rodnou mluvou na rtech i v srdcích pozdravíme lepší budoucnost.

Vám, mladí přátelé, chceme tento posvátný statek národní odevzdat neporušený, zbavený všech kazů, jimiž jej všední život zneuctívá, a vás, právě vás prosíme, vás zapřísaháme, abyste ho dbali, abyste jej chovali v úctě jako naši otcové a dědové, jako naši buditelé, kteří probudivše k novému životu český jazyk vzbudili i víru v nový život národní. „Národy nehasnou, dokud jazyk žije,“ řekl tehdy veliký český člověk, a po letech nám pověděl moudrý Masaryk, že kdo chce správně česky myslit, musí především správně česky mluvit. Toho buďte, mladí přátelé, vždycky pamětlivi — a tím vás i vítám do představení, jež o kráse rodné mluvy a o jejím znovuzrození poví víc, než mohla moje úvodní slova povědět.

Naše řeč 2, ročník 23/1939

Předchozí Z novinářské češtiny

Následující Ing. E. Prandstetter: Pomlčky při vyslovování matematických výrazů