Silnice

[Hovorna]

(K. Š.) Toto slovo známe již ze zápisu z r. 1389 v rožmberské popravčí knize. Původnější výraz však byl silná cesta, jenž v Staroč. slovníku je doložen ze Štítného a ze stč. Gesta Romanorum; jako vinná žena je vinnice, chlupatá čepice = chlupatice, obecná hospoda = obecnice atd., tak silná cesta = silnice. Co znamená výraz silná cesta, není nepochybné; snad to byla cesta, po níž se nejvíce jezdilo, jako »valný« sněm slul také »silný« sněm (a slovo síla znamenalo i množství), snad cesta silněji, pevněji pořízená i pro těžké vozy (slovo cesta samo znamenalo jako dnes obyčejné vozové cesty). Jako my jsme měli »císařské« silnice, mívali naši předkové i silnice »královské, královy«, které podle pražských městských práv měly býti »na 16 noh (= střevíců) široké«. Že by slovo silnice pocházelo odtud, že se po větších a pevnějších cestách »posílalo, slalo« zboží a pod., nezdá se; od sloves sláti i posílati (stč. posielati) by slovo staré, již ve 14. století doložené, dnes znělo selnice (od sláti stč. selnicě, od -sielati stč. sělnicě), nehledíc k tomu, že se tento výklad nepodobá ani po stránce významové.

Naše řeč 3, ročník 4/1920

Předchozí Ryzí

Následující Snad