O úpravě slovenského pravopisu

[Posudky a zprávy]

K naší zprávě v V, 308 o schůzi komise, která se měla zabývati pravidly slovenského pravopisu, poslal nám p. Kamil Suchý obsáhlou opravu, z níž vyjímáme toto jádro:

P. Kamil Suchý žádá, abychom konstatovali, že komise ministerstvem ustanovená nebyla jmenována pro opravu slovenského pravopisu vůbec, nýbrž jen pro pravidla slovenského pravopisu, která tiskne p. K. Suchý v státním nakladatelství; že do této komise byli ministerstvem jmenováni jen pp. Suchý, Vlček, Zubatý a Menšík (nikoli Menčík); že p. K. Suchý nežádal, aby pravidla slovenského pravopisu s pomocí komise vypracovaná vyšla pod jeho jménem, že nežádal nikoho ani před schůzí, ani při schůzí, ani po schůzi o žádnou radu, nýbrž se domníval, že je komise jen k tomu, aby jeho dílo jako recensent schválila nebo zamítla.

V dalším obsahu svého listu vykládá p. K. Suchý, co podnikl a co ještě míní podniknouti pro své dílo, upírá České akademii právo mluvit do slovenského pravopisu, protože jest jen česká a ne československá, a nakonec nás vlídně upozorňuje, že v našem článku zůstala tisková chyba (které m. která, 308, 2. ř. zdola), že říkáme (podle Slováků) Czambel-Czambla a ne Czambela, že skloňujeme (ve shodě s Pravidly čes. pravopisu) Gebauer-Gebaura, že píšeme jeho Pravidla s krátkým -a a státní nakladatelství s malým s, a vytýká nám některé chyby v interpunkci, které jsou však chybami jen pro autora tak špatně znalého pravidel pravopisných, jako je autor budoucích Pravidel slovenských.

Uveřejňujeme ve výtahu tuto opravu p. K. Suchého, ačkoliv se ji na podstatě našeho referátu, jak vidět, pranic nemění. I po jeho opravě zůstává pravda, že členy komise byli pp. Suchý, Zubatý, Vlček, Menšík, Smetánka, Ertl, z nichž tito dva byli z uložení ministerstva pozváni do ní dodatečně, a že tato komise měla přezkoumávati roztištěná Pravidla p. Suchého, t. j. rozsuzovati, které změny v dnešním pravopise slovenském jsou nutné a které nic a dějí-li se na základě vědeckém či nikoli. Proč ministerstvo uznalo za dobré dáti Pravidlá p. Suchého přezkoumati zvláštní komisi, nebylo sice oznámeno, ale není těžko se toho domysliti. Prosil-li p. K. Suchý komisi o nějaké rady či neprosil, je věc zhola vedlejší; o kuratelu se nikdo neprosí.

Je přirozené, že komise, přejímajíc z uložení ministerstva na sebe tento úkol, přejala zároveň i odpovědnost za vědeckou správnost chystaných Pravidel a povinnost přispívati z vlastního fondu k jich zdokonalení; na pouhou recensi bylo dost času po vytištění knihy. Mohla tedy komise vším právem žádati, aby dílo vzniklé ze společné práce p. Suchého a komise nebylo vydáváno jako vlastní dílo p. Suchého, nýbrž aby bez újmy všech ostatních práv p. Suchého bylo vydáno jako spis úřední v téže formě, v jaké byla vydána svého času Pravidla českého pravopisu, zpracovaná Gebaurem s pomocí podobné komise. Protože však p. Suchý trval na tom, aby byl na Pravidlech uveden jako spisovatel, pokládala komise pod svou důstojnost dělati mu tichého společníka a úkol ministerstvem jí svěřený složila.

Protože pak z dopisu p. odb. přednosty J. Vlčka, zaslaného do první schůze, vyšlo na jevo, že Pravidlá p. Suchého byla vypracována bez souhlasu Matice slovenské, která se mimo to chystala touž dobou vydati svá pravidla vlastní, a protože z toho hrozilo mimo jiné i nebezpečenství dvojího slovenského pravopisu, učinila komise ze své první a poslední schůze podle svého práva a nejlepšího vědomí ministerstvu školství návrh, aby svěřilo péči o úpravu slovenského pravopisu České akademii, která by se dohodla o té věci s Maticí slovenskou a ostatními znalci a kulturními institucemi slovenskými. Tím bylo vyhověno ministerstvu, potřebám slovenského pravopisu i p. K. Suchému.

Naše řeč 2, ročník 6/1922

Předchozí E.: Moderní kultura jazyka českého

Následující Moderní revue