PRUKOPNICKA REKONSTRUKCE PRUKOPNICKE STAVBY
Rostislav Svacha
[ Stavba 10(1), 50-51 (2003) ISSN 1210-9568]
Podobu mnoha vyznamnych soliteru ceske architektury ze
silneho udobi 1956-1970 vazne zdeformovaly vymeny jejich
obvodovych plastu, ke kterym se v masovem meritku
pristoupilo v poslednich trinacti letech. Stavby z teto
rane doby velkych sklenenych sten, at uz vyplnovych,
anebo zavesovanych na konstrukci budovy z boku podle
americkeho principu "curtain wall", jsou
pritom na kazdou sebemensi zmenu velmi citlive. Cesti
architekti a konstrukteri museli takove zavesove steny
vytvaret na kolene, bez primych zkusenosti s
vyspelejsimi zapadnimi technologiemi a bez moznosti tyto
technologie dovazet. Sami museli patrat po sklarnach
schopnych vyrobit dostatecne velke a odolne sklenene
dilce, sami museli vynalezat zpusoby, jak tyto dilce uchytit
do kovovych vyprofilovanych ramu, sami museli pro vyrobu
techto ramu vyhledavat kovovyrobce. Ceske zavesene
plaste z doby po roce 1956 se proto sice jevi jako
primitivnejsi nez jejich soudobe zapadni protejsky a
vzory, metoda "udelej si sam" vsak paradoxne
zarucila, ze se ve srovnani s tehdejsimi zapadnimi
vytvory zdaji byt znacne osobite. Obtizne podminky
vzniku jim vtiskly charakteristicky vyraz.
V drtive vetsine pripadu vsak prave tento vyraz
padl za obet nedavnym rekonstrukcim. Tady stacilo, aby se
nepatrne zmenily tloustky kovovych profilu, barevny
odstin skla a take jeho zrcadlivost, a ihned se dostavil pocit,
ze stojime pred nejakou jinou budovou. Dostavoval se bohuzel
mnohem casteji, nez to dejiny ceske architektury v udobi
1956-1970 a pece o jejich nejdulezitejsi pamatky budou
moci unest. Za poslednich trinact let ztratily svou puvodni
tvar temer vsechny dulezite stavby z uvedenych let,
Bruselskou restauraci pocinaje a domem Albatros na prazske
Narodni tride konce. Nedovedu si predstavit, jak
napiseme dejiny ceske architektury 20. stoleti, nebudeme-li
mit u techto staveb k dispozici jejich stare fotografie. A
zaroven si s litosti uvedomuji, ze to jsou prave jen
fotografie, co nam z techto staveb, casto veledulezitych,
dodneska zbylo. Rekonstrukce je totiz zbavily jejich
umeleckohistoricke a pamatkove ceny; tu by jim mohla vratit
pouze nova rekonstrukce vedoma si jejich puvodniho vyznamu.
A znovu opakuji, ze nejde o ztraty ojedinele, nybrz
masove; o zanik cele dulezite vyvojove linie v
novodobych dejinach ceske architektury. 1
V Praze teto smrsti odolali tri posledni mohykani; tri
stavby architekta Karla Pragera (1923-2001), ktery na
technickem vyvoji ceskych zavesovych sten nesl hlavni
zasluhu. Na mysli mam parlament u Narodniho muzea, budovy
projektovych ustavu u Emauzskeho klastera a
makromolekularni ustav Akademie ved na Petrinach. Treti z
nich je nejstarsi (projekt 1959-1960, dokonceni 1963-1964),2 pro dejiny ceskych
"zavesovek" proto obzvlast dulezita, a
necenime si ji jen z umeleckohistorickeho, ale i z sirsiho
kulturniho hlediska. V roli Pragerova klienta, partnera, radce
a v urcite chvili i ochrance zde totiz vystupoval jeden z
nejvetsich ceskych prirodovedcu 20. stoleti Otto
Wichterle, tehdejsi reditel Ustavu makromolekularni chemie
CSAV. Wichterle pomahal Pragerovi najit sklarny, ktere
umely pro jeho ustav vyrobit desky zaveseneho plaste.
Kdyz v tuhe zime 1963/1964 prave hotovy plast popraskal,
prinesl Wichterle dukaz, ze to nebyl architekt, nybrz
sklarna, kdo za to muze, nebot laboratorni analyzou
zjistil, ze sklarna u dilcu plaste nedodrzela
predepsany postup vyroby. Byl to - podle Pragerova svedectvi
- konecne sam Wichterle, kdo po porade se svou nemene
proslulou sestrou, socharkou Hanou Wichterlovou, architekta
utvrdil v presvedceni, ze slepa stitova zed ustavu,
ucinkujici jako point-de-vue ulice Na Petrinach, se ma
dotvorit abstraktne, a nikoliv barevnou figuralni mozaikou,
jak to Pragerovi jeste v duchu estetiky socialistickeho
realismu doporucovala vyssi mista. 3
Devadesatych let 20. stoleti se Pragerova zavesova
stena makromolekularniho ustavu dozila znacne zchatrala;
prestala uz vyhovovat narokum na bezpecnost, hygienu a
zatepleni. Bez jeji opravy ci vymeny uz tento akademicky
ustav nemohl dobre fungovat. Investicni odbor AVCR, ktery
nedisponoval dostatkem penez na dokonale presnou imitaci
puvodniho Pragerova plaste, uvazoval zprvu bud o prostem
obezdeni zelezobetonoveho skeletu budovy, anebo o nahrade
jeji zavesove steny za podobne tvarovanou a zbarvenou
stenu drevenou. Proti tomuto umyslu se vsak postavil autor
budovy Karel Prager a jeho provedeni zabranil i fakt, ze
behem diskusi a jednani o zpusobu rekonstrukce prohlasilo
Ministerstvo kultury Ceske republiky budovu ustavu za
kulturni pamatku. Projekt opravy, respektive vymeny
plaste, ktery kvuli nedostatku penez uplne nekopiroval
originalni stav z let 1960-1964, presto vsak co nejverneji
evokoval jeho puvodni podobu, pak pod dohledem Pragerovym
vypracoval jeho mnohalety spolupracovnik Miloslav Pavlik, na jehoz stat o tomto pocinu bych
ctenare tohoto cisla Stavby rad odkazal.
Pomineme-li zvlastni pripad opravy Bruselske restaurace,
provedene nedavno podle projektu Jiriho Kripnera, 4 pak specifikum rekonstrukce budovy
Ustavu makromolekularni chemie AVCR spociva v tom, ze se
jako jedina akce tohoto druhu provadela pod dohledem
pamatkove pece a usilovala u Pragerovy budovy zachranit
jeji pamatkovy charakter. Stala se z tohoto hlediska akci
prukopnickou. Nelze samozrejme pominout jeji sporne momenty.
Na prvni pohled je zrejme, ze vstupni cast nizkeho
kridla dostala skla mene pruhledna, nez byla puvodni, a
ze take zeleny odstin skel u zavesovych sten hlavni
budovy se od puvodniho tonu lisi: zda se byt matnejsi,
mene zarivy a prilis stejnorody.5
Nejdulezitejsi rozdil mezi starym a novym stavem pak
spociva v tom, ze u vyprofilovanych kovovych ramu
zaveseneho plaste ubyla v kazdem patre jedna vodorovna
lista. Jak to jeste stihl vysvetlit sam Prager, sklarna
kolem roku 1960 nedovedla vyrobit desku nalezite velikosti.
Deska se pak v urcitych partiich fasady musela slozit ze
dvou kusu propojenych vzpomenutou listou, ackoli architekt by
uz tehdy, pri praci na projektu, rad pouzil pouze jeden
vetsi kus.
Udelala rekonstrukce spravne, kdyz se misto technickych
podminek z ranych sedesatych let opirala o technicke
vymozenosti let devadesatych? Udelala dobre, kdyz misto
imitace stavu fakticky provedeneho radeji zobrazila idealni
architektovu predstavu? Bylo by vhodne kopirovat puvodni
stav napriklad tak, ze se sklenena deska znovu rozdeli na
dva kusy, anebo tak, ze se na ni lista proste nalepi jako
dekorace? Jde o otazky, ktere si dnes casto kladu, a neumim
na ne najit jednoznacnou odpoved. 6
Jiste by nam tu pomohla zkusenost z pamatkarskych
rekonstrukci obdobneho typu budov na Zapade, ktere vsak
zatim byly nepocetne a mnoho o nich nevime. V kazdem
pripade vsak pokladam obnovu makromolekularniho ustavu
za uspech, tezce vybojovany a velmi poucny. Z dejin
ceske novodobe architektury mnohe budovy se zavesovymi
stenami po necitlivych rekonstrukcich vypadly, ale Prageruv
ustav na Petrinach v nich i po sve rekonstrukci zustal.
Poznamky
1 Srov. Rostislav Svacha, "Prezije
brusel?", in: Nada Coryczkova (ed. ), Pece o
pamatky moderni architektury. Sbornik prispevku.
Pamatkovy ustav v Ostrave, 1999, s. 3-5.
2 Architektura CSSR XXII, 1963, s.
275. - Architektura CSSR XXIV,
1965, s. 653-658.
3 Autorem mozaiky mel byt Martin Sladky. -
Malo zname udaje o angazma Otto Wichterleho mi sdelil
Karel Prager v nekolika rozhovorech, ktere jsme spolu vedli od
roku 1993.
4 Richard Nemec, "Byvala restaurace
Praha EXPO 58 - chvalozpev nebo zalozpev?". Stavba VIII,
2001, c. 6, s. 32-39.
5 Toto zelene sklo vsak pravdepodobne
starnutim dostane stejny ton, jaky mel original, jak je to
uz dnes z jeho stavu zrejme. Karel Prager oznacoval tento
zeleny odstin za "flaskovy".
6 Nejsem si rovnez jisty, jake
"pravo" by u pamatkove chranene stavby dosud
zijiciho autora platilo vic; zda pravo autorske, anebo
pravo zakona o pamatkove peci. Do hry by tez mohl
vstoupit problem kanonicke podoby autorova vytvoru, pred
kterym casto stoji editori literarnich textu, do jejichz
zneni autor behem doby zasahoval a korigoval je. K tomu viz
Rudolf Havel - Bretislav Storek (eds. ), Editor a text.
Praha 1971.
Ustav makromolekularni chemie AV - stav po rekonstrukci. Foto
Radovan Bocek
Objekt pred rekonstrukci plaste. Foto Prokop Paul
|