Řeřív

[Hovorna]

(A. B.) Slovo řeřív (»pár řeřívů«), které se vyskytuje v listinách olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského (1571—1597), známe z Gebaurova dokladu vypsaného ze sbírky kázání, chovaných v zem. archivu brněnském z r. 1453: rzerziwi, když z těchto krajin přes moře preč leceti miení (170 b). Z tohoto dokladu je vidět, že řeřív je jméno ptáka, velmi pravděpodobně jeřába. Slovo řeřivý znamená v starším jazyce ovšem zpravidla totéž, co naše řeřavý (řeřivé uhlé = řeřavé uhlí); vzniklo dálkovou spodobou z žeřivý (jako žeřavý) a má základ v kmeni ger- (v slov. žer-), který je v tvaru stupňovaném v slovese hořeti, v tvaru zdlouženém v podst. jméně žár. Vedle tvaru žeřavý se vyskytuje v starším jazyce také tvar jeřavý vzniklý rozlišením hlásek ž — ř. Slovům žeřavý, žeřivý s obměnami řeř- a jeř- podobá se ovšem velmi jiné slovo, totiž jeřáb, vzniklé rozlišením z pův. žeřáb, vedle něhož je ještě tvar vzniklý spodobou, řeřáb, a tvar s rozlišeným ž — ř jeřáb (s příd. jménem jeřabý = jeřabatý a p.). Tato podobnost mohla způsobiti snadno matení obou slov a vésti k tomu, že podle slov jeřabý — jeřavý, řeřavý = řeřivý mohl vzniknouti (dialekticky na Moravě) vedle tvarů žeřáb, jeřáb, řeřáb také tvar řeřív.

Naše řeč 10, ročník 11/1927

Předchozí Nesýtek

Následující Spohřebovati