Praemium Bohemiae 2005
Stalo se již tradicí, že státní zámek Sychrov vždy 4. prosince hostí slavnostní vyhlášení cen Praemium Bohemiae. Děje se tak v den, kdy se roku 1924 v Radvánovicích u Turnova narodilo v chudé rodině osmé dítě – budoucí mecenáš české vědy a umění – Bohuslav Jan Horáček. V pěti letech mu zemřel otec a on musel od malinka pomáhat při tvrdé práci v hospodářství. Přesto byl nadaným studentem, jehož život tvrdě zkomplikovala válka. Nacistickým režimem byl pronásledován a vězněn. Jenomže ani osvobození nepřineslo plnou svobodu, po únorovém převratu 1948 Bohuslava Horáčka již jako vysokoškolského studenta věznili komunisti. Pozdějšímu úspěšnému podnikateli se nakonec podařilo v roce 1949 z Československa uprchnout.
Na rodnou zemi nikdy nezanevřel a po letech strávených v emigraci jí chtěl pomoci. Proto v roce 2000 založil Nadaci B. Jana Horáčka Českému ráji, která se původně, jak je z názvu patrno, orientovala na program v regionu. Naštěstí se záhy její záběr rozšířil na podporu všestranného rozvoje vědy, umění a vzdělanosti v celé České republice. Nobelovou cenou inspirované Praemium Bohemiae se udělují ve třech kategoriích: studentům, umělcům a vědcům. Středoškolští studenti se nominují úspěšnou účastí na mezinárodní olympiádě v daném roce, v roce 2005 se ceny spojené s finanční odměnou udělovaly již popáté. Zlatou medaili si tentokrát odnesli Eva Pluhařová z Gymnázia v Ostrově nad Ohří (chemie) a František Konopecký zastupující Gymnázium Ladislava Jaroše v Holešově (matematika), stříbrných a bronzových medailí přidělila porota po sedmi, čtyři studenti získali čestná uznání. V mimořádné ceně připadla zlatá medaile Vlastimilu Hrobařovi studujícímu Střední zdravotnickou školu v Brně (chemie).Hlavní cena za rozvoj vědy byla poprvé udělena v roce 2002 za medicínu a obdržel ji prof. Vratislav Schreiber (viz Akademický bulletin 1/2003). Po předloňské chemii připadla cena tentokrát oboru humanitních věd.
Laureátem hlavní ceny Praemium Bohemiae pro rok 2005 se stal prof. František Šmahel za zcela mimořádný tvůrčí přínos ve studiu českých dějin v evropském kontextu. Svou badatelskou činnost zaměřuje František Šmahel především na české dějiny pozdního středověku a počátku novověku, zvláště se zabývá fenoménem husitské revoluce. Jeho cizojazyčné práce se staly neodmyslitelnou součástí současné světové medievistiky. Mimo toho, že je profesorem středověkých dějin na Filozofické fakultě UK, založil v Praze Centrum medievistických studií, kde společně bádají a vychovávají mladé vědecké pracovníky historikové z Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy.
Bohuslav Horáček svůj talent a schopnosti plně rozvinul až v zahraničí, kam emigroval před komunisty v roce 1949. O čtvrt století později byl z politických důvodů propuštěn František Šmahel z Historického ústavu ČSAV. Nikoho asi nepřekvapí, že vystudovaný historik a vědec řídil v době normalizace tramvaje. Do Historického ústavu AV ČR se vrátil po roce 1989 jako jeho ředitel. Od té doby zastává nejvýznamnější osobnost naší současné historiografie vysoké vědecké funkce, je oblíbeným pedagogem a laskavým člověkem. František Šmahel je mj. nositelem státního vyznamenání Za zásluhy I. stupně.
MARINA HUŽVÁROVÁ
25.6.2008
