O kus dále v poznání lidského mozku
Zásluhou předních českých vědců se studenti i široká veřejnost během Evropského týdne mozku ve dnech 14.–16. března 2006 již po osmé v prostorách Akademie věd ČR v Praze na Národní třídě seznámili s novými objevy a trendy ve výzkumu mozku, v oblasti neurověd i léčbě mozkových onemocnění.
Devět přednášek našich významných neurovědců se dotýkalo zejména tří oblastí: výzkumu lidského genomu, novinek v zobrazování nervových struktur a využití kmenových buněk u pacientů s poškozením mozku či míchy.Ani chladná zima letos neodradila studenty od návštěvy přednášek věnovaných nejsložitějšímu lidskému orgánu. Mladé tváře zaplnily na tři březnové dny budovu Akademie věd.
Přestože název první přednášky Početní neurovědy a matematické modely doc. Petra Lánského z Fyziologického ústavu AV ČR "zaváněl" hrozbou mnoha matematických rovnic, studenti se zaposlouchali se zájmem do tajů relativně mladého vědního odvětví, jež zkoumá podobnosti mezi počítačem a nervovou soustavou.
V následující přednášce Účinky a mechanismy hluboké mozkové stimulace u Parkinsonovy nemoci, třesu a dalších poruch hybnosti seznámil prof. Evžen Růžička z Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice studenty s hlubokou mozkovou stimulací (Deep Brain Stimulation – DBS), moderní léčebnou metodou u vybraných pacientů s komplikovanou Parkinsonovou nemocí a s dalšími extrapyramidovými poruchami. DBS se děje elektrodou, která je stereotakticky zavedena do cíle v mozku a kabelem spojena s programovatelným stimulátorem uloženým v podkoží na hrudníku. Proudové pulsy stimulátoru zasahují do funkce stimulovaných mozkových jader a zpětnovazebních okruhů zapojených v řízení hybnosti.
Úterní cyklus přednášek uzavřel doc. Alexandr Chvátal z Ústavu experimentální medicíny AV ČR, který studenty obohatil o nové poznatky přenosu signálu v mozku.
Středeční ráno se neslo v duchu zobrazovacích metod, jež posluchačům poskytly úchvatný pohled na důvtip lidského výzkumu, a to v oblasti nám nejvlastnější, celé lidské existenci. Prof. Pavel Kalvach z Neurologické kliniky 3. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady ve své přednášce Metody zobrazení mozkového průtoku zdůraznil, že s narůstající mírou lidského sebeuvědomění roste zájem o detailní mechanismy mozkových funkcí. Mezi nimi zaujímá přední místo kvalita krevní cirkulace. Na závěr prof. Kalvach poukázal také na několik zobrazovacích modalit, které dokonce dokážou zobrazit tkáňové projevy při selhání nepřetržitého mozkového průtoku – zázraku našeho života, jež vede k závažným poruchám myšlení, motoriky i percepce.
Rozlehlé přednáškové sály v budově Akademie věd se během chvíle do posledního místa zaplnily studenty i představiteli univerzit třetího věku, kteří si přišli vyslechnout přednášku Náhrada sluchu a zraku – současný stav prof. Josefa Syky z Ústavu experimentální medicíny AV ČR.
Cílem odpolední přednášky Kognitivní neurologie a výzkum poruch doc. Martina Bojara z Neurologické kliniky 2. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Motol bylo mj. upozornit na přínos dvou velkých "nervových" lékařů, S. Freuda a A. Picka, a představit metody užívané v klinické neurologii a jejich přínos pro kognitivní neurologii.
Ve čtvrtek 16. března vyvolala velký zájem účastníků prof. Eva Syková, ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR, s přednáškou Mozek – kmenové buňky, nanotechnologie a biomateriály. Přestože hodinové časové omezení je na představení nejnovějších poznatků medicíny krátká doba, podařilo se prof. Sykové nastínit problematiku kmenových buněk, jež neustále vzbuzují naději, že by se mohly měnit podle přání lékařů a sloužit pro tzv. buněčnou terapii. Bohužel v jejich využití neustále stojí v cestě nejen řada praktických, ale i etických překážek.
Dopolední cyklus zpestřila přednáškou Vnitřní hodiny v nás prof. Helena Illnerová z Fyziologického ústavu AV ČR, ve které posluchačům přiblížila, jak fungují zabudované hodiny, které udávají časový řád živým organizmům od jednobuněčných řas po člověka. "U savců i u člověka jsou hodiny umístěny v mozku a odpovídají zřejmě za to, jaký máme chronotyp, tj. zda jsme sovičky nebo skřivánci," vysvětlila prof. Illnerová. V poslední době se ukazuje, že i jednotlivé orgány, jako jsou srdce, játra, ledviny apod., obsahují v sobě "hodinky", které mohou být v chodu, i když se vyjme orgán z organizmu. Hodiny v mozku pak koordinují chod všech periferních hodinek a kralují časovému systému savců.
Se zatajeným dechem sledovali posluchači výklad doc. Josefa Vymazala z Nemocnice Na Homolce, který cyklus přednášek věnovaný studiu činnosti mozku uzavřel výkladem o funkční magnetické rezonanci mozku.
Na organizaci letošního Evropského týdne mozku v České republice se tradičně podílely Ústav experimentální medicíny AV ČR, Česká společnost pro neurovědy a Centrum neurověd.
GABRIELA ŠTEFÁNIKOVÁ
25.6.2008
