Seminář Gender v kontextu globalizace: feminismus, multikulturalismus a rozvoj

Dnešní datum:
17. 07. 2010

Vydáno dne 06. 02. 2010 (434 přečtení)

Seminář Gender v kontextu globalizace: feminismus, multikulturalismus a rozvoj / Marta Kolářová

Centrum globálních studií uspořádalo 14. října 2009 na půdě Filosofického ústavu AV ČR odpolední pětihodinový seminář, který se věnoval tématům genderu, globalizace a feminismu v souvislostech multikulturalismu a rozvoje. Seminář byl pořádán v rámci strategie Centra globálních studií více se věnovat genderové problematice a jeho cílem bylo informovat a diskutovat o tématech, která se v obecné teorii globalizace považují za marginální a o kterých se také v genderových kruzích teprve nedávno začala rozbíhat debata. Dále se snažil pozvat k jednomu stolu badatele a badatelky, jež tato témata zkoumají. Na semináři si mohlo zhruba 35 účastníků a účastnic z řad jak akademických pracujících, tak především studujících vyslechnout čtyři příspěvky.
Jako první se ujala slova Blanka Knotková z katedry genderových studií na FHS UK na téma indických feministických diskursů v kontextu globalizace, dominance a marginalizace. Podle ní tzv. třetí vlna feminismu začala výrazněji poukazovat na pluralitu zkušeností s genderovou diskriminací v závislostech na dalších faktorech, jako je kultura, sociální vrstva, třída, náboženská skupina, věková kategorie atd. Do světového feministického diskursu vstoupily zejména některé postkoloniální teoretičky indického původu, G. C. Spivak a C. T. Mohanty. Obě kritizovaly dominanci západního feminismu a tematizovaly především otázky reprezentace, orientalizujícího pohledu na ženy tzv. třetího světa a hlasu podrobených, kteří nehovoří sami za sebe. Autorky jako Spivak i Mohanty už ale pronikly z marginalizovaného diskursu do dominantního, staly se „těmi, jimž je nasloucháno“, jak sama Spivak sebeironicky uvádí.
B. Knotková ale upozornila na to, že ani tzv. bílý západní feminismus není jednolitým proudem a mnohé světově uznávané indické postkoloniální teoretičky/ky lze charakterizovat jako příklady migrantské či kosmopolitní identity. To, jak se vztahují jejich diskursy k feministickým diskursům v Indii, se snažila ukázat na příkladu Bengálska (Kolkaty). Zde je dekonstruktivistická linie feministického myšlení často pociťována jako méně aktuální a prakticky využitelná. Na feministických setkáních jsou více uváděny představitelky tzv. druhé vlny feminismu (např. de Beauvoir, Millett, Showalter), poněvadž v jejich textech nacházejí konkrétnější program pro antidiskriminační úsilí.
Prezentující zdůraznila, že na dominantní a marginalizované diskursy prakticky nelze nahlížet v prostých dichotomiích. Jde o mnohovrstevnou síť mocenských vztahů, kde týž subjekt může být v jednom vztahu dominantní a v jiném podrobený, neboť v indickém kontextu má sociální rovina mnoho vnitřních úrovní a specifik: kastovní systém, diskriminace kmenových etnik, ilegální zotročení tzv. nedotýkatelných v některých venkovských oblastech nebo náboženské tradice, jejichž některé aspekty genderovou diskriminaci velmi posilují.
Na to navázala další prezentující, Zuzana Uhde z oddělení Gender & sociologie Sociologického ústavu AV ČR, která představila v českém prostředí málo známý přístup transnacionální feministické teorie. Původně termín transnacionální feminismus pochází z pera autorek Inderpal Grewal a Caren Kaplan a jejich knihy Scattered Hegemonies z 90. let. Transnacionální feministická teorie se inspiruje multikulturalismem, postkoloniálním feminismem, poststrukturalismem, socialistickým feminismem a rovněž kritickými globálními studiemi. Z. Uhde představila analytická východiska transnacionální feministické teorie, a to rovněž ve vztahu k teoriím světosystému, teoriím globálního kapitalismu či nového imperialismu. Ve vztahu k těmto přístupům poukázala na koncepční problémy, které jsou v současné geopolitické situaci významné ve snaze o pochopení vzájemného propojení a napětí mezi makrorovinou globálního ekonomického řádu a rovinou každodenního života, jež leží v centru zkoumání transnacionální feministické teorie. Příspěvek uzavřela tezí, že v současné době není zásadní otázka, zda a v jakých aspektech se odlišují genderové vztahy například v postkomunistických zemích od genderového řádu v západních zemích, ale otázka, jak souvisí vykořisťování nebo útlak žen s dominantní neoliberální globalizací a jakou roli v tomto procesu různé skupiny žen zastávají.
Poté následoval s příspěvkem Ondřej Horký z Ústavu mezinárodních vztahů, který se věnoval genderovým souvislostem rozvoje. Upozornil na to, že ačkoli gender je významný pro mezinárodní výzkum rozvoje a politickou agendu, v českých rozvojových studiích není reflektován. Podobná je i situace v českých genderových studiích, která se málo věnovala situaci žen žijících v rozvojovém světě. Tento nedostatek pozornosti jak ze strany české akademie, tak občanské společnosti vysvětloval pomalým rozvojem těchto disciplín během transformace a zároveň převládající liberální ideologií v české společnosti. O. Horký kritizoval skryté liberální předpoklady z pohledu feministické ekonomiky.
Zatímco zdola organizovaná ženská hnutí na globálním Jihu mají různorodá teoretická zázemí, tak v české rozvojové spolupráci je gender brán v úvahu pouze formálně v oficiálních dokumentech. Prezentující tak na příkladu zdánlivě genderově neutrálního projektu o zemědělském vzdělávání v Angole ukázal silnou genderovou slepotu. Česká rozvojová spolupráce podpořila pouze několik genderových projektů, které byly přímo zaměřeny na rizikové skupiny žen. Na závěr obhajoval tezi, že by se genderová perspektiva měla vnést do rozvojových projektů a studií a že se v rozvoji musí věnovat speciální pozornost chudým ženám a zároveň ti, co se organizují za ženská práva, nemohou opomíjet situaci chudých na globálním Jihu.
V posledním příspěvku vznesla Marta Kolářová z Centra globálních studií a Sociologického ústavu AV ČR otázku: Feminismem proti globalizaci nebo feminismus jako globalizace? Poukázala na to, že v reakci na dopady ekonomické globalizace došlo k velkému rozvoji zdola organizovaných ženských skupin, které se často propojují transnacionálně. Nicméně globální feminismus rozhodně není jednotný. Již v 19. století v době rozmachu transnacionální ženské spolupráce byla považována rovnost mužů a žen za znak civilizovanosti a ostatní kultury byly vzhledem k Západu poměřovány jako nedostatečně vyspělé. Zejména feministky v křesťanských misích se snažily pozvednout „primitivní“ ženy z barbarských podmínek domorodých kultur tím, že přijmou hodnoty bílých, západních žen střední třídy. Západní feminismus byl tak zejména na globálním Jihu chápán jako imperiální a vnucující vlastní normy jiným kulturám. Domorodé a antikoloniální feministky si stěžovaly na rasistické a orientalistické praktiky zejména amerických aktivistek.
M. Kolářová se zmínila o tom, že v posledních desetiletích se ozývaly hlasy především černošských a latinoamerických žen, východoevropských postkomunistických žen a dnes jsou to tzv. turbanové feministky, které protestují proti univerzalizaci feminismu a západní formě emancipace a staví proti ní vlastní kulturně-partikularisticky orientované projekty. To komplikuje druhovlnnou feministickou představu o globálním sesterství. Pokud tedy chápeme globalizaci jako kulturní a politický imperialismus, vnucení západních norem a způsobů života, tak imperialistické formy západního feminismu reprezentovaného bílými ženami střední třídy z globálního Severu mohou být pod negativní účinky globalizace zařazeny.
Aby ale neskončila pouze negativně, načrtla budoucí možnosti feministického aktivismu, který vzniká v různých lokalitách a inspiruje ženy v jiných kulturních okruzích bez vnucení a dominance, ve formě tzv. transverzální politiky (podle N. Yuval-Davis a C. Eschle), kterou praktikují například protiválečné skupiny Ženy v černém (Women in Black).
Diskuse se protáhla o více než hodinu plánovaného času, neboť mi bylo jako moderátorce líto přerušovat zajímavé výměny myšlenek zejména na téma kritiky a obhajoby západního liberálního feminismu, jenž je zpochybňován feministickými hnutími a teoretičkami především na globálním Jihu.
Na závěr mohlo asi deset skalních příznivců tématu, kteří vydrželi až do konce, zhlédnout dokument Hidden Face of Globalization, který ukázal na alarmující pracovní podmínky textilních dělnic zaměstnaných v továrnách nadnárodních korporací, jako jsou americký WalMart a Disney v Bangladéši. Blanka Knotková nás poté seznámila s širším kontextem života a práce v Bangladéši, který se vyznačuje především obrovskou chudobou a také dalšími aspekty otrocké práce.
Za sebe jako organizátorku se domnívám, že se seminář vydařil a že poskytl zúčastněným velké množství zajímavých podnětů pro další badatelskou práci a nastínil možnosti budoucí spolupráce v rámci těchto témat.
Celý článek | Autor: Redakce |