[1] Předchozí analýzy jsou věnovány postavení žen na trhu práce (Bartáková 2006, Kulhavý a Sirovátka 2006, Bartáková 2008b, Bartáková a Sirovátka 2008), přechodu žen do zaměstnání (Hašková 2006, Kuchařová et al. 2006, Bartáková 2008a, Bartáková 2008b), institucionálním podmínkám (Hašková 2007, Bartáková 2008b), pracovním podmínkám (Hora 2009) či platovým podmínkám (Valentová 2005, Jurajda a Münich 2006, ČSÚ 2008a), pro mezinárodní srovnání viz Valentová (2005, 2006), Eurofound (2008), EACEA (2009).

[2] Velmi nízká úhrnná plodnost (dále ÚP), kterou měla ČR v 90. letech, se v posledních letech výrazně zvýšila (v roce 2008 byla ÚP 1,5 dítě na matku). Tento posun je však způsoben nejspíše realizací dříve odkládaného narození dětí v pozdějším věku, zatímco celkový konečný počet dětí narozených jednotlivým ženám z této kohorty bude přesto pravděpodobně hluboko pod úrovní prosté reprodukce společnosti.

[3] Každý člen domácnosti je samostatným případem analýzy. Příbuzenské vztahy členů domácnosti jsou určovány identifikačním klíčem a znakem „vztah k osobě v čele domácnosti“.

[4] Podle analýzy ČSÚ byla v ČR v roce 2007 míra zaměstnanosti obyvatelstva ve věku 15–65 let 55,6 %. Míra zaměstnanosti mužů v produktivním věku je vysoká (90 i více %), u žen je nižší v období rodičovství (přes 60 %), v pozdějších letech se ale blíží zaměstnanosti mužů (ČSÚ 2008b). Ve zprávě EACEA (2009) je možné na datech Labour force survey srovnat údaje o mírách zaměstnanosti žen v rámci EU 27. Míry zaměstnanosti žen se staršími (šest a více let) dětmi byly v ČR v roce 2005 téměř 90 %, po Finsku druhé nejvyšší mezi srovnávanými zeměmi. Naopak míry zaměstnanosti žen s dětmi do tří let byly po Maďarsku druhé nejnižší (22 %) (viz ibid.). Data EACEA naznačují možnou existenci specifického východoevropského modelu (HU, CZ, SK PL, EE).

[5] Tato volba je ovlivněna především charakterem závislé proměnné. Částečně jsme se inspirovali analýzami R. M. Blank (1994) a H. Buddelmeyer, G. Mourre a M. Ward-Warmedinger (2005).

[6] Často bývá uváděn jako indikátor podíl mužů mezi osobami, které čerpají RD či rodičovský příspěvek. Ve VŠPS je tento podíl 0,6 % z osob na RD, přičemž obdobné výsledky konstatují také práce sledující čerpání rodičovského příspěvku (Maříková a Radimská 2003, Nešporová 2005).

[7] V. Kuchařová et al. (2006) uvádějí 4,9 % žen na RD pracujících na částečný úvazek, 1,6 % na plný úvazek, 0,7 % samostatně podnikajících a 7,6 % s příležitostnými výdělky. H. Hašková (2006) uvádí podíl takto pracujících rodičů 10 %.

[8] Sloučení obou kategorií bylo nutné z důvodu nízkého zastoupení nezaměstnaných žen po RD ve výběrovém souboru.

[9] H. Bartáková a T. Sirovátka (2008) na datech Rodina, zaměstnání, vzdělání 2006 prezentovali, že v období do dvou let věku dítěte preferuje 94,6 % žen zůstat doma, v období dvou až tří let věku dítěte preferuje zůstat doma 82,1 % žen a v období tří až šesti let preferuje zůstat doma 25,8 % žen. Otcové zastávají velmi podobný názor na ekonomické postavení svých partnerek jako ženy samotné.

[10] European Commission (2007) uvádí, že podíl neaktivních žen, které by si přály pracovat, je v EU v průměru mírně nad 10 %. ČR se tedy v tomto ohledu neodlišuje od ostatních zemí.

[11] Klíčovou otázkou je, proč jsou zařízení veřejné péče o děti využívána či nevyužívána a proč u zařízení pro děti do tří let je situace odlišná než u dětí nad tři roky. Podle údajů V. Kuchařové a K. Svobodové (2006) byl v roce 2005/2006 podíl dětí do tří let ve veřejné péči 25,5 %, zatímco podíl tříletých dětí byl 75 % a podíl čtyřletých a pětiletých dětí více než 90 %.

[12] Při nižším příjmu rodiče vracejícího se na trh práce (např. částečný úvazek) a po započtení dodatečných nákladů (např. cestovné do zaměstnání) nemusí přijetí zaměstnání znamenat významné navýšení příjmu rodiny. Z analýzy dat Statistics on Income and Living Conditions 2005 a 2006 je patrné, že rodiny s malými dětmi, kde oba rodiče pracovali, sice hodnotily ekonomickou situaci lépe než rodiny s jedním z rodičů na RD, celkový rozdíl byl ovšem malý (Hora, Kofroň a Sirovátka 2008).

[13] Podle V. Kuchařové a K. Svobodové (2006) byl podíl osob, které za ideální způsob zajištění péče 2–3letých dětí označily jesle/MŠ, 4,8 % mezi matkami a 3,3 % mezi otci. V našem výzkumu ale existuje menší část žen (až 10 % s dětmi ve věku tří až pěti let), které problémy s nedostatkem profesionální péče pociťovaly, proto je do budoucna vhodné sledovat vývoj kapacity a využití veřejné péče (také s ohledem na měnící se míry plodnosti).

[14] Data OECD (2008) za rok 2007 ukazují průměrnou délku zaměstnání v ČR deset let.

[15] Ve výzkumu V. Kuchařové et al. (2006) se k původnímu zaměstnavateli vracela asi čtvrtina žen, dalších 10 % plánovalo vrátit se později a asi 10 % matek před nástupem na mateřskou dovolenou (MD) nepracovalo. Mezi důvody změny zaměstnavatele bylo získání lepší pracovní nabídky (20 %), přání zůstat ještě s dítětem doma (22 %), ale také např. změna bydliště či zrušení zaměstnavatele (26 %). Zásadní roli v podílu vracejících se žen hrálo jejich vzdělání (ibid. s. 32–34).

[16] Pracující na částečný úvazek jsou více zastoupeni v odvětvích vědeckých pracovníků, nižších administrativních pracovníků a pracovníků ve službách a obchodě (7–9 %) a nejvíce mezi nekvalifikovanými a pomocnými pracovníky, kde jejich podíl činí 16,4 % (8,9 % mužů a 21,8 % žen).

[17] VŠPS využívají vlastní definici respondenta, zda pracuje na plný či na částečný úvazek. Lidé pracující na částečný úvazek odpracují v rámci výdělečné činnosti v průměru asi poloviční počet hodin než lidé pracující na plný úvazek.

[18] Tato zjištění potvrzují výsledky předchozích výzkumů (Šťastná 2007, Bartáková 2008b).

[19] 27,4 % osob pracujících na částečný úvazek je v zaměstnání maximálně jeden rok oproti 10,1 % u osob pracujících na plný úvazek.

[20] Neformální vzdělávání je „zaměřeno na získání takových znalostí a dovedností, které mohou respondentovi především zlepšit jeho uplatnění na trhu práce nebo jeho celkovou úroveň osobních znalostí a dovedností. Tento druh vzdělávání je poskytován zpravidla ve specializovaných zařízeních nebo v zařízeních zaměstnavatele“ (ČSÚ 2006).

[21] Ve výzkumu B. Plasové (2008) byl podíl matek dětí do šesti let, které by za určitých okolností uvažovaly o částečném úvazku, téměř 50 %, z toho 11,4 % uvádí, že zaměstnavatel částečné úvazky neumožňuje, a 13,1 %, že nemohou takovou práci sehnat. Finančně nepřijatelný je částečný úvazek především pro otce dětí do šesti let (42,9 % oproti 16,4 % žen). Většina matek preferuje zkrácenou pracovní dobu v rozsahu větším než polovina plné pracovní doby.

[22] Preference částečných úvazků je ovlivněna věkem nejmladšího dítěte. Nejvyšší podíl ideálně preferovaných částečných úvazků deklarují ženy pro období s nejmladším dítětem ve věku tří až šesti let (59,4 %), poměrně vysoký je ale i pro období, kdy dítě začne chodit do školy (49,3 %), pro období dvou až tří let nejmladšího dítěte je 16,1 % (Bartáková a Sirovátka 2008).