Mikrobiologové v Třeboni naplňují vodní i duchovní odkaz

V malebné třeboňské krajině na Zlaté stoce, dříve zvané Landštejnské, stával již od 13. století mlýn. Čas plynul stejně s vodou a jak Opatovickému mlýnu přibývalo kol, stal se v 16. století jedním ze tří největších mlýnů v Čechách. Voda z jeho náhonu už poháněla také kolo olejné, pilu, soukenickou valchu a stoupu. Během třicetileté války sice lehl mlýn popelem, nicméně s jeho existencí se váže dokonce spor o šenk, který v něm čepoval pivo. Ohni se Opatovický mlýn nevyhnul ani v 18. stol, kdy byl podvakrát znovu vystavěn do dnešní barokní podoby a na přelomu k století dalšímu přibývá také kaplička sv. Jana Nepomuckého u Zlaté stoky nad mlýnem. Ačkoli se v objektu už od poloviny minulého stolení mouka nemele, nezbytný vodník určitě o domov nepřišel, protože těsné sepětí s vodou zůstalo. Od 60. let tu totiž vědci zkoumají vodní mikroorganismy, řasy a sinice. A právě řasa Chlorela, která se na zdejším pracovišti Mikrobiologického ústavu AV ČR, v. v. i., pěstuje a ve mlýně zpracovává, umožnila částečně uhradit rekonstrukci kapličky a dospět až k jejímu znovuvysvěcení v sobotu 22. května 2010.

Šumění vody podkreslovalo úvodní slova vedoucího sektoru Autotrofních mikroorganizmů MBÚ doc. Ondřeje Prášila i vypravování akademického malíře Jindřicha Vydry, kterak ztvárnil vnitřní plastiku Jana Nepomuckého ze dřeva dubu, jenž rostl nedaleko před tisíci lety. Sluníčko se smálo na třeboňského děkana Hugo Pitela, když kapličce žehnal, na sbor Pěslav-Ozvěna a na všechny hosty v Opatovickém mlýně.

Text: Marina Huzvárová
Foto: M. Hužvárová, M. Bilej