Spolkový kancléř Rakouska Franz Vranitzky s rozsáhlým doprovodem navštívil Československo, kde jednal s generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem, prezidentem republiky Gustávem Husákem, předsedou federální vlády Lubomírem Štrougalem a dalšími. Zpráva z 30. června určená pro předsednictvo ÚV KSČ hodnotila návštěvu jako mimořádně úspěšnou (jako »příklad politiky důvěry a dobrých sousedských vztahů v rámci budování celoevropského domu«). Podle zprávy rakouská strana ocenila otevřenou mezinárodní politiku Československa a projevila nevšední zájem o prohloubení vzájemné spolupráce, především hospodářské.

Členové doprovodu rakouského kancléře se setkali v Praze s mluvčími a signatáři Charty 77 Václavem Bendou, Jiřím Hájkem, Václavem Havlem, Petrem Uhlem, katolickou aktivistkou Marií Kaplanovou a předsedou Jazzové sekce Karlem Srpem.

Na zasedání politického poradního výboru Varšavské smlouvy ve Varšavě vystoupil Michail Gorbačov v úzkém kruhu vedoucích představitelů účastnických států s projevem, ve kterém zhodnotil vývoj americko-sovětských vztahů a navrhl posílení obranného charakteru Varšavské smlouvy a bezprostřední snížení stavu sovětských vojsk ve střední Evropě o 70 000 vojáků.

Generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš ve svém vystoupení bezvýhradně podpořil M. Gorbačova a ocenil závěry nedávné 19. všesvazové konference sovětských komunistů.

Předsednictvo ÚV KSČ se zabývalo návrhy k uplatnění závěrů 19. všesvazové konference KSSS v československých podmínkách. Podklad k diskusi vypracoval Ústav marxismu-leninismu ÚV KSČ; na prvním místě zmínil »správné« (»nedeformované«) pojetí vedoucí úlohy komunistické strany: stranické funkce musí být striktně odděleny od funkcí státních a hospodářských, jedině tak bude moci komunistická strana uplatnit »poznávací, programátorskou, organizátorskou, ideově výchovnou a kontrolní činnost« a rozvinout »širokou tvůrčí aktivitu«. Co se týče otázek »demokratického centralismu, vnitrostranické demokracie a boje proti byrokratismu a direktivně administrativním metodám«, je třeba »obnovit leninskou zásadu kolektivních diskusí a rozhodování«, uplatňovat princip odpovědnosti, podstatně zvýšit informovanost všech členů strany a »dosáhnout vyšší aktivity všech členů stranických orgánů«.

Další návrhy se týkaly »volených stranických orgánů, kádrové politiky, přijímání do strany, činnosti základních organizací strany a stranického aparátu, socialistického pluralismu, ekonomické reformy, ideologie a mezinárodních vztahů«. Předsednictvo ÚV KSČ se usneslo, aby jím pověření funkcionáři (Jakeš, Biľak, Fojtík, Hoffmann, Lenárt, Pitra, Beňo a Hanus) připravili na základě daného návrhu seznam problémů a harmonogram jejich řešení a předložili je do konce srpna 1988 k posouzení nejvyššímu stranickému grémiu.

Předsednictvo ÚV KSČ projednalo Informaci o politické situaci a událostech v období od 15. do 22. srpna, kterou předložili Miloš Jakeš a Karel Hoffmann. Konstatuje se v ní, že »vnitřní nepřátelé«, podněcovaní ze zahraničí, zvyšují svoji aktivitu, avšak 21. srpna 1988 se »provokační akce a nepřátelská vystoupení« uskutečnila pouze v Praze, v ostatních krajích republiky nebyl nutný mocenský zásah.

Předsednictvo se zabývalo informací o přípravě nové Ústavy ČSSR a konstatovalo, že práce jsou v plném souladu se závěry předsednictva ze 4. května 1987. Ústavní dokument bude »jediný a jednotný«, to znamená, že bude platit pro federaci i obě národní republiky. Z dosavadní ústavy převezme osvědčená ustanovení: »základní principy společenského a politického zřízení, sociálně třídních základů společnosti a státu, zakotvení vedoucí úlohy KSČ, postavení Národní fronty, příslušnost k světové socialistické soustavě, rozvíjení mírové zahraniční politiky a upevňování obranyschopnosti a bezpečnosti země«. Ústava zachová existující vztahy mezi federací a republikami a »upevní jednotnou státní politiku federace na celém území ČSSR«.

Ve zprávě o činnosti Lidových milicí v letech 1987-1988, kterou předsednictvo také projednávalo, stojí, že celkový stav této organizace »je na dobré úrovni«. K 1. lednu 1988 měly Lidové milice 88 494 příslušníků (z toho 80 % dělníků), jejichž věkový průměr byl 45 let (o dva roky vyšší oproti roku 1980). V letech 1989-1990 budou Lidové milice prohlubovat spolupráci se Sborem národní bezpečnosti (policií) »v rámci přípravy plánů sil a prostředků... na plnění mimořádných bezpečnostních úkolů k zachování klidu a pořádku na teritoriu«.

Nezávislé mírové sdružení se pokusilo uspořádat veřejné diskusní fórum na Václavském náměstí v Praze, které bylo součástí mítinků pořádaných touto nezávislou iniciativou každou poslední sobotu v měsíci. Státní bezpečnost preventivně zadržela jedenáct čelných představitelů Nezávislého mírového sdružení, kteří se tak mítinku nemohli zúčastnit. Odpoledne se u sochy sv. Václava shromáždilo několik set lidí, které se podařilo policejní jednotce rozptýlit. Krátkodobě bylo zadrženo 47 osob.

V dálnopise krajským a okresním výborům KSČ z 26. září konstatoval ústřední výbor strany, že konání diskusního fóra podle jeho informací nepodpořili představitelé Charty 77, »kteří nechtějí předčasně riskovat konfrontaci se státními orgány«. O akci rovněž údajně neprojevily zájem »známé osoby z řad vnějšího protivníka«. Podle dálnopisné zprávy bylo významným pozitivním faktorem, že shromáždění »chyběla vůdčí osobnost a že hlavním organizátorům byl znemožněm přístup na Václavské náměstí«.

Zveřejněním manifestu Demokracii pro všechny se ustavila politicky orientovaná nezávislá iniciativa Hnutí za občanskou svobodu, na jejíž činnosti se podíleli demokratičtí aktivisté z Čech, Moravy a Slovenska. HOS se přihlásilo k národním demokratickým tradicím, politickému a ekonomickému pluralismu, obnovení právního řádu, záchraně životního prostředí, svobodě vyznání a odluce církve od státu, národní svébytnosti a vytvoření nové demokratické ústavy. Hnutí se proklamovalo jako »volné sdružení svobodně vznikajících a žádnému centru nepodřízených politických skupin a klubů«. Manifest podepsalo 126 aktivistů, proti kterým Státní bezpečnost okamžitě zahájila rozsáhlou sérii represivních opatření. Hnutí za občanskou svobodu, které vydávalo samizdatová periodika Zpravodaj HOS a Alternativa, úzce spolupracovalo s dalšími nezávislými iniciativami a vyjadřovalo se k aktuálním politickým a společenským problémům. V roce 1989 v něm vykrystalizovaly tři proudy: sociálnědemokratický, občanskodemokratický a křesťanskodemokratický. Koncem roku 1989 se na práci HOS podílelo asi tisíc aktivistů.

V dálnopisné zprávě pro krajské, okresní a městské výbory KSČ z 24. října charakterizoval člen předsednictva ÚV KSČ Karel Urbánek vznik Hnutí za občanskou svobodu jako pokus o »integraci jednotlivých opozičních struktur v jednotnou opoziční politickou stranu«. Podle něj tomu zcela odpovídá manifest Demokracii pro všechny, v kterém je »vyhlášen boj proti KSČ a proti jejímu vedoucímu postavení ve společnosti« a »proti socialistickému společenskému zřízení«.
První náměstek ministra zahraničí USA John C. Whitehead se v době své oficiální návštěvy Československa v Praze setkal se zástupci nezávislých občanských iniciativ Charta 77, Demokratická iniciativa, Iniciativa sociální obrany, Nezávislé mírové sdružení, Společenství přátel USA a Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných.

Předsednictvo ÚV KSČ projednalo Informaci o aktivitách nepřátelského pro¬středí k výročí vzniku Československé republiky, předloženou federálním ministrem vnitra Františkem Kinclem. Podle ní jsou nezávislé iniciativy připraveny k »důsledné koordinaci« opozičních aktivit, které lze rozdělit do dvou kategorií: protirežimní demonstrace a legalizace opozice včetně upevnění jejího postavení v mezinárodněpolitické oblasti. »Organizátoři v čele s Václavem Havlem« jsou rozhodnuti uspořádat 28. října demonstraci »i za cenu osobních obětí«. Vedle této hlavní akce chystají nezávislé iniciativy ještě další: diskusní fórum Nezávislého mírového sdružení na pražském Václavském náměstí dne 29. října, pietní akty Nezávislého mírového sdružení a Charty 77 u hrobu T. G. Masaryka v Lánech ve dnech 28. a 29. října, »tichou demonstraci« na pražském Staroměstském náměstí k 70. výročí stržení ma¬riánského sloupu, zveřejnění manifestu Hnutí za občanskou svobodu v den výročí vzniku republiky a uspořádání mezinárodního sympozia Československo 88 ve dnech 11.-13. listopadu. Ministr vnitra doporučil předsednictvu ÚV KSČ opatření, kterými by státní moc zamezila konání všech těchto akcí (»nepřipustit narušení veřejného pořádku, včetně případného nasazení pořádkových sil VB k rozptýlení zúčastněných osob«). Vrchní velitel Lidových milicí a generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš vydal v této souvislosti rozkaz, kterým milicionářům nařídil, aby byli ve dnech 26.-31. října připraveni na »mimořádná bezpečnostní opatření« a »spolupráci s příslušnými orgány státní moci«.

Členové vedení KSČ (Herman, Zavadil, Biľak, Kempný, Knotek, Lenárt, Janák, Jakeš, Hoffmann, Urbánek, Adamec, Fojtík a Štěpán) se v diskusi předsednictva ÚV KSČ 21. října vyslovili pro »tvrdý postup« vůči protirežimní demonstraci k 70. výročí vzniku republiky.

Na výzvu nezávislých iniciativ se v odpoledních hodinách shromáždilo na pražském Václavském náměstí několik tisíc lidí na pokojné demonstraci k 70. výročí vzniku Československa. Několik dnů předem zahájila Státní bezpečnost preventivní represi, jejímž výsledkem bylo zajištění a několikadenní uvěznění asi 140 demokratických aktivistů, s devadesáti pěti osobami byly realizovány »varovné pohovory«, současně Státní bezpečnost provedla 30 domovních prohlídek. S předstihem byla rovněž zahájena zastrašovací kampaň v režimních sdělovacích prostředcích. Policejní jednotky zaútočily krátce po zahájení demonstrace a za použití pendreků, vodních děl, obrněných transportérů a služebních psů demonstraci brutálně rozehnaly.

Policie »kontrolovala« celkem 483 osob, z toho 19 cizinců, zadržela a na svá místní oddělení odvezla 133 osob, z nichž většinu ještě týž den propustila. S 29 účastníky demonstrace bylo zahájeno trestní řízení. V ostatních větších městech byla účast na protestních shromážděních nízká - v Brně se na náměstí Svobody sešlo asi 400 občanů.

Alexander Dubček navštívil na pozvání Italské komunistické strany a Italské socialistické strany Itálii. V Římě se setkal s generálním tajemníkem IKS Achillem Ochettem, s předsedou ISS Bettinem Craxim a při soukromé audienci i s papežem Janem Pavlem II. Na univerzitě v Bologni převzal Dubček 13. listopadu čestný doktorát politických věd.

Předsednictvu ÚV KSČ předložil jeho člen Jan Fojtík 7. prosince o této návštěvě podrobnou informaci. Vzhledem k tomu, že Dubčeka nepřijali představitelé italské vlády a parlamentu, hodnotil Fojtík návštěvu jako neúspěšnou; podle jeho názoru se potvrdilo, že západoevropští politici nepovažují Dubčeka za »odpovídající autoritu«.

Státní bezpečnost narušila konání mezinárodního sympozia Československo 88, které se mělo zabývat čtyřmi významnými mezníky československých dějin - roky 1918, 1938, 1948 a 1968. Navzdory rozsáhlým represím pokračovalo sympozium improvizovanými debatami v soukromých bytech i v celách ruzyňské věznice. Pro zahraniční účastníky, kteří se nemohli akce zúčastnit, bylo ve dnech 13. a 14. listopadu připraveno paralelní sympozium ve Vídni. Dvaadvacet zahraničních účastníků přilepilo 12. listopadu na dveře budovy ÚV KSČ v Praze dopis, v němž vyjádřilo protest proti hromadnému zadržení československých aktivistů a označilo ho za »hrubé porušení Helsinského závěrečného aktu«. Počínání československých úřadů vyvolalo značný ohlas v zahraničních sdělovacích prostředcích a československá vláda obdržela protesty několika evropských vlád.

Předsednictvo ÚV KSČ na svém zasedání 18. listopadu označilo represivní akce proti sympoziu za úspěšné. V informaci předložené generálním tajemníkem Milošem Jakešem se konstatuje, že den před zahájením bylo na policejní stanice předvedeno 56 osob, 27 z nich přijalo policejní varování a účast na sympoziu odřeklo. Osmnáct z devětadvaceti, kteří varování odmítli, bylo dlouhodoběji zadrženo (většinou do 14. listopadu). Mnoho účastníků sympozia zatkla policie při cestě na místo konání nebo přímo tam.