Kniha je něco neuvěřitelného
Přesně před rokem vyšel v Akademickém bulletinu rozhovor o nakladatelství Academia. Mezitím se jeho ředitelem stal známý knihkupec a popularizátor knižní tvorby, bývalý vedoucí knihkupectví Academia na pražském Václavském náměstí, Jiří Padevět. Situaci na knižním trhu zná z nejrůznějších stran, mimo jiné i jako člen představenstva Svazu českých knihkupců a nakladatelů.
Pane řediteli, co považujete ve své nové funkci za prioritu, jak chcete nakladatelství pod svým vedením vymezit?Domnívám se, že nejdůležitější je odlišit se od ostatních nakladatelů, protože český knižní trh je naprosto přeplněn. Funguje na něm více než 3000 nakladatelských subjektů, které vydávají dohromady ročně okolo 15 000 knižních titulů, což je samozřejmě nepředstavitelné číslo, přepočítejte si jenom, kolik knih vychází denně. Z těch 3000 však zhruba jenom 400 nakladatelství vydává víc než asi 50 knih ročně. Zbylá nakladatelství patří lidem, kteří se tím neživí, ale mají třeba grafické studio nebo sázejí a tohle je pro ně koníček. Kolegové, kteří vlastní zavedená nakladatelství, jim říkají hobbisté.
Takže, jak se odlišit?
Jak jsem řekl, každý nakladatel, i když já jsem stále spíše knihkupec, každý šéf nakladatelství do něj projektuje trochu své osobnosti, trochu svých nápadů a trochu toho, co ho zajímá. Já jsem osobnostním založením možná až zarputilý systematik, a tudíž bych velmi rád, aby knihy vycházely v edičních řadách, v edicích. Domnívám se, že členění je dobré i pro čtenáře, protože se lépe orientuje v té neuvěřitelné záplavě titulů. A je dobré i z komerčních důvodů, protože kdo si koupí jednu knihu z edice, která ho zaujme, tak už si pak téměř ze setrvačnosti kupuje knihy další. To mohu potvrdit i z osobní zkušenosti. Když se rozhlédnu po českém knižním trhu, vidím několik kvalitních edic. Například edici Historické myšlení z nakladatelství Argo nebo edici Dějiny států z nakladatelství Lidové dějiny. Tímto směrem bychom se rádi ubírali, samozřejmě ještě kvalitněji a ještě lépe.
V některých již existujících edicích budeme pokračovat, jenom trochu změníme jejich tvář nebo přidáme na obsahu. Teď mluvím konkrétně o řadě Atlasy, v níž vyšly velice úspěšné tituly, jako Atlas ptáků, Atlasy savců. Tu chceme v podobné grafické úpravě rozšířit na humanitní vědy – atlasy památek, ale i turistické atlasy – třeba atlas českých vodopádů – ty už jsou snad na cestě – možná atlas jeskyní a propastí nebo atlas zajímavých míst. Atlas může být v podstatě čehokoli, je to nepřeberná studnice nápadů a podnětů, ale možná teď nabádám konkurenci…
Přibližte nám, prosím, ediční plán nakladatelství Academia.
Rozhodně budeme pokračovat v edici Campanula, která čtenáře seznamuje populární, v podstatě bedeckerovou formou, se světem rostlin. Před rokem vyšel velice úspěšný titul Rostliny středozemí a chystáme Rostliny Alp. Pro české turisty budou jistě zajímavé, protože Alpy jsou často jejich cílem.
Další edice, která teprve vzniká, kterou teprve naplňujeme, je edice Dobrodružství vědy. V ní by měly vycházet vzpomínky předních českých vědců na svůj obor, na svoji vědeckou práci či na práci na konkrétních projektech. Pokud to dobře dopadne, vyjde jako první ještě letos kniha Josefa Kouteckého Život mezi beznadějí a úspěchem.
V edici Europa, která by měla vrátit na pulty knihkupectví evropskou vzdělanost, její kořeny od antiky přes středověké myšlení až po současnost a přinášet díla jak z oblasti filozofie, sociologie, tak samozřejmě důležitá díla z oblasti románové tvorby a poezie, vloni vyšly úvodní dva svazky: Goethův Faust a Darwinovo česky dosud nevydané dílo O pohlavním výběru. Letos vyjde další Darwin a Jaspersova Otázka viny, kterou osobně považuji za jeden z nejdůležitějších textů evropského moderního myšlení. Na příští rok mimo jiné chystáme Informatorium školy mateřské Jana Ámose Komenského a Dantovo Peklo.
Při křtu Fausta ve Viole (AB 1/2006) zaznělo, že téměř není člověka, který by přečetl Fausta celého. Přečetl jste ho?
To je otázka na tělo (smích). Nepřečetl jsem celého Fausta, stejně jako jsem nepřečetl celého Joyceova Odyssea, stejně jako jsem nepřečetl celou Dantovu Božskou komedii. Netroufl bych si dokonce ani říci, že ty knihy znám, ale troufám si říci, že na mne měly a mají vliv.
Další edice, která zatím není naplněna a měla by zahájit také příští rok, bude Expedice, kde budou vycházet práce českých i světových vědců, které se váží ke konkrétnímu terénnímu výzkumu. Jedna z prvních knih, na níž se pracuje, je Amazonie od Jiřího Moravce.
Nová edice, v níž vyšly první dva svazky – Jsme téměř 100% šimpanzi? Jonathana Markse a Gouldovi Dinosauři v kupce sena – se jmenuje Galileo. Je zaměřena spíše přírodovědně, populárním stylem vysvětluje zajímavé problémy. Nezakrýváme, že jsme se inspirovali u edice Kolumbus nakladatelství Mladá fronta nebo edice Fénix nakladatelství Paseka. V podstatě stejným směrem by se měla ubírat i edice naše.
Přesto, že jsme omezili produkci beleterie, lépe řečeno krásné literatury, založili jsme pro ni novou edici, která se jmenuje Janus. Janus proto, že to byl římský bůh, strážce obydlí, který měl dvě tváře. Jedna směřovala ven, druhá dovnitř. Chceme tím naznačit, že krásná literatura do Academie patří a je její druhou tváří. Tato edice je zajímavá i svou mírně netradiční grafickou úpravou. Vyšla v ní už například kniha Paula Reada Svobodný Francouz a nyní chystáme Kertézsovu Likvidaci.
U několika dalších edic by se mohlo zdát, že se překrývají, ale naším záměrem je vyprofilovat je. Odlišit je od sebe tak, aby si čtenář jasně vybral už podle toho, jak kniha vypadá. Mluvím o třech edicích historických. Jedna se bude jmenovat Novověk, kde jako první svazek pravděpodobně vyjde práce amerického historika H. Agnewa Země Koruny české, což je vlastně americký pohled na českou historii. Řízení této edice se ujal profesor Jaroslav Pánek, za což mu patří dík můj i mých spolupracovníků. V historické edici Paměť budou vycházet jak vzpomínkové knihy autorů, tak třeba edice korespondence, edice pamětí osobností, které se zasloužily o české kulturní prostředí, českou vědu, české umění. Doufám, že neprozradím nic tajného, když řeknu, že pracujeme na pamětech pana profesora Rudolfa Zahradníka. Mimochodem, v jednání je třeba vydání korespondence Arne Nováka a Josefa Pekaře, edice dokumentů týkajících se života a díla chemika Bohuslava Raýmana nebo paměti profesora Zdenka J. Slouky.
Třetí historická edice, která je přímo mým "dítětem", se jmenuje Stíny. Měla by přinášet informace o tom, co negativního se stalo v novodobé historii. Především se zaměří na dvě velké totality minulého století, nacizmus a komunizmus. Letos vyjde velice záslužná monumentální práce Vladimíra Bystrova, Průvodce říší zla, což je vlastně encyklopedie ruských pracovních táborů od bolševického převratu až do rozpadu Sovětského svazu. Příští rok by měl vyjít Armagedon od britského historika Maxe Hastingse, jde o historii posledního půl roku druhé světové války v Evropě a autor si všímá nejen vojenských operací, ale také chování armád k civilnímu obyvatelstvu. Myslím, že velmi zajímavá bude i kniha historika Pavla Žáčka Únosy československých občanů.
Jsou ještě dvě edice, na které bych rád upozornil: Průhledy, které čtenáře velmi přístupnou formou seznámí s aktuálními novinkami ze všech vědních oborů. Edice nemá žánrové, ale jen rozsahové vymezení, mělo by se jednat o práce do 150 stran, informativní, doplněné o obrázky, grafy, tabulky. Díky Ediční radě AV ČR zatím obě knihy, které vyšly – Svaté války a civilizační tolerance a Země jako skleník – mají velmi přístupnou cenu pro čtenáře, což jistě potěší studenty.
Edice Žena a věda bude o ženách, které se zasloužily o rozvoj vědy, a zahájíme ji svazkem o Caroline Herschlové, první astronomce v historii. Ani tato edice není žánrově omezena.
V loňském rozhovoru o Academii (AB 9/2005) se uvádělo edic podstatně méně. Vy jste se nazval systematikem, znamená to, že mimo edice již nic nevyjde?
Nazval jsem se systematikem, ale nejsem šílenec. Mimo edice samozřejmě vyjde mnoho knih, některé z nich vyjdou ovšem v řadách. Řady jsou poněkud volnější záležitost než edice, jsou zaměřeny šířeji, například řada orientovaná na psychologii, řada uměnovědná, řada literárněvědná. Knihy budou mít společný jednak obor, jednak podobnou – ne úplně stejnou jako v případě edic – grafickou úpravu. Mimořádné projekty budou vycházet mimo řady i mimo edice. Jedním z nejzajímavějších projektů v letošním roce je asi chystaná monografie o Lucemburské době Karel IV., která přes všechny peripetie snad na podzim spatří světlo světa.
Academia je nakladatelství Akademie věd ČR. Jak to bude se striktně vědeckými publikacemi, jakou budou mít podporu?
V případě vědeckých publikací se nic nemění, zůstávají nedílnou součástí našeho edičního plánu. Opět bychom je chtěli vydávat podle oborů v podobné grafické úpravě, aby i u odbornějších publikací měl zákazník na první pohled přehled o tom, co si hodlá pořídit. Tyto knihy u nás mají nezastupitelné místo i dál. Při vydávání vědeckých monografií nakladatelství vždy úzce spolupracovalo s Ediční radou AV ČR a já doufám, že tato spolupráce bude pokračovat a bude čím dál kvalitnější a přínosnější pro obě strany.
Je pro Vás, jako pro ředitele nakladatelství, výhodou, že jste původně knihkupec? Řekl jste mi, že se za něj stále považujete.
Já se za něj nejen považuji, já jím doufám pořád jsem. Všech zatím pět knihkupectví nakladatelství Academia je i nadále přímo pod mým dozorem, vedoucí prodejen podléhají přímo mně. Přímá vazba je výhodou. Za mého knihkupeckého působení se se mnou spousta pražských nakladatelů, kteří většinou jsou mými přáteli nebo známými, radila o tom, jaká je zrovna situace na trhu, co se prodává a co ne, jestli mají něco vydat a v jakém nákladu, a já jsem jim ochotně radil, což teď už samozřejmě nedělám.
Jsou i nadále Vašimi přáteli?
Jsou, i když teď mám možná více přátel zase mezi knihkupci (smích). Zkušenost knihkupce je nesmírně důležitá, protože znáte koncového zákazníka. Nakladatel vlastně jedná jenom s distributory, maximálně s knihkupci. Ale abychom knihu prodali, musíme znát toho, kdo stojí na druhé straně pultu, toho, kdo si ji kupuje. A to podle mého názoru bez knihkupecké zkušenosti nejde.
Máte rád knihy?
Záludná otázka. Mám. Zlí jazykové o mně dokonce tvrdí, že mám radši knihy než lidi. Kniha je totiž něco neuvěřitelného. Doufám, že neurazím žádného vynálezce. Od doby, kdy člověk objevil oheň, je podle mne vynález knihtisku a internetu tím nejdůležitějším. Kniha je úžasná věc. Není zajímavá jenom obsahem, je často uměleckým artefaktem. Kniha je úžasný dárek, nic podle mého nepotěší víc než kniha. A hlavně, kniha vytváří nové světy. Každá – ale musíte jí pomoci.
Doposavad nenastal předpovídaný soumrak knih… Co Vy na to?
Soumrak knih se prorokuje už dlouho, stejně jako se už asi osm let prorokuje naprostý krach českého knižního trhu. Určitě bude příští rok, stejně jako každý předchozí. Já jsem poměrně pesimista, někdy až apokalyptik, ale co se týče knih, jsem optimista, protože nic jiného mi vzhledem ke způsobu obživy ani nezbývá.
MARINA HUŽVÁROVÁ
25.6.2008
