Webová prezentace výstavy
28. říjen: proměny jednoho výročí – 4
Poslední oslavy
„Musíme ukázat světu, že uměli jsme nejen založit a obnovit náš stát, ale že jej umíme spravovat moudře a rozvážně a že se umíme dobře včlenit do řádu ostatních národů a států jako spolehlivá a cenná složka vývoje celého lidství. Známe své úkoly a nebojíme se jich.“
Edvard Beneš pro krajanský časopis Jihoameričan, 28. 10. 1936
„Jsouce si plně vědomi slavné minulosti svého národa a jeho ušlechtilého poslání v kultuře světové, budeme se ze všech sil přičiňovat, aby se v tvrdosti dnešních dnů nestalo nic, čím bychom se ukázali malými syny velkých otců.“
Předseda vlády Syrový občanům republiky v rozhlase 28. 10. 1938
Oslavy 28. října v době prezidentství Edvarda Beneše se staly vojenskou manifestací připravenosti republiky a vyjádřením loajality velké části obyvatelstva k ohrožené republice. Mnichovská dohoda poté znamenala tvrdý zásah do prvorepublikových tradic. Ochromená a znejistěná společnost nevěděla, co by měla slavit a k čemu by se měla hlásit. 28. říjen sice zůstal národním svátkem, ale vládním nařízením byl prohlášen pracovním dnem. Nakonec vláda – pod tlakem veřejnosti – vydala prostřednictvím ČTK 25. října pokyn k vyvěšení vlajek „jako v letech minulých“ a na zaměstnavatelích nechala volbu „mezi zastavením práce a pracovním provozem za sazbu pro práci v den národního svátku“. Předseda sněmovny Jan Malypetr a předseda senátu František Soukup položili 28. října věnce na hrob prvního prezidenta a v zastoupení ministra obrany Syrového kladl věnec u hrobu neznámého vojína na Staroměstském náměstí Alois Eliáš. Pro Slovensko to byl již svátek, který se nesvětí. Ironií osudu měl být v den 20. výročí založení republiky otevřen Památník osvobození na Vítkově.