1.8.2009 Mladá fronta DNES Víkend - věda
JIŘÍ ZLATUŠKA
Líbivě znějí hesla o potřebě přesunu financí z „akademického“ výzkumu bez krátkodobé návratnosti do výzkumu aplikovaného s přímým dopadem do možností firem přicházet s inovovanými výrobky nebo službami.
Takový předpoklad je chybný a zavádějící. Důvodem je určující role základního výzkumu ve vytváření nových poznatků. Akademické ústavy jsou spolu s univerzitami prameny nového poznání přelévajícího se do tržního prostředí, bez tohoto zdroje by aplikovaný výzkum ve firmách brzy vyschnul.
Ještě důležitější je, že základní výzkum probíhá v prostředí, kde spolu se staršími pracovníky pracují nové generace doktorských studentů a čerstvých absolventů doktorského studia, tzv. postdoků, což představuje rychlou a zaručenou návratnost vložených prostředků. Část z nich jsou následníci svých Mistrů, kteří jako jejich pokračovatelé nastoupí na místa, ve kterých budou rozvíjet hranice lidského poznání. Jiní jsou učedníky, kteří se od Mistrů i svých kolegů učí rozumět špičkovým poznatkům svých vědních disciplín, které později po nástupu do aplikovaného výzkumu ve firmách uplatní v nových aplikacích a inovacích.
Věda jako kardiostimulátor Evropa se obdivuje Spojeným státům, jak se tam podařilo vytvořit jednak špičkové výzkumné prostředí, ale i hladké předávání nových poznatků do praxe. Základem tohoto byla formulace národní koncepce „Věda – hranice bez konce“, ve které roku 1945 Vannevar Bush charakterizoval základní výzkum jako „kardiostimulátor technického pokroku“ a jako podmínku vzniku nových aplikací stanovil „posílení podpory základního výzkumu na univerzitách a výzkumných ústavech z veřejných prostředků“.
Akademie se vedle univerzit podílí na obou složkách, kterými základní výzkum popohání aplikační sféru. Produkuje nové poznatky ve svých vědních disciplínách a podílí se výrazně na výchově doktorských studentů, byť
formálně na to mají ze zákona monopol univerzity.
Jde o to, nebýt krátkozrací Vláda se dnes pokouší škrty pro Akademii věd nad rámec běžných úspor daných krizí zdůvodňovat údajným menším výkonem AV. Ten je však měřen způsobem, který je ukázkovým příkladem špatného užití naukoměřičských dat a chybných matematických i statistických postupů. Zahraniční studie takové postupy přesvědčivě vyvrátily, v české Radě vlády pro výzkum a vývoj se ověřováním nezdržoval nikdo. Takový postup nebyl ani tak špatným amatérismem, jako vědomou manipulací veřejností.
Univerzity by měl s Akademií věd spojovat společný zájem o to, aby prostředí svobodně prováděného výzkumu a s ním spojené výchovy mladých vědců a odborníků nebylo připravováno o veřejné finanční zdroje, které tvůrci „reforem“ nasměrovali do podpory komerčních firem. Bylo by krátkozraké, kdyby představitelé univerzit podlehli pokušení preferovat dočasný zisk před přiznáním systémové vady, ze které pochází, a nepodpořili Akademii věd v úsilí zastavit přesun institucionálních prostředků na chod jejích ústavů do podpor pro resort průmyslu a obchodu.
Metodická chyba Vláda se pokouší škrty pro Akademii věd zdůvodňovat údajným menším výkonem AV. Ten je však měřen způsobem, který je ukázkovým příkladem chybných matematických i statistických postupů.
JIŘÍ ZLATUŠKA
Autor je místopředsedou Rady vysokých škol a bývalý rektor Masarykovy univerzity
JIŘÍ ZLATUŠKA
Líbivě znějí hesla o potřebě přesunu financí z „akademického“ výzkumu bez krátkodobé návratnosti do výzkumu aplikovaného s přímým dopadem do možností firem přicházet s inovovanými výrobky nebo službami.
Takový předpoklad je chybný a zavádějící. Důvodem je určující role základního výzkumu ve vytváření nových poznatků. Akademické ústavy jsou spolu s univerzitami prameny nového poznání přelévajícího se do tržního prostředí, bez tohoto zdroje by aplikovaný výzkum ve firmách brzy vyschnul.
Ještě důležitější je, že základní výzkum probíhá v prostředí, kde spolu se staršími pracovníky pracují nové generace doktorských studentů a čerstvých absolventů doktorského studia, tzv. postdoků, což představuje rychlou a zaručenou návratnost vložených prostředků. Část z nich jsou následníci svých Mistrů, kteří jako jejich pokračovatelé nastoupí na místa, ve kterých budou rozvíjet hranice lidského poznání. Jiní jsou učedníky, kteří se od Mistrů i svých kolegů učí rozumět špičkovým poznatkům svých vědních disciplín, které později po nástupu do aplikovaného výzkumu ve firmách uplatní v nových aplikacích a inovacích.
Věda jako kardiostimulátor Evropa se obdivuje Spojeným státům, jak se tam podařilo vytvořit jednak špičkové výzkumné prostředí, ale i hladké předávání nových poznatků do praxe. Základem tohoto byla formulace národní koncepce „Věda – hranice bez konce“, ve které roku 1945 Vannevar Bush charakterizoval základní výzkum jako „kardiostimulátor technického pokroku“ a jako podmínku vzniku nových aplikací stanovil „posílení podpory základního výzkumu na univerzitách a výzkumných ústavech z veřejných prostředků“.
Akademie se vedle univerzit podílí na obou složkách, kterými základní výzkum popohání aplikační sféru. Produkuje nové poznatky ve svých vědních disciplínách a podílí se výrazně na výchově doktorských studentů, byť
formálně na to mají ze zákona monopol univerzity.
Jde o to, nebýt krátkozrací Vláda se dnes pokouší škrty pro Akademii věd nad rámec běžných úspor daných krizí zdůvodňovat údajným menším výkonem AV. Ten je však měřen způsobem, který je ukázkovým příkladem špatného užití naukoměřičských dat a chybných matematických i statistických postupů. Zahraniční studie takové postupy přesvědčivě vyvrátily, v české Radě vlády pro výzkum a vývoj se ověřováním nezdržoval nikdo. Takový postup nebyl ani tak špatným amatérismem, jako vědomou manipulací veřejností.
Univerzity by měl s Akademií věd spojovat společný zájem o to, aby prostředí svobodně prováděného výzkumu a s ním spojené výchovy mladých vědců a odborníků nebylo připravováno o veřejné finanční zdroje, které tvůrci „reforem“ nasměrovali do podpory komerčních firem. Bylo by krátkozraké, kdyby představitelé univerzit podlehli pokušení preferovat dočasný zisk před přiznáním systémové vady, ze které pochází, a nepodpořili Akademii věd v úsilí zastavit přesun institucionálních prostředků na chod jejích ústavů do podpor pro resort průmyslu a obchodu.
Metodická chyba Vláda se pokouší škrty pro Akademii věd zdůvodňovat údajným menším výkonem AV. Ten je však měřen způsobem, který je ukázkovým příkladem chybných matematických i statistických postupů.
JIŘÍ ZLATUŠKA
Autor je místopředsedou Rady vysokých škol a bývalý rektor Masarykovy univerzity
en 
