Trithiafulvenová a tetrathiafulvalenová jádra představují elektronově bohaté systémy a jejich aplikační možnosti jsou založeny na interakci s elektronově deficitními π-elektronovými partnery. Jejich redox-aktivita umožňuje elektrochemicky řídit tvorbu těchto komplexů. Plánujeme využití těchto funkcionalizovaných heterocyklů jako článků makrocyklů směrovaných pro komplexaci fullerenů. Další aplikační možností je navazování těchto sirných jednotek do definovaných pozic na oligomerním řetězci a studium specifické interakce s oligomery komplementárně substituovanými elektron-akceptorními centry. |
