Dnešní datum:
06. 11. 2010

Sborník Women and Citizenship in Central and Eastern Europe je úzce propojen se seminářem „Inter-Regional Seminar on Gender and Culture“, který se konal v letech 1994–1997 na Central European University v Budapešti, dále se seminářem spojujícím Women's studies s geografickým zaměřením na střední a východní Evropu a s konferencí „Locations of Gender: Central and East Europe“, které probíhaly v období 1996–1997 na Rutgers University (State University of New Jersey). Spojujícími prvky těchto geograficky rozptýlených akcí jsou editorky sborníku Jasmina Lukić, Joanna Regulska a Darja Zaviršek, které se těchto akcí zúčastnily a částečně je spoluorganizovaly (s. 299–300). Podobně také přispívající sborníku pocházejí z řad zúčastněných nebo upoutali pozornost editorek díky výrazným příspěvkům k tématům, o kterých se na těchto akcích diskutovalo. Kniha nabízí širokou škálu odborně a geograficky různě situovaných pohledů na genderové aspekty občanství v kontextu střední a východní Evropy.
Zaměření a struktura knihy, prezentované v úvodu, odpovídají tomuto transnacionálnímu složení. Sborník nepřistupuje k tématu občanství v kontextu střední a východní Evropy izolovaně, ale editorky stavějí toto zásadní téma feministických teorií a kritik do kontextu transnacionálních trendů a změn. Tematizují čtyři oblasti, které ovlivňují a formují možnosti žen aktivně participovat na vývoji postsocialistických společností ve střední a východní Evropě: pád komunismu, vzestup neoliberalismu, oživení nacionalismu a fundamentalismu a jako poslední rozšíření Evropské unie (s. 6–9). V rámci těchto tematických okruhů upozorňují, že transformace v jednotlivých zemích byla různou měrou v různých skupinách spojena jak se získáním občanských a politických práv, tak i se ztrátou práv ekonomických a sociálních. Zatímco například soukromí podnikatelé na základě liberálních, individuálních principů tržní ekonomiky získali vyšší status a mimo jiné přístup k tvoření politik, jiné skupiny (např. etnické minority, zdravotně postižení, starší lidé a jisté skupiny žen) se spíše ocitly na okraji společnosti. Podobným způsobem mělo i rozšíření EU ambivalentní důsledky – sice posílilo například zakotvení principu genderové rovnosti v legislativě, nicméně oblasti, kde předpisy EU řeší genderové nerovnosti, jsou úzce spjaty s podporou jiných cílů EU, např. s ekonomickou efektivitou. Působení norem EU je proto omezeno na vybrané oblasti. Zároveň rozšíření EU nejen že vytvořilo rozdíly v právech a odlišné možnosti pro ženy žijící/nežijící v členském státě, ale vedlo také k novému rozdělení Evropy na základě vhodnosti/nevhodnosti státu pro vstup do EU, respektive fáze jeho připravenosti. Situace žen, a tím i jejich možnosti aktivní politické, sociální a ekonomické participace na vývoji společnosti se takto rozrůznily.
Vedle zapojení občanství do transnacionálního kontextu nabízejí editorky také koncepty pro teoretické zachycení komplexity lokálních postsocialistických kontextů. Pomocí konceptů aktivního a mnohovrstevnatého občanství (s. 2–6) upozorňují, že základem realizace  občanství žen je uvědomělý potenciál žen, jak se aktivně zapojit do politických, ekonomických a sociálních procesů vývoje společnosti. Zároveň však poukazují na to, že tento potenciál je omezen specifickými pozicemi žen ve společnosti. Tyto pozice jsou utvářeny různými faktory, kromě genderu zde mohou hrát roli např. věk, sexuální orientace, etnikum, třída nebo zdravotní stav.
Tyto úvodní úvahy tvoří základní teoretický rámec knihy a vymezují společný kontext následujících 14 příspěvků; editorky se k nim vracejí také v epilogu „Persisting Struggles“ (s. 299–304). Ve středu zájmu sborníku tedy stojí jednání (agency) žen jako občanek a otázka, jakým způsobem různé pozice žen, které spoluvytvářejí transnacionální a lokální faktory, ovlivňují potenciál žen k aktivní politické, sociální a ekonomické participaci. Na základě tohoto zaměření jsou příspěvky rozděleny do tří částí: režimy, jednání a transnacionální dialog.
Příspěvky první části se soustřeďují na strukturální změny a kontinuity v transformační fázi, které ovlivňují pozice a možnosti žen v daných geopolitických kontextech. Enikö Magyari-Vincze (s. 21–38) například tematizuje na základě konceptu genderového režimu (gender regime) vztah mezi státem a ženami občankami z hlediska propopulačních politik v Rumunsku. Po pádu Ceauşescova režimu byly tyto přístupy sice zrušeny, genderové nerovnosti však zůstaly do velké míry „ne-tématem“. Lze tak pozorovat jistou kontinuitu v politické genderové sleposti, v jejímž důsledku se reprodukují genderové nerovnosti jako přirozené. I Jacqueline Heinen (s. 81–100) se ve svém příspěvku zaměřuje mimo jiné na jisté „dědictví“ ze socialistických dob v podobě specifické definice veřejné a soukromé sféry, která v transformačním období nadále ovlivňuje zapojení žen do veřejné sféry. Soustřeďuje se na skupinu zemí střední a východní Evropy jako celek a upozorňuje na to, že i v těchto kontextech představuje občanství koncept, který je sice definován jako univerzální, avšak v praxi (pro ženy) takto nefunguje. Małgorzata Fuszara a Eleonora Zielińska zabývající se Polskem (s. 39–60), stejně tak jako Irina Novikova věnující se Lotyšsku (s. 101–117), ve svých příspěvcích identifikují vyjednávání vstupu do EU jako důležitého faktoru ovlivňujícího možnosti tematizovat genderové nerovnosti a situace žen ve společnosti. Oba příspěvky však upozorňují na omezenost jednodimenzionálního přístupu k genderové rovnosti: I. Novikova v souvislosti se strategií gender mainstreaming a M. Fuszara s E. Zielińskou s ohledem na vývoj antidiskriminační legislativy. Ani rovnost de jure (v případě Polska), ani formální zakotvení gender mainstreamingu (v Lotyšsku) nestačí k zajištění genderové rovnosti. K jejímu dalšímu rozvoji a fungování je zapotřebí angažovanosti feministických a ženských organizací. Salvatore A. Engel-Di Mauro (s. 61–80) se věnuje zásadní roli ekonomické situace jako předpokladu uplatnění občanských práv. Za tímto účelem sleduje konkrétní lokální příklad vývoje situace a možností žen na venkově na jihozápadě Maďarska.
Pět příspěvků části jednání (agency) představuje konkrétní případy, jak ženy v různých situacích a kontextech ve střední a východní Evropě praktikují svá občanská práva a jak se vypořádávají s omezeními v těchto právech. Široké spektrum příspěvků zahajuje reflexe vlastní angažovanosti u žen pracujících v NNO v Polsku a na Ukrajině, kterými se zabývají autorky Ann Graham a Joanna Regulska (s. 121–146). Většina žen svou práci nedefinuje jako politickou, pojem „politický“ však může podle kontextu a situací nabývat různých významů. Výsledky, které autorky prezentují, také poukazují na jisté rozdělení veřejné sféry na viditelnou a uznanou část, kde působí politické elity, a část spíše neviditelnou a jakoby méně významnou, kde působí (ženské) NNO, která má však zásadní význam pro ženy v ní působící. Marina Blagojević (s. 147–164) se soustřeďuje na občanské protesty, které probíhaly v Bělehradu v letech 1996/1997 jako reakce na anulaci voleb. Analyzuje jak zapojení žen a ženských organizací do protestních akcí, tak jejich symbolickou úroveň z hlediska genderovanosti. Kontextem bývalé Jugoslávie se zabývají také příspěvky Darjy Zaviršek (s. 185–204) a Daši Duhaček (s. 205–221). D. Zaviršek, která se věnuje občanským právům postižených žen ve Slovinsku, poukazuje na mezery ve feministických teoriích ignorujících specifičnost diskriminace této skupiny žen. Zdůrazňuje, že občanská práva by pro tyto ženy měla zahrnovat také bezpečí před zneužíváním, stejně jako právo činit reprodukční rozhodnutí, možnost vyprávět své zkušenosti a být v tomto ohledu brány vážně. Daša Duhaček ve svém příspěvku probírá význam úvah Hannah Arendtové o politické zodpovědnosti v případě Srbska. V této souvislosti se také věnuje například Ženám v černém (Women in Black) jako aktu občanství v srbském politickém prostoru. Příspěvek Anne C. Bellows (s. 165–184) se zabývá prací polského ekologického klubu Gliwice na jihozápadě Polska. Tato organizace se sice věnuje bezpečnosti potravin, většinu aktivistek však tvoří ženy. Text staví práci této organizace na jedné straně do kontextu tradičních genderových rolí a zkušeností s nimi spojených, zároveň však poukazuje na to, jak kontaminované potraviny porušují základní lidská práva občanů a občanek.
Poslední část sborníku představují transnacionální úvahy, které reflektují jednak osobní životní dráhy a zkušenosti, ale také rozebírají transnacionální feministické vztahy a jejich dopad na vývoj feministických teorií a angažovanost žen ve střední a východní Evropě. Příspěvek od Jasminy Lukić (s. 225–244) se zabývá autorkou Dubravkou Ugrešić, která emigrovala z Chorvatska do Nizozemí a ve svém psaní kritizuje různé formy nacionalismu. Ann Snitow (s. 287–297) prezentuje své zkušenosti s prací v kontextech východní a střední Evropy a dává je do souvislosti s transnacionálním vývojem a putováním feministických konceptů. Nanette Funk (s. 265–286) reaguje na kritické hlasy, které v angažovanosti západních feministických a proženských organizací ve střední a východní Evropě vidí jistý imperialismus, a hájí tyto iniciativy jako důležitý příspěvek k vývoji feministického a proženského aktivismu v tomto kontextu. Kornelia Slavova (s. 245–264) upozorňuje na význam kritik západního feminismu z pozice nebělošských žen pro vývoj a interpretaci feminismu ve střední a východní Evropě.
 
rWomen and Citizenship in Central and Eastern Europe nabízí nejen zajímavou sbírku příspěvků k danému tématu, ale zaslouží si pozornost i pro samotný přístup editorek. Ve srovnání s jinými feministickými sborníky v angličtině zabývajícími se postsocialistickými kontexty, které byly publikovány především v průběhu 90. let 20. století a vycházely spíše z jednoduchého srovnání jednotlivých postsocialistických států, vyniká sborník již uvedeným transnacionálním přístupem. Tím otevírají editorky důležitý prostor pro tematizaci vlivu transnacionálních mocenských vztahů a ekonomických trendů na vývoj postsocialistických zemí v Evropě a situaci žen zde žijících. V této souvislosti většina příspěvků nabízí zajímavá nahlédnutí do konkrétních situací a analyzuje možnosti žen ovlivňovat a spoluvytvářet své životní kontexty, stejně tak jako způsoby vypořádávání se se specifickými omezeními. Dokumentují tedy nejen jisté fenomény transformačních kontextů, ale nabízejí i nové pohledy a příspěvky do feministické diskuse o občanství. Kvalita příspěvků je však místy kolísavá a ne všem z nich se daří komplexně zachytit situace žen, respektive faktory, které různorodost těchto situací a pozic ovlivňují. Tyto příspěvky, které zůstávají na příliš deskriptivní rovině, nicméně také dokumentují vývoj v transformačním období, i když možná z dnešního hlediska a pro ty, kteří se tématem zabývají intenzivněji, už spíše nepřinášejí nové pohledy a informace.