Dnešní datum:
06. 11. 2010

Britská sociologická asociace oslaví příští rok 60 let své existence. V rámci své dlouholeté historie se stala platformou pro pořádání široké palety tematických konferencí a odborných setkání. Mezi pravidelné akce patří výroční konference asociace, která se koná každoročně na některé z britských členských univerzit.
Letošní výroční konferenci na téma Nerovnosti a sociální spravedlnost pořádala ve dnech 7. až 9. dubna Caledonská univerzita ve skotském Glasgow. Jednalo se o velkou akci, které se zúčastnilo několik set socioložek a sociologů z Velké Británie společně s menším počtem zahraničních hostů. Protože oficiální program konference obsahuje přes 400 abstraktů, bylo by nerealistické snažit se v následujícím textu sumarizovat námětovou varietu všech vystoupení. Hlavního tématu konference se striktně dotýkala hlavně plenární vystoupení, v panelových vystoupeních byla autorkám a autorům dána relativně velká tematická volnost. Program byl členěn do 15 tematických sekcí odrážejících výzkumná témata dominující současné britské sociologické komunitě.[1]
V této zprávě nejprve představím sociologické osobnosti, které vystoupily v rámci hlavních plenárních sekcí. Následně se pokusím stručně reflektovat témata genderově a feministicky zaměřených prací, které byly během tří dnů předneseny v rámci subplenárních sekcí a tematických panelů.
V hlavních plenárních sekcích vystoupil významný představitel soudobého výzkumu v oblasti sociálních nerovností profesor Loïc Wacquant působící na Kalifornské univerzitě v Berkeley a dále v pařížském Centre de sociologie européenne. Ve své práci se zaměřuje mimo jiné na sociologii města, problematiku urbanizace chudoby, rasovou nerovnost, sociální teorie a etnografický výzkum, o jehož rozvoj se zasloužil jako spoluzakladatel a bývalý editor odborného časopisu Ethnografie.
V rámci svého vystoupení první den konference představil svoji knihu „Prison of Poverty“, která byla již přeložena do 20 světových jazyků. Text dává do souvislosti globální akceptaci „trestajícího“ přístupu v kázeňských politikách a celosvětově rozšířený neoliberální diskurs v oblasti veřejných politik. Paternalistické programy kázeňských politik jsou podle L. Wacquanta svou podstatou zaměřené na penalizaci chudoby. V ekonomicky rozvinutých společnostech slouží jako nástroje řešení sociálních nejistot a společenských problémů, které se objevují ve velkých městských aglomeracích jako důsledek neoliberálních politik zaměřených na ekonomickou deregulaci a redukci výdajů na programy sociálního státu. Tento „trestající“ diskurs v oblasti kázeňských zařízení je podle profesora L. Wacquanta šířen nejen na úrovni politických reprezentací, ale také činností think-tanků a dalších výzkumných institucí.
Druhý plenární příspěvek přednesla profesorka sociální politiky Karen Rowlingson působící na univerzitě v Birminghamu v Institutu aplikované sociální politiky jako ředitelka Výzkumu a transferu vědomostí. Jedním z hlavních výzkumných zájmů profesorky Rowlingson je problematika finanční jistoty jednotlivců, rodin a domácností. Podobně jako L. Wacquant i K. Rowlingson kritizuje, přestože z rozdílných pozic, neoliberální hodnoty volného trhu a redukce redistributivních politik sociálního státu. Ve svém příspěvku s titulem „Jak můžeme vyřešit problém bohatých“ se zaměřila na problematiku nerovné a nespravedlivé redistribuce bohatství v současné Británii, která se stala ještě patrnější v kontextu stávající ekonomické krize. V rámci svého příspěvku navrhla profesorka K. Rowlingson dvě možná sociálně-politická řešení rostoucí ekonomické propasti mezi chudými a bohatými. První cestou eliminace značných ekonomických nerovností je vytvářet tlak na výraznější redistribuci příjmů. Druhou cestou je prevence extrémních příjmových nerovností zaváděním speciálních politik, například institutu maximální mzdy nebo progresivního zdanění příjmů.
V rámci třetí plenární sekce vystoupila profesorka politologie Neery Chandhoke z univerzity v Dillí. Diskutované téma souvisí s jejím výzkumným zaměřením na politiky rozvojových zemí, komparativní sociální politiky a současné politologické teorie. V rámci vystoupení s výmluvným názvem „Globální spravedlnost: perspektiva z rozvojového světa“ se zabývala otázkou morálního statusu globálních chudých v teoriích globální spravedlnosti.
Profesorka Chandhoke přednesla kritickou reflexi „západní“ optiky teorií globální spravedlnosti, které globální chudé konceptualizují jako pasivní příjemce rozvojové pomoci bez schopnosti převzít individuální morální zodpovědnost nebo vytvářet jedinečné životní historie. Přihlédnutí ke specifické optice obyvatel globálního Jihu by podle profesorky Chandhoke pomohlo změnit vnímání globálních chudých jako obecné kategorie a lépe chápat individuální charakteristiky jejich situace.
Mezi subplenárními sekcemi mě zaujal panel nazvaný „Lesbické a gay vztahy: civilní (registrované) partnerství a rodinný život“, který přilákal největší počet přednášejících. Problematiku lesbického rodičovství otevřela přednáška na téma významu podobností ve fyzickém vzhledu při výběru dárce pro umělé oplodnění. Z analýzy rozhovorů s 25 britskými lesbickými páry vyplynulo, že důraz na vzhledové podobnosti dárce slouží jako nástroj konstrukce a prezentace „normálních“ rodinných vazeb. „Normalita“ rodinných vazeb slouží jako nástroj kompenzace diskriminace a nerovného zacházení, které lesbické páry a rodiny jedinců stejného pohlaví zažívají. Význam vzhledové podobnosti jako klíčového nástroje identifikace a legitimizace rodiny ukazuje podle autorů na přetrvávající hegemonii konvenční heterosexuální biogenetické rodiny.
Další příspěvky v sekci se týkaly změn v postavení párů stejného pohlaví v důsledku legislativních opatření přijatých ve Velké Británii mezi lety 2002 a 2004. Zákon o civilním partnerství (The Civil Partnership Act) z roku 2004 podobně jako v ČR institut registrovaného partnerství, legitimizoval a zrovnoprávnil postavení gay a lesbických párů v britské společnosti. V přednesených příspěvcích byly tyto legislativní změny reflektovány v kontextu každodenních zkušeností nepřijetí, útlaku a diskriminace, se kterými se gay a lesbické páry potýkají. O potenciálu institutu civilního partnerství podporovat nebo naopak nabourávat heteronormativní podobu manželství nebo „legálního“ partnerství se diskutovalo v rámci analýzy případových studií „svatebních rituálů“ gay párů.
Příspěvky vycházející z konceptů feministické teorie a genderové rovnosti bylo možné vyslechnout ve většině panelů. Často se objevovala témata sociální konstrukce sexuálních identit a postavení lidí rozdílné sexuální orientace v současné společnosti. Dále se diskutovalo o  otázkách rasové a genderové identity a diskriminace, měnícím se postavení žen na trhu práce a v rodině, o tématu reprodukčního zdraví a reprodukčních práv žen, feminizaci migrace, multikulturalismu a postavení žen v zemích globálního Jihu. Nechyběly ani příspěvky na téma gender a technologie, postavení žen ve vzdělávání a vědě a problematika násilí na ženách.
Velice zajímavá byla vystoupení zaměřená na relevanci teorií genderové, třídní a rasové nerovnosti v kontextu zemí globálního Jihu. Příkladem může být příspěvek analyzující změnu vzorců intimního a sexuálního chování v zemích východní Asie. V rámci výzkumu partnerského a rodinného chování ve východoasijské společnosti byla kriticky rozebírána aplikovatelnost „západních“ konceptů individualizace a transformace intimity pro pochopení genderových důsledků modernizace asijských společností. Debata o hegemonii „západní“ sociologie a diskuse o „globální modernitě“ nebo „mnohonásobných modernitách“ byla tematizována v dalších četných příspěvcích.
Otázce transformace intimních vztahů, tentokrát v multikulturní Evropě, byla věnována také subplenární sekce mezinárodního projektu FEMCIT, do kterého jsou za Českou republiku zapojeny Zuzana Uhde a Hana Hašková ze Sociologického ústavu AV ČR, v. v. i. Prezentované příspěvky byly zaměřeny na roli ženského hnutí při transformaci „intimního občanství“ na úrovni oficiální politiky i žité zkušenosti.
Přestože měla konference mezinárodní rozměr, o české účastnice a účastníky byla na konferenci nouze. Vedle autorky zprávy, která prezentovala příspěvek na téma vlivu mateřství na pracovní dráhy žen v České republice a ve Slovinsku, vystoupil její kolega ze Sociologického ústavu AV ČR, v. v. i. Jiří Šafr s příspěvkem „Demonstrativní spotřeba, poznání nutnosti a sociální třídy v České republice“. Dva zástupci Západočeské univerzity v Plzni prezentovali svůj výzkum strategií české katolické církve při vytváření veřejné agendy formou posteru. Při pohledu na seznam účastníků konference je patrné, že její organizátoři dávají důraz nejen na pestrost zastoupených témat a názorů. Ambice zajistit rovné šance je patrná také ve vstřícném přístupu k doktorským studentkám a studentům a juniorským vědcům a vědkyním, kteří tvořili velkou část participujících. Právě pro ně byl den před začátkem konference připraven odpolední seminář zaměřený na hledání finanční podpory doktorského studia a zdrojů pro úspěšné zahájení vědecké dráhy.
Celkově lze říci, že výroční konference Britské sociologické asociace naplnila zvolené téma i svůj cíl ukázat současnou britskou sociologie v celé tematické a názorové pestrosti. Kvalita přednesených příspěvků vzhledem k množství prezentujících přirozeně kolísá, přesto mohu zodpovědně říci, že většina panelů, které jsem navštívila, držela vysokou odbornou úroveň. Přestože se jedná spíše o masovou událost, nabízí ve svém programu množství menších společenských událostí, které umožňují blíže diskutovat o své vědecké práci i práci kolegyň a kolegů, stejně jako navázat kontakty s editory odborných časopisů a s renomovanými vydavateli sociologické literatury.

---