Česká literatura 58, 2010/1

Studie

Lenka Jiroušková ‛Visio Pauli’: pozdněantické, resp. středověké opus apertum a jeho cesty latinským a českým středověkem (K metodologii bádání o jednom apokryfu) (1-41)

Jedno z nejpopulárnějších vidění středověku, Visio Pauli, představuje evropskou formaci původně orientálního apokryfu známého jako „Pavlova apokalypsa“. Na své cestě latinským středověkem se tento text ocitá v nejrůznějších kontextech použití, jenž podstatným způsobem ovlivňují jeho textovou podobu. Studie stručně nastiňuje rozšíření Visio Pauli ve středověké Evropě a jeho fungování ve stále nových, měnících se souvislostech a textových kombinacích; v centru pozornosti přitom stojí specificky bohemikální redakce textu a jejich staročeská zpracování. Možnosti a způsoby fixace variabilního a ‘otevřeného’ textového materiálu, její okolnosti, důsledky a popis tvoří metodologický základ prezentované analýzy. Od látky k textu, od textu ke kontextu, či naopak, od kontextu k textu: to vše jsou aspekty literárního, strukturního a funkčního rozboru Visio Pauli v kulturněhistorickém kontextu. Tento přístup je pokusem, jak popsat dějiny textového dochování jinak než v duchu klasické textové kritiky, jak uvažovat o podobě textu v kontextu jeho rozšíření a konkrétního použití a jak promýšlet cesty a proměny textu jako dva vzájemně propojené fenomény. Studie je přepracovanou verzí přednášky proslovené na FF UK v Praze a FF MU v Brně v roce 2008. Jedná se o krátkou verzi, jakési resumé, německy psané disertace autorky (LJ, Die Visio Pauli. Wege und Wandlungen einer orientalischen Apokryphe im lateinischen Mittelalter unter Einschluß der alttschechischen und deutschsprachigen Textzeugen, Brill [= Mittellateinische Studien und Texte 34], Leiden/Boston 2006, 1033 s.) a zárověň o první písemnou prezentaci badatelských poznatků a výsledků této práce v češtině.

Tomáš Koblížek Recepce básnické promluvy jakožto specifická časová zkušenost (42-58)

Fenomenologická analýza představuje popis korelativně spjatých zkušenostních pólů: noetického  (v případě básnické promluvy: „akt čtení“, resp. „čtoucí pohled“) a noematického (v případě básnické promluvy: struktura, resp. strukturní fáze básnické výpovědi, ke kterým se „čtoucí pohled“ pne a podle kterých se tvaruje). Východiskem fenomenologické reflexe básnické výpovědi jakožto specifického předmětu zakoušení přitom mohou být dílčí poznatky, k nimž dospěli představitelé zkušenostně-orientované poetiky a filosofie umění (I. Kant, Kostnická škola) a představitelé pražského strukturalismu (J. Mukařovský, F. Vodička, M. Jankovič). Noetický pól vykazuje charakter časového rozestření: čas čtení je časem specifických očekávání (jež se rozprostírají kolem přítomnostního centra zkušenosti), specifických řešení těchto anticipací a retencionálního podržování dosavadního průběhu zkušenosti (zde lze navázat na Iserovu interpretaci Husserlovy fenomenologie vnitřního vědomí času). Noematický pól (což je třeba zdůraznit proti Iserovým závěrům) pak nepředstavuje fikční svět díla, resp. výhradně tematické složky výpovědi, nýbrž strukturní svazek složek jazykových (zvuková a významová vrstva), kompozičních (např. gradace, kontrasty) a tematických - v tomto navazujeme na Vodičkův pojem konkretizace. Ve fenomenologické analýze se navíc stává zřejmé, že pohyb zkušenosti svázaný se strukturovanými fázemi výpovědi se neodvíjí podle pojmově vyjádřitelných očekávání a konkretizací, jeho jednota či souvislost je „obsahově nespecifikovatelná“ (zde můžeme zohlednit kantovskou estetiku a Jankovičovu interpretaci pojmu „sémantického gesta“). Různé formy zkušenostního „spění“ a „rozpínání“ lze pak využít jako východisko pro klasifikaci literárních druhů, resp. typově odlišných výpovědních sekvencí.  Předkládaná studie kromě formulace předestřených zásad strukturálně-fenomenologické analýzy ověřuje teoreticky rozpracované teze na konkrétním materiálu (Rimbaudovy Samohlásky).

Anketa o „bílých místech“ současné literárněvědné bohemistiky

Přispěli Petr A. Bílek, Jonathan Bolton, Dobromir Grigorov, Jiří Holý, Rajendra A. Chitnis, Pavel Janáček, Pavel Janoušek, Jan Malura, Jan Matonoha, Jana Nechutová, Vladimír Papoušek, Petr Poslední, Martin C. Putna, Dalibor Tureček, Michael Wögerbauer, Peter Zusi.

Celá anketa ke stažení zde.

Diskuse

Luboš Merhaut Nad ohlasy Lexikonu české literatury

Pavel Janoušek Poznámka k textu Luboše Merhauta

Rozhledy

Alena Přibáňová Jaký je Danny? A byl on vždycky takový? Nad knižním vydáním rukopisu Škvoreckého Zbabělců

Studie srovnává knižně publikované verze Škvoreckého románu Zbabělci s jeho nedávno zpřístupněným rukopisným zněním a klade si otázku, zda došlo při přípravě prvního  knižního vydání k zásadnímu posunu vyznění díla, případně ve kterých jeho aspektech. Dospívá k závěru, že spíše než redukce textu román ovlivnily autorovy drobnější, ale četné redakční zásahy, směřující především k vyhraněnější charakteristice hlavního hrdiny.

Recenze

Josef Škvorecký: Zbabělci. Komentář, ed. Michael Špirit (Jiří Flaišman,
Michal Kosák)

Ľubomír Plesník a kolektív: Tezaurus estetických výrazových kvalít (Marie Kubínová)
Oleg Michailovič Malevič: Osobitost české literatury (Jiří Poláček)

Grażyna Strauss – Katarzyna Wolff – Sebastian Wierny: Czytanie, kupowanie,
surfowanie (Jiří Trávníček)

Kronika

Vojtěch Malínek V Polsku o komunistických bohatýrech

Informatorium