Reakce na článek Historik o hrozbě islamizace
Jako Váš pravidelný čtenář bych chtěl stručně reagovat na článek Historik o hrozbě islamizace (viz AB2010/10), v němž dr. Zdeněk Müller navazuje na stať prof. Jaroslava Pánka, věnovanou výzvám a hrozbám, kterým Evropa čelí.
Nechci na tomto místě s dr. Müllerem polemizovat o islámu a jeho roli ve vyhlídkách o budoucnosti Evropy; na to máme ostatně každý jiný pohled. Jeho názory, byť s nimi často nesouhlasím (zejména při četbě příspěvků na www.eurabia.cz ), však respektuji a domnívám se, že je zcela legitimní a správné, aby zazněly a aby se o nich diskutovalo. I proto jsem před časem přijal nabídku nakladatelství Academia na odbornou redakci rukopisu jeho knihy „Islám a islamismus. Dilema náboženství a politiky“, který vyšla v edici „Novověk“, zaštítěné panem prof. Pánkem. Tuto práci jsem přijal přesto, že mnohé názory autora knihy nesdílím, avšak na druhé straně se domnívám, že mají-li některé kritické názory vůči islámu a muslimům zaznít, nechť tam učiní někdo kompetentní (!), čili nejlépe arabista a islamolog. Souhlasím s Dr. Müllerem, že o islámu a Evropě je třeba hovořit, neboť jsem přesvědčen, že jakékoliv tabuizování této problematiky nebo „kádrování“ těch, kdo se k ní má vyjadřovat a kdo nikoliv, je kontraproduktivní, eticky neúnosné a společensky nebezpečné.
V čem však s Dr. Müllerem nemůžu souhlasit, a proto Vám píšu, je role vědců v debatách o islámu. Ti jsou autorem v článku opakovaně nařčeni, že neplní své společenské poslání a staví se zády ke své vědecké odpovědnosti… atd. atd. Zde však třeba podotknout, že plnit ono poslání („praktické užití vědy pro vzdělávání a orientaci veřejnosti“, jak píše Dr. Müller na str. 28), se v jeho pojetí rovná „demaskování islámu a muslimů“, čili stanoviskům notně kritickým. Nemyslím si, že skutečnost je tak černobílá a domnívám se, že islamolog může být „angažovaný“, aniž by byl „islamoskeptický“, mám-li zde použít politicky korektního novotvaru. Nemohu hovořit za kolegy, takže mám-li být osobní, já sám, přestože se zaměřuji na středověk (zejména súfismus, islámskou mystiku), považuji za potřebné se vyjadřovat i ke zcela současným a „praktickým“ otázkám, byť bych se mohl velmi snadno díky své specializaci chovat, jak to slovy Karla Čapka vyjádřil autor článku, tj. jako „přednáškový živnostník“, který „hnidopiši na slovíčkářství a titěrných větičkách“ (na str. 28). Médiím se nevyhýbám, před ožehavými otázkami necouvám a diskusí na politicky velmi citlivá témata se nebráním. Takže sami nejspíš pochopíte, že z četby dotyčného článku nejsem ani tak naštvaný, jako spíše smutný.
3.11.2010
