www.ilaw.cas.cz

Rozcestník/Mezinárodní právo

Mezinárodní právo veřejné (international public law, droit international public) je pojem, kterým se od počátku 19. století  označuje soubor právních norem, jimiž se řídí právní vztahy mezi příslušníky mezinárodního společenství - subjekty mezinárodního práva veřejného, jimiž jsou státy a mezinárodní (vládní) organizace (původně se užíval termín právo národů, ius gentium, droit des gens); v průběhu 2. pol. 20. století se v určitém rozsahu přímým subjektem mezinárodního práva stávají i jednotlivci (mezinárodní právo lidských práv, právo na ochranu investic, mezinárodní trestní právo).

Prameny mezinárodního práva veřejného

Až do 20. století vyplývaly základní normy, jimiž se řídí mezinárodní společenství, převážně z mezinárodního obyčeje, určitých mezinárodních smluv nálezů rozhodčích tribunálů a významnou roli hraje i nauka. Spolu se vznikem univerzálních organizací pro politickou spolupráci - Společností národů a zejména OSN - jsou normy obecného mezinárodního práva veřejného postupně systematicky kodifikovány prostřednictvím psaného mezinárodního práva - mezinárodních smluv. Zvláštní roli v tomto směru hraje Komise OSN pro mezinárodní právo jako pomocný orgán Valného shromáždění OSN. Důležitou kodifikační roli vykonávají v oblstech své působnosti i specializované mezinárodní organizace.

Základní typologie pramenů mezinárodního práva veřejného je tradičně spatřována v čl. 38 Statutu Mezinárodního soudního dvora, který přebírá obdobně formulovaný článek Statutu Stálého soudu mezinárodní spravedlnosti. Nomenklaturu zavedenou tímto článkem je však třeba chápat relativně - zaprvé, tato nomenklatura nezavádí do mezinárodního práva jakoukoli hierarchii mezi jednotlivými jeho prameny, a zadruhé, tato nomenklatura není z dnešního pohledu taxativní (nárůst počtu pramenů mezinárodního práva).

Subjekty mezinárodního práva a jejich vztahy, prameny a tvorba mezinárodního práva veřejného a mezinárodněprávní odpovědnost

Charta OSN

Statut Mezinárodního soudního dvora

Vídeňská úmluva o smluvním právu

Vídeňská úmluva o smlouvách mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezi mezinárodními organizacemi

Vídeňská úmluva o diplomatických stycích

Vídeňská úmluva o konzulárních stycích

Vídeňská úmluva o zastupování států v jejich vztazích s mezinárodními organizacemi univerzální povahy

Návrh článků o odpovědnosti státu za jednání v rozporu s mezinárodním právem

Návrh článků o odpovědnosti mezinárodních organizací

Úmluva OSN o soudních imunitách států a jejich majetku

Úmluva OSN o mořském právu

Mezinárodní úmluva o civilním letectví

Smlouva o Antarktidě

Smlouva o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles

Úmluva o mezinárodní odpovědnosti za škody způsobené kosmickými objekty

Úmluva o registraci objektů vypuštěných do kosmického prostoru

Mezinárodní dokumenty o ochraně lidských práv a základních svobod

1. Univerzální

Všeobecná deklarace lidských práv

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech

1. dodatkový protokol

2. dodatkový protokol

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech

 tzv. sektorové mezinárodní úmluvy o lidských právech 

(upravují ochranu práv určitých skupin osob či speciální garance určitých práv a svobod)

2. Regionální - Evropský systém ochrany lidských práv

Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a její protokoly

Protokol č. 14 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod

(dosud nevstoupil v platnost, přináší zásadní reformu mechanismu dohledu nad dodržováním garantovaných práv a svobod)

Evropská sociální charta

Sbírky mezinárodních smluv

Mezinárodní smlouvy představují v současném světě privilegovaný instrument, jehož prostřednictvím jsou upravovány vztahy mezi subjekty mezinárodního práva a je rozvíjeno mezinárodní právo.

1. Registry mezinárodních smluv vedené mezinárodními organizacemi

United Nations Treaty Collection

(registr smluv uzavřených členskými státy OSN a smluv oznámených generálnímu sekretariátu OSN v souladu s vídeňskou úmluvou o smluvním právu)

Council of Europe Treaty Office

(registr smluv uzavřených v rámci Rady Evropy)

 EU agreements

(registr smluv uzavřených v rámci Evropské unie)

Inter-American Treaties

(registr mnohostranných smluv uazvřených v rámci Organizace amerických států a dvoustranných smluv u ní registrovaných)

African Treaties

(registr smluv uzavřených v rámci Africké unie a Organizace africké jednoty)

2. Národní registry mezinárodních smluv

U. S. Treaties

(smlouvy zavazující USA nebo uložené u vlády USA)

The Australian Treaties Database

Traités de France

(databáze smluv zavazujících Francouzskou republiku nebo uložené u její vlády)

Foreign and Commonwealth OfficeTreaties

(databáze smluv zavazujících Spojené království Velké Británie a Severního Irska nebo uložené u její vlády)

databáze smluv zavazujících Švýcarskou konfederaci nebo uložených u švýcarské vlády

Klasikové mezinárodního práva

Vedle mezinárodní praxe je podoba mezinárodního práva veřejného ovlivňována i všeobecně akceptovanými postoji politické filozofie a právní nauky. Právě ta hrála v minulosti zásadní roli při systematizaci mezinárodního práva veřejného a jeho kultivaci. Za zvláště vlivnou je považována zejména klasická holandská škola mezinárodního práva, jejíž existence je spojena se jménem Huga Grotia (1583 - 1645) a která má výrazný vliv na mezinárodní praxi v období třicetileté války a po ní. O sto let později mělo srovnatelný význam dílo Švýcara E. de Vattela (1714 - 1767).

Hugo Grotius : De iure belli ac pacis libri tres, 1625 

(anglický překlad)

Emerich de Vattel: Le droit des gens ou principes de la loi naturelle appliqués à la conduite et aux affaires des Nations et des Souverains, 1758 

(anglický překlad)

KOMISE OSN PRO MEZINÁRODNÍ PRÁVO 

Orgány pro řešení mezinárodních sporů

Myšlenku, že mezinárodní spory by měly být řešeny nikoli svémocí států, nýbrž by měly být předkládány zvláštním mezinárodním orgánům soudní povahy, jejichž rozhodnutí opírající se o zásady přirozené spravedlnosti by pro strany sporu byly závazné, lze v západní intelektuální tradici sledovat přinejmenším od období vrcholného středověku (Pierre Dubois, Marsilius z Padovy, cultus pacis Jiřího z Poděbrad). K naplnění této myšlenky však dochází teprve v průběhu dvacátého století.

Vzniku mezinárodního soudnictví historicky předchází mezinárodní rozhodčí řízení (mezinárodní arbitráž), tedy případ, kdy je mezinárodní spor předložen  k rozhodnutí ad hoc jedinému rozhodci nebo kolektivnímu rozhodčímu panelu (zpravidla tří či pětičlennému), jehož nález je pro strany sporu závazný. Mezinárodní rozhodčí řízení se objevuje již ve starověku (spory mezi řeckými městskými státy) a během evropského středověku (jako rozhodce vystupuje zejména papež či císař Svaté říše římské), po uzavření vestfálského míru, který přináší vyhraněné chápání suverenity států (vylučující aby se suverén podřizoval jakémukoli cizímu rozhodnutí), se jeho užívání vytrácí, aby opětovně nabylo na významu od konce 18. století (vliv má zejména úspech arbitráží mezi Velkou Británií a Spojenými státy po r. 1794). V současné době se rozhodčího řízení využívá zejména při řešení územních sporů mezi státy a při řešení sporů mezi státy a osobami soukromého práva v souvislosti s ochranou zahraničních investic.

První pokusy zřídit stálé mezinárodní soudní orgány jsou uskutečněny v přímé vazbě na haagské mírové konference z let 1899 a 1907. V život však není uveden ani Rozhodčí soudní dvůr ani Mezinárodní kořistný soud, s nimiž bylo počítáno. Prvním stálým mezinárodním soudem, který reálně vznikl, se tak stává regionální Středoamerický soudní dvůr, který funguje v letech 1907 - 1917. Za skutečné datum zrodu mezinárodního soudnictví na univerzální úrovni je však třeba považovat až rok 1919, kdy v souvislosti s vytvořením Společnosti národů dochází i ke zřízení Stálého soudu mezinárodní spravedlnosti, jež zahájil svou činnost v roce 1921. Přestože vzniku druhého světového konfliktu tento soud zabránit nedokázal, osvědčil se pro řešení řady dílčích mezinárodních sporů, a tak když byla vytvářena nástupkyně Společnosti národů OSN, od níž se očekávala vyšší efektivnost, byl do jejího institucionálního rámce zahrnut Mezinárodní soudní dvůr, jemuž byla dána pravomoc rozhodovat spory mezi členskými a za určitých okolností i nečlenskými státy této "organizace organizací." Relativní úspěšnost Mezinárodního soudního dvora i některých specializovaných soudů vytvořených po druhé světové válce (soudy regionálních organizací a soudy pro lidská práva) mají za následek, že v posledních třech desetiletích dochází k jevu, který se výstižně označuje jako proliferace mezinárodního soudnictví, tedy ke vzniku řady nových soudních a kvazisoudních orgánů. Tento jev na jedné straně bezesporu přispívá k prosazování mezinárodního práva a především ideje řešení mezinárodních sporů mírovou cestou, na druhé straně vyvolává rovněž v určité míře i riziko překrývání juriisdikcí mezinárodních soudů, možnost diveregence výkladu týchž norem mezinárodních práva a rovněž narušení principu res iudicata. Nelze proto vyloučit, že v budoucnu bude třeba vymezit a hierarchizovat vztahy mezi těmi nějakými sedmdesáti mezinárodními soudy a kvazisoudními orgány, jež v dnešním světě existují.

Univerzální soudnictví

Mezinárodní soudní dvůr

judikatura Mezinárodního soudního dvora

Lidskoprávní soudy

Evropský soud pro lidská práva

databáze judikatury Evropského soudu pro lidská práva (HUDOC)

vzorová stížnost proti smluvnímu státu Evropské úmluvy

Interamerický soud pro lidská práva

Africký soud pro práva člověka a národů - Soudní dvůr Africké unie

kvazisoudní orgány dohledu nad dodržováním univerzálních úmluv o lidských právech

Mezinárodní trestní soudnictví

Mezinárodní trestní soud

Mezinárodní trestní soud pro bývalou Jugoslávii

Mezinárodní trestní soud pro Rwandu

Spory týkající se mořského práva

Mezinárodní soud pro mořské právo

Řešení mezinárodních obchodních sporů

Orgán pro řešení sporů a odvolací orgán Světové obchodní organizace

Mezinárodní rozhodčí řízení

Stálý rozhodčí soud

Mezinárodní středisko pro řešení sporů z investic

Projekt o mezinárodních soudech a tribunálech (PICT)

Mezinárodní organizace

Mezinárodní (vládní) organizace, tedy derivativní subjekty mezinárodního práva zřízené státy mezinárodní smlouvou a pověřené naplňováním určitých v ní stanovených úkolů, se dnes podstatnou měrou podílejí na rozvoji mezinárodního práva a na ohledu nad jeho aplikací státy. Jestliže první mezinárodní organizace v soudobém pojetí vznikají teprve od 19. století a ještě v r. 1909 jich není více než 30, od konce 1. světové války jejich počet strmě roste: postupně je založena řada organizací na univerzální i regionální úrovni, obecných i specializovaných, které náleží mezi přední aktéry soudobých mezinárodních vztahů.  

Univerzální mezinárodní organizace

Organizace spojených národů (OSN)

Specializované agentury OSN

Mezinárodní agentura pro atomovou energii

Mezinárodní měnový fond

Mezinárodní námořní organizace

Mezinárodní organizace pro civilní letectví

Mezinárodní organizace práce

Mezinárodní telekomunikační unie
 
Organizace OSN pro průmyslový rozvoj

Světová banka

Světová meteorologická organizace

Světová obchodní organizace

Světová organizace pro duševní vlastnictví

Světová turistická organizace

Světová zdravotnická organizace

Světová organizace pro výživu a zemědělství

UNESCO

Všeobecná poštovní unie

ostatní

Regionální

Evropa

Evropská unie

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

Organizace severoatlantické smlouvy

Rada Evropy

ostatní evropské organizace

Česká republika a mezinárodní právo

Vztah českého práva a mezinárodního práva veřejného je základním způsobem vymezen v Ústavě ČR. Východiskem je čl. 1 odst. 2, podle něhož ČR, která se v preambuli Ústavy označuje za součást rodiny evropských a světových demokracií, respektuje závazky, které ji vyplývají z mezinárodního práva. Čl. 10 Ústavy pak stanoví, že vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal souhlas Parlament ČR a jimiž je ČR vázána, jsou součástí právního řádu a jejich ustanovení mají přednost před běžnými zákony a podzákonnými předpisy. Za současného právního stavu je tak model vztahu s mezinárodním právem veřejným, který ústavodárce zvolil, částečně monistickým, a to pokud jde o mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal souhlas Parlament ČR a které byly řádně publikovány ve Sbírce mezinárodních smluv; ve vztahu k normám vyplývajícím z ostatních pramenů mezinárodního práva není platná Ústava ČR explicitní a mnohé je tak ponecháno zejména na Ústavním soudu ČR, který v rámci přezkumu ústavnosti vykládá a sjednocuje aplikaci Ústavy - zvláště významné může být zejména vyjasnění místa a účinků mezinárodního obyčejového práva a dále právních aktů mezinárodních organizací přijatých na základě mezinárodních smluv zavazujících ČR.

Ústava ČR

Sbírka mezinárodních smluv

Databáze mezinárodních smluv zavazujících ČR

Ústavní soud ČR

Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR