V Praze se koná mezinárodní sympozium o toxicitě nanomateriálů

„Česká republika je v současné době jen velmi málo zapojena do evropských projektů v oblasti nanotoxikologie. Hlavním cílem konference je proto stimulovat naše vědecká pracoviště, aby se více zapojila do evropských projektů a také aby v tomto směru více spolupracovala v rámci České republiky. Jen tak je možné získávat validní a mezinárodně akceptovatelné výsledky,“ vysvětlil význam sympozia Jan Topinka z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR.

Topinka se už nějakou dobu snaží upozorňovat u nás na zdravotní rizika spojená s nekontrolovaným používáním nanomateriálů a nanotechnologií, tedy bez testování jejich bezpečnosti. Otázka rizik spojených s aplikací nanomateriálů podle něho dlouhodobě pokulhává v celosvětovém kontextu za samotným vývojem nanotechnologií a z hlediska České republiky je prý takřka zcela pomíjena. Je totiž mimo ekonomické možnosti podnikatelských subjektů usilujících o praktické využití nových materiálů a technologií podporovat výzkum bezpečnosti svých produktů. „V ČR se bohužel vyžaduje hlavně rychlý zisk a bezpečnostní otázky jsou spíše přítěží, která prodražuje cenu finálních výstupů nových technologií. Hřeší se přitom na to, že dosud neexistují jednotné a závazné předpisy pro testování bezpečnosti nanomateriálů. V evropském a světovém kontextu je přitom jasné, že do budoucna na trhu uspějí jen ti výrobci, kteří budou schopni objektivně prokázat nízká rizika spojená s používáním nanotechnologií a nanomateriálů,“ řekl doslova.

Vědci varují před nebezpečnými nanočásticemi

Hodnocení potenciálních rizik spojených s nanotechnologiemi je relativně nový obor. Zabývá se toxicitou a dalšími nežádoucími účinky nanomateriálů a nazývá se nanotoxikologie. Podle vědců i známé a probádané materiály mají rozdílné fyzikální, chemické, a tím i toxikologické vlastnosti, pokud jsou ve formě nanomateriálů (tj. alespoň jeden rozměr částice nebo vlákna je menší než 100 nanometrů). Počet výrobků, ve kterých se nanomateriály používají, roste geometrickou řadou a dnes se kontaktu s těmito materiály nikdo nevyhne: pronikají jako přísady do potravin, do textilního průmyslu (antimikrobiální nanostříbro), biomedicíny, regenerativní medicíny, elektroniky, automobilového průmyslu, do výroby sportovních potřeb atd. Důležité je ale vědět i to, že vedle cíleně vyráběných nanomateriálů mohou nebezpečné nanočástice vznikat také samovolně při spalovacích procesech v dopravě a průmyslu, což se vlivem specifických geografických podmínek a značné intenzity dopravy a těžkého průmyslu odráží v katastrofálním stavu znečištění ovzduší v některých regionech České republiky (na Ostravsku).