Dnešní datum:
11. 12. 2010

Význam dodržování práv žen všude na světě a úsilí o prosazení genderové spravedlnosti je již dlouhodobě v mezinárodním kontextu uznáván, o čemž svědčí i skutečnost, že si v roce 2010 připomínáme několik výročí významných pro boj za práva žen a genderovou spravedlnost: na konci roku 2009 uplynulo 30 let od podepsání Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW), uplynulo rovněž 15 let od podepsání Akční platformy na 4. světové konferenci o ženách v Pekingu a 8. března jsme si připomenuli 100. výročí mezinárodního dne žen.
Mezinárodní den žen zůstává i dnes připomínkou stále relevantního boje za rovné společenské postavení žen a mužů a za genderovou spravedlnost. I když byla v uplynulém století prosazena zejména v legislativní oblasti řada pozitivních změn – volební právo pro ženy, rovná práva v manželství, zakotvení reprodukčních práv, právní postihy domácího násilí a legislativní zákaz diskriminace na základě pohlaví – prosazování těchto práv v praxi je v současnosti stále nedostatečné. V rozvinutých zemích zůstává problematickou oblastí vlivu na rozhodování a vyloučení žen z mocenských pozic, stejně jako institucionalizované násilí na ženách, genderově motivované obtěžování, rovná práva pro lesby a gaye a stereotypní genderové vzorce. Tyto problémy nepochybně neztratily nic na své aktuálnosti, nicméně v éře prohlubujících se sociálních konfliktů by neměly zastínit problémy marginalizovaných skupin žen a cizinek v těchto průmyslových zemích a žen z rozvojových zemí, jejichž podřízené postavení je násobeno globálními ekonomickými nerovnostmi a válečnými konflikty. Jak v rozvojových, tak v rozvinutých zemích totiž platí, že skupina žen, které mohou využít dosažených pozitivních změn v oblasti genderové rovnosti, zůstává minoritou. V této souvislosti je příznačné, že sté výročí MDŽ se v Evropě kryje s Evropským rokem proti chudobě a sociálnímu vyloučení, neboť ženy tvoří v globálním měřítku většinu chudých.
Sledování dodržování závazků genderové rovnosti je jedním z hlavních pilířů práce mezinárodní koalice Social Watch, která k výročí MDŽ vydala aktuální výpočty Indexu genderové spravedlnosti (Gender Equity Index[1]). Tento index je postaven na porovnání relativní pozice žen ve vztahu k mužům v oblasti vzdělání (gramotnost a začlenění žen do primárního, sekundárního a terciárního vzdělání), socioekonomického postavení žen ve společnosti (míra ekonomické aktivity žen a rozdíl v příjmech mužů a žen) a jejich podílu na moci a společenském vlivu (míra zastoupení žen v politických orgánech, technických oborech a řídících pozicích). Index je vyjádřen na škále 0 až 100, přičemž 100 vyjadřuje neexistenci rozdílů na základě pohlaví, nicméně nehodnotí celkovou míru vzdělanosti, ekonomické úrovně či politické participace. V České republice byl v roce 2009 zaznamenán mírný pokles hodnoty indikátoru (68 bodů), který se drží pod průměrnou evropskou hodnotou, což s ohledem na dlouhodobější vývoj potvrzuje trend postupného zhoršování postavení žen v české společnosti. Celkově je Česká republika na 54. místě ze 156 zemí. Zatímco podle jiných indikátorů, například Genderový index rozvoje (Gender-Related Development Index) publikovaný OSN, zaujímá ČR lepší postavení, při výpočtech za rok 2007 to byla 31. pozice ze 155 zemí, výpočty genderových rozdílů výlučně na základě poměrných rozdílů nevycházejí pro ČR už tak optimisticky. Naopak rozvojové a chudé země vycházejí z takového srovnání s ohledem na postavení žen lépe než v jiných indexech. Index genderové spravedlnosti totiž přímo nesouvisí s HDP dané země, jako zásadní se ukazuje společenská a politická vůle situaci žen zlepšit. Hodnoty indexu dosahují relativně nízkých hodnot v řadě vysokopříjmových zemí, například ve Švýcarsku, Slovinsku, Itálii a také v České republice.
Podle Indexu genderové spravedlnosti Social Watch je nejvíce znevýhodněné postavení žen v porovnání s muži v Jemenu – jedné z prioritních zemí české rozvojové spolupráce, která se ovšem tomuto problému téměř nevěnuje, dále na Pobřeží slonoviny a v Indii. Celosvětově mají ženy nejvýrazněji nerovné postavení v porovnání s muži ve sféře politického vlivu a rozhodování. Nicméně nejvíce zemí – více než 50 % ze sledovaných zemí – zaznamenalo regres v uplynulém roce v oblasti socioekonomického postavení žen, což dále prohlubuje proces geografické polarizace mezi bohatými a chudými zeměmi, a to nejen s ohledem na ekonomické postavení žen. Ačkoliv v oblasti vzdělávání je postavení dívek s chlapci vyrovnanější, UNESCO upozorňuje, že finanční a ekonomická krize ohrožuje i dosavadní úroveň naplňování závazku dostupného vzdělávání pro všechny zejména v nejchudších státech světa (72 milionů dětí stále nemá přístup ke vzdělání), což ve většině případů dopadá hůře na dívky než chlapce.
V březnu tohoto roku také zasedala Komise pro postavení žen při OSN. Zaměřením letošního zasedání bylo hodnocení implementace závazků vymezených v Pekingské akční platformě, procesu, který je znám pod zkratkou Peking + 15. Publikace Social Watch k této příležitosti Putting gender economics at the forefront[2] upozorňuje zejména na hluboký rozpor mezi formálně přijatými závazky a jejich prosazováním v praxi, který je dále prohlubován v souvislosti se současnou ekonomickou krizí. Dopady ekonomické krize na zhoršení postavení žen současně odhalují, že se nejedná o náhodný výkyv, ale o hlubší systémové příčiny feminizace chudoby a institucionalizovaného násilí na ženách. Postupné odbourávání systémů sociálního zajištění v rozvinutých zemích a rychle se zhoršující ekonomická situace rodin v rozvojových zemích zvyšují zátěž především žen, a to díky tradiční dělbě práce a zodpovědnosti žen za péči. Social Watch upozorňuje zejména na význam péče jak pro vyrovnání se s krizí, tak obecně pro celý systém monetární ekonomiky. Podle zpráv Rozvojového programu OSN (UNDP) hodnota neplacené domácí práce v průmyslových zemích představuje přinejmenším polovinu HDP a pokrývá více než polovinu privátní spotřeby, v rozvojových zemích často ještě více. Péče a domácí práce jsou nepostradatelné v každé společnosti, ať už materiálně jako činnosti zprostředkující základní zaopatření rodiny a společnosti, či symbolicky jako činnosti, které posilují mezilidské vztahy a solidaritu ve společnosti. Social Watch navrhuje lidskoprávní přístup jako řešení současné krize a nástroj odstranění chudoby a genderové nespravedlnosti. Kritika spadá zejména na výlučný důraz současných rozvojových programů na zisk, vymezený limitujícím způsobem, který nebere v úvahu neplacené pečující a zaopatřující aktivity ve většině případů vykonávané ženami. Social Watch v protikladu k tomu navrhuje, aby byla ekonomická opatření prováděna v návaznosti na naplňování sociálních a ekonomických lidských práv žen a mužů a aby byly investice do lidí zasažených krizí prioritou.
Stínovou zprávu hodnotící proces prosazování pekingských závazků v České republice vydal kolektiv autorek pod záštitou Friedrich Ebert Stiftung a Otevřené společnosti, o p. s.[3] Tato publikace systematicky mapuje všech 12 oblastí vymezených v Pekingské akční platformě a také mezinárodní kontext relevantní pro ČR s ohledem na rozvojovou spolupráci ČR a zapojení ČR v mezinárodních organizacích. Ačkoliv je Česká republika dlouhodobě podle statistik Eurostatu uváděna jako země s nejnižším podílem lidí žijících pod hranicí chudoby (1,5násobek životního minima), tento údaj plně nevykresluje situaci. V ČR sice žije asi milion lidí pod hranicí chudoby, z nichž  tři čtvrtiny tvoří ženy, nicméně podíl lidí, kteří se svými příjmy pohybují těsně nad touto hranicí, je naopak ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi jeden z nejvyšších. V situaci ekonomické krize, která s sebou nese riziko velkých sociálních propadů, tento údaj upozorňuje na naléhavou situaci. Mezi nejvíce ohrožené skupiny patří ženy samoživitelky, Romky, migrantky a lidé s tělesným postižením.
Nadnárodní koalice ženských a genderových organizací zdůrazňují zejména nutnost zapojení žen do rozhodování a vypracovávání plánů boje s krizí a odstraňování negativních sociálních důsledků krize. Genderové hledisko je v tomto ohledu jedním z hlavních aspektů, které musí být při vypracovávání protikrizových opatření brány v potaz. Pracovní skupina žen k financování rozvoje (The Women´s Working Group on Financing for Development), která sdružuje 13 mezinárodních organizací, klade důraz na nutnou demokratizaci OSN a zdůrazňuje nutnost reformy globální finanční architektury pod taktovkou OSN a s důrazem na lidská práva, nikoli na rozvoj definovaný pouze v termínech zisku. Prosazování lidských práv v jejich nedělitelnosti a genderové spravedlnosti jsou tak dva základní pilíře, na kterých by mělo být postkrizové uspořádání společnosti postaveno.

---