47. pracovní setkání o biologii vnitřního ucha

Hlavním tématem letošního mezinárodního workshopu, který proběhl poprvé v Praze, byla vědecká sdělení o vývoji vnitřního ucha a úloze genů při jeho formování. Konferenci organizoval Ústav experimentální medicíny AV ČR a jejím garantem byl prof. MUDr. Josef Syka, DrSc.

Otologie má z klinického pohledu ještě řadu „rezerv“, které mohou být překlenuty pouze na základě úzké spolupráce základního a aplikovaného výzkumu. Vědci proto velkou pozornost věnovali funkci receptorů jak sluchu, tak rovnováhy – vláskových buněk, které jsou uloženy ve vnitřním uchu a jsou ohroženy jednak příliš intenzivním hlukem (k poškození sluchu zpravidla dochází, jestliže hlasitost překročí 130 decibelů, nicméně pokud se člověk trvale pohybuje v prostředí s hlasitostí „pouze“ 85 decibelů, může si sluch poškodit rovněž), jednak působením ototoxických léků. Ztráta vláskových buněk je také hlavní příčinou presbyakuze, která se vzrůstající délkou života postihuje stále více lidí. Je stále příčinou vrozené ztráty sluchu u 1–2 novorozenců z tisíce. V poslední době jsou díky molekulárněgenetickému výzkumu postupně odhalovány další geny s cílem doplnit znalosti o vzniku a fungování  vnitřního ucha. 

Druhou oblastí, které vědci věnovali pozornost byl proces stárnutí, který se projevuje úbytkem vláskových buněk, lidé přichází o receptory i v průběhu života individuálně  .  Stále proto probíhají výzkumy stárnutí vnitřního ucha u různých kmenů myší a potkanů, kteří mají krátký životní cyklus (2–3 roky) a přitom trpí stejnými problémy s úbytkem vláskových buněk. Zde je možné zmínit i úspěch českých výzkumníků, kteří objevili jako nejvhodnější model pro tyto experimenty potkana druhu Fischer 344. Další výzkum se zaměřuje na to, jak nahradit biologickou cestou vláskové buňky zaniklé v průběhu stárnutí, například pomocí genové terapie. Jednou z cest přeměny podpůrných buněk ve sluchové receptorové buňky je podle vědců zavedení genu Math 1 do vnitřního ucha prostřednictvím nanočástic.

Dalším tématem byly otoakustické emise, tj. zvuky o nepatrné intenzitě, které jsou vytvářeny ve vnitřním uchu činností vnějších vláskových buněk a lze je zachytit v zevním zvukovodu. Ty se dnes využívají při hledání novorozenců se ztrátou sluchu. U nás tomu tak zatím není. 

Vědci se zabývali oblastí kompenzací  ztrát sluchu a zajištěním  normálního rozvoje řečových funkcí –to dnes dokáží v plné míře kochleární implantáty, složitá elektronická zařízení, která se implantují neslyšícím dětem v prvních letech života. V neposlední řadě se vědci zabývali vlivem hluku a užíváním  látek s ototoxickými účinky.

Zdroj: Zdravotnické noviny