Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

klíčová slova: sociální stratifikace, sociální distance, sociální interakce, sociální třída, symbolický sociální prostor, skupinová identita, sociální kategorizace

Sociální distance a stratifikace: sociální prostor v České republice

Abstrakt

Studie zkoumá, jak symbolické hranice přispívají ke vzniku sociálních hierarchií ve stratifikačním prostoru. Nejprve je uvedena teoretická koncepce relačního pojetí nerovností: kulturalistický přístup k třídní analýze a koncepty sociálních distancí. Následující tři kapitoly se zabývají subjektivní sociální distancí jako ochotou k interakci s 22 profesními kategoriemi, která byla sledována v reprezentativním šetření Sociální distance 2007. Třetí kapitola sleduje, jak sociální distance utváří mechanismy podobnosti (like-me) a „vzhlížení“ (prestiž). Efekt referenční prestiže převažuje, podobnost se projevuje jen velmi slabě mezi vysokými odborníky a nekvalifikovanými dělníky. Pouze dělníci vyjadřují velmi slabé třídní postoje – preference vlastní skupiny. Dále je zkoumána existence subjektivně vnímaných tříd. Převažuje statusové kontinuum, v němž byly identifikovány čtyři klastry profesí – subjektivně vnímané třídy: vysocí odborníci, odborné ženské profese, manuální a rutinně nemanuální pracovníci a nekvalifikované povolání s nízkou prestiží. Pátá kapitola se zabývá objektivními sociálními distancemi z hlediska skutečných vzorců asociací v egocentrických sítích (tři nejlepší přátelé respondenta). Zde je mechanismus homophily (like-me) velmi silný. Přátelské vazby mezi lidmi zařazenými do 25 profesních kategorií jsou uspořádány primárně podél statusového kontinua se zřetelnou hranicí mezi manuálními a nemanuálními profesemi.

Druhá část se věnuje představám o stratifikaci a percepcím nerovností. Šestá kapitola pojednává o významech sociální třídy a připisování vlastností společenským vrstvám. Lidé s nízkým statusem chápou třídu zejména z hlediska ekonomických faktorů, zatímco ti s vysokým statusem prostřednictvím kulturních faktorů. Další kapitoly analyzují data z kvalitativního výzkumu, který se zaměřil na percepce nerovností. Sedmá kapitola uvádí, co evokuje pojem třída a jaká kritéria při chápání tohoto pojmu lidé používají. Respondenti vesměs pojem „třída“ odmítají vzhledem k jeho marxistické minulosti. Osmá kapitola sleduje laické koncepce a etnoteorie stratifikace. Zkoumá, které sociální kategorie jsou považovány za společensky „nahoře“ a „dole“. Pro určování pozice v symbolickém prostoru jsou podstatné dvě dimenze: materiální/mocenské hierarchie a symbolického postavení ve společnosti (uznání). Celkově vzato, oba výzkumy ukazují, že u nás dnes nelze hovořit o existenci korporátní formy třídního vědomí. Česká společnost se vyznačuje spíše tzv. kompetitivním statusovým vědomím, v němž jsou hodnoty soutěživosti na základě individuálního úsilí vlastní všem. Univerzální fungování výkonových kritérií je nicméně narušeno rozšířenou představou nezaslouženého zbohatnutí, které se v některých očividných případech objevilo během postkomunistické transformace.