Dnešní globalizace zatěžuje budoucí generace důsledky biologických invazí
Globalizace obchodu spolu s dalšími ekonomickými aktivitami způsobuje zavlékání invazních rostlinných a živočišných druhů člověkem do oblastí, ve kterých se přirozeně nevyskytují. Důsledky se však plně projeví až v budoucnosti. Ukazuje to nová studie mezinárodního týmu 16 vědců, na které se podíleli i Petr Pyšek a Vojtěch Jarošík z Botanického ústavu Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Foto:
Kolotočník zdobný (Telekia speciosa), původem z Karpat a Balkánu, proniká do vyšších poloh, kde
invaduje zejména podél vodních toků. Foto J. Pergl
Studie mezinárodního vědeckého týmu vedeného Franzem Esslem z Austrian Environment Agency
ve Vídni, která vyšla minulý týden v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences of
the United States of America (PNAS), je výsledkem tříletého projektu DAISIE (Delivering Alien
Invasive Inventory for Europe, www.europe-aliens.org), financovaného 6. rámcovým programem Evropské
unie. Její autoři přicházejí s novým poznatkem, že současné zatížení evropských zemí invazními
druhy z deseti taxonomických skupin lze spíše vysvětlit historickou než současnou úrovní
makroekonomických faktorů. Většina invazních druhů po introdukci do nové oblasti totiž potřebuje
určitý čas na to, aby zdomácněla a začala se šířit. Mezi zavlečením a dobou, kdy začne mít invaze
environmentální a ekonomické důsledky, tedy existuje určité zpoždění, zpravidla v řádu
desetiletí. Pro tento jev zavedli autoři článku nový termín – „invazní dluh“. Jeho existence podle
vědců znamená, že pokud jde o biologické invaze, projeví se důsledky současné výkonnosti evropských
ekonomik až v budoucnosti.
„Vzhledem k tomu, že jsme do analýzy zahrnuli řadu skupin rostlin, bezobratlých živočichů i
obratlovců v suchozemském i vodním prostředí, dá se říci, že ‘invazní dluh’ je obecně platným
fenoménem,” říká Franz Essl, vedoucí autor studie. Není to dávno, co stejná skupina vědců
přišla s upozorněním, že výkonnost ekonomiky a prosperita určitého regionu rozhodujícím způsobem
určuje, do jaké míry je zasažen invazemi nepůvodních druhů. Jejich nová studie dokazuje, že pokud
jde o tři vybrané socioekonomické parametry, u kterých byla prokázána úzká souvislost
s invazemi, tj. o populační hustotu obyvatelstva, HDP a výši exportu, predikuje jejich
historická úroveň z roku 1900 současné invaze v Evropě lépe než úroveň z roku 2000.
„Nebylo by dobré tuto skutečnost přehlížet či jakkoli podceňovat. Znamená to totiž, že jedním
z vedlejších důsledků rychle se rozvíjejícího obchodu a odstraňování ekonomických bariér v
současném světě je, že v následujících desetiletích bude invazních druhů přibývat, a to i kdyby se
nám podařilo nové introdukce omezit. Navíc nejde jen o potenciální introdukce nových druhů,
ale i o nepůvodní druhy již přítomné, kterým stále silnější vliv člověka na přírodu
pomáhá nejprve se rozšířit a pak se stát invazními,” dodává k tomu Petr Pyšek
z Botanického ústavu Akademie věd ČR, senior autor studie.
Autoři studie zdůrazňují, že je třeba v mezinárodních programech zaměřených na potlačování
invazních druhů věnovat pozornost i těm nepůvodním druhům, které se mohou začít šířit teprve
v budoucnosti. Navrhují proto, aby byl vytvořen účinný systém jejich včasné detekce a rychlé
reakce na hrozící invazi. Vždyť jak sami uvádějí,
„semena budoucích invazí již byla zaseta“.
Čeští botanici varují: nepůvodní druhy rostlin pronikají do stále vyšších nadmořských výšek
V časopise PNAS vychází tento týden navíc další studie o invazích, kterou vypracovala
skupina českých vědců – z Botanického ústavu Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty
Univerzity Karlovy – na podnět redakční rady časopisu. Týká se horských oblastí České republiky a
skutečnosti, že do nich za poslední dvě století pronikla celá řada zavlečených druhů
rostlin.
„To, že v posledních dvou stoletích nepůvodní druhy rostlin postupně pronikaly do vyšších
nadmořských výšek, není výsledkem jejich náhodného šíření v prostoru a čase. Příčinu této
stále snadnější invaze je třeba hledat ve vzrůstajícím antropickém tlaku, tedy v intenzivnějším
osídlováním a turistickém využíváním těchto oblastí, a v měnícím se klimatu,“
vysvětlil podstatu problému vedoucí autor Petr Pyšek. Studie se opírá o analýzu informací
o výskytu nepůvodních rostlin na více než 30 000 lokalitách na území České republiky,
sledovaných od počátku 19. století. Ukázalo se, že průměrná nadmořská výška lokalit, na nichž byl
výskyt těchto druhů zaznamenán, postupně vzrůstala. Přitom doba výskytu nepůvodního druhu od
zavlečení na naše území v tom nehrála takovou roli, jaká by se dala čekat, kdyby bylo postupné
pronikání do vyšších poloh způsobeno jen náhodným šířením v čase.
„To může mít závažné důsledky, protože horské oblasti byly dosud ve srovnání s nižšími
polohami dopadů rostlinných invazí relativně ušetřeny. V těchto oblastech navíc leží řada
zbytků relativně nenarušených ekosystémů, které mohou být v souvislosti s oteplováním
v budoucnosti biologickými invazemi ohroženy stále více,“ zhodnotil situaci
Pyšek.