Optické derivátory |
RNDr. Radan Slavík, Ph.D., DSc. |
Rok: 2006 |
Optická zařízení a systémy by měly umožnit zpracování informací
rychlostmi nedosažitelnými pomocí elektronických součástek (stovky GHz
a více). To je obzvláště důležité pro aplikace jako super-rychlé
počítání, telekomunikace s velmi vysokou kapacitou přenosu, tvarování
ultrakrátkých optických pulsů a jejich analýzu. Ve spolupráci s kolegy
z EMT-INRS z Quebecké University v Montrealu se nám podařilo
experimentálně realizovat jeden ze základních optických obvodů –
univerzální optický časový derivátor. Náš derivátor počítá časovou
derivaci obálky optického signálu libovolného tvaru, jejíž změny jsou
oblasti řádu stovek femtosekund. To odpovídá rychlosti zpracování
informace v oblasti terahertzů, což je rychlost o tři řády větší než
rychlosti dosahované v moderních elektronických systémech.
Realizovali jsme dvě konfigurace [1-3], jedné založené na vláknově-optické implementaci [1,2] a druhé založené na standardních optických prvcích [3]. První konfigurace zaručuje nízké vložné ztráty, potenciálně nízkou výrobní cenu, je robustní a je kompatibilní s existujícími vláknovými systémy; druhá pak může být postavena z elementů jenž jsou k dispozici ve většině optických laboratoří a proto může být široce využita ve vědě. Ve vláknové implementaci jsme vytvořili speciální difraktivní mřížku v jádře a plášti optického vlákna, která se nazývá „mřížka s dlouhou periodou“. Pro správné fungování bylo navíc potřeba vyvinout metodu ladění mřížky [4]. V implementaci, jež využívá standardních optických komponent, je součástka tvořena nevyváženým symetrickým Michelsonovým interferometrem [3]. Tato konfigurace se dá snadno rozšířit i pro získání vyšších časových derivací – pro ověření principu jsme postavili a otestovali součástku pro počítání druhé časové derivace [3]. Princip a experimentální uspořádání pro charakterizaci vláknového derivátoru. |
|