Spor o peníze pro Akademii věd ČR (AV ČR), které pro příští rok hrozil propad státní dotace o dvacet procent a v dalších dvou letech až na polovinu letošních čísel, byl kompromisem dohodnutým na konci července mezi premiérem Janem Fischerem a předsedou AV ČR Jiřím Drahošem zažehnán jen zdánlivě. Slib částečné záplaty děravého rozpočtu neřeší systémový problém. Nejde totiž pouze o AV ČR, hraje se o budoucnost základního výzkumu obecně.
Motivací základního výzkumu je snaha pochopit, jak svět kolem nás funguje. Takové počínání lze z povrchního utilitárního pohledu napadnout jako marnotratné, ale bez něj je vývoj aplikací v dlouhodobém měřítku nemyslitelný. Pokud na základní výzkum rezignujeme, odsoudíme se do role „montovny nápadů“. Místo objevů přinášejících nová řešení s dalekosáhlými důsledky budeme pouze lehce vylepšovat to, co vymysleli jinde. O Michaelu Faradayovi se traduje příznačná historka. Když anglickému ministru financí demonstroval svůj objev elektromagnetické indukce, politik se zeptal: „A k čemu je to dobré?“ Faraday odpověděl: „Nevím, sire, ale předpokládám, že byste to jednou mohli zdanit.“
„Nelehká ekonomická situace, jak už to v recesi bývá, může přinést pro budoucnost i řadu pozitivních věcí. Především nutné restrukturalizace, úspory, oddělení životaschopných od neživotných aktivit atp.,“ napsal Václav Klaus 5. srpna v odmítavé odpovědi na dopis dvou profesorů z Ústavu informatiky AV ČR, kteří ho žádali o „pomoc české vědě“. Potíž je v tom, že v současné podobě reformy výzkumu a vývoje má „oddělení životaschopných od neživotných aktivit“ dosti zvláštní podobu. Na výzkum půjde ze státního rozpočtu v příštím roce stejně peněz jako letos. Ale zatímco AV ČR a s ní základní výzkum zhubne, příděl pro Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, které rozděluje peníze na aplikovaný výzkum soukromým firmám, se naopak zvýší - přestože dosažené výsledky jsou podle objektivně měřitelných kritérií prabídné.
Jestli ono to s tím důrazem na kvalitu výzkumu nebude složitější...
en 
