Nežalovat, nefňukat, hodnotit aneb Je po volbách
Mluvíte-li v těchto dnech s kterýmkoli z ředitelů akademických ústavů, zazní povzdech: „Teď máme hodnocení“. V životě pracovišť začíná další etapa, která vystřídala předchozí boj o život Akademie věd jako celé instituce i následné čekání, co přinese změna vlády. Dlouhé období předvolebního kvasu sice skončilo, nejistota v řadě věcí však zatím zůstala. Česká politická scéna dostala od voličů jasný signál, že je třeba změny, z čela čtyř politických stran odstoupili předsedové, dvě další strany se nedostaly znovu do sněmovny, otřesy jistě neminou ani strany jiné. Společnost čelící finanční krizi, v níž i životně důležité instituce bojují o každou korunu, by jistě vyšlo levněji, kdyby se politické strany byly poučily byť i jen z názvu Fulghumovy slavné knížky Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Pak by se možná ufňukaným politikům při neustálém žalování a svádění všeho právě na tu druhou či kteroukoli jinou stranu vybavila základní vzdělávací průpovídka, která zní: Nesvalujte všechno jeden na druhého! Práci politických stran včetně jejich nedůstojné kampaně po zásluze ohodnotili voliči. I stát by se měl chovat jako dobrý hospodář a promrhané finance, které tolik chybějí zdravotnictví, školství, vědě i jiným důležitým oblastem, by měl namísto dotací stranám vrátit společnosti.Může si po volbách oddechnout Akademie? Kdo se usadí v jakých křeslech a co to přinese vědě, to teprve uvidíme. Z čeho se však v uplynulých měsících mohly instituce zajišťující výzkum a vzdělání naší mladé generace poučit, je vědomí, že se nemohou věnovat pouze svému bádání. Jsou povinny se aktivně vyjadřovat k dění ve společnosti. Jsou povinny společnost (přes její tíhnutí k nenáročné úrovni „show-&-byznysu“) vší silou kultivovat, aby se nakonec nestalo, že by lidem skutečně stačilo jen to, co se naučili v mateřské školce.
MARINA HUŽVÁROVÁ
17.6.2010
