Radka Dudová
Výzkum prezentovaný v uvedených článcích na těchto stránkách je teoreticky založen na paradigmatu symbolického interakcionismu, sociálního konstruktivismu (Berger, Luckmann, Kellner) a na francouzské individualistické teorii rodiny (F. de Singly, J.-C. Kaufmann). Podle sociálního konstruktivismu je svět každodenního života sociálně konstruován - každá společnost určitým způsobem vnímá a definuje realitu, pomocí jazyka, symbolů a systému reprezentací vytváří svou skutečnost. Tato realita se jeví jako samozřejmá a bezproblémová, ovšem pouze do okamžiku, kdy se objeví problém, jenž naruší její hladký průběh (Berger, Kellner 1964). Rozpad manželství představuje právě takový problém, který nutí aktéra redefinovat a re-konstruovat svůj sociální svět. Předkládaný výzkum se dále teoreticky opírá o perspektivu genderových studií, předpokládající genderové rozdělení sociálního světa a lidské zkušenosti (Chodorow, Ruddick, Pateman, Badinter), a o poststrukturalistické a feministické studie mateřství (J. A. Wallbank). Dále také vychází z teoretických a empirických konceptů men´s studies (Kimmel, Mac an Ghaill, Connel), umožňujících porozumět vztahu mezi mužstvím a otcovstvím, mezi mužskou a otcovskou identitou.
Hlavním cílem této studie je ukázat obtížnosti, s nimiž se setkávají české matky a otcové po rozpadu partnerství, a odhalit a porozumět jejich reakcím na tyto obtížnosti. Studie se zaměří na nejčastější případ porozvodového uspořádání výchovy, kdy je dítě svěřeno do výhradní péče matky, která se stává samoživitelkou, a otec s ním ztrácí každodenní kontakt. Zaměří se na to, jak ženy a muži tuto situaci zvládají, jaké strategie volí a jak racionalizují své jednání; jakými změnami prochází jejich chápání mateřské a otcovské role, jejich rodičovská identita, a praktiky spojené s péčí a výchovou dětí. Na matky a otce přitom bude studie nahlíženo jako na aktéry, kteří se nacházejí v situaci, jež nenabízí jednoznačný kulturní scénář, a kteří volí určité strategie jednání a aplikují určité způsoby interpretace umožňující rekonstrukci jejich osobní identity.
Za tímto účelem byla zvolena kvalitativní empirická metoda “rozumějícího rozhovoru” (Kaufmann 2001), kombinující etnologické techniky práce s informátory a techniku semi-direktivního interview, jež umožňuje proniknout k hlubším obsahům názorů respondentů a porozumět jejich vlastním významovým kategoriím, a na základě tohoto porozumění vybudovat teorii založenou na faktech a jejich sociologické interpretaci. Tato metoda navazuje na metodu “grounded theory” (Strauss, Corbinová 1999), běžně a s úspěchem používanou ve většině kvalitativních výzkumů, a dále ji prohlubuje. Je to metoda umožňující flexibilně reagovat na konkrétní průběh dotazování a zároveň ho vést k jádru zkoumaného problému.
V poslední fázi výzkumu bylo provedeno 7 polostrukturovaných rozhovorů s experty a expertkami, kteří svou činností vstupují do procesu rozvodu a rozhodování o uspořádání péče o děti po rozvodu. Jedná se o soudce a soudkyně, advokátky a soudní znalkyni z oboru psychologie. Dvě soudkyně, jeden soudce a jedna advokátka pracovali v různých městech v regionu Jižních Čech, dvě advokátky pracovaly v Praze, stejně jako soudní znalkyně. Rozhovory trvaly přibližně jednu hodinu a odehrávaly se na pracoviště komunikační partnerky/partnera. Rozhovory prováděla autorka výzkumu. Úkolem expertů bylo zhodnotit své dosavadní zkušenosti a popsat, s jakými případy a otázkami se ve své práci setkávají a jakým způsobem je řeší. Rozhovory byly stejně jako v předchozích fázích analyzovány metodou „grounded theory“.
První fáze výzkumu byla zaměřena na problematiku otcovství po partnerském rozchodu. Cílovou skupinou byli muži, kteří se rozešli s matkou svého dítěte či svých dětí v období od roku 1989, a jejichž děti nebyly v době rozchodu starší třinácti let. Počet rozhovorů byl stanoven metodou saturace vzorku a celkem bylo provedeno 35 rozhovorů. Vzorek zahrnuje muže ve věku od 25 do 52 let s dětmi od 3 měsíců do 23 let. Zhruba polovina respondentů má vysokoškolské vzdělání, zbytek má základní nebo středoškolské vzdělání či je vyučen. Ve vzorku jsou zastoupena rozličná povolání – od nezaměstnaného přes dělníky a řemeslníky po manažery a vysokoškolského profesora. Vzorek těchto rozvedených otců je specifický tím, že všichni dotazovaní projevují o své děti alespoň minimální zájem (jinak by nebyli ochotní k provedení rozhovoru). Stále je tedy třeba mít na zřeteli existenci chybějící kategorie otců, kteří nemají žádný zájem o své děti a neudržují s nimi žádné kontakty.
Ve druhé fázi výzkumu byla zkoumána skupina matek, které se rozvedly či rozešly s otcem svých dětí a jsou hlavami neúplných rodin se závislými dětmi ve věku od 2 do 24 let. Bylo provedeno celkem 19 rozhovorů s ženami z různých socioekonomických a vzdělanostních kategorií. Polovina rozhovorů byla pořízena v okolí Brna (včetně venkovských sídel) a na severní Moravě, druhá polovina komunikačních partnerek pochází z Prahy a okolí Prahy. Rodiny všech komunikačních partnerek před rozchodem bylo možné zařadit do kategorie nižší střední či vyšší střední socioekonomické vrstvy; po rozvodu se ale jejich socioekonomický status značně diverzifikoval. Z hlediska vzdělání jsou ve vzorku zastoupené všechny vzdělanostní úrovně od vysokoškolaček po ženy se základním vzděláním, s mírnou převahou středoškolaček. Jen jedna žena ve vzorku uzavřela nové manželství, ostatní žijí nejčastěji samy s dětmi, případně ve vztahu s novým partnerem. Nízká reprezentace znovuprovdaných žen může být způsobena tím, že jsou v populaci podobně neviditelné jako otcové přerušující jakékoli kontakty se svými dětmi: ve své nové rodině se distancují od statutu „rozvedené ženy“. Vzhledem k tomu, že nás více zajímala situace rozvedených matek jako „osamělých rodičů“, více jsme se nezaměřili na vyhledání žen, které uzavřely nový sňatek.
V poslední fázi výzkumu bylo provedeno 7 polostrukturovaných rozhovorů s experty a expertkami, kteří svou činností vstupují do procesu rozvodu a rozhodování o uspořádání péče o děti po rozvodu. Jedná se o soudce a soudkyně, advokátky a soudní znalkyni z oboru psychologie. Dvě soudkyně, jeden soudce a jedna advokátka pracovali v různých městech v regionu Jižních Čech, dvě advokátky pracovaly v Praze, stejně jako soudní znalkyně. Rozhovory trvaly přibližně jednu hodinu a odehrávaly se na pracoviště komunikační partnerky/partnera. Rozhovory prováděla autorka výzkumu. Úkolem expertů bylo zhodnotit své dosavadní zkušenosti a popsat, s jakými případy a otázkami se ve své práci setkávají a jakým způsobem je řeší. Rozhovory byly stejně jako v předchozích fázích analyzovány metodou „grounded theory“.
