Česká literatura 58, 2010/6

Studie

Klára Nečaská – Miroslav Hanke Polemika s ekovskou koncepcí abstraktních subjektů. Analýza (narativních) textů a teorie komunikace

Hlavní motivací pro zavádění abstraktních subjektů v literární vědě je analýza fungování literárního díla v komunikačním procesu mezi autorem a čtenářem. Na ekovské teorii abstraktních subjektů lze sledovat především dva problémy: efektivitu zavedení daného konceptuálního rámce a jeho aplikaci na analýzu komunikačních rovin v narativním textu. Řešení problému efektivity zavedení abstraktních subjektů předpokládá především vyjasnění určitých metateoretických a případně rovněž teoretických předpokladů. Na metateoretické rovině lze rozlišit tzv. realistický a funkcionalistický přístup. V rámci prvého přístupu je hlavním úkolem popis povahy a vztahů základních konstituentů komunikačního procesu, přičemž tento popis je ovlivněn základovou ontologií projevující se na slovníku dané teorie. V rámci druhého přístupu je hlavním úkolem znázornění struktury komunikačního procesu a abstraktních pozic tvořících základní složky této struktury. Problém analýzy komunikace v naratologických textech v ekovském kontextu předpokládá usouvztažnění pojmů modelového autora a vypravěče, tedy dvou různých rovin komunikace realizované prostřednictvím literárního textu, kdy na jedné straně stojí komunikace mezi autorem a čtenářem, na straně druhé pak komunikace probíhající uvnitř fikčního světa narativu. Předložená studie usiluje především o kritické zhodnocení způsobu, jakým Eco pracuje s předpokladem abstraktních subjektů modelového autora a modelového čtenáře, a měla by nabízet reflexi možných postojů v konkrétní literárněvědní diskuzi, a na základě toho vymezit prostor dílčím diskuzím mezi jednotlivými stanovisky a zamezit vzniku pseudosporů plynoucích z nevyjasnění předpokládaného (meta)teoretického rámce.

Daniel Soukup Literární cikánství a tvůrčí osobnost (Hálkova Bajrama)

Text studie ke stažení zde.

Josef Fulka Text, trhlina, zkamenělina: k jednomu hrabalovskému motivu

Předkládaný text vychází ze známého hrabalovského motivu z úvodu románu Vita nuova, totiž z motivu diagonálního čtení. Na rozdíl od většiny standardních interpretací se snažíme zdůraznit, že tento koncept nemusí být vázán pouze na motiv plynulosti textu a absence interpunkce, nýbrž také na motiv zastavení čtenářského procesu, který provizorně označujeme termínem "trhlina". Na základě konfrontace Hrabalova textu s některými pasážemi z Barthesova Potěšení z textu se snažíme ukázat, že Hrabal zde formuluje paradoxní a v moderní literatuře dosti ojedinělý experiment: vyžaduje nepozornou četbu tam, kde moderní experimentální román naopak vyžaduje četbu pozornou (Barthes nepozornou četbu spojuje s klasickým - v jeho terminologii "čitelným" - narativem). Ojedinělost tohoto experimentu, stručně řečeno, spočívá v tom, že Hrabal podle své explicitní deklarace ve skutečnosti píše něco, o čem předpokládá, že to čtenář nebude číst.

Rozhovor

O překladu, osobitosti české literatury a literární vědě. Rozhovor Dalibora Dobiáše s Olegem Malevičem

Rozhledy

Marie Kubínová Kontexty „znaku“ a „(ne)záměrnosti“ v teorii Jana Mukařovského

Autorka vychází ze studie J. Mukařovského Záměrnost a nezáměrnost v umění, původně proslovené roku 1943 v Pražském lingvistickém kroužku, a klade si otázku, zda se s touto prací, jež vznikla v samém závěru Mukařovského strukturalistického období, proměnil Mukařovského celkový náhled na umělecké dílo. Zaměřila se na detailní analýzu vztahů (jejich kontexty, jejich setkávání, vzájemný poměr) mezi trojicí pojmů: dílo, znak a záměr. V proměnách jejich pojetí je možné sledovat i posuny ve směřování Mukařovského strukturalistické koncepce; uvedené pojmy tvoří její základní stavební kameny.

Milan Jankovič Identita díla v pohybu

Studie pojednává o problému identity díla v souvislosti s úlohou čtenáře. Rozvíjí podněty H. Schmidové, která konstatovala (1999), že se u Mukařovského uplatnily dva odlišné přístupy k literárnímu textu: poetologický a estetický. Mukařovského poetologický přístup zdůrazňoval uzavřenou strukturu díla jakožto artefaktu, zatímco Mukařovského estetika se zaměřila na otevřenost estetického objektu. Jankovič klade otázku, zda je identita díla vázána jen na neproměnnost uměleckého artefaktu. V tomto směru hledal český strukturalismus mladší generace vlastní cestu (Červenka 1996). V Mukařovského estetice se identita díla nevylučuje s proměnlivostí estetického objektu, její těžiště je totiž přeloženo do potenciální výkonnosti díla, do jeho významotvorné energie. Z vrcholu jeho možné estetické  účinnosti, z perspektivy jeho jedinečných možností zasahovat a proměňovat vnímatelův vztah ke skutečnosti, je třeba se ptát po jeho identitě. Je to identita díla v pohybu, ve kterém se realizují – také díky vyvolané spoluúčasti vnímatele, jemuž není odepřen ani podíl na sjednocujícím sémantickém gestu – v proměnách časů energetické předpoklady díla. Mukařovského estetika nepopírá, pouze dynamizuje představu díla jako tvarového celku.

Pavel Kosek Zásadní práce o vývoji spisovné češtiny

Autor pojednává o novém vydání syntetické práce Dušana Šlosara a Karla Večerky Spisovný jazyk v dějinách české společnosti.

Lenka Jiroušková Za Anežkou Vidmanovou

Text nekrologu spolu s bibliografií Anežky Vidmanové za léta 1998-2010 ke stažení zde.

 Recenze

Martin C. Putna: Česká katolická literatura 1918–1945 / Jaroslav Med, Zdeněk R. Nešpor

Obě recenze ke stažení zde.

Marcin Filipowicz, Joanna Królak, Alena Zachová (edd.): Od patriarchy k tatínkovi. Západoslovanské modely otcovství / Zdeňka Kalnická

Iva Málková - Daniel Řehák: Tvůrčí osobnosti Františka Hrubína. Bibliografie / František Knopp

Jiří Brabec: Panství ideologie a moc literatury / Aleš Haman

Václav Vaněk: Disharmonie / Martin Tomášek

Kronika a glosy

Jaroslav Med Viktor Dyk a T. G. Masaryk

Petr Šisler Vladimír Forst (13. 7. 1921 Praha - 28. 7. 2010 Vlašim)

Informatorium