Vážení přátelé,
asi právě končí léto a tentokrát to bylo opravdu pěkné léto, slunce bylo dost a dost. Dokonce jsme zažili onu vzácnou chvíli přírodního úkazu – zatmění Slunce dne 11. srpna. Navzdory různým zvěstem se sluníčko opět ukázalo a konec světa nenastal. Země se ale přece jen otřásla, sice o pár dní později, zato s neobyčejně krutými následky. Není to tak dávno – přesněji dva roky – kdy se příroda rozhněvala tady u nás doma, voda tehdy smetla všecko, co jí stálo v cestě. V takových okamžicích se zdá být konec světa těm, kdo jsou na místě děje a jichž se to týká, pokud ovšem přežijí. Stateční lidé, kteří se vydali na pomoc ze všech koutů světa do Turecka, zachránili, co mohli a dokázali i zázraky. Patří jim (i jejich chytrým psům) dík nás všech, kteří v takovém případě pomoci neumíme a nemůžeme. Ovšem na druhé straně, liknavost, s jakou některá naše oficiální místa přistoupila k zajištění pomoci – zůstává neodpustitelná…
Nebylo to jen zatmění Slunce, které bylo středem zájmu, na řadu přišly také doplňovací volby do Senátu. To už se nejednalo o přírodní úkaz, zde se konalo jakési lokální zatmění sociální. Protože bydlím v místě, které spadá do volebního obvodu zesnulého senátora, jsem tedy voličem v doplňovacích volbách, jsem také příjemcem propagačních materiálů do poštovní schránky, ať se mi to líbí nebo ne. Ubohost, s jakou byla vedena volební kampaň některými kandidáty, nemá obdoby. A obdoby nemá ani lidská lhostejnost, která nechala 65 procent voličů doma, aby mohli jenom v klidu nadávat na všecko, co se děje a co zavinili ti ostatní. Naštěstí ani v tomto případě nenastal konec a volby dopadly s dobrým výsledkem.
Vrátím se ale k tomu pěknému létu. Zatím co se většina z nás rekreovala a nabírala nové síly, pokračovaly práce na rekonstrukci naší Knihovny. Restaurátorské a stavební práce se sice poněkud protahují, nic však nenasvědčuje tomu, že by výsledek nebyl na dohled. V několika málo týdnech dojde k výměně řemesel: nastoupí truhláři a postaví interiér, po nich nastoupí knihovníci/knihovnice a zabydlí nábytek knihami. Samozřejmě, že to nebude zdaleka tak jednoduché, jak se to píše a zdaleka to nebude vše, co Knihovna po svém znovuotevření nabídne. Počátkem prosince bude uspořádán uvítací den a tu bude dostatek času na prohlédnutí nových prostor a služeb, detaily bych si raději nechala pro naše uživatele v rezervě jako překvapení.
Národní divadlo bylo rekonstruováno po stu letech a znovuotevření bylo doprovázeno Novou scénou. (Sousedství obou budov bylo po několik let předmětem kritik a diskusí. Lidé si nemohli zvyknout na „stoletý rozdíl“ v architekturách). Pokud chodíte na Národní tř. 3, tak jistě vidíte, jak se ze zastaralého skladiště vyloupla mramorová nádhera. Tato znovunalezená krása minulého století velkoryse pojme do svého prostředí poklady historie stejně jako nejnovější produkty informačních technologií. Nebude tu vystaven kontrast století v architektuře, spíše bude postaven na odiv soulad starého s novým – a nejen v rozsahu jednoho století.
Konečně – uvidíte sami. Teď Vás budeme prosit o porozumění, že v říjnu a listopadu přerušíme výpůjční služby, abychom se mohli plně věnovat výstavbě nové studovny. ASEP, rešeršní služby a MMVS budou v provozu. Termín dne D Vám včas oznámíme. Konečně, do té doby se jistě ještě párkrát uvidíme. Doufejme, že se nedostaví žádné další zatmění.
Slunný a přívětivý podzim přeje všem
Paní doktorko, jste novou členkou Vědecké rady Knihovny Akademie věd. Pokud vím, váží Vás však k naší knihovně pouta mnohem staršího data. Jak začala Vaše profesní kariéra?
Na počátku bylo okouzlení historií. Takže když se při studiu na katedře knihovnictví naskytla možnost nepovinného knihovědného semináře u docenta Františka Horáka, nezaváhala jsem a přihlásila se. Dokonce jsem jeden rok docházela do tehdejší Základní knihovny Československé akademie věd jako pomocná vědecká sila, jak se říkalo „pomvěd“. Zvládala jsem taje švabachu u doktorky Bohuslavy Brtové a dalších kolegů v prestižním oddělení, které připravovalo vydáni Knihopisu. Nepřekvapí proto, že moje diplomová práce nesla titul „Tiskařská činnost Sixta Palmy Močidlanského“. Osudy tiskaře s tak nepoetickým příjmením jsem znala z vlastivědné vycházky po Praze, teprve však při studiu pramenů jsem zjistila, že tři přednášející (mimochodem, později se stali mými kamarády na celý život) zvolili za místo vyprávěni o dramatické cenzurní aféře tiskaře Palmy nesprávný Sixtův dům na Malé Straně. Při práci na „diplomce“ jsem poprvé poznala zvláštní vůni starých tisků, která mne měla provázet celý život.
Po promoci v roce 1964 jsem celkem logicky dostala „umístěnku“ do Základní knihovny ČSAV. Dnes už mohu říci, že jsem nejásala nad místem v samém středu pražské vědy, protože srdce, za které člověk nemůže, mne táhlo do Národního muzea. Prožila jsem tam měsíc obligátní zářijové praxe v oddělení zámeckých knihoven a zjistila, že jsem naladěna na stejné vlny, jako tým zámeckých bibliotékářů. Navíc zakladatelem oddělení byl PhDr. Bohumír Lifka, který kdysi umožnil spolužačce Šárce (vnučce Kamilly Neumannové) a mně četbu nedostupných knih v Náprstkově knihovně U Halánků. Nedalo se ale nic dělat, přechod do pracovního procesu jsem prožila v majestátní budově na Národní třídě pod patronací dvou lvů u vstupního schodiště. Mým úkolem byla katalogizace časopisů pod vedením milého kolegy Jiřího Cibulky. Pravidla, tečky, čárky, odrazy znechutily moje dny, ale díky Jiřího důsledné kontrole to dodnes umím. Využívání pracovní doby bylo přímo vzorové, protože doc. Horák dvakrát za den v různé hodiny prošel celou knihovnou a zajímal se o problémy a novinky na pracovišti.
Z mých profesních začátků zůstal zvláštní vztah spřízněnosti s knihovníky Akademie věd. Ostatně v posledních desetiletích mnoho pracovníků přešlo z Václavského náměstí do Národní třídy a naopak. Spojité nádoby přátelských vztahů fungují dodnes.
Dnes už více než třicet let působíte v Knihovně Národního muzea. Na jakém úseku jste tam začínala?
Přes dvacet let jsem prožila na hradech a zámcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ach, ty spanilé jízdy ve službách oddělení zámeckých knihoven! Zachytila jsem ještě konec pionýrských dob (v americkém slova smyslu), kdy se celé fondy převážely, znovu instalovaly z velkých hromad, čistily od plísně, sepisovaly do lokálních seznamů a konečně katalogizovaly. Neustálé vázání knih do balíků, stěhování, znamenalo i fyzickou zátěž.
Fenomén historických fondů zámeckých knihoven, více než 340 knihoven s cca 1,6 milionem svazků, teprve bude po zásluze oceněn i ve světovém měřítku. (Národní muzeum je odborně spravuje od roku 1954.) Za dlouholetého vedení PhDr. Jitky Šimákové byla ukončena základní evidence a mimo specielní katalogy teatrálií byl vydán katalog více než 1.000 prvotisků (tisky do roku 1500). Za současného vedoucího PhDr. Petra Maška byla zahájena za podpory grantu MK ČR digitalizace zámeckých knihoven. Na vytvoření databáze historických knižních fondů (v současnosti cca 250.000 svazků) pracují i externí spolupracovníci. V souborném katalogu hradních, zámeckých a palácových knihoven, v lístkovém jmenném katalogu, je obsaženo přibližně 350.000 svazků. V roce 1991 na návrh Státního ústavu památkové péče byly všechny zámecké knihovny prohlášeny za kulturní památky. Restituce některých knihoven (asi 40 fondů) probíhají od roku 1991, podle seznamů bylo předáno cca 200.000 svazků. S většinou majitelů byly uzavřeny smlouvy o spolupráci, takže nadále zajišťujeme pro vážné zájemce výpůjčky do studovny v hlavní budově Národního muzea (NM) nebo na výstavy.
Knihovna Národního muzea patří v měřítku České republiky vedle Národní knihovny k našim největším a nejdůležitějším knihovnám. Jak se Vám daří toto dědictví udržovat a rozvíjet?
Knihovna Národního muzea se svými historickými fondy (3,6 milionu svazků) náleží k nejvýznamnějším a největším vědeckým knihovnám v České republice. Od svého založení v roce 1818 byla knihovnou veřejnou. Budovala sbírku českých a bohemikálních písemných památek psaných i tištěných, dokumentovala vývoj českého písemnictví a české knižní minulosti s úkolem vytvořit českou národní knihovnu a muzeum knihy. Vedle toho byla odbornou knihovnou ústavu a shromažďovala veškerou vědeckou literaturu z oborů v muzeu zastoupených. Svým programem přesáhla rámec ústavní knihovny. NM se stalo střediskem českého národního hnutí a české vědy, přispělo k rozvoji našeho obrození. Retrospektivní bibliografie 19. století musí nutně čerpat z muzejní knihovny, kde je neúplnější fond. Známé je i bohatství bohemikálních fondů starých tisků (1501–1800), stačí se podívat do Knihopisu, kolik je zkratek M.K. (Muzejní knihovna) před signaturami.
Na knižních originálech, doplněných předměty knižní kultury a historickým mobiliářem, byla také založena koncepce Muzea knihy, muzeologického vyústění naší činnosti. Otevřeno bylo roku 1957 v prvním patře zámku ve Žďáru nad Sázavou. Expozice zachycuje dějiny písma a knihy od nejstarších dob do současnosti, vývoj knihtisku a knižní kultury v evropském měřítku, se zdůrazněním domácího přínosu. Areál zámku byl v roce 1991 restituován prof. dr. Radslavu Kinskému, který má vlastenecký vztah k české kultuře, a proto jsme mohli na objektu zůstat v nájmu, stanoveném s ohledem na naše finanční možnosti. V současnosti se zvyšuje turistický ruch, také v souvislosti se zapsáním poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře do Seznamu světového dědictví UNESCO. Muzeum knihy je jediné v České republice a patří k největším svého druhu na světě.
Knihovna Národního muzea je zároveň ústřední knihovnou sítě knihoven muzeí a galerií ČR. Každoročně pořádá odborné semináře, letos v Muzeu bižuterie a skla v Jablonci n.Nisou. Seminářů se tradičně zúčastňují i pracovníci Vaší knihovny. Vzpomínám např. na velmi podnětný referát PhDr. Anežky Baďurové o Muzeu knihy v Madridu, který přednesla v r. 1996 v Jindřichově Hradci.
Za zmínku také stojí, že v loňském roce jsme vytvořili 14 výstav a na 17 dalších jsme spolupracovali. Uspořádali jsme dva velké přednáškové cykly ve spolupráci s Maticí českou.
Možná, že není tak zcela známo, že Knihovna Národního muzea (KNM) rozvíjí rovněž širokou mezinárodní spolupráci. Jaké jsou její hlavní formy a podoby?
Je to především bohatá mezinárodní výměna publikací, která je stále cenným zdrojem zahraniční odborné literatury. Knihovna NM si vyměňuje publikace s téměř tisícem zahraničních institucí, rozesílá většinou výhradně muzejní periodika a získává kromě periodik i hodnotné monografie. Dlouholetá spolupráce s „Deutsche Bücherei“ v Lipsku byla zachována i po jejím spojení s Německou knihovnou ve Frankfurtu nad Mohanem. Na základě smlouvy o spolupráci dochází také k výměně výstav. Pracovníci KNM se zúčastnili práce na velkém projektu „Handbuch deutscher historischer Buchbestände in Europa“, který za vedení prof. Bernharda Fabiana mapuje výskyt germanik v Evropě. Ze tří svazků, věnovaných České republice, vyšel r. 1997 jako první svazek věnovaný zámeckým knihovnám, který převážně zpracoval pracovník KNM dr. Petr Mašek. U mnoha knihoven se jedná o první tištěnou informaci o jejích fondech. Celá řada je badatelům k dispozici ve studovně KNM, otevřené mimo léto od pondělí do pátku od 9 do 19 hod.V Německu vznikl zásluhou prof. Hanse Rotheho z Bonnu další zajímavý projekt faksimilované ediční řady „Biblia Slavica“. České bible dostaly v této řadě čestnou sérii I, neboť v Čechách byla poprvé přeložena celá bible do živého slovanského jazyka. Vyšla již faksimilia Drážďanské, Kutnohorské a Kralické šestidílné bible z let 1579–1594. Originální předlohy Kralické bible poskytla KNM, podle výběru PhDr. Mirjam Bohatcové, CSc. Najít vhodný výtisk, bez přípisků a stop užívání, bez reprezentační vazby, kterou by nebylo možno porušit rozvázáním, bylo velice obtížné. Připravuje se ještě vydání katolické bible Svatováclavské, také podle exempláře dochovaného v Národním muzeu.
Je fascinující, jak velký rozsah práce nemluvě již o její důležitosti Vaše knihovna zajišťuje. Daří se to i při tak omezených finančních prostředcích, které na tuto činnost máte. Jaké jsou největší problémy KNM?
KNM od 1.ledna1996 ztratila právo povinného výtisku neperiodické literatury. Zatím získává od svého zřizovatele Ministerstva kultury ČR finanční prostředky na nákup placeného povinného výtisku (v roce 1998 700 tisíc Kč) podle sbírkového programu, ovšem nemohla být posílena personálně, takže náročnou akviziční a fakturační agendu obtížně provádí na úkor ostatních úkolů. V souvislosti s připravovaným tiskovým zákonem se obáváme o povinný výtisk periodik. Jeho ztráta by zcela ochromila naši konzervační sbírku bohemikálních novin a časopisů, která je uznávaná za největší na celém území ČR.
Nedostatek finančních prostředků na nákup odborné literatury, domácí i zahraniční, způsobil, že lze kupovat jen omezený počet zahraničních časopisů (42 titulů), knižních kontinuací, nejzákladnějších příručkových děl. Na nákup monografií přispívají odborná oddělení NM ze svých grantů. Rozpočet KNM na nákup knih a časopisů byl v roce 1998 snížen na 450.000 Kč, takže jsme byli nuceni přidat 55.000,– Kč z položky poštovného, abychom mohli zaplatit předplacení.
Platy v NM jsou hluboko pod celostátním průměrem, ačkoliv se většinou jedná o odborné středoškolsky a vysokoškolsky vzdělané pracovníky s mnohaletou praxí. Nejsou prostředky na osobní ohodnocení a úpravy platových tříd, odcházejí mladí kvalifikovaní pracovníci, při tom správci sbírek potřebují dlouhou dobu na zapracování.
Ve srovnání s vědeckými knihovnami s historickými fondy obdobného rozsahu máme nízký počet pracovníků, celkem 47 pracovníků, včetně sezónních v Muzeu knihy. Např. máme jen jednoho pracovníka pro sbírku rukopisů, jednoho pracovníka pro sbírku starých tisků. Chybí nám pracovník specializovaný na zavádění počítačového systému nebo na „slavica“. Posílení nutně potřebuje většina oddělení.
V publikační činnosti máme problém s vydáním národní retrospektivní bibliografie 19. století, oddílu kramářských písňových tisků, první díl již 8 let leží v rukopise, přes naše snahy o získání sponzorů a grantů. Vydáváme pouze se skluzem Sborník Národního muzea, řadu C- literární historie. V letošním roce však mají být vydány za pomoci Grantové agentury AV ČR dvě publikace – Katalog prvotisků KNM a Katalog iluminovaných rukopisů KNM.
Jsou to – žel – obvyklé starosti a obtíže, které řeší většina našich velkých vědeckých knihoven. Nicméně Vaše situace je obtížnější, protože jste součástí obrovské instituce, jejíž jednotlivé součásti mají nepochybně rovněž zdůvodnitelné finanční požadavky. Co realizujete či plánujete ve smyslu modernizace práce KNM?
Rádi bychom získali elektronický zabezpečovací systém pro budovu tzv. zámečku ve Stromovce, kde je umístěno oddělení časopisů. A samozřejmě pro budovu bývalých kasáren v Terezíně, kde jsme získali velké depozitáře. Prostory jsou dostatečné na několik desetiletí, tím se nám vyřešil velký problém se stavěním přírůstků. Do Terezína jsme také přestěhovali v roce 1996 z dosavadních mimopražských depozitářů na zámku Peruc asi jeden milion svazků. Objekt v Terezíně musí však projít náročnou rekonstrukcí.
Pro zkvalitnění přístupu k fondům bychom rádi zavedli integrovaný automatizovaný knihovnický systém v KNM. Po připravované rekonstrukci hlavní budovy NM chceme získat klimatizované depozitáře s trezory pro rukopisy a staré tisky, reprografické pracoviště, rozšířenou konzervační dílnu a také knihařskou dílnu.
Ve spolupráci s firmou Albertina icome ing. Stanislava Psohlavce začínáme v rámci projektu Memoriae Mundi series Bohemica digitalizovat nejcennější rukopisy. Naši čtenáři už mohou studovat CD (User Quality) např. Mater verborum, Krumlovský sborník, Liber viaticus a Jistebnický kancionál.
Protože znám Vaši vytrvalost a houževnatost, jsem přesvědčena, že se Knihovně Národního muzea podaří pod Vaším vedením všechny plány realizovat a potíže překonat. Budeme Vám držet palce!
Nechci skončit pesimisticky, a proto bych ráda poděkovala známým i neznámým dárcům, kteří rozmnožují sbírky KNM, a to od některých nakladatelů, kteří nám zasílají dobrovolný bezplatný povinný výtisk, přes různé instituce až po jednotlivce. MK ČR nám loni poskytlo 40.000 USD na záchranný výkup iluminovaného rukopisu hodinek (modlitby) z let 1460–1480, původem z Nostické palácové knihovny v Praze. Pro expozici knihovny na zámku Horšovský Týn jsme mohli koupit knižní regály z restituovaného zámku Červené Pečky také z příspěvku MK ČR. Neboť knihovníci jsou jako včely, také sbíráním bohatnou!
Srdečně Vám děkuji za rozhovor!
———————————————————
PhDr. Helga Turková (nar. 20. 4. 1942 v Praze) je absolventkou katedry knihovnictví a vědeckých informací FF UK v Praze. Pracovala v ZK ČSAV (rok), ve Vlastivědném středisku Pražské informační služby (dva roky). Od roku 1967 působí v Knihovně Národního muzea, kde se stala v roce 1990 na základě výběrového řízení ředitelkou. Je členkou Klubu Za starou Prahu a členkou SKIP.
Knižní publikace: „Katalog prvotisků zámeckých a hradních knihoven ČR“, 1988–1990 (spoluaut.), expozice a publikace „Rilke, Kraus a Vrchotovy Janovice“, 1985 (spoluaut.), scénář výstavy J. A. Komenský, 1992.
Adresa: Knihovna NM, Václavské nám. 68, 115 79 Praha 1, tel. 24497343, fax 24226488,
E-mail: helga.turkova@nm.cz
Web: http://www.nm.cz
Stav implementace BIBISu v AV ČR
Koncem dubna proběhla v Knihovně Akademie věd informační schůzka s pracovníky knihoven ústavů AV ČR. Svolána byla z důvodu zprovoznění BIBISu na těch ústavech, které ho ještě nevyužívají. Ústavy je možno rozdělit na dvě části. Jedny jsou ty ústavy, které již používají nějaký knihovnický systém a zde je potřeba nejprve provést konverzi dat. Konverzí se nyní zabývá Mgr. Antonín Vítek a paní Věra Zagalaková z KNAV. Druhá část ústavů, která tento problém nemá, může již delší dobu katalogizovat v novém systému. Přesto jeho zavádění nejde tak rychle, jak by se dalo očekávat. Někteří nemají vyřešenou správu serveru a systému, jiným se s BIBISem nechce z různých důvodů začít. Částečně nese svůj díl i neznalost katalogizačních standardů vypracovaných dle světových pravidel Národní knihovnou. Tento stav způsobuje, že se nám čím dál víc vzdalují nejen knihovny vyspělého světa, ale i knihovny české, ačkoli máme systém, kterým jsme schopni provozovat vše včetně souborného katalogu na WWW.
Rád bych zde vyjmenoval výhody BIBISu v Akademii:
VI. workshopem AC LINCA, který se konal dne 15. června, bylo ukončeno první pololetí letošního roku zasvěcené implementaci BIBIS v projektu AC LINCA. Ing. Martin Lhoták, vedoucí oddělení automatizace KNAV, ve svém úvodním slově konstatoval, že systém BIBIS je již implementován jak v KNAV, tak i v naprosté většině ústavů AV ČR. Vlastní katalogizace zatím probíhá kromě KNAV pouze v těch knihovnách, které nemají data pro konverzi z jiného systému (bohužel ne ve všech). Ostatním knihovnám se jejich data v současné době zpracovávají do podoby vhodné pro převedení do BIBISu. V novém systému je v současné době zaevidováno na 34 000 záznamů. „Dílna“ měla za úkol seznámit pracovníky KNAV s dalšími plánovanými úkoly oddělení automatizace i s problémy, které je nutno ještě řešit. K těm patří mj. příprava katalogizačního lístku v BIBISu pro ústavy – ten bude v nové podobě vystaven na „homepage“ KNAV, dopracování nových webovských stánek KNAV, z nichž bude přímý přístup do jednotlivých katalogů, propojení se souborným katalogem CASLIN, aktualizace dat z BIBISu do souborného katalogu AC LINCA (Excaliburu), dořešení problému výpůjček z klasických katalogů na jedné straně a z katalogů BIBIS na straně druhé. Dr. Antonín Vítek informoval o tom, že do konce června bude ukončeno zpracovávání souborného katalogu periodik v systému ISIS, pak bude následovat jeho konverze pro BIBIS. Další důležitá informace se týkala zavedení čárového kódu, kde připravený program pro ISIS bude rovněž upraven pro systém BIBIS.
Ing. Lhoták ve svém dalším „vstupu“ uvedl, že v květnu a červnu proběhla školení pracovníků z akademických ústavů, kterých se zúčastnilo cca třicet knihovníků. Připraveno je školení administrátorů jednotlivých serverů, napojených na KNAV. V diskusi na workshopu došlo na jednání o mnoha dalších závažných otázkách (o konverzi katalogizačních údajů zpracovávaných v jiných systémech – Rapid Library, SmartLib, TinLib – do souborného katalogu, o budoucnosti sdílené katalogizace, o aktuální problematice ASEP a RIV, o jeho vazbě na SIGLE, o protokolu 3950 aj.
Inspirativní byla účast profesora Andrew Lasse. Ve svém vystoupení na
závěr workshopu uvedl, že je naivní představa, že by knihovník mohl znát
vše. I když uživatel bude o krok napřed, knihovník se musí zaměřit především
na kvalitu služeb, jejichž těžiště se dnes přesouvá ze služeb více méně
technických na služby „veřejné“. Pod tímto pojmem prof. Lass chápe „dialog
instituce s vnějším světem.“ Proto by měl být kladen mimořádný důraz na
rekvalifikaci knihovníků a na spolupráci knihoven (konsorcia, licence při
doplňování fondů, sdílená katalogizace). Ta povede k ulehčení odborné práce
v těchto oblastech a umožní převod kvalifikovaných knihovníků do oblasti
přímých služeb uživatelům.
Dvojčíslo časopisu „Knihy a dějiny“
S malým časovým skluzem, avšak v pečlivé redakční úpravě vyšlo v jarních
měsících dvojčíslo našeho časopisu „Knihy a dějiny“ (ročník 5, 1998, číslo
1–2) v rozsahu 92 stran. Tentokrát jsou těžištěm čísla (a zabírají přes
80 % jeho rozsahu) čtyři studie: Jan Munzar z Ústavu geoniky AV ČR se v
první zabývá činností profesora Karlovy univerzity a průkopníka české meteorologie
Antonína Strnada jako popularizátora díla Giuseppa Toalda – věhlasného
italského astronoma a meteorologa při příležitosti dvoustého výročí jeho
smrti. Studie je doplněna šesti přílohami, které dokumentují tvůrčí postup
A. Strnada při textové úpravě pasáží z Toaldova spisu, vybraných k přetištění.
– Ojedinělé, leč zajímavé téma si vybral ke zpracování autor druhé, v tomto
případě značně rozsáhlé studie Jaromír Olšovský, pracovník Slezského zemského
muzea v Opavě. Jeho stať „Septem artes liberales v olomoucké knize emblémů“
podrobně seznamuje s tímto dílkem bratrů Coricyniů, považovaném některými
jen za „soubor básnických hříček bez věcného a biografického významu“.
J. Olšovský podrobně popisuje jednotlivě všech sedm emblémů, zobrazujících
sedm svobodných umění, které dle jeho názoru vybočují z běžného rámce „emblematické“
produkce. Zveřejněné přílohy to potvrzují. Josef Černý z Gymnázia K. Polesného
ve Znojmě se v další stati věnuje krakovským kalendářům, vydávaným na Moravě
v 16.–18. století. Jde o kalendáře polských astronomů, které se tiskly
nejprve v Olomouci v polovině 16. století, později v Brně a ve Znojmě.
Ukázky v deseti přílohách dokládají, že grafická výzdoba starých moravských
kalendářů sice nebyla příliš bohatá, ale byly vybaveny množstvím cenných
astronomických, astrologických a zdravotních údajů. „Miscelanea biskupské
knihovny v Litoměřicích“ autorky Lady Hlaváčkové jsou pestrým výčtem starých
a vzácných tisků, které nasbíral nejvýznamnější litoměřický biskup Emanuel
Arnošt Valdštejn v 18. století. Mají značnou historickou hodnotu. V druhé
části recenzovaného čísla najde čtenář jako obvykle různé zprávy a recenze.
Sešlo se jich tentokrát více než patnáct. Na jejich zpracování se podílely
A. Baďurová, M. Bohatcová, H. Beránková, L. Blažková a L. Prudková.
Knihovna má novou Vědeckou radu
Dne 7. dubna 1999 se konaly volby nové Vědecké rady KNAV. Kandidáty i „volebními vítězi“ se stali:
Interní členové:
Fondy Knihovny AV ČR budou obohaceny novými přírůstky francouzské vědecké literatury. Jedná se o velkorysý dar Velvyslanectví Francouzské republiky určený českým badatelům. Darované knihy z nejrůznějších vědních oborů byly v Praze vystaveny ve francouzské expozici na mezinárodním knižním veletrhu Svět knihy ’98. Největší přírůstky z celkového počtu více než pěti set svazků zaznamenají filozofie, sociologie a právo.
Český překlad by mohl znít „multimediální“knihovna anebo také „mediální kompetence knihoven“. Oba překlady nejsou zcela přesné, a tak jsme raději ponechali v titulku naší zprávy název v originálu. Ten byl ovšem delší a dokonce dvojjazyčný: Die medienkompetente Bibliothek in der Informationsgesellschaft – The information literate library in the information society.
Je to název mezinárodní konference (a také sborníku z konference), která se konala ve dnech 6.–10. prosince 1998 v Berlíně. Pořadateli byly Deutsches Bibliotheksinstitut (DBI) – die Bibliothekarische Auslandsstelle a Zentral- und Landesbibliothek Berlin. Z konference vznikl sborník, na jeho redakci se podíleli vedle dr. Michaely Mautrich a Elisabeth Simon také Ivana Kadlecová, Antonín Vítek a David Jůna. Publikaci vydala spolu s DBI v květnu 1999 Knihovna AV ČR.
Sborník má 180 stran a je dvojjazyčný, tedy německo-anglický. Obsahuje celkem 14 referátů, které byly předneseny na konferenci. Přednášejícími byli nejen představitelé západních zemí (Velká Británie, Německo), ale také východních (Rusko, Estonsko).
Konference se zúčastnilo 100 účastníků ze 17 zemí. Jak vyplývá z názvu, byla hlavním tématem jednání o mediálních kompetencích knihoven v informační společnosti. Široké téma o transformaci klasické knihovny v multimediální instituci s novými službami, všestranně využívající moderní informační technologie, bylo projednáváno nejen v diskusích k jednotlivým referátům, ale také na dvou „kulatých stolech“ a jedné videokonferenci. Té se zúčastnili také partneři v Praze a v Tallinnu.
Těm, kteří se berlínské konference nezúčastnili, může její obsah dobře přiblížit nedávno vydaný sborník.
Letošní 45. národní kongres Spolku francouzských knihovníků – Association des bibliothécaires français (ABF) se konal ve dnech 29.–31. května 1999 v La Rochelle (département Poitou – Charentes). Kongres měl – jako vždy – hlavní aktuální téma, motto. To tentokrát znělo: Knihovna a ekonomie: politika „veřejné služby“ a tržní hospodářství. Již tento název naznačoval, jaké jsou hlavní problémy francouzských, v tomto případě zejména veřejných knihoven.
Kongresu, který tentokrát hostilo historické město La Rochelle na břehu Atlantického oceánu, předcházely – jak to bývá zvykem – v pátek 28. května dva semináře. Jeden se konal v Mediatéce v Poitiers na téma „Výdaje na ochranu a valorizaci kulturního dědictví“, druhý k tematice hledání finančních zdrojů na rozvoj veřejných knihovnických a informačních služeb proběhl v nové Mediatéce v Limoges. V obou městech jsou navíc nové budovy mediaték, které stojí za shlédnutí.
Je nutno přiznat, že se problematice kulturního dědictví se věnuje ve Francii daleko větší pozornost nežli u nás. Stát i teritoriální orgány subvencují nejen ochranu starých a vzácných tisků, novin atd. (mikrofilmování, pořizování diapozitivů), ale i restaurování, ochranu před krádežemi a zpřístupňování fondů veřejnosti s pomocí výpočetní techniky a digitalizace. Velmi zajímavé bylo vystoupení ředitele Městské knihovny v Lyonu pana Bazina na tomto semináři. Referoval o nedávném převzetí jezuitské knihovny z Chantilly, která představuje sbírku půl milionu svazků encyklopedického charakteru vysoké vědecké kvality a mezinárodního významu.
Vlastní kongres ABF zahájila předsedkyně asociace paní Claudine Belayche v sobotu 29. května 1999 dopoledne v centru La Rochelle ve výstavních prostorách „Encan“, přiléhajících k přístavu jachet. Dle údajů z regionálního tisku se kongresu zúčastnilo na 450 knihovníků, z toho však jen cca deset ze zahraničí. Do zahajovacího „ceremonielu“ přispěli zástupce starosty města La Rochelle, přestavitelé regionu, tzv. Nové univerzity a ředitel mediatéky v La Rochelle.
K hlavnímu tématu kongresu odezněly dva zásadní referáty: mladého docenta z Univerzity v Angers, nazvaného „Ekonomické přístupy ke kultuře: vpád informační společnosti“, a ředitele Výzkumného centra pro kulturní politiku v Grenoblu s názvem „Veřejné kulturní teritoriální instituce dnes: v područí a pod tlakem finanční politiky, jaké úkoly a jaké prostředky“.
Odpolední jednání na ně navázalo dalšími vystoupeními, zaměřenými na dvě témata – 1) Šíření informací jako demokratizace nebo jako prostředek ekonomické kontroly? a 2) Cena informací v knihovnách: mezi privatizací a zpřístupňováním informací. Ke kontroverzním tématům formulovaným organizátory vystupovali v řadě případů i kontroverzní lektoři. Tím byl např. mladý profesor z pařížské Sorbonny, který vystoupil na téma „Liberální koncepce svobodného přístupu k informacím“. Provokativně sdělil auditoriu, že knihovny nepotřebuje, nemá na to čas, má jiná řešení přístupu k informacím, má Internet. Knihy, o něž má zájem, si koupí, nemá finanční problémy. Řev a pískot sklidil v okamžiku, kdy účelově vybíral z ministerské statistiky o výsledcích činnosti veřejných knihoven určité údaje, na nichž chtěl dokázat, že celý systém je neefektivní a drahý.
Neděle 30. května byla věnována spolkovým zasedáním, dopoledne to byla jednání obou velkých odborných sekcí: veřejných knihoven a sekce „Étude et recherche“ neboli knihoven vědeckých, po obědě pak proběhla valná hromada členů ABF. Asociaci se nepodařilo prosadit přijetí zákona o knihovnách. Nyní je soustředěna pozornost na to, jak bude vyřešeno „výpůjční právo“, resp. kdo a jakou formou bude autorům platit za půjčování jejich děl v knihovnách. Průběžně se sledují všechny otázky, týkající se copyrightu a autorských práv na pořadu dne je otázka placených služeb knihoven. Diskutovala se i situace v Národní knihovně Francie (BNF), která je široce (dle názoru ABF zbytečně) „medializována“.
Závěrečné kongresové pondělní dopoledne (31. 5.) se nejprve krátce věnovalo problémům univerzitních a vědeckých knihoven, které poskytují služby také soukromým institucím v oblasti medicíny, farmacie a práva. V druhé části dopoledne se uskutečnil „kulatý stůl k placeným službám knihoven“. Zúčastnili se jej představitelé obou ministerstev, v jejichž kompetenci jsou knihovny (je to obdoba našich MK ČR a MŠMT ČR), dále Generální inspekce knihoven a Ústřední rady knihoven. Zatímco představitel oblasti vědeckých knihoven byl pro sice kategorizované, nicméně placené služby, představitelka Ředitelství knihy a četby plédovala za jejich bezplatnost. Výčet rozsáhlé činnosti Ústřední rady knihoven, která oslaví v říjnu 10 let své existence, podal její nový předseda Jean Claude-Grohens. Podpořil názor, že práce knihoven má být veřejnou službou.
Jednání kongresu doprovázela velká výstava více než 80 firem. Nechyběly ani společenské akce a organizované návštěvy Mediatéky a Univerzitní knihovny v La Rochelle, resp. knihoven v blízkosti města. Pro zájemce byl v úterý po skončení kongresu pořádán celodenní turistický výlet do historického města Saintes a jeho okolí.
V Paříži se konal ve dnech 8.–10. června 1999 veletrh IDT/NET jako „Salon de l’information électronique“ a „Salon de l’Internet et de l’Intranet“ neboli veletrh elektronických informací a veletrh Internetu a Intranetu. Oba veletrhy se konají společně již čtvrtý rok. Tak jako v dřívějších letech jsou jejich pořadateli vedle ADBS (l’Association des professionels de l’information et de la documentation) ANRT – Association Nationale de la Recherche Technique a GFII – Groupement Français de l’Industrie de l’Information ve spolupráci s SCIP France, Association pour la Promotion de l’Intelligence Economique et Concurrentielle za podpory francouzského Ministerstva výchovy, výzkumu a technologie.
Těžištěm této prestižní mezinárodní akce, která byla dříve nazývána kongresem, je reprezentativní veletrh, na němž jsou zastoupeny všechny francouzské renomované firmy z oblasti informačního, komunikačního a elektronického průmyslu a velká řada firem zahraničních a světových. Veletrh zabírá rozsáhlé prostory celého patra pařížského Kongresového paláce. Prohlídka jednotlivých stánků (vystavovalo zde přes 130 firem) byla doplněna jako každoročně řadou firemních prezentací.
Den před zahájením veletrhu se konalo několik satelitních seminářů, mezi jiným také k problematice evropské směrnice o harmonizaci autorských práv. Vlastního zahájení se zúčastnili předsedové všech pořádajících organizací a také prezident Regionální rady oblasti střední Francie (Ile de France). První den probíhal paralelně celodenní seminář k problematice „ekonomické inteligence“, dílna k otázkám informací o získávání zaměstnání a Forum Internetu. Druhý konferenční den měl na pořadu problematiku přeměny procesu řízení znalostí („knowledge management“) na řízení „kompetencí“, úlohy profesionálů v nitru sítí a právní aktuality. Na večerním programu „Soirée IDT/NET“ byly vyhlášeny ceny za nejlepší informační softwarový program, webovskou stránku a „spuštění informačního systému“ (info-startup). Cenou SCIP/IDT 99 byl poctěn nejvýznamnější počin v oblasti „ekonomické inteligence“. Poslední den byl z poloviny věnován Internetu a Intranetu a informacím na nich dostupných, z druhé poloviny pak otázkám „Records management“ v nejširším, spíše neknihovnickém slova smyslu. Odpolední konference měla na programu jednání o „nástrojích“ při využívání Internetu pro výzkum a také téma o přístupu k veřejným informacím. Stejně tak jako první den i po další dva dny souběžně probíhaly různé „dílny“ a Forum Internet. Satelitní akcí po veletrhu byl seminář amerického Ústavu pro vědecké informace (Institute for Scientific Information).
V průběhu veletrhu se konala také valná hromada Spolku informačních pracovníků (ADBS) obdobně jako tomu bylo v případě kongresu ABF v La Rochelle. O rozsáhlé činnosti ADBS vypovídaly projednávané zprávy o činnosti: celková zpráva, přednesená předsedkyní ADBS paní Florence Wilhelm, a zpráva o aktivitách regionů, sektorů a komisí.
Čím delší je tradice profesního spolku a čím vyšší je počet jeho členů, tím větší vliv má asociace či spolek na rozvoj oboru v zemi. Francie je toho nejlepším příkladem. Co do problematiky, řeší ABF i ADBS v současné době (a zrcadlí tak situaci ve francouzských knihovnických a informačních službách) obdobné problémy, jaké jsou před námi v České republice, snad jen s větším „zápalem“ a „o chvilku“ dříve. Proto jsou pro nás francouzské zkušenosti užitečné, hodné sledování a inspirativní.
Medvědí službu našim představám o dobré češtině prokazují školní diktáty, které obsahují věty typu Kočky vyhnali psi na strom nebo Zástupy žen a jeden malý chlapeček se valili po ulicích. Zvláště první z těchto vět je hodně záludná, protože když dítě nepochopí, jak to paní učitelka nebo potměšilí autoři podobných cvičení mysleli (tj. že věta má začínat akuzativem), dopustí se hned dvou chyb najednou – informace, že kočky vyhnaly psy ... (i když asi ne na strom) je snad nakonec také možná a nadto její slovosled vyznívá daleko přirozeněji. Potíže s výukou češtiny tak vznikají proto, že jsme se mnohdy nenaučili dobře mluvit nebo psát, ale že v nás škola vypěstovala strach z nejrůznějších nebezpečí, které v složitostech mluvnice a pravopisu číhají.
I když oba úvodní příklady jsou hodně umělé, přesto mohou inspirovat alespoň k stručnému výkladu o pravopisném vyjádření mluvnické shody. Začneme větami, jejichž podmět tvoří několik souřadně spojených jmen různého rodu a čísla nebo životnosti. Nejméně sporné bývá spojení podstatného jména mužského rodu životného s jakýmikoli jmény dalšími, např. Režisér filmu a jeho protagonistka byli odměněni ..., Ředitel ústavu a vědecká rada rozhodli ... Jakmile mužské životné podstatné jméno ve spojení chybí, píšeme ve shodě ypsilon – Vedení ústavu a shromáždění vědeckých pracovníků dospěly k závěru ... Po skončení výstavy se vitríny, stoly a židle odvezly.
Další pravidlo vyplývá ze skutečnosti, že proces psaní je lineární. Předchází-li tedy slovesný přísudek před podmětem, je možná shoda dvojí, obvyklejší však bývá shoda s prvním jménem několikanásobného podmětu – Na večeru vystoupily pěvecké sbory i přední sólisté (možné však je také ... vystoupili sbory i sólisté).
Někdy v nás však mohou vyvolat rozpaky i některé zvláštní podoby množného čísla podstatných jmen. Tvary rodiče, koně, lidičky mají sice koncovky jako jména neživotná, ve shodě však vždycky píšeme -i (koně běželi, rodiče byli zklamaní). Podstatné jméno den má v množném čísle dni i dny, shoda je však vždy neživotná (dni/dny se vlekly, ale pozor! – dnové nadešli). Dvojice dni/dny tak tvoří výjimku, protože v ostatních případech koncovka rozhoduje – činitele se nebraly v úvahu – činitelé se nebrali v úvahu, hroby se otevřely – hrobové se otevřeli, slanečky se prodaly – slanečci se prodali, sněhuláky roztály – sněhuláci roztáli. A na závěr výkladu snad není třeba připomínat, že podstatné jméno středního rodu dítě má v množném čísle tvar rodu ženského (děti se s tím spokojily).
Z podnětu Ústřední knihovnické rady vypracovala pracovní skupina pod vedením PhDr. Anny Patočkové program nazvaný Optimalizace dostupnosti ze světových periodických informačních zdrojů v českých knihovnách. Ten by měl – za předpokladu získání potřebných finančních prostředků – výrazně zlepšit dostupnost aktuálních informací pro vědu a výzkum.
Příprava programu probíhala ve čtyřech pracovních skupinách, které se zabývaly především vytipováváním informačních zdrojů a přípravou systému oborového pokrývání uživatelských potřeb. Skupinu pro přírodní vědy svolala a vedla PhDr. Ivana Kadlecová, ředitelka KNAV, pro společenské vědy PhDr. Hana Nová, vedoucí oddělení periodik NK ČR, pro lékařství PhDr. Helena Bouzková, ředitelka Národní lékařské knihovny. Činnost skupiny pro techniku a aplikované vědy garantoval Ing. Martin Svoboda, ředitel Státní technické knihovny v Praze. Financování tohoto meziresortního programu je možné trojím způsobem:
Na zmíněné schůzce (dle dostupných informací) byly dohodnuty nové, závazné Závěry:
Citujeme:
Pokud nebude možno vytvořit státní fond, lze předpokládat, že program bude možno financovat stejným způsobem jako RISK s tím, že každý rok bude nutno provádět výběr.
Počátkem června se v šumavském Zadově konal 6. mezinárodní seminář CASLIN 99, jehož ústředním tématem byla problematika budování a využívání souborných katalogů. Jako již v předchozích letech se zde setkali přední odborníci z oblasti informatiky a knihovnictví a představitelé top managementu nejvýznamnějších českých a slovenských knihoven a informačních institucí s pozvanými zahraničními lektory.
S praktickými zkušenostmi z organizování souborného katalogu seznámila účastníky semináře Sarah Thomas z Cornell Univerzity v USA, která dříve působila jako vedoucí katalogizace v Library of Congress. Slyšet, že s velmi podobnými problémy, jaké řešíme my nyní, se při tvorbě souborného (souborných) katalogu (-ů) ve Spojených státech setkávali před dvaceti lety, rozhodně není na první pohled příliš povzbudivé. Na druhou stranu můžeme mnohem rychleji projít obdobím jejich budování. V současné době se natolik změnily podmínky týkající se především technického řešení věci, ale také možnost poučit se ze zkušeností jiných, že se dá říci, že doháníme vyspělý svět mílovými kroky. Vzpomeňme si na situaci v České republice před šesti až osmi lety, kdy byla výpočetní technika, nemluvě o automatizovaném systému, v knihovnách poměrně vzácným jevem. Srovnáme – li současný stav, kdy je k dispozici (byť zatím značně nekompletní) celonárodní katalog a kdy většina velkých knihoven nabízí své katalogy prostřednictvím Internetu, je vidět skok hned o několik pater nahoru. Pravdou je, že katalogy většinou ještě nesplňují všechny předpoklady, které by měly a stále se musí vyvíjet. Dobré by bylo například využívat možnosti sdílené katalogizace a aktualizovat dynamicky on-line data pro OPAC. Jako jeden z největších nedostatků vidím malý poměr záznamů v databázi v poměru k velikosti fondů. Možnost sdílení záznamů ze souborného katalogu je jednou z cest, která může rychlosti zpracování významně pomoci.
Ole Husby z Norska hovořil o rozdílech mezi reálnými a virtuálními soubornými katalogy a později také o použití protokolu Z39.50 (který umožňuje vyhledávání mezi různými systémy) v souborných katalozích. Hlavní přednášku obstaral Clifford Lynch z USA, který má „na svědomí“ vznik a vývoj Z39.50. Téma – „Souborné katalogy: strategické úvahy“ pojal velmi vizionářsky a nastínil několik směrů možného vývoje.
Na semináři byly prezentovány české a slovenské souborné katalogy, mezi nimi i akademický souborný katalog LINCA. Zajímavý a poučný byl manažerský kurs „Přebudování pracovního postupu“ (Work Flow Redesign) pod vedením Susan Perry.
Jednou z nejlepších částí programu byl „Kulatý stůl“ – jednání zástupců souborných katalogů za přítomnosti účastníků semináře, které moderoval Andrew Lass. Téměř čtyřhodinová velice dobře vedená diskuse ukázala, že zástupci souborných katalogů mají zájem spolu komunikovat a ve většině případů docházet ke shodě. Vyzněl jasný zájem o budování společného Českého souborného katalogu CASLIN. Řešily se především otázky jakým způsobem souborné katalogy vytvářet, aby přinášely co nejvíce užitku jak knihovníkům, tak i uživatelům.
Knihovna AV ČR již záznamy v souborném katalogu CASLIN má. Nejsou však pravidelně aktualizovány a tento stav chceme napravit. V souborném katalogu AV ČR LINCA je cca 100.000 záznamů, které by byly významným příspěvkem do CASLINu, ve kterém bylo na konci roku 1998 přes 300.000 záznamů. Budeme muset ovšem vyřešit problém exportu dat z našich systémů do formátu pro CASLIN. Významným usnadněním je přechod do systému BIBIS, díky kterému bude možné vytvářet datový soubor pro CASLIN jednotným způsobem a to dokonce centralizovaně z jednoho místa. Práce s aktualizací tím knihovníkům na jednotlivých ústavech odpadne.
Seminář CASLIN 99 organizačně zajistila Státní technická knihovna, Národní knihovna České republiky a Masarykova univerzita Brno za značné podpory profesora Andrew Lasse z Mellonovy nadace. Nutno říci, že se jednalo o perfektně připravenou akci na mezinárodní úrovni. Přejme si ať tato vysoká laťka vydrží i do budoucna k prospěchu české i slovenské knihovnické a informační veřejnosti a v konečném důsledku především k prospěchu uživatelů.
V prvních měsících každého roku by se měly na našich stolech hromadit výroční zprávy. Je to alespoň běžné ve vyspělých státech. Tam je to dokonce nutností či povinností. „Veřejně-právní“ instituce v širokém smyslu toho slova, k nimž knihovny všech typů bezesporu patří, v nich prezentují a analyzují výsledky své činnosti. Vždyť jsou z valné části financovány z „veřejných“ prostředků, a proto tím vlastně podávají veřejnosti informace, jak s těmito prostředky naložily. Mnohé (i velké) české knihovny žel zatím takto neuvažují.
Protože však u nás není zatím zvykem zasílat výroční zprávy mimo vlastní resort a okruh knihoven téže kategorie, nejsme si jisti, zda známe výroční zprávy našich knihoven, a proto v tomto směru nemůžeme vznášet generalizující závěry. Nicméně lze tvrdit, že už fakt vypracování a vydání výroční zprávy svědčí o tom, že vedení dané knihovny přikládá celoroční analýze výsledků činnosti velký význam. Je jisté, že hodnocení předkládané veřejnosti slouží také k dalšímu zkvalitňování činnosti, zejména služeb čtenářům a uživatelům.
Za vzor by mohla sloužit Národní knihovna ČR (NK) v Praze, která každoročně představuje svou činnost v pěkné publikaci. Ta je od roku 1993 redigovaná PhDr. Michalem Horou, dnešním náměstkem ředitele NK, je po formální stránce stejně upravená (ve formátu A4) a může se vykázat stále se zvyšující kvalitou. Ve „Výroční zprávě za rok 1998“, která je oproti předchozí co do rozsahu ještě rozsáhlejší a co do výpravnosti ještě atraktivnější, se čtenář dozví v řadě podrobností mnoho zajímavého o jednotlivých odborných činnostech od zpřístupnění fondů až po mezinárodní spolupráci. Důležitou součástí publikace je část věnovaná Národní knihovně ve statistice a grafech. Ilustrační úkol plní bohatě zastoupené, barvou papíru odlišené, přílohy: Projekty a granty, Soupis vydaných publikací, Významné události, Dary, Rada Národní knihovny ČR. Součástí publikace je i zcela praktická, informační příloha, obsahující vedle organizační struktury také přehled útvarů NK s jejich vedoucími a soupis zaměstnanců.
Obdobně pečlivě se každým rokem prezentuje v samostatné publikaci Státní vědecká knihovna v Olomouci. Vlastní zprávě za rok 1998 předchází tentokrát stať ředitelky knihovny dr. Marie Nádvorníkové, věnovaná „naplňování koncepce regionální bibliografie v SVKOL“. Představuje vlastně bilanci sedmiletého vývoje olomoucké bibliografie podle koncepce z roku 1991. Výroční zpráva s mnoha faktografickými a statistickými údaji je doplněna rozsáhlou bibliografií, která zachycuje publikace knihovny vydané v roce 1997 (včetně recenzí k nim), dále recenze publikací, vydaných před rokem 1998 a další knihovnické publikace a články pracovníků SVKOL.
Velkou pozornost věnuje zpracování a vydávání výročních zpráv od počátku své existence rovněž Centrum informačních a knihovnických služeb (CIKS) Vysoké školy ekonomické (VŠE). Rok 1998 byl čtvrtým rokem existence Centra a byl zasvěcen dle výroční zprávy především stabilizaci činnosti CIKS a rozvoji všech hlavních aktivit v „relativně definitivních“ prostorech na VŠE. Zpráva se nejprve zabývá tematicky hlavními okruhy činnosti – automatizací knihovnických agend, budováním a správou knihovních fondů, zpracováním knihovních fondů, agendou časopisů atd. Následují zprávy o činnosti jednotlivých složek knihovní sítě CIKS-VŠE, kterou tvoří vedle ústřední knihovny osm dalších útvarů či sbírek. V kapitole nazvané Informační servis lze najít podrobné informace o počtu a tématech zpracovaných rešerší a poskytnutých bibliografických a referenčních informacích, dále o elektronických informačních služeb, o tvorbě a správě webovských stránek CIKS VŠE. Nechybí ani část, zabývající se informační podporou výuky a podílem Centra na programu vzdělávání pracovníků VŠE. Barevná přílohová část zprávy je co do rozsahu stejně rozsáhlá jako část textová a obsahuje zejména statistické údaje o činnosti CIKS včetně mnoha grafických vyobrazení. Obdobně jako je tomu u výroční zprávy Národní knihovny i tato obsahuje seznam pracovníků členěný podle organizační struktury CIKS.
Letos překvapilo svou výroční zprávou o činnosti knihoven za rok 1998 České vysoké učení technické v Praze. Publikace z dubna 1999 hodnotí činnost celého systému knihoven ČVUT, tj. ústředních knihoven pěti fakult ČVUT, knihovny Kloknerova ústavu, knihovny Masarykova ústavu vyšších studií a knihovny Výpočetního centra ČVUT. Je přehledná a bohatá nejen na faktografické údaje v textu, ale i na množství tabulek, statistik a obrazové dokumentace. Výroční zprávu zpracovala na základě podkladů z fakultních knihoven PhDr. Barbora Ramajzlová.
Někdy se zdá, že práce vynakládaná na zpracování výroční zprávy se nerovná dosaženému výsledku. Je to omyl. Knihovny a instituce, které ji nelitují a výroční zprávy vydávají, patří ve valné většině k těm nejlepším. Mají se totiž čím pochlubit. Doufám, že se vydávání výročních zpráv stane v budoucnu i u nás naprostou samozřejmostí.
LIBER Quarterly, ročník 6, 1999, č. 1 je monotematické číslo, celé zasvěcené novým budovám knihoven. Obsahuje referáty přednesené na konferenci, kterou v dubnu 1998 uspořádala LIBER – skupina pro architekturu. V čísle jsou publikovány příspěvky Kurta Nowaka o budově „Deutsche Bibliothek Frankfurt am Main“, Sira Colina St. John Wilsona o „British Library St. Pancras“, Margarety Törngren o Královské knihovně ve Stockholmu, Williama A. Cowena o multifukčním výukovém středisku Sheffieldské Hallam univerzity, Eirin Anne Haugen o nové budově Univerzitní knihovny v Oslo. V druhé části čísle najdeme články a studie architektů, zaměřené na aplikace a implementace nových informačních a komunikačních prostředků a technologií, které je třeba vzít v úvahu při výstavbě „multifunkční“ knihovny. Zásluhou množství fotografií a nákresů může toto číslo posloužit jako praktická pomůcka pro každého, kdo v budoucnu hodlá stavět, rekonstruovat či dobudovávat akademickou knihovnu.
LIBER Quarterly, ročník 6, 1999, č. 2 je věnováno výsledkům činnosti další z odborných skupin LIBER, k nimž patří skupina „kartografů“. Tato skupina zorganizovala odbornou konferenci v září 1998 v Krakově. Číslo obsahuje patnáct příspěvků ze zmíněné konference a v úvodu zveřejňuje obsáhlou souhrnnou zprávu Christophera Fleeta o výsledcích této, již 11. konference kartografické skupiny LIBER. Také v této jakoby vzdálené oblasti odborného knihovnictví se řeší otázky automatizace, digitalizace, ochrany sbírek, povinných výtisků, multimediálních prostředků. Všechny zájemce o kartografické sbírky, jejich získávání, zpracovávání a využívání na toto číslo časopisu „LIBER Quarterly“ upozorňujeme. Je dostupný v Knihovně AV ČR (signatura PE 6389) a ve studovně knihovnické literatury odboru knihovnictví Národní knihovny ČR v Praze.
Vzácná návštěva v Praze
Ve dnech 6. až 10. května 1999 pobýval na soukromé navštěvě Prahy dr. Herman Liebaers. Dr. Liebaers patří k významným světovým představitelům starší knihovnické generace a k dlouholetým funkcionářům Mezinárodní federace knihovnických spolků – IFLA. V letech 1969 až 1974 byl prezidentem IFLA, nyní je jejím čestným předsedou. Zasloužil se o rozkvět Královské knihovny v Bruselu, jíž byl od roku 1956 až do roku 1973 ředitelem. V letech 1974 až 1981 zastával vysokou funkci u belgického dvora za vlády krále Baudouina. Své životní zkušenosti zpracoval ve dvou knihách, třetí připravuje. Vloni měl na výroční konferenci IFLA v Amsterdamu samostatnou přednášku, v níž připomněl srpnové dny roku 1968 a invazi vojsk do Československa. Text byl následně publikován v časopise «IFLA Journal» (1998, 5/6, 320–323).
Vláda projednala materiál o „státní informační politice“
Vláda na svém zasedání dne 31. května 1999 projednala návrh státní informační politiky a přijala k němu závažné usnesení (č. 525/99). Mimo jiné v něm uložila předsedovi Rady vlády pro státní informační politiku zpracovat a předložit vládě do 30. září 1999 koncepci budování informačních systémů veřejné správy a vypracovat do téhož data Akční plán a ministru školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci kultury předložit vládě do 31. března 2 000 státní informační politiku v oblasti vzdělávání. Zavázala členy vlády, vedoucí ústředních orgánů státní správy a přednosty okresních úřadů postupovat v rozsahu své působnosti v souladu s přijatou státní informační politikou.
Text návrhu státní informační politiky naleznete na:
http://www.vlada.cz/rady/sip/dokumenty/sipcesta/priloha2.win.htm
Harmonogram realizace státní informační politiky je na:
http://www.vlada.cz/rady/sip/dokumenty/sipcesta/priloha3.win.htm
Státní technická knihovna (STK) v Praze patří dlouhodobě k těm centrálním institucím, které soustavně zavádějí moderní informační technologie a nová informační média do svých služeb. V letošním roce vydala STK již podruhé CD-ROM, který obsahuje hypertextovou verzi katalogu knih (přes 135 tisíc záznamů, autorský, názvový a předmětový rejstřík) a katalogu časopisů odebíraných od r. 1994 (s více než třemi tisíci záznamů, názvový a předmětový rejstřík). Záznamy (v PDF formátu) jsou provázané hypertextovými odkazy. Oba katalogy obsahují fulltextový index, takže lze vyhledávat v katalogizačních záznamech až na úrovni jednotlivých slov. Každý katalogizační záznam obsahuje odkaz na webovou stránku s přehledem signatur jednotlivých exemplářů, na které si může registrovaný čtenář STK zadat on-line objednávku výpůjčky.
CD-ROM STK obsahuje kromě katalogů rovněž seznam všech ISSN dosud přidělených Českým národním střediskem ISSN a také aktuální verze webových stránek Integrované Virtuální Knihovny STK. CD-ROM lze objednat klasickým způsobem na adrese STK anebo virtuálně prostřednictvím formuláře na webovské stránce knihovny http://www.stk.cz.
Tradiční konference o profesionálních informačních zdrojích dříve zvaná INFOMEDIA – nyní INFORUM – proběhla ve dnech 18.–20. května 1999 v Praze za velkého zájmu knihovnických a informačních pracovníků (přes 350 účastníků). Tak jako v dřívějších letech i letos se datum konání shodovalo s mezinárodním knižním veletrhem „Svět knihy“, který otevřel své brány dne 20. května na pražském Výstavišti.
Konference se však letos poprvé nekonala v Planetáriu, ale v nových, moderních, technickými prostředky dobře vybavených prostorách Nové auly Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE). Pro průběh konference to mělo značné výhody, vzdálenost od centra vedla totiž k větší soustředěnosti a klidu posluchačů. Pro ty posluchače, kteří byli z dřívějších let zvyklí zaběhnout si přes oběd nebo ve volné chvilce na knižní veletrh, mělo ovšem umístění na okraji Žižkova i své zápory.
Program, v němž odeznělo 42 přednášek, byl dle tradice uspořádán tak, že první den bylo jednání v plénu, zatímco další dva dny měli účastníci možnost vybrat si program podle svých představ či potřeb vždy ve dvou paralelně se konajících sekcích. Na závěr společného zasedání prvního dne bylo letos poprvé zařazeno diskusní fórum. I když jeho obsah a průběh nepřinesl nic převratného, jistě tento pokus slyšet názory představitelů vybraných skupin uživatelů informací znamenal posun kupředu. Diskusní forum by se mělo konat i v příštím roce opět v jiné podobě.
Konference měla i své vlastní doprovodné akce. Byly jimi „minivýstava“ zhruba dvaceti firem dodávajících či prostředkujících informační zdroje, dále organizované prohlídky Knihovny VŠE, která nesporně patří mezi nejprogresivnější vysokoškolské knihovny u nás, a konečně „CECUP workshop“ neboli seminář k problematice autorského práva ve vztahu ke knihovnám. Ten se konal v pátek 21. května 1999 a bezprostředně tak navázal na konferenci.
Nechyběla ani tisková konference před zahájením jednání, ani slavnostní večer, na němž byly vyhlášeny výsledky ankety o Ceny INFORUM v kategoriích INFO-PRODUKT a INFO-POČIN. Vítězem se stala v první kategorii Státní technická knihovna v Praze za zavedení nových služeb (zejména elektronické dodávání dokumentů) v rámci projektu INVIK (Integrovaná virtuální knihovna). V druhé kategorii získala nejvíce hlasů Městská knihovna v Praze za otevření rekonstruované Ústřední knihovny a zpřístupnění Internetu pro Pražany zdarma.
LIBER (Ligue des Bibliotheques Européens de Recherche) neboli Evropská liga vědeckých knihoven je relativně mladou mezinárodní knihovnickou organizací, vznikla v roce 1971. Jejím cílem je pomáhat a zlepšovat možnosti, formy a činnosti v rámci působnosti tohoto typu evropských knihoven např. v oblastech automatizace knihoven, informačních technologií a jejich využití, managementu knihoven, akviziční politiky, digitalizace dokumentů, knihovnické legislativy aj. Řádným členem LIBER je vedle Národní knihovny ČR také Knihovna Akademie věd ČR.
LIBER vydává (4× ročně) prestižní časopis „Liber Quarterly“ – The Journal of European Research Libraries, v letošním roce jde již o devátý ročník. Stálí čtenáři „INFORMACÍ“ vědí, že v rubrice „Přečetli jsme za Vás“ pravidelně informujeme o jeho obsahu.
LIBER jakožto sdružení či spolek pořádá každoročně výroční konferenci, na níž se hodnotí činnost v jednotlivých sekcích za poslední rok, volí se případné nové složení orgánů LIBER a přijímají se zásadní rozhodnutí pro další období.
Letošní výroční konference LIBER se konala v Praze. Hostitelem byla Národní knihovna ČR (NK ČR), která pro týden od 5. do 9. července uzavřela své brány pro čtenářskou veřejnost a umožnila konání konference v prostorách Klementina. Součástí konference byla také výstava světových firem, které jsou dodavateli informačních produktů i dokumentů do knihoven.
Hlavním tématem letošního programu byla problematika měnících se úkolů, které si vyžadují i měnit pracovní postupy a nástroje. Snad tak by se dalo přeložit tematické zarámování konference, které znělo: Changing Missions, Changing Skills.
V třídenním programu konference měly svá zasedání jednotlivé stálé sekce, jako např. akviziční politiky, řízení knihoven, ochrana fondů. Třetí den byl věnován vystoupením hostitelské země a instituce (dr. Balík, dr. Stoklasová, mgr. Knoll) a návštěvám velkých pražských knihoven.
Na závěr konference byla jejím účastníkům umožněna exkurze mimo Prahu – do Nelahozevse a Veltrus.
Samozřejmě, že konference měla i svou společenskou část, do níž se organizátorům z NK ČR podařilo zapojit takové osobnosti, jakými jsou prof. Andrew Lass, předsedkyně Senátu PhDr. Libuše Benešová, primátor Prahy Jan Kasl. Konference, které se zásluhou finanční podpory Open Society Institute zúčastnil i velký počet představitelů vědeckých knihoven ze střední a východní Evropy (celkově na 200 účastníků) byla ze strany NK ČR perfektně zoganizována, což také účastníci na závěrečné společné slavnostní večeři v Obecním domě hl. m. Prahy náležitě ocenili.
se bude konat letos ve dnech 7. a 8. září 1999 výjimečně ve Velké aule Filozofické fakulty UK v budově na Palachově náměstí. Dvoudenní jednání spolu s prezentacemi automatizovaných knihovnických systémů bude probíhat vždy od 9 do 16 hodin.
Pořadatelem je již tradičně Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR (komise pro automatizaci) ve spolupráci s Ústavem informačních studií a knihovnictví UK v Praze.
Podle předběžného programu na semináři zazní tato vystoupení:
se bude konat letos opět v Seči u Chrudimi ve dnech 14.–16. září 1999. Jako obvykle ji společně pořádají Ministerstvo kultury ČR, Sdružení knihoven ČR, Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR a Ústřední knihovnická rada. Hlavním tématem konference budou služby knihoven. První den odpoledne se očekávají vystoupení představitelů ministerstev a vybraných ústředních knihoven. Druhý den proběhnou jednání ve dvou sekcích (tematických blocích) – „Internet pomáhá knihovnám“ a „Vzdělávání knihovníků“. Na závěrečném dnu konference bude projednávána složitá problematika služeb knihoven za úplatu. Stejně jako v předchozích ročnících vydá Sdružení knihoven ČR k této konferenci sborník. Nebude chybět ani výstava firem, společenské večery a tentokrát ani autobusový výlet na hrad Žleby. Organizační zajištění má na starosti Státní vědecká knihovna v Hradci Králové.
K životnímu jubileu PhDr. Mirjam Bohatcové
Pohroužena do bádání nad tvorbou melantrišské a veleslavínské tiskárny oslavila dne 28. června v plném tvůrčím zaujetí své 80. narozeniny PhDr. Mirjam Bohatcová, CSc. Vlastně to byli především početní gratulanti, kdo dr. Bohatcové připomínal její vlastní životní jubileum. Knihovna Národního muzea ve spolupráci s Maticí českou (sekcí Společnosti Národního muzea) věnovala dr. Bohatcové cyklus knihovědných přednášek, zvolených z témat diplomových prací jejích žákyň. Po poslední, čtvrté přednášce dne 2. června následoval přátelský oslavný podvečer, v jehož úvodu svým osobitým podmanivým přednesem dr. Helga Turková, ředitelka Knihovny Národního muzea, přečetla „laudatio“ dr. Bohatcové.
Naše i zahraniční vědecká veřejnost ctí dr. Bohatcovou jako jednu z nejvýznamnějších českých osobností, zabývajících se výzkumem dějin knižní kultury. Badatelskou doménou dr. Bohatcové je předbělohorské období, na jehož poznání se podílí početnými a nezastarávajícími studiemi o českých a moravských tiskárnách, o provázanosti domácího knižního trhu se zahraničním, o úloze tištěné knihy v životě společnosti, o vydavatelském a literárním působení Jednoty bratrské. Její osobní bibliografie, poprvé publikovaná roku 1990 v ročence „Folia Historica Bohemica“ (roč. 13, s. 511–523), zahrnuje dnes na 200 položek (monografie, časopisecké a sborníkové studie), mezi nimiž je nutno vyzvednout zejména pravidelnou autorskou spolupráci s renomovanou ročenkou „Gutenberg-Jahrbuch“.
Zdánlivě přímočará profesní dráha dr. Bohatcové má však ve skutečnosti dlouhý oblouk v letech 1953–1976, kdy se dr. Bohatcová mohla věnovat knihovědnému bádání v podstatě jen ve volném čase, neboť její pracovní náplň tvořily různorodé úkoly – od literární dokumentace přes takřka administrativní organizátorskou práci k edicím rukopisů a korespondence J. A. Komenského až posléze k zaměstnání redaktorky cizojazyčného nakladatelství. Výchozím momentem tohoto životního úseku byl přestup z Knihovny Národního muzea, kde dr. Bohatcová pracovala od doby studií, do tehdy založené ČSAV. Tam si dr. Bohatcovou v roce 1952 vyžádal prof. B. Ryba jako svoji spolupracovnici do vznikajícího Kabinetu filologické dokumentace. Ačkoliv v ČSAV prošla dr. Bohatcová v důsledku několikerých reorganizací několika ústavy (existence Kabinetu filologické dokumentace byla záhy poznamenána zatčením prof. Ryby) a přesto, že v této době mnohé z toho, co v rámci svých pracovních povinností dokončila, jak ona sama říká, „spadlo pod stůl“, nejsou to v její personální bibliografii léta zcela prázdná. Přispěla k základnímu výzkumu zejména metodicky zaměřenými studiemi z dokumentační a ediční praxe a rovněž ke komeniologickému bádání spoluprací na soupisech rukopisů a korespondence J. A. Komenského. V letech 1972–1976 se jako programová redaktorka uměnovědné literatury v nakladatelství Artia zasloužila o vznik řady hodnotných publikací. Odchodem do penze v roce 1976 se dr. Bohatcová naplno vrátila ke knihovědné tematice, nevázána žádnými institucionálními úkoly státního plánu (po nějaký čas ještě vypomáhala nakladatelství Artia externí spoluprací).
Ve svých studiích dr. Bohatcová opakovaně zdůrazňuje, že konečným kolektivním cílem studia dějin knihy a knihtisku by měly být syntetické dějiny této tvorby. Bylo tudíž logické, že se stala nejen spoluautorkou, ale též vedoucí redaktorkou ojedinělého knihovědného díla v české odborné i populárněvědné literatuře: Česká kniha v proměnách staletí (spoluautoři prof. I. Hlaváček, dr. P. Kneidl, dr. J. Krása, doc. B. Nuska). Tento historický přehled (shrnující ve výkladu i v bibliografickém aparátu rovněž stav vědeckého zpracování naší knižní kultury od středověké rukopisné knihy po současnost), připravovaný v 2. polovině 80. let a vydaný nakladatelstvím Panorama v roce 1990, byl jakousi předzvěstí renesance české knihovědy i další důležité životní etapy dr. Bohatcové. Od roku 1991, kdy na Filozofické fakultě UK došlo k obnovení knihovědné výuky jako odborné specializace na Ústavu informačních studií a knihovnictví, pomáhá studentům nejen Česká kniha, ale i sama dr. Bohatcová. Pro školní rok 1998–1999 se sice již vzdala vedení knihovědného semináře, jehož se na žádost studentů v roce 1991 ujala, avšak stále vede některé diplomové práce.
Knihovna Akademie věd si velice váží toho, že právě v dr. Bohatcové
našla obětavou spolupracovnici. V roce 1967 se dr. Bohatcová stala členkou
komise pro Soupis cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501–1800, ustavené
v tehdejší Základní knihovně ČSAV. Dodnes pomáhá
svými zkušenostmi a znalostmi pracovníkům oddělení, které shromažďuje
údaje pro tento bibliografický úkol – tak rozsáhlý, jak obsáhlý je zkoumaný
materiál. Příznivkyní oddělení zůstala i poté, co donucena okolnostmi odešla
v roce 1972 z Československé akademie věd a v roce 1983 po zániku zmíněné
komise ztratila i toto oficiální pojítko s akademickým prostředím. V současnosti
je dr. Bohatcová externí lektorkou časopisu „Knihy a dějiny“, vydávaného
v Knihovně Akademie věd. Se zájmem sleduje také profesní růst tří absolventek
svého knihovědného semináře, které nástupem do Knihovny Akademie věd posílily
personální složení knihovědného oddělení.
Akademie věd ČR se připojila ke gratulantům dvěma „dárky“: Akademická rada se na svém 30. zasedání dne 13. dubna 1999 rozhodla udělit dr. Bohatcové medaili Josefa Dobrovského za zásluhy ve společenských vědách a v Knihovně Akademie věd je v tisku sborník prací, které dr. Bohatcové z úcty a z přátelství věnovali kolegyně a kolegové.
Zemřel ředitel Ústavu pro českou literaturu PhDr. Vladimír Macura, DrSc.
V sobotu dne 17. dubna 1999 zemřel po delší nemoci PhDr. Vladimír Macura, DrSc., člen Vědecké rady AV ČR a ředitel Ústavu pro českou literaturu. Tento literární vědec, historik, editor, překladatel a prozaik předčasně opustil svou práci ve věku 53 let. Přesto zanechal za sebou rozsáhlé dílo – kromě obrozenecké tetralogie, jejíž poslední pátý díl vyšel až po autorově smrti, a řady dalších autorských děl je to nepřeberné množství studí, publicistických článků, recenzí a textů v novinách a časopisech, které svědčí o jeho nezměrné pracovitosti a badatelské zaujatosti.
Vladimír Macura řídil odborné týmy realizující pracné encyklopedické projekty (v poslední době např. „Dějiny české literatury po roce 1945“) a zasloužil se o vydání dvoudílného „Slovníku světových literárních děl“ a „Průvodce po světové literární teorii“. Vynikl rovněž jako estonista. Za výsledky své práce v této oblasti (překlady estonské literatury, publikace, studie) byl 25. května 1999 in memoriam oceněn estonským státním vyznamenáním.
Uznání se mu dostalo v loňském roce také doma: dne 22. října 1998 mu byla v Míčovně Pražského hradu slavnostně udělena Státní cena za literaturu, jmenovitě za román Guvernantka a soubor literárněvědných esejů Český sen.
Zasvěcený nekrolog publikoval jeden z jeho nejbližších spolupracovníků v Ústavu pro českou literaturu Pavel Janáček v 8. čísle Akademického bulletinu. Přehled o publikačních aktivitách Vladimíra Macury lze získat nahlédnutím do webovských stránek Knihovny Akademie věd: www.lib.cas.cz/knav/cz/asep.htm
Balík, Vojtěch PhDr. (KŘ) Vojtech.Balik@nkp.cz
Bartl, Zdeněk PhDr. (OZF) Zdenek.Bartl@nkp.cz
Geltnerová, Ivana PhDr. (OC) Ivana.Geltnerova@nkp.cz
Hejnová, Miroslava PhDr. (ORST) Miroslava.Hejnova@nkp.cz
Hemola, Hanuš PhDr. (OS) Hanus.Hemola@nkp.cz
Holubová, Zdenka PhDr. (OK) Zdenka.Holubova@nkp.cz
Hora, Michal PhDr. (KŘ) Michal.Hora@nkp.cz
Houšková, Zlata Mgr. (OK) Zlata.Houskova@nkp.cz
Hůlek, Julius PhDr. (OH) Julius.Hulek@nkp.cz
Knoll, Adolf Mgr. (KŘ) Adolf.Knoll@nkp.cz
Krčmařová, Gabriela PhDr. (OSK) Gabriela.Krcmarova@nkp.cz
Kvasničková, Alena (OE) Alena.Kvasnickova@nkp.cz
Luxová, Jana PhDr. (OK) Jana.Luxova@nkp.cz
Machová, Anna PhDr. (OK) Anna.Machova@nkp.cz
Matušík, Zdeněk PhDr. (OS) Zdenek.Matusik@nkp.cz
Mirošovský, Ivo CD/OV Ivo.Mirosovsky@nkp.cz
Nová, Hana PhDr. (OP) Hana.Nova@nkp.cz
Novotná, Eva Mgr. (KŘ) Eva.Novotna@nkp.cz
Petrášková, Zuzana Mgr. (OH) Zuzana.Petraskova@nkp.cz
Piherová, Libuše PhDr. (KŘ) Libuse.Piherova@nkp.cz
Pilař, Jindřich Mgr. (OK) Jindrich.Pilar@nkp.cz
Polišenský, Jiří, PhDr. (CD/OSOF) Jiri.Polisensky@nkp.cz
Pospíšilová, Jindřiška Mgr. (OS) Jindriska.Pospisilova@nkp.cz
Příbramská, Iva PhDr. (OKS) Iva.Pribramska@nkp.cz
Rachůnková, Zdeňka PhDr. (SK) Zdenka.Rachunkova@nkp.cz
Ressler, Miroslav PhDr. (OK) Miroslav.Ressler@nkp.cz
Richter, Vít PhDr. (OK) Vit.Richter@nkp.cz
Stoklasová, Bohdana PhDr. (OZF) Bohdana.Stoklasova@nkp.cz
Suchánková, Alena Mgr. (ODF) Alena.Suchankova@nkp.cz
Zemánková, Ladislava Mgr. (OK) Ladislava.Zemankova@nkp.cz
Na svém posledním zasedání schválila Ústřední knihovnická rada (viz http://www.nkp.cz/start/o_knihovnach/10_UKR.htm) Zásady meziknihovních služeb – MVS (viz http://www.nkp.cz/start/o_knihovnach/Zasady_meziknihovni_vypujcni_ sluzby.htm).
Ústřední knihovnická rada se obrátila na pracovníky knihoven a na členy knihovnických sdružení s požadavkem, aby tyto zásady respektovali a využívali je při své práci.
„Zásady“ doplňuje nový formulář žádanky MVS, který vytiskne a bude distribuovat Technické ústředí knihoven Moravské zemské knihovny v Brně. Až do vyčerpání zásob je možno používat starou žádanku.
PhDr. Vít Richter
předseda Ústřední knihovnické rady
Národní knihovna České republiky, Klementinum 190, 110 01 Praha 1,
Czech Republic, tel. +420/2/21663338, fax +420/2/22 22 0362,
E-mail: vit.richter@nkp.cz
WWW: http://www.nkp.cz
Posluchačům Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK jsem uložila téma seminární práce „Informace pro vědu na vstupu i výstupu“ a nechala široký prostor pro zamyšlení a jeho písemné zpracování.
V příloze se můžete podívat, jak si posluchačky a posluchači se zadaným úkolem poradili a jaký má na toto téma pohled nastupující generace.
Úvodem
Rozhovor
K nastínění této otázky by se hodil, pokud bych uměla kreslit, obrázek obrýleného vědce, jak sedí za velkým stolem a z jedné strany se na něj hrne velké množství informací. A druhou stranou produkuje malý svazeček vědění. Vědec symbolizuje vědu, na něj hrnoucí se informace představují nějaké informační středisko, knihovnu a jiné informace. Malý svazeček vyprodukovaný vědcem by mělo být jakési nóvum, kterým vědec přispěl k obohacení naší společnosti.
Informace pro vědu na vstupu – to jsou maximálně důležité informace. Hlavním zprostředkovatelem těchto informací by měla být právě knihovna, informační středisko a v něm informační specialista. Ten by měl vědcům (říkejme jim tak) zprostředkovávat kvalitní informace, které se samozřejmě týkají problémů, kterým se dotyčný vědec věnuje.
V dnešní době, kdy jsme doslova zatopeni informacemi, je velký problém najít tu, která uspokojí naše potřeby. Orientovat se v nabídce je složité, je potřeba se tomu neustále věnovat – a hle, je tu proto informační specialista. Zná možnosti, kde může jakou informaci hledat: zda bude hledat v určité databázi, v Internetu, v katalozích různých knihoven, … a nebo úplně jinde. Ví, na co se ptát, jak formulovat dotaz. Umí informaci zpracovat tak, že vědec dostane na svou otázku minimálně redundantní odpověď. Samozřejmě je nutná komunikace – spolupráce. Bez této vazby by poskytnuté informace nebyly dostatečně relevantní. Proto zdůrazňuji, vztah informační specialista – vědec se neobejde bez zpětné vazby!
Informace pro vědu na výstupu – zpracovávají se tu nově získané informace, které by se měly uchovávat, ale hlavně šířit (pokud nejsou tajné). Toto šíření je důležité, v předchozích dobách, před rokem 1989, poněkud zanedbávané. Komunikace mezi vědci je nezanedbatelná, a pravděpodobně nejdůležitější, samozřejmě dále následuje šíření informací nejen u odborné veřejnosti. Záleží jen a jen na obsahu, formě a stupni vývoje dané informace.
Domnívám se, že tímto zamyšlením jsem vyjádřila svůj názor na problém, který si mnozí snad ani neuvědomují. Pokud se má věda rozvíjet, což je u fungujícího státu nutné, pak bude potřebovat ke svému vývoji informace. Ty mu zprostředkují právě informační střediska, knihovny s odborným zaměřením. Ty se ale bohužel ruší a některé jsou nefunkční. Pokud se nad tímto problémem lidé nezamyslí a nezačnou na něm pracovat, zničí si to poslední, co tu ještě zbylo a potom, až jim dojde, že to jinak nejde, budou muset začínat znovu – na zelené louce. Nebyla by to škoda?
Chceme-li se podívat na vědu, a především na její zajištění z hlediska
informačního, je třeba věnovat pozornost jednotlivým druhům informačních
vstupů, stejně jako kvalitě a mnohotvárnosti informačních výstupů. Jak
informační vstupy, tak i výstupy se samozřejmě liší obor od oboru, stejně
jako se liší jejich kvalita a to zvláště srovnáváme-li jednotlivé země.
Přesto lze obecně říci, že za informační vstupy (tedy vlastně zdroje informací,
které jsou potřebné pro výzkum a odborné vzdělávání) můžeme považovat:
Nedílnou součástí informačních vstupů jsou i informace získané prostřednictvím tzv. invisible college – tedy prostřednictvím neformálního styku odborníků daného oboru.
Díky rozvoji nových informačních technologií, Internetu a nových prostředků komunikace a díky „informačnímu komfortu“, který nám tento rozvoj poskytuje, vzniká pro vědu stále více zdrojů informací. Jedná se například o elektronické časopisy, popř. elektronické verze tištěných časopisů, kterých sice v naší republice zatím příliš není, nicméně ve světě jsou běžným jevem. Elektronické publikování má samozřejmě své výhody i nevýhody. Výhodou je nepochybně čerstvost informací i relativně nízké náklady na tvorbu publikace, nevýhody ale stále ještě v naší republice převažují. Dá se podle mého názoru tvrdit, že v očích většiny lidí – odborníků i laiků, starších i mladších – jsou elektronické časopisy jakoby neoficiální, nekorigované a jaksi méně hodnotné a méně důvěryhodné než jejich protějšky vycházející v tištěné podobě. Je-li to pouze předsudek a nezvyk, nebo má-li tato domněnka pevné základy podložené zkušeností, nevím. Pravděpodobně od každého trochu.
Pravdou totiž je, že díky neexistenci cenzury na Internetu se často můžeme setkat s informacemi neověřenými a nepravdivými a ani to vůbec nemusíme poznat.
Další nevýhodou je neexistence jakékoli právní úpravy, která by uspokojivě řešila problematiku autorského práva v nových médiích.
Internet nám ale nepřináší jen možnost elektronického publikování, ale i přístup k jiným informačním zdrojům, jako jsou odborné bibliografické a plnotextové databáze a v neposlední řadě také elektronické konference a diskusní skupiny.
Zvláště tyto konference mohou být pro odborníky cenným zdrojem nových informací.
Tím je, myslím, dostatečně vyčerpána otázka vstupů informací, přejděme tedy k jejich koncovému výsledku – k informačním výstupům.
Mezi informační výstupy lze počítat:
Považujme tedy otázku typů informačních výstupů pro tuto chvíli za uzavřenou a podívejme se raději na to, jak – a zda vůbec – lze s pomocí těchto výstupů hodnotit práci vědeckých pracovníků.
Jak jistě každý tuší, je tento problém více než ožehavý. Nejenže stojíme před úkolem rozhodnout, co vlastně budeme hodnotit – zda kvalitu výzkumu, množství, přínos výzkumu pro veřejnost apod. – ale musíme se též rozhodnout, podle jakých ukazatelů budeme toto hodnocení provádět. Podle doby strávené nad pokusy? – Určitě nikoli. Nebo snad podle množství vykonané práce? – Ani to není vhodný ukazatel. Podle užitečnosti daného vynálezu? – To by asi nebylo proveditelné. Tedy podle čeho?
Naskýtá se několik možností.
Jednou z nich je hodnotit pracovníka podle počtu vydaných publikací. O tomto způsobu si však dovolím pochybovat, neboť jak se často praví, kvalita je někdy více než kvantita. Navíc se často může stát, že autor dokumentu je v práci podle počtu vyprodukovaných děl finančně ohodnocen, takže usuzovat na kvalitu jeho práce podle tohoto měřítka nemusí být zcela průkazné.
Druhá alternativa je hodnocení tvořené na základě citací a referencí. Tím se od 60. let zabývá prof. E. Garfield a ISI. Není mým cílem vyjmenovávat produkty této společnosti, nebo dokonce posuzovat jejich kvalitu, spíš bych se ráda pokusila odpovědět na následující otázku:
Jsou tyto údaje, tedy údaje získané prostřednictvím měření počtu citací a referencí, směrodatné?
Odpověď zní Ano, ale…
Ano proto, že na základě toho, koho ve své práci autor cituje a hlavně na základě toho, kdo pak ve svých pracích zase cituje jeho, lze usoudit na jistou kvalitu díla. Samozřejmě, že narazíme na řadu úskalí – a zde počínají ona ale.
Citace totiž mohou být i negativní – záporný ohlas na nějaké dílo – což ovšem počítač zpracovávající příslušné citační rejstříky nepozná a nemůže je tudíž eliminovat. Stejně tak mohou být výsledky zkresleny díky autocitacím, nebo tím, že se lidé pracující v týmu, citují navzájem. Jsou-li tyto nedostatky odstraněny, mohou být citační rejstříky vhodnou metodou k hodnocení.
Třetí a též poslední možností evaluace, o které bych se ráda zmínila, je vypočítávání tzv. impact factoru – tedy toho, jak je který odborný časopis kvalitní a do jaké míry ověřené či neověřené informace přináší. Je pochopitelně daleko lepší a důležitější publikovat článek v časopise s vysokým impact factorem, než v časopise, který se nalézá na okraji oboru a kterému se nepřikládá žádná větší váha.
Avšak ani toto hodnocení není zcela směrodatné. Znevýhodněni jsou ti, kteří nepíší a nehovoří anglickým jazykem, ale i ti, kteří pracují ve specializovaných a světově méně rozšířených oborech.
Na závěr jen několik upozornění. Ač jsou výše shrnuté metody více méně směrodatné (a dlužno říci, že též hojně využívané) a ač nám mohou hodně prozradit o kvalitě práce a publikační činnosti jednotlivých pracovníků, nemůžeme je nikdy brát jako jediné vodítko. Vždy je nutné přidat ještě jiné způsoby a přístupy, aby tak hodnocení mohlo být úplné a kvalitní.
Ten druhý si většinou neuvědomujeme. Jde o informace, které tvoří jakési „okolí“ výzkumu. Mohou být, a často i jsou, zapsány, většinou ovšem v jiné formě, než v které jsou informace prvního druhu. Mimochodem, mezi oběma druhy informací není příliš jasná hranice. Chápu je spíše jako extrémy pomyslné stupnice, kde na jednom konci je například informace o chování určité organické molekuly za určitých podmínek a na druhém povšechná představa o „vesmíru, životě a vůbec“. Možná by se dalo mluvit o informaci „odborné“ a „laické“. Toto rozdělení se s časem mění. To co bylo ve starověku abstraktní teorií, řešící problém, proč se některé hvězdy pohybují jinak než ostatní, je dnes součástí běžné představy člověka z ulice.
Proč vůbec mluvit o „laické“ informaci? Protože je důležitá pro samotnou existenci vědy, která existuje jen prostřednictvím vědců, tedy lidských jedinců, jejichž řady musí být neustále doplňovány a zkuste dát komukoliv bez předešlého vzdělání monografii o defektech DNA. (Vzdělání jako takové je spolu s výchovou hlavním prostředkem k získání „laické“ informace.)
Dalším důvodem je nutnost sdělit „laikům“ (technikům, investorům, manažerům, daňovým poplatníkům) CO se vlastně zjistilo, JAK to funguje a hlavně PROČ to dál financovat. Tolik stručně k informacím „laickým“.
Informace „odborné“ jsou pak jedním z prostředků, díky kterým je moderní věda tak úspěšná. Stejně jako skončila éra „velkých detektivů“, tak je pryč i doba univerzálních učenců. Je tu skutečně jakási analogie s kriminalistikou, kde síla policejního aparátu spočívá právě v komunikaci zjištěných skutečností a jejich efektivním využívání (stačí si vzpomenout na všechny ty otravné policejní šéfy z televizních seriálů, kteří po svých nedisciplinovaných podřízených stále vyžadují písemné zprávy). Získané vědění je nutné nějak sdělit ostatním, jinak je mrtvé a neužitečné pro dnešní silně specializovaný vědecký aparát.
Toto jsou ty informace, které se nám vybaví nejdříve, když se začne mluvit o vstupu a výstupu výzkumu. Jsou nutné na začátku, kdy je třeba zjistit co už bylo v dané oblasti publikováno, i v průběhu, kdy jsou potřebné nové informace a využívání pokroků ostatních. Právě jejich získáváním, tříděním a distribucí se zabývá informační aparát vědy, který tu je právě proto, aby se potřebná informace dostala na místo, kde je potřeba. A naopak, konečným výstupem výzkumu je publikace výsledků a tak tu je cosi jako „uzavřený okruh“ odborných informací. Z výzkumu vystupují a do jiných zase vstupují. Jejich prostřednictvím lze dokonce „měřit“ výkon jednotlivého vědce nebo instituce, např. počet citací (ukazuje užitečnost jeho publikací pro tvorbu dalších publikací).
Tento mechanismus se neustále zrychluje a (doufejme) zefektivňuje, v poslední době hlavně prostřednictvím počítačových sítí. Tak se z jednotlivých vědců a týmů stává organicky propojený globální výzkumný organismus, který minimalizuje pauzy mezi potřebou informace a jejím získáním. Tento mechanismus tu je vlastně už mnoho let, ale počítačové sítě přidávají rychlost a zvyšují tak schopnost reakce celého systému, která se může do budoucna ukázat jako nezbytná. Naplno se projevila například 23. ledna tohoto roku, kdy propojení družice BeppoSax, registrující gama záření přicházející z vesmíru, a její propojení s automatickým dalekohledem ROTSE i ostatními observatořemi po celém světě umožnilo získat jedinečné pozorovací údaje o zdroji gama záblesku už dvaadvacet sekund po jeho začátku. Podobná rychlost může být v budoucnu nezbytná například pro identifikaci a řešení ekologických krizí, kdy se lidstvo může setkat s problémy, pro které neexistují standardní řešení. Rozhodně to není hlavní smysl komunikace vědeckých informací, nicméně nevíme, jakým problémům bude lidstvo čelit v příštím tisíciletí, kdy se nám může rychlé propojení výkonných mozků velmi hodit.
Ve vyspělých zemích světa představují informace a informační služby významnou ekonomickou kategorii. Vlivem prudkého rozvoje vědy a techniky se konstituovaly do reálně působícího odvětví. Nástup výpočetní techniky a telekomunikací do většiny oborů způsobil i v jejich informačním zabezpečení radikální změny. Od poloviny 70. let se informační služby řadí mezi obory podnikání, a to mezi obory s mimořádně příznivými ekonomickými ukazateli a vývojovými trendy. Tato skutečnost se projevuje všude tam, kde existují předpoklady k tomu, aby informace byly poskytovány na odpovídající odborné a technické úrovni, správnou formou a uživatelům, kteří je skutečně potřebují. Takové informační služby bývají skutečně vysoko společensky hodnoceny. Svědčí o tom zejména prudce se zvyšující zisky provozovatelů komerčně poskytovaných informačních služeb a na druhé straně investice do počítačového, telekomunikačního, ale i personálního vybavení organizací, které charakterem svých služeb soudobé informační potřeby společnosti uspokojují. Tyto služby jsou požadovány tradičně pracovníky a pracovišti ve vědě, technice, vývoji a vzdělávání.
Hlavním smyslem zpracovatelských činností a služeb tohoto informačního okruhu je rozvoj vědy a techniky podpořit. Významným rysem tohoto okruhu je jejich vesměs nadnárodní charakter, právě tak jak mezinárodní je věda a technika. Tento okruh má relativně vyhraněnou institucionální strukturu, tvořenou vědeckými a odbornými knihovnami, informačními středisky, resp. informačními ústavy, jejich soustavami a sítěmi v regionálním, státním a nadnárodním měřítku. Přesto materiální vybavení a zejména ekonomický efekt služeb vědecko-informačního okruhu zdaleka nedosahuje úrovně okruhu hospodářských informací. Jeho komercializace je sice na postupu, ale nikdy asi nemůže dosáhnout takového stupně, kterého bylo dosaženo např. v masmédiích.
Změny v metodách vědecké práce
V roce 1989 byly provedeny v USA analýzy trendů, které ovlivňují produktivitu práce ve vědě a výzkumu prostřednictvím nových informačních technologií. Závěrečná zpráva byla zpracována Výborem pro vědu, techniku a veřejnou politiku, působícím na úrovní federální vlády Spojených států. Z vyhodnocení celého výzkumu vyplývá, že vlivem informačních technologií, které participují ve vědeckovýzkumné praxi, vzrůstá kooperace vědeckých pracovníků při složitých výzkumech a že se tato týmová práce spolu s účelnou delimitací některých řešitelských prací realizuje stále nezávisleji na geografickém rozložení výzkumných ústavů a vysokých škol. Naopak málo je dosud informačními technologiemi podporována tvorba literárních vědeckých děl, zejména zpracování článků. Nejsou sjednocovány některé významné formální náležitosti vědeckých prací a to se negativně projevuje při přechodu na elektronické publikování. Zde potom působí obtíže sjednocování formátů uložení vědeckých textů, včetně tabulek a vyobrazení na počítačových médiích, což brání při eventuální společné práci na tvorbě těchto děl již od počátku s využitím počítačové a následně i telekomunikační techniky. Přitom se ve vědecké práci silně projevují tendence společné tvorby vědeckých děl několika vědců, resp. kolektivů více vědeckovýzkumných pracovišť. Pracuje se na projektu tzv. globálního sdílení informačních zdrojů ve vědě a technice, které má být umožněno právě soudobým pokrokem v infomačních technologiích, zejména pak telekomunikačními možnostmi. Zpracována jsou i sjednocující pravidla pro tvorbu jakékoli elektronické publikace pod názvem SGML.
Spolu s širokým uplatněním nových počítačových a přenosových technologií se mění nazírání na tradiční pojmy a kategorie, s nimiž pracuje moderní věda. Výrazné změny zasáhly zvláště ekonomické myšlení a přístupy k řešení tzv. globálních problémů. Podstatným způsobem se změnily rozhodovací procesy na všech úrovních řízení politiky i ekonomiky. Změnily se také příčiny obav člověka z budoucnosti, a to nejen jako jedince, ale také celých společenských uskupení. Ta, spolu s technickým rozvojem, nabývají na jedné straně sebezničující síly v podobě zbraní hromadného ničení i v podobě civilizačního ovlivňování ekologie, ale na druhé straně, v důsledku informatizace získávají vliv i na větší sebezáchovnou schopnost společnosti. Např. Práce Římského klubu, jejichž informace ovlivnily společenské vědomí ve vztahu ke globálním ekologickým problémům.
V současné moderní době jsou u každého člověka kladeny poměrně vysoké
nároky na jeho přizpůsobivost se prostředí, v němž žije a na umění komunikovat
s ostatními lidmi. Stejně tak jako se vyvíjel člověk, vyvíjela se i komunikace
mezi lidmi, která je tudíž tak stará jako lidstvo samo. Člověk pociťoval
a pociťuje nevyhnutelnou potřebu být ve stálém styku s ostatními příslušníky
lidského společenství, ale forma, obsah i dosah tohoto styku byly a jsou
různé. S určitostí však můžeme říci, že obsahem komunikace jsou především
informace. Informace mají význam pro každého člověka. Jejich výměna je
pro život ve společnosti nevyhnutelná. Umožňuje člověku rozvíjet jeho osobnost,
stimuluje rozvoj jeho pracovní aktivity, díky ní lze vytvářet pozitivní
návyky, rozvíjet citový život nebo realizovat jeho zájmy. Musíme si ale
připustit i tu možnost, že zrovna tak, jak informace působí pozitivně,
může působit i negativně. Toto jsou ovšem úvahy o tom, jakým způsobem působí
informace v běžném životě a jaký v něm má význam.
Můžeme se však také zamyslet nad tím, jaký význam mají informace pro oblast vědeckou a co jí přináší. Především musíme říci, že informace ve vědě se liší zpravidla tím, že mají vysoce odborný charakter. Tato jejich vlastnost umožňuje vědeckým pracovníkům takovéto informace dále využít při vědecké práci. Můžeme si tedy představit, že vědecký pracovník, který řeší určitý odborný problém, potřebuje ke své práci kromě příznivých pracovních podmínek také nemalý objem vysoce odborných informací, které by mohl zpracovat a poznatky z nich získané využít k řešení konkrétních problémů. Získávání odborných informací jistě není lehkou záležitostí, ale díky novým současným informačním kanálům, které vznikly na vědecké půdě a tudíž se zde přirozeně nejrychleji rozšířily. Musíme však připustit, že mohou vzniknout určité bariéry zabraňující výměně odborných informací mezi vědeckými pracovníky. Nejcitelněji se zřejmě projevily důsledky bariéry politické, která znemožňovala rychlou výměnu informací mezi Východem a Západem. Dnes je tato překážka překonána, i když se objevily některé jiné. Proto dnes odborní pracovníci mohou sledovat práci svých kolegů ve vzdálených zemích a jejich výsledky využít pro sebe. Při bližším pohledu zjistíme, že se zde rýsuje jakýsi koloběh odborných informací. Jakákoli informace, která byla zjištěna při vědeckém bádání a stala se jeho výstupem, se zároveň může stát vstupní informací pro řešení jiného odborného problému. Jeho řešení opět vyprodukuje jiné výstupní informace – a tak bychom mohli pokračovat neustále dokola.
Pokud se trochu zamyslíme, uvědomíme si, že podobný informační koloběh se odehrává nejen na vědecké půdě, ale i v běžném všedním životě nás všech. Jakákoliv informace, která pro nás má určitý potenciál a kterou přijmeme a zpracujeme, nám pomáhá tvořit další informace, které mohou mít hodnotu zase pro jiného člověka. Můžeme tedy říci, že celý náš život (práce, komunikace, poznávání…) je součástí jednoho velkého kruhu života.
Za základ vědy můžeme považovat vědce, tedy specialistu ve svém oboru nebo ve vymezeném úseku oboru. Existence vědců je základním předpokladem vědy. Jak se vědec stal vědcem a jakou cestu přitom musel urazit, není otázkou naší úvahy. Předpokládejme, že vědce už máme. Jaké jsou vstupy vědy proudící k vědci, který je zpracovává, setříďuje a propojuje a nové myšlenky zkouší a ověřuje? Vstupem do vědy jsou informace. Ale odkud se vědecké informace berou a kde je získat? Vědecká informace není nic jiného, než výsledek bádání někoho předtím. Existuje zde tedy kruh – informace a zase nové informace. Stačí si jen vybrat ty, které jsou k našemu účelu (např. k tématu výzkumného úkolu) relevantní.
Odkud vědec může čerpat informace? Nabízí se několik možností: z vědeckých časopisů, výzkumných zpráv, patentů, vědeckých publikací, konferenčních materiálů atd. Jak se ale vědec dozví, že někde byly publikovány informace, které by se mu právě hodily? K tomu slouží zase jiné zdroje – current contents, referátové časopisy, databáze fulltextové, bibliografické s možností objednání dokumentů nebo databáze faktografické, kde nalezneme přímo konkrétní informaci. Mnoho užitečných informací může nyní nalézt na Internetu – tam však musí již každý sám posoudit jejich věrohodnost, není zde žádný ukazatel jako např. u časopisů impact factor. Na Internetu se může vědec také zúčastnit elektronických konferencí a diskusních skupin.
Nehledá-li vědec nejnovější informace a obrací-li se ve svém pátrání spíše do minulosti, může využít místní i souborné katalogy knihoven, různé typy bibliografií a další soupisy literatury.
To jsou vstupy vědy, jistě tímto výčtem nejsou vyčerpány všechny možnosti a zkušený vědec má zajisté své vyšlapané cestičky k informacím.
A jaké jsou na druhé straně výstupy vědecké činnosti? Mohou to být vynálezy – tedy nové technologie a postupy, stroje, výrobky, složení chemických látek a prvků, dále vědecké teorie, matematické postupy atd.
Aby se poznatek stal informací, musí se zveřejnit – vědci proto publikují výsledky své činnosti ve výzkumných zprávách, ve vědeckých časopisech a publikacích, přednášejí své výsledky na konferencích. Některé výsledky vědecké činnosti se stávají předmětem patentové ochrany a jsou zveřejněny formou patentů. Zpětně se podle publikační činnosti také hodnotí práce vědců.
Závěrem lze snad říci, že věda a vědecké informace k sobě neoddělitelně patří – bez potřebných informací by se věda rozvíjela jen velmi pomalu a bez vědy by neexistovaly ani vědecké informace.
Každý z nás se denně setkává s výsledky bouřlivého rozvoje vědy a techniky.
Nepřetržitý tok informací, kterými jsme zaplavováni, nás přesvědčuje o
jejich obrovské moci – ve smyslu pozitivním i negativním. Člověk konce
20. století má takové možnosti získávání informací, o jakých se mu dříve
ani nesnilo. Noviny, rozhlas, televize, knihy, magnetofonové kazety, kompaktní
disky, počítače, Internet – tyto a mnohé další prostředky staví člověka
jako tvůrce i uživatele informací do situace, kdy může celkem snadno získat
poznatky nejrůznějšího druhu pouhým stiskem několika tlačítek.
Nikoho proto nepřekvapí, že se postupně zvyšuje naše závislost na všech formách informace. Stojíme-li před novým problémem, naší první reakcí je začít shánět co nejvíce informací ze všech možných i „nemožných“ zdrojů, abychom jej co nejrychleji vyřešili. Mnohem menší důraz přitom klademe na selekci těchto informací, i když ta je podle mého názoru v této fázi nejdůležitější.
S nedostatečnou selekcí informací úzce souvisí informační exploze, jejímiž svědky dnes jsme. Prudce narůstá množství zaznamenaných, potencionálních informací, které neustále vytváříme, přestože již nejsme schopni je využívat. Stojíme proto před krizí, kterou jsme si zavinili úplně sami: topíme se v informacích. Vyprodukovali jsme více údajů, statistik, vzorců, dokumentů a prohlášení, než jsme schopni absorbovat. Měli bychom vytvořit nové způsoby chápání a vstřebávání těch informací, které už máme, ale místo toho raději generujeme další, stále rychleji. Výsledkem toho jsou „sila přebytečných dat, která v nich hnijí (někdy doslova), zatímco miliony lidí hladoví po řešeních bezprecedentních problémů“. (Gore, s. 182)
Vytvořili jsme hory dat, které nikdy nevstoupí do jediného lidského mozku v podobě myšlenky. Albert Gore navrhuje, abychom tento druh dat nenazývali informacemi, ale „exformacemi“, protože existují mimo jakýkoli lidský mozek. Tyto nikdy nepoužité informace se posléze stávají svérázným druhem znečištění a nám se vtírá otázka: Co se stane, jestliže tyto „toxické“ informace prosáknou někam, kam nemají?
Schopnost vybrat si z rostoucího množství informací ty, které jsou pro nás užitečné a které nám umožní být sami sebou, to je jeden z nejnáročnějších úkolů, jaký je na nás v současnosti kladen.
A jak by se v této situaci měli chovat vědci, kteří výrazně ovlivňují pohyb informací ve společnosti? Myslím si, že by pro začátek stačilo, kdyby si dali jako jeden z hlavních cílů své práce neprodukovat další „exformace“ (či dokonce dezinformace), protože těch už máme v naší informační společnosti dost a dost.
Použitá literatura:
GORE, Al. Země na misce vah: ekologie a lidský duch. Přel. J. Jařab.
1. vyd. Praha: Argo, 1994. 372 s. Přel. z: Earth in the Balance: Ecology
and the Human Spirit. ISBN 80–85794–21–7.
