Mladá fronta DNES, 13.8.2009
Ivan Wilhelm
Přípravu státního rozpočtu silně poznamenal vývoj světových financí. Vláda postupně přijímá opatření, která posouvají hranici státního zadlužení. Můžeme to vnímat tak, že finanční krize je sice realita, avšak její dopady na českou ekonomiku jsou brány v potaz tak, jak postupně přicházejí. Lze v současné situaci přijímat vážně míněné předpovědi a koncipovat s těmito ohledy rozpočet pro rok 2010? Někdy se zdá, že změny v návrhu státního rozpočtu jsou pouhými změnami různých čísel v nekonečných tabulkách ministerstva financí. Přitom každá taková změna přináší následně řadu změn v reálném světě odvětví závislých na státním rozpočtu. To se týká i výzkumu a vývoje, přestože v globálním součtu na ně přispívá státní rozpočet na úrovni 40 procent celkových výdajů.
Reforma výzkumu schválená naší vládou v roce 2008 (tedy ještě v době před finanční krizí) má definované cíle, časový rámec i celkové předpoklady. Zejména finanční podpora v souvislosti s vývojem ekonomiky patří k předpokladům v současnosti nejvíce zpochybňovaným. Předpokládaný osmiprocentní meziroční nárůst podpory na rok 2010 byl teprve v průběhu května změněn na zmrazení výdajů na úrovni roku 2009. Toto opatření se však nijak nepromítlo do celkového průběhu reformy výzkumu. Jinými slovy: výzkum může počítat se snížením státní podpory o 2,5 miliardy korun oproti předpokladům, avšak reforma poběží tak, jak byla původně schválena.
O kvalitě některých reformních opatření se mohla veřejnost dozvědět v posledních týdnech, kdy bouře nevole Akademie věd ČR dosáhla takové míry, že si jí všimla i média. V minulém týdnu došlo po jednání premiéra s prezidentem Akademie k dohodě a tím i k výraznému uklidnění situace. Rozpočet AV bude v příštím roce posílen o 500 milionů korun. Toto opatření sice nikterak nezapadá do oblasti vládou schválené reformy výzkumu, ale patří k typickým způsobům řešení situace v akademickém světě.
Představitelé akademických institucí „s čepicí v podpaží“ pokorně klepou na dveře politiků a prosí o splnění dřívějších dohod a laskavé navýšení peněz. Dělo se tak po mnoho let na vysokých školách, v současnosti se do této nedůstojné role dostalo vedení Akademie věd.
Otázka více či méně důstojného vymáhání podpory je zajisté otázkou druhořadou. Skutečnost, před niž je reprezentace akademického světa pravidelně a vědomě postavena, ukazuje skutečný vztah státu k výzkumným institucím a k jejich práci. Za důležitější považuji jiný bod dohody premiéra s prezidentem AV z minulého týdne - premiér (vláda?) se sejde s představiteli akademické obce, aby projednali další vývoj výzkumu v zemi s ohledem na současnou situaci. Neumím si sice představit, jak lze v jednom jednání dospět v tak obsáhlé problematice k dohodě o principiálních otázkách, ale úspěchem může být již zahájení takového procesu. A dohoda o jeho dalším průběhu. Akademická obec by měla k tomuto jednání přistoupit se vzájemně sjednoceným stanoviskem. Jinak nelze předpokládat, že dohodnuté výsledky budou přijatelné pro všechny zúčastněné. Pokud jde o roli Akademie, vysokých škol a dalších výzkumných institucí, velmi záleží nejen na úrovni spolupráce, ale i na převzetí společné odpovědnosti za výsledky. Má-li být tedy jednání s vládou smysluplné a závazné, musí k jednacímu stolu přistoupit akademická reprezentace s jasným stanoviskem a kompetencí.
Ivan Wilhelm
bývalý rektor UK
Ivan Wilhelm
Přípravu státního rozpočtu silně poznamenal vývoj světových financí. Vláda postupně přijímá opatření, která posouvají hranici státního zadlužení. Můžeme to vnímat tak, že finanční krize je sice realita, avšak její dopady na českou ekonomiku jsou brány v potaz tak, jak postupně přicházejí. Lze v současné situaci přijímat vážně míněné předpovědi a koncipovat s těmito ohledy rozpočet pro rok 2010? Někdy se zdá, že změny v návrhu státního rozpočtu jsou pouhými změnami různých čísel v nekonečných tabulkách ministerstva financí. Přitom každá taková změna přináší následně řadu změn v reálném světě odvětví závislých na státním rozpočtu. To se týká i výzkumu a vývoje, přestože v globálním součtu na ně přispívá státní rozpočet na úrovni 40 procent celkových výdajů.
Reforma výzkumu schválená naší vládou v roce 2008 (tedy ještě v době před finanční krizí) má definované cíle, časový rámec i celkové předpoklady. Zejména finanční podpora v souvislosti s vývojem ekonomiky patří k předpokladům v současnosti nejvíce zpochybňovaným. Předpokládaný osmiprocentní meziroční nárůst podpory na rok 2010 byl teprve v průběhu května změněn na zmrazení výdajů na úrovni roku 2009. Toto opatření se však nijak nepromítlo do celkového průběhu reformy výzkumu. Jinými slovy: výzkum může počítat se snížením státní podpory o 2,5 miliardy korun oproti předpokladům, avšak reforma poběží tak, jak byla původně schválena.
O kvalitě některých reformních opatření se mohla veřejnost dozvědět v posledních týdnech, kdy bouře nevole Akademie věd ČR dosáhla takové míry, že si jí všimla i média. V minulém týdnu došlo po jednání premiéra s prezidentem Akademie k dohodě a tím i k výraznému uklidnění situace. Rozpočet AV bude v příštím roce posílen o 500 milionů korun. Toto opatření sice nikterak nezapadá do oblasti vládou schválené reformy výzkumu, ale patří k typickým způsobům řešení situace v akademickém světě.
Představitelé akademických institucí „s čepicí v podpaží“ pokorně klepou na dveře politiků a prosí o splnění dřívějších dohod a laskavé navýšení peněz. Dělo se tak po mnoho let na vysokých školách, v současnosti se do této nedůstojné role dostalo vedení Akademie věd.
Otázka více či méně důstojného vymáhání podpory je zajisté otázkou druhořadou. Skutečnost, před niž je reprezentace akademického světa pravidelně a vědomě postavena, ukazuje skutečný vztah státu k výzkumným institucím a k jejich práci. Za důležitější považuji jiný bod dohody premiéra s prezidentem AV z minulého týdne - premiér (vláda?) se sejde s představiteli akademické obce, aby projednali další vývoj výzkumu v zemi s ohledem na současnou situaci. Neumím si sice představit, jak lze v jednom jednání dospět v tak obsáhlé problematice k dohodě o principiálních otázkách, ale úspěchem může být již zahájení takového procesu. A dohoda o jeho dalším průběhu. Akademická obec by měla k tomuto jednání přistoupit se vzájemně sjednoceným stanoviskem. Jinak nelze předpokládat, že dohodnuté výsledky budou přijatelné pro všechny zúčastněné. Pokud jde o roli Akademie, vysokých škol a dalších výzkumných institucí, velmi záleží nejen na úrovni spolupráce, ale i na převzetí společné odpovědnosti za výsledky. Má-li být tedy jednání s vládou smysluplné a závazné, musí k jednacímu stolu přistoupit akademická reprezentace s jasným stanoviskem a kompetencí.
Ivan Wilhelm
bývalý rektor UK
cs 
