Kalendárium leden 2004
8. ledna 1324 zemřel v Benátkách italský kupec Marco Polo. Narodil se asi v roce 1254 v Benátkách nebo na Korčule. Jeho otec Nicocolo se s bratrem Matteem při své obchodní cestě v letech 1260-90 dostali až do Číny a v hlavním městě mongolské říše Chánbaliku (dnes Peking) byli přijati Velkým chánem Chubilajem, který jim na zpáteční cestu svěřil list pro papeže. V roce 1271 se Niccolo vydal na další cestu a vzal s sebou sedmnáctiletého Marca. Z papežova příkazu je doprovázeli i dva misionáři, kteří je však kvůli příliš namáhavé cestě opustili již v Malé Asii. Talentovaný Marco se rychle přizpůsobil mongolským obyčejům a osvojil si několik jazyků¨mongolské říše, čímž si získal i chánovu přízeň a zůstal u jeho dvora 17 let. Zastával řadu důležitých státních úřadů a diplomatických poselství. Při návratu do vlasti pak doprovázel mongolskou princeznu. Během dvouleté plavby do Persie poznal indonéské ostrovy a indii. . Po splnění mise v Persii putovali do Byzance a 1295 se vrátili do Benátek. V době války mezi benátskou republikou a Janovem byl bojující Marco 7. 9. 1298 v bitvě u Korčuly zajat. V zajetí nadiktoval spoluvězni Rusticcianovi z Pisy své paměti o cestě do Asie a tak vznikl nejslavnější cestopis nazvaný Popis světa, později známý pod názvem Il milione (Milion). Dílo bylo mnohokrát opisováno a překládáno, kolem roku 1400 i do češtiny.
14. ledna 1875 se v Kaysersbergu narodil a 4. 9. 1965 v Lambaréné zemřel německý lékař, filozof, teolog a varhaník Albert Schweitzer. 1899 se stal ve Šrasburku doktorem filozofie, o rok později doktorem teologie. Publikoval významné spisy o Ježíšově mesianismu (1901) a mystice sv. Pavla (1930), filozofický spis o Kantově náboženské filozofii (1899). 1902 habilitoval ve Štrasburku a věnoval se také hudební vědě, dějinám hudby, hře na varhany a stavbě varhan (kniha z roku 1906). V roce 1905 se rozhodl ke studiu medicíny ve Štrasburku a dovršil je v roce 1912 postgraduálním kurzem tropické medicíny v Paříži. 1913 odešel s manželkou do Gabonu v rovníkové Africe a v Lambaréně otevřel provizorní nemocnici. Zde také zformuloval originální filozofii úcty k životu. , jejíž základní myšlenkou je teze: "Jsem život, který chce žít uprostřed života, který chce žít". 1917 byl nucen Afriku opustit (během 1. světové války byl internován ve Francii). Přednášel v řadě evropských zemí o kulturní filozofii, své vlastní filozofii, zkušenostech s africkou misí a podnikl několim koncertních turné. O Africe publikoval do mnoha jazyků přeloženou knihu Lidé v pralesech, která česky vyšla poprvé v roce 1935. 1924 odjel znovu do Lambaréne, kde postavil novou nemocnici. Během opakovaných cest do Evropy navštívil několikrát i Československo, 1928 získal čestný doktorát UK. Druhou světovou válku strávil v Africe, 1949 svou nemocnici rozšířil o oddělení pro malomocné. 1954 převzal v Oslo Nobelovu cenu míru, která mu byla udělena za rok 1952. Po jeho smrti jeho nemocnici převzal švýcarský lékař W. Munz, který tam s ním již v letech 1962-63 pracoval.
25. ledna 1627 se v Lismore v Irsku narodil a 30. 12. 1691 v Londýně zemřel anglický fyzik a chemik sir Robert Boyle. Studoval v Ženevě a ve Florencii, během občanské války se vrátil do Anglie, byl přívržencem parlamentu, kdežto jeho otec přívržencem krále. Nejprve se věnoval medicíně a zemědělství, později se soustředil na fyziku a chemii, 1954 bydlel v Oxfordu, 1661 aktivně zasahoval do událostí v Irsku, 1668 se usadil v Londýně. Byl zakládajícím členem Royal Society, od 1680 jejím prezidentem. První práci vydal pod názvem New Experiments Physico-Mechanical touching the Spring of the Air and its Effects (Nové fyzikálně-mechanické experimenty týkající se vzduchu a jeho účinku). Opakoval pokusy italského fyzika Torricelliho, spolu s anglickým přírodovědcem R. Hookem zhotovil zdokonalenou mechanickou vývěvu. Dokázal stlačitelnost vzduchu ve vakuu, snižování bodu varu kapalin při sníženém tlaku. 1662 objevil Boylův-Mariottův zákon o vztahu mezi tlakem a objemem plynů, zavedl do vědy pojem chemického prvku. Uznával hmotu a pohyb jako dva nejobecnější principy, hlásal experiment jako hlavní metodu přírodovědy a logickou úvahu považoval jen jako hypotézu. Při popisech experimentů byl až extrémně přesný.
