Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

NATALIE SIMONOVÁ (ed.) PETR MATĚJŮ (vedoucí projektu)

Monografie ukazuje, do jaké míry existují v České republice podmínky pro přechod od výdajového modelu financování vysokého školství k investičnímu modelu, resp. jaké povahy jsou bariéry, které tomuto přechodu brání. Autorský tým se pokusil o propojení diskuse probíhající na poli ekonomické teorie s analýzou vývoje pokusů o reformu financování českého vysokého školství v kontextu jeho celkové proměny v období postkomunistické transformace. Protože návratnost investic do lidského kapitálu je z dlouhodobého hlediska srovnatelná s návratností investic do fyzického kapitálu, přechází vyspělé země ve financování rozvoje lidských zdrojů od čistě rozpočtového modelu, který zdůrazňuje výdajové stránky, na investiční princip, ve kterém se hlavním kritériem současného rozhodování o alokaci prostředků z různých zdrojů (tj. veřejných i soukromých) stává budoucí výnos z vložených prostředků. Naléhavost obratu v uvažování nad financováním rozvoje lidských zdrojů je největší v oblasti terciárního vzdělávání, kde se nejvíce projevují napětí typická pro celou tuto oblast: růst výnosnosti pro společnost i jedince, růst závislosti budoucí konkurenceschopnosti na současných investicích, růst poptávky po statku, který je stále více kvalifikován jako soukromý, nicméně v rozhodující míře financován jako veřejný, růst sociálního napětí buď z omezené nabídky tohoto statku nebo ze sociálních důsledků chybně nastavených parametrů spolufinancování ze soukromých zdrojů. Autorský tým se pokusil o propojení této diskuse s analýzou postojů a názorů ve třech relevantních segmentech populace: u studentů vysokých škol, u dospělé populace a konečně u akademických pracovníků, kde se kromě spolufinancování studia ze strany studentů jako velmi důležité jeví nové směry ve financování výzkumu a vývoje.