Přírodopisné motivy na českých komunálních vlajkách a praporech I. Úvod

Svoboda Z.

Motivy dravých ptáků a divokých šelem byly od starověku symbolem vládců a panovníků. Jejich vyobrazení zdobila původně perské korouhve a odtud se tyto motivy rozšířily do přilehlých oblastí Středního východu a v době křížáckých tažení se dostaly do Evropy, kde je převzala rodová šlechta. Zatímco v českých zemích od 13.století páni a rytíři běžně užívali znaky a praporce, městské praporce se objevily až ve století šestnáctém. Nejčastější obecnou figurou na městských praporcích - ovšem kromě hradebních zdí - byli orlice a lvi. Objevovala se také jiná zvířata jako medvěd, vlk, býk, kozel a další. Jejich znázorňování však podléhalo určitým závazným zásadám a pravidlům, která stanovují pomocné vědy historické - heraldika a vexilologie. Po staletí používala znaky a prapory v Českém království jen města. Od roku 1991 na základě zákona č.367/1990 Sb. o obcích dostaly toto právo všechny obce, městyse a městské části. Do roku 2010 předseda Sněmovny udělil v České republice více než 3500 znaků a vlajek nejrůznějším lokalitám. Od počátku devadesátých let jejich návrhy posuzuje a doporučuje sněmovní podvýbor pro heraldiku a vexilologii. Právě těmto komunálním vlajkám, vzniklým v posledních dvaceti letech a jejich zajímavostem souvisejícím s přírodními motivy, se budeme v následujících pokračováních podrobněji věnovat.

Použitá a doporučená literatura:
Česká kronika tak řečeného Dalimila, XLII. 60. Praha 1920, s.83
Mucha L., Vlajky a prapory československých měst. In: Vexilologie 1979, č.32-33, s.543
Neubecker O., Wappenkunde, München 1991, S.110
Palacký F., Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě, I., Praha 1939, s.189, srv. Fiala Z., Přemyslovské Čechy. Praha 1975, s.148
Petráň J., Český znak, Praha 1970, s.12
Schwarzenberg K., Heraldika čili přehled její teorie... , Praha 1941, s.17
Schwarzenberg K., České praporové obyčeje. In:Heraldický časopis, I., červen 1948, č.2, s.8

str. 50