|
|
|
Sociální kapitál – jeho vznik v mezigenerační reprodukci a mobilitě |
autor> Daniel Böhm, Jiří Šafr
(daniel.boehm@hotmail.com, jiri.safr@soc.cas.cz) |
datum> 1.4.2011 |
kategorie> hodnoty |
|
Socioweb 04/2011, rubrika Témata
Klíčová slova: sociální kapitál, nerovnosti, mobilita
Sociální vazby, jejich vznik, míra homogenity či heterogenity, tedy míra naší sociální podobnosti s vlastními přáteli, nesouvisí pouze s naším statusem. Homogenita také sama o sobě napomáhá formovat existenci sociálních tříd. Sociální kontakty a zdroje v nich zakotvené mohou současně tvořit sociální kapitál, který jedincům napomáhá při uskutečňování svých rozmanitých cílů. Sítě tak pro nás představují na jedné straně omezení a zároveň na druhé straně i příležitosti a zvýhodnění. Podle N. Lina je sociální kapitál „investicí a užitím zdrojů zakotvených v sociálních vztazích za účelem očekávané návratnosti“ (Lin 2000). Sociální vzdálenost oddělující jednotlivé aktéry a skupiny není podle tohoto instrumentálního pojetí nic jiného než jakousi mírou nepřístupnosti zdrojů a možností, kterými aktéři a sociální skupiny disponují. Sociální kapitál může k aktérovi plynout dvojím způsobem – buď jako kvantitativní nebo kvalitativní vyjádření zdrojů, které jsou mu skrze kontakty v jeho síti zpřístupněny, nebo z jeho pozice v síti. V obou případech je dán jeho zapojením do nesamozřejmých vztahů zpřístupňujících možnosti a vlastnosti různě vzdálených osob. V konkrétní rovině mu mohou být zpřístupňovány pracovní příležitosti napomáhající k výrazně vyšším příjmům či emocionální zázemí zkvalitňující jeho duševní život. Sociální kapitál, ať už hovoříme o nejvyšším dosažitelném statusu mezi přáteli či známými anebo o statusové či jiné (například věkové) heterogenitě naší sítě, nepochybně souvisí s naším postavením ve společnosti. V souladu se rčením „Vrána k vráně sedá“ platí, že mezi těmi, kdo jsou ve společenské hierarchii nahoře, se můžeme s vyšší pravděpodobností setkat s přáteli a známými, kteří mají rovněž vyšší status (podrobněji viz Šafr 2008). Otázkou ovšem zůstává, zda lidé, kteří prošli vzestupnou mobilitou, mají své sítě heterogennější či zda jejich kontakty dosahují stejné statusové úrovně jako u jejich vrstevníků, kteří svoji pozici (s nadsázkou řečeno) mezigeneračně „zdědili“.
Možnost navázání více intimních (například přátelských) vztahů mezi lidmi s rozdílným kulturním zázemím či nestejným socioekonomickým statusem je o to problematičtější, o co více je postavena na svobodné volbě všech zúčastněných aktérů. Kupříkladu za proměnou z náhodného setkání – situací a profesní rolí vynuceného setkání zraněného stavebního dělníka s lékařem až v eventuální vzájemný přátelský vztah lze očekávat hluboký kvalitativní posun podmíněný sdílenými psychologickými stavy, hodnotami, postoji, přesvědčeními či návyky, které jsou nezbytnými podmínkami známosti, porozumění a důvěry. Rozdílná očekávání, nestejně osvojené znalosti, dovednosti, sklony, spotřební návyky či vzorce pohybu ve fyzickém prostoru stojí za vzájemným interakčním uzavíráním socioprofesních skupin. Stejný proces lze považovat za jednu z příčin nerovného rozdělení disponibilních sociálních zdrojů ve společnosti.
Významným zastáncem kulturalistického přístupu ke studiu reprodukce sociálních nerovností akcentujícího funkční provázanost mezi sociálním postavením a kulturně-materiálním zázemím rodiny původu (potažmo sociální třídy) je Pierre Bourdieu. Členové výše položených sociálních skupin mohou podle něho zprostředkovávat svým členům určité relativní výhody plynoucí z kompatibility jimi předávaného životního způsobu a též porozumění nárokům či očekáváním, jež jsou na potomky kladeny ze strany dominantní kultury fungující hluboko v mechanismech vzdělávacích institucí. Vzdělávací soustava současně plní úlohu jakéhosi třídícího nástroje vyhodnocujícího a seskupujícího klienty na základě srovnatelných „schopností“ a také poskytuje organizační podporu k pravidelnému a dostatečně blízkému setkávání, které je předpokladem seznamování, sbližování a přátelství (Festinger, Schachter, Beck 1961). Současně v ní dochází k osvojování odlišných vzorců sociability a k připravování na výkon rozdílných skupin zaměstnání, což navádí klienty do sociálních sítí s nestejným objemem zakotvených zdrojů, potažmo sociálním kapitálem. Podle P. Bourdieua (podobně jako N. Lina) není sociální kapitál přirozeně daný, ale je výsledkem investic (např. do vyšší důvěryhodnosti, dobrého jména či prosté šance střetávat se s určitými lidmi). Je výsledkem tvrdé práce na tvorbě, udržování a předávání výhodných sociálních sítí plynoucích z členství ve skupinách zajišťujících svým členům pevné a trvalé zázemí. Rodiče se zvučnějším jménem, lepším socioekonomickým statusem a dobrým postavením v síti mohou svým dětem zpřístupňovat kvalitnější služby či kontakty na prestižnější a lépe placená zaměstnání.
Souvislost mezi vlastnostmi sociální sítě tvořené nejbližšími přáteli respondenta, jeho pozicí a mezigenerační mobilitou budeme ilustrovat na datech z reprezentativního výzkumu věkové kohorty 30–34 letých Distinkce a hodnoty 2008. Výzkum zjišťoval informace o (nejvýše) třech přátelích respondenta: vzdělání a profesní, resp. třídní postavení. Velkou předností tohoto výzkumu je okolnost, že je v něm přirozeným způsobem ošetřen vliv věku na heterogenitu sítě, neboť porovnáváme vrstevníky narozené ve stejném období.
Sociální kapitál měřený v socioekonomických charakteristikách blízkých přátel v sítích respondentů také odráží individuální a skupinový, generační a mezigenerační pohyb osob uvnitř strukturovaného sociálního prostoru, což umožňuje porozumění vztahu mezi sociálními sítěmi a mobilitními vzorci. Povaha této provázanosti současně umožňuje určité zpřesnění odpovědi na otázku, proč někteří lidé ve společnosti zůstávají nahoře nebo dole, zatímco jiní jsou mobilní.
Jak ukazuje obrázek 1 znázorňující vztah mezi nejvyšší dosažitelnou třídní pozicí v síti tří nejbližších přátel a specifickými vzorci vzdělanostní mobility, osoby, které v porovnání se svými vyučenými rodiči dosáhly vyššího vzdělanostního stupně, mají v porovnání s těmi, kdo získali nanejvýše výuční list, síť orientovanou spíše na přátele s vyšším sociálním statusem. Ověřovali jsme také, zda jsou jejich sítě také statusově heterogennější. Z obrázku 2 je patrné, že rozdíly jsou v tomto případě zcela minimální, nepřekračující hranici statistické významnosti. Nicméně i zde je naznačena určitá možná souvislost: osoby, které prodělaly výraznou vzestupnou mobilitu, mají stejně vzdělanostně heterogenní přátele jako jejich vrstevníci, kteří zdědili pozici ve střední třídě (maturitní či vysokoškolské vzdělání).
Obrázek 1. Vzorce vzdělanostní mobility a nejvyšší dosažitelná třídní pozice v síti 3 přátel Zdroj: Distinkce a hodnoty 2008.
Obrázek 2. Vzorce vzdělanostní mobility a heterogenita sítě z hlediska vzdělání 3 přátel
Zdroj: Distinkce a hodnoty 2008.
Obecně tak platí, že sítě osob, které jsou z hlediska vzdělanostní úrovně nahoře minimálně druhou generaci, a těch, které ke svému vzestupu nemusely překonávat příliš velkou vzdálenost, jsou podobně orientovány. Jedinci, kteří prodělali z hlediska dosaženého vzdělání určitý sestup, mají na rozdíl od nich méně heterogenní přátelské vztahy. Současně je patrné, byť zde jde pouze o ilustraci, v níž jsme byli v případě heterogenity svědky minimálních rozdílů, že vznik sociálního kapitálu zahrnuje dva procesy: „dědění“ výhodné pozice po rodičích (procesy uvádění do jejich sítí), jak předpokládal u potomků z vyšších tříd P. Bourdieu, a vlastní aktivní tvorbu. Chápeme-li sociální kapitál nejen jako nejvyšší dosažitelný status ale také jako statusovou heterogenitu, je nutné uvažovat vliv prostředí vzdělávacího systému. Mobilitní vzestup nás totiž přivádí do nového sociálního prostředí (přirozeně zůstává otázkou, do jaké míry toto prostředí jedince s odlišným původem přijímá), přičemž staré kontakty, například od rodičů či ze základní školy, alespoň zčásti přetrvávají.
Literatura:
Festinger, L., S. Schachter, B. Kurt. 1950. Social Pressures in Informal Groups: A Study of Human Factors in Housing. Harper.
Lin, N. 2000. „Inequality in Social Capital.“ Contemporary Sociology, Vol. 29: 785–795.
Šafr, J. 2008. „Sociální distance a interakce“. SOCIOweb 2008/6: 7–10.
Článek vznikl s podporou MŠMT ČR (kód 2D06014).
|
|
|
|
|
|
|