Léčba kmenovými buňkami: naděje pro lidi s poškozenou míchou

MICHAELA KOUBOVÁ Akademie věd ČR 

Praha – Nehoda, poškození míchy a páteře, invalidní vozík. Osud, který potkal i známé osobnosti, jako je herec Jan Potměšil nebo Muž roku 2009 Martin Zach. Jim i mnoha dalším, kteří kvůli zranění míchy ochrnuli, mohou v budoucnosti z kolečkového křesla pomoci objevy, na kterých pracují vědci z Ústavu experimentální medicíny AV ČR (ÚEM). K boji proti nemocem a poruchám využívají kmenových buněk a umělých tkáňových náhrad.
„Výsledky pokusů na modelech poškození míchy ukázaly, jak se kmenové buňky přesouvají do místa poranění. Buňky tam přežívají, a buď se zde mění v neurony a další buňky, nebo vytvářejí cévy, anebo uvolní faktory, které zachrání neúplně poškozenou tkáň tím, že zabraňují buněčné smrti, podporují regeneraci a vedou ke zlepšení funkce,“ vysvětluje ředitelka ÚEM profesorka Eva Syková.

Kmenové buňky mají tu výhodu, že jsou schopné změnit se v téměř jakýkoliv typ specializované buňky v lidském těle. Můžeme je najít v zárodku člověka či kostní dřeni a tukové tkáni dospělého.

Jsou to právě kmenové buňky, které představují naději pro pacienty s poraněnou míchou. Od loňska má povolení připravovat nemocným kmenové buňky také ÚEM.

„Pracujeme na kombinovaném implantátu s kmenovými buňkami, který by spojil oba konce poraněné míchy. Není to však konečné řešení terapie, do výsledného implantátu bude nutné ještě přidat další hráče, které zamezí například tvorbě jizev,“ popisuje výzkum Eva Syková. Nová terapie míšních poranění se začne zkoušet u pacientů nejdříve během dvou až pěti let.

Kmenové buňky nejsou světýlkem ve tmě jen pro ty, kteří mají poškozenou míchu. Pomoci mohou nejen v boji proti onemocněním, jako je mrtvice, Lou Gehrigova choroba, roztroušená skleróza, Parkinsonova či Alzheimerova choroba, ale i při tvorbě náhrady chrupavek a kostí. Právě na náhradách chrupavek, kostí a šlach pracovníci ÚEM také intenzivně pracují.

Prodlouží život

Vědci v ÚEM vyvíjejí i léčbu Lou Gehrigovy choroby (ALS). Jde o smrtelné onemocnění mozku, které postihuje pacienty nejčastěji ve věku 50 až 70 let. Ti obvykle umírají do pěti let od rozpoznání nemoci.