Přelom 20. a 21. století je svědkem intenzívního zájmu o uhlíkové nanostruktury. Jeho milníky jsou objev fullerenů, objasnění vlastností uhlíkových nanotrubic a v poslední době nástup studia grafenu. Pro základní i aplikovaný výzkum uhlíkových nanostruktur se často využívá různých metod spektroskopických a elektrochemických. Synergická aplikace obou přístupů je principem tzv. in-situ spektroelektrochemie, která spočívá v měření příslušných spekter za současné elektrochemické kontroly vzorku.
