"Prvního ledna letošního roku se všech 51 ústavů AV ČR i dvě další pracoviště, dosud označovaná jako servisní (Knihovna AV ČR, SSČ AV ČR) stala veřejnými výzkumnými institucemi. Jedinou státní organizací v rámci Akademie zůstala její Kancelář, správce rozpočtové kapitoly. Zároveň tímto dnem nabyly účinnosti nové Stanovy Akademie věd ČR, které v duchu zákona o veřejných výzkumných institucích podstatně mění postavení, vnitřní uspořádání, pravomoci i hospodaření pracovišť a v souladu s novelou zákona o Akademii věd ČR významným způsobem modifikují i působnost a pojetí činnosti celoakademických orgánů. Ty se totiž v novém uspořádání Akademie staly z orgánů řídících a správních orgány zřizovatele. Do vlastnictví pracovišť jako veřejných výzkumných institucí přešlo 98,75 % dřívějšího státního nemovitého i movitého majetku, k němuž měla příslušnost hospodaření Akademie věd. Hodnota tohoto majetku v pořizovacích cenách představuje úctyhodnou částku 16,8 % milliardy Kč."
V prvních měsících letošního roku se v rychlém sledu uskutečnila řada kroků k realizaci této velké změny. Všechna pracoviště si zvolila nové koncepční a řídící orgány – Rady pracovišť. Ty vzápětí po ustanovení vypsaly výběrová řízení na obsazení funkcí ředitelů pracovišť. Na základě výběrových řízení a po projednání v Akademické radě mohl předseda AV ČR Václav Pačes k 1. květnu 2007 jmenovat prvních 16 ředitelů ústavů. K témuž datu jmenovala Akademická rada předsedy, místopředsedy a další členy dozorčích rad pracovišť. V současnosti procházejí pracoviště jakožto veřejné výzkumné instituce náročnou etapou. Musejí dokázat co nejlépe využívat nové právní a ekonomické uspořádání Akademie tak, aby zvýšila úroveň vědecké práce, ale také, aby dokázala od počátku čelit i problémům, které budou bezesporu nastávat.
Prof. Pačes dále uvedl: "Přes nezpochybnitelný pokrok, kterého bylo v minulých letech v našem vědeckém výkonu dosaženo, a přes řadu velmi dobrých výsledků, jež vykazujeme v našich zprávách, máme stále ještě před sebou velký kus cesty, abychom se mohli řadit mezi alespoň evropskou špičku. Proto je prvním požadavkem na nově zvolené rady pracovišť a nové ředitele, aby byli ve své práci kritičtější a přísnější než dosud, aby energicky, materiálně i morálně podporovali vědeckou excelenci a dokázali udělat nápravu tam, kde tato excelence chybí. Z těchto důvodů přikládám velký význam hodnocení plnění současných výzkumných záměrů pracovišť na léta 2005–2010, které se uskuteční na "půl cestě" jejich realizace, tedy příští rok.
Zatím se můžeme těšit z toho, že na většině našich pracovišť se s pozvolným růstem počtu jejich zaměstnanců, k němuž v posledních letech dochází, dále zlepšuje i jejich vědecký výkon a jejich kvalifikační struktura. Avšak není tomu tak všude, a proto musíme dbát na to, aby byl nárůst počtu pracovníků vždy doprovázen i zvýšením kvality vědecké práce. Zlepšování vědecké práce by mělo být hlavním, ne však jediným výstupem přechodu pracovišť na formu veřejných výzkumných institucí. Druhou oblastí, v níž by se tato změna měla výrazně projevit, je spolupráce Akademie věd s vysokými školami. Právní i ekonomická podoba obou institucí se nyní značně sblížila, a to by mělo vést ke stále těsnějšímu všestrannému propojování našich sil a kapacit ve výzkumné i pedagogické sféře. Tam, kde naše možnosti nejsou plně využívány při školení doktorandů, doporučuji se zaměřit na statut postdoktorandů.
Oblastí, v níž se s přechodem na veřejné výzkumné instituce logicky a přímo prvoplánově otevírají pracovištím Akademie daleko větší a výhodnější možnosti, je jejich spolupráce s průmyslem a vůbec s hospodářskou, kulturní a společenskou praxí v nejširším slova smyslu.
Není pochyby o tom, že přechod na VVI, rozdělení majetku na jednotlivá pracoviště a další posílení jejich ekonomické a organizační samostatnosti dále rozvolní i celkovou strukturu Akademie věd jako soustavy vědeckých pracovišť. To samo o sobě je pozitivní proces. Demokraticky uspořádaná soustava akademických pracovišť však zůstane i nadále důležitou záštitou svobody vědeckého bádání, korektního, kvalifikovaného a průhledného rozdělování státních dotací na výzkumnou činnost i ochrany před momentálními politickými zásahy a tlaky. Význam a síla této soustavy jsou přitom přímo úměrné její jednotě a soudržnosti. Poučení o Svatoplukových prutech je stále platné.
Neodmyslitelnou podmínkou úspěšného naplňování pozitivních předpokladů přechodu na VVI je ovšem i příznivé vnější prostředí, v němž se bude naše další činnost odehrávat. Přes mnohá ujišťování ze strany minulých i současných vládních činitelů o prioritě podpory výzkumu stále nejsme na takové úrovni, abychom mohli nejlepším evropským nebo dokonce světovým výzkumným institucím konkurovat."
Situace spojená s financováním výzkumu a vývoje je i nadále znepokojující. Počátkem dubna přijala vláda usnesení č. 323/2007 k praktické realizaci reformních kroků chystaných v letech 2007–2010. Mimo jiné se v něm stanoví i celkový objem veřejných prostředků, které mají být v příštích letech věnovány na výzkum a vývoj. I když se má tento objem na rozdíl od jiných oblastí nadále zvyšovat, nebude stačit na spolufinancování evropských projektů ze strukturálních fondů. Zdá se však, že vývoj v této oblasti je po jednání M. Kopicové s ministrem financí M. Kalouskem pozitivní, uvedl předseda AV ČR V. Pačes a v další části svého projevu se věnoval účasti Akademie na evropské spolupráci a v evropském výzkumném prostoru. V loňském roce se pracoviště podílela na 209 projektech 6. RP a čerpala od Evropské komise přibližně dvoumilionový příspěvek. Doufejme, že v 7. RP budou z naší strany odstraněny dosavadní legislativní překážky, aby se naše pracoviště co nejaktivněji zapojila.
Pro rozvoj a modernizaci lze využít strukturální fondy EU na programovací období 2007–2013, do nichž je třeba vstupovat s odvahou, ale i rozvahou tak, aby nejen vyrostly stavby a jejich vybavení, ale byly také zabezpečeny personálně a fungovaly i poté, kdy evropská finanční podpora skončí.
Financí se týká i důležitá technicko-administrativní změna v životě Akademie, a to zejména zavedení nového Ekonomického informačního systému.
Na projev V. Pačesa navázalo vystoupení první místopředsedkyně Rady pro výzkum a vývoj PhDr. Miroslavy Kopicové. Ta se zúčastnila 17. 4. 2007 jednání s Evropskou komisí, při němž došlo k dohodě na všech sporných bodech. EK vzala na vědomí architekturu Národního strategického referenčního rámce.
M. Kopicová závěrem vyzvala k zamyšlení nad kroky Akademie věd do budoucna. Poté promluvil generální ředitel firmy Zentiva Ing. J. Michal na téma Vztah vědy a industrie. Zdůraznil, že největším bohatstvím společnosti je intelektuální kapitál.
Důležitým bodem jednání byla každoroční Zpráva o závěrečném účtu AV ČR za minulý rok a o její současné ekonomické situaci, kterou přednesl člen předsednictva Akademické rady a předseda její Ekonomické komise RNDr. Jiří Rákosník. Stejně jako předchozí řečníci upozornil, že se v letech 2008–2010 neplánuje zvýšení institucionálních prostředků na výzkumné záměry ze státního rozpočtu.
Jednání letošního dubnového zasedání Akademického sněmu bylo věcné a jeho hladký průběh vedl k úspěšnému zakončení schválením závěrečného usnesení v rekordně krátkém čase.
Dokumenty schválené Akademickým sněmem stejně jako plné znění projevů hostů Akademického sněmu naleznete na www.avcr.cz.
-red-
English
