„Okolí ohnivé hvězdy“ astrosnímkem měsíce
Předně to není pouze hvězda a též nehoří ani neplane. Její „plameny“ vytváří téměř umělecká
kombinace mezihvězdného vodíku svítícího díky energetickému záření přicházejícímu z velmi horké
modré hvězdy AE Aurigae, s temnými prachovými mlhovinami plnými uhlíku. Celá mlhovina má průměr
přibližně 5 světelných roků a díváme se na ni do vzdálenosti asi 1500 světelných roků. Pro své
katalogy ji astronomové označili poněkud strohým IC 405. Soutěž ČAM pořádá Česká astronomická
společnost.
Zajímavý je i původce svitu této „planoucí“ mlhoviny – sama hvězda AE Aurigae. Je tzv.
nepravidelně proměnná, s jasností kolísající mezi 5,78 a 6,08 hvězdné velikosti, tedy na hranici
viditelnosti pouhým okem za vynikajících pozorovacích podmínek. Astronomové o ní dále vědí, že je
to „modrý trpaslík hlavní posloupnosti třídy O“ a že se jedná o tzv. „prchající hvězdu“.
Předpokládají totiž, že zhruba před 2,7 miliony let byla díky kolizi dvou binárních hvězdných
systémů vyvržena na dlouhou pouť vesmírem z oblasti Trapéz ve velké Mlhovině v Orionu.
Na snímku však nalezneme i další, tentokrát mnohem symetričtější objekt – mlhovinu IC 410. Ta
se sice nemůže chlubit žádnou honosnou přezdívkou, není však o nic méně zajímavá. Její základ opět
tvoří mohutné vodíkové mračno, poněkud „zašpiněné“ mezihvězdným prachem a dosahující průměru okolo
100 světelných roků. V nitru se skrývají hvězdy, jež se zde zrodily přibližně před 4 miliony let a
které nyní vytvářejí hvězdokupu NGC 1893. Jejich hvězdný vítr opracovává plyn do bizarních tvarů.
Dva mohutné proudy materiálu vyvrženého z nitra mlhoviny, které můžeme pozorovat jako dva „pulce“
prodírající se mezihvězdným materiálem, představují zároveň potenciální „hvězdné porodnice“. Jejich
délka je přibližně 10 světelných roků. Mlhovina, stejně jako uvnitř ukrytá hvězdokupa jsou od nás
vzdáleny přibližně 12 000 světelných roků.
